Eurozápisník VI. aneb Češi seSchickovali síly a jsou zpátky ve hře

Podle mnohých měl být zápas s Itálií ještě těžší než ten proti Německu. Češi nicméně tyhle zvěsti smetli ze stolu, sebrali všechny zbylé síly a s Itálií si skvělým způsobem poradili. Do posledního zápasu s Dánskem proto vstupují s vědomím, že mají postup ve svých rukách. Skandinávci naopak porážkou 0:3 s Německem dávají postupovým nadějím vale...

Jak je už od roku 2012 naším pravidlem, EuroFotbal také pro tento turnaj připravuje pravidelné zápisníky s analytickými poznámkami našich redaktorů. Stejně jako před dvěma lety se za každým utkáním malého Eura ohlédneme ve třech bodech na zápas, přičemž v tabulce vypíchneme výrazné individuality.

Jedinou změnou je absence "hráče zápasu dle WhoScored.com", která je daná jednoduše tím, že statistický server tentokrát šampionát jednadvacítek nemapuje, tudíž nemáme kde čerpat nutnou inspiraci...





1) Nepříjemný presink národního týmu tentokráte slavil úspěch. Zatímco v prvním duelu na šampionátu Italové dokonale diktovali tempo hry a měli utkání plně pod kontrolou, proti Čechům se k této své hře v úvodní hodině hry prakticky vůbec nedostali.

Stejně jako proti Němcům se lvíčata prezentovala nebojácným a agresivním presinkem, akorát s tím rozdílem, že jim onen přístup v tomto střetnutí vydržel déle než 15 minut. Národní mužstvo také lehce pozměnilo rozestavení - v defenzivní činnosti operovalo místo ve formaci 4-3-3 (které užilo v zápase s Německem) spíše v klasickém 4-4-2, kdy se Trávník vysunul na úroveň Schicka a společně pak dostávali pod tlak italské stopery. Tento tah zřejmě souvisel i s tím, jak se na hřišti rozestavil soupeř. Němci operovali v systému 4-2-3-1, kdy tedy využívali jednoho podhrotového hráče, kvůli čemu bylo vhodné mít ryze defenzivního záložníka, který by se o něj ve vytyčeném prostoru staral. Italové však v záloze využívají obráceného trojúhelníku (místo podhrota defenzivního záložníka) a pravděpodobně právě kvůli tomu Trávník tentokrát působil v roli vytaženého záložníka či dokonce druhého útočníka, přičemž je nutné podotknout, že tato role mu ve středečním utkání parádně sedla.

Výsledkem zmíněného aktivního přístupu bylo, že Italové nemohli kontrolovat hru, ba naopak - z jejich hry vymizely postupné kombinace, které nahradily dlouhé nákopy vpřed. Vůbec úvodní půlhodinka hry nepřinesla nějakou vzrušující podívanou, místo toho byli diváci svědky poměrně neurovnané hry s množstvím nepřesností, kterou přerušil až úvodní gól Trávníka.

2) Achillovou patou českého výběru však zůstávají zbytečné chyby v práci s míčem. Ať už jde o včerejší duel nebo o zápas s Německem, laciných technických chyb či zbytečně zkažených snadných přihrávek bylo v obou střetnutích požehnaně.

Dříve či později tyto nedostatky srazí národní tým na kolena, jelikož kvalitní soupeři je budou trestat. Ostatně jako dobrý příklad může posloužit třeba vyrovnávací branka Italů. V jednu chvíli je hra pod kontrolou a Jankto má čas i prostor k tomu, aby v nastalé situaci zvolil optimální řešení. O pět vteřin později je ale vyrovnáno, poněvadž hráč Udine jednoduchou přihrávku hrůzostrašně pokazil.

A nejde tedy jen o ztráty balónů, problémy mají čeští hráči i ve finální fázi, kdy až příliš často nevolí to optimální řešení. Jako příklad může posloužit přečíslení z druhé poloviny první půle, které táhl Hašek, jenže jej ve finále zcela pokazil, když místo přihrávky na volného Schicka zkusil individuální řešení, které nemělo šanci na úspěch. Podotkl bych, že třeba právě v tomto aspektu nová posila Juventusu mezi českými lvíčaty vyniká. Patrick Schick totiž ve většině případů to správné řešení najde, sice se mu třeba ne vždy podaří zrealizovat, navzdory tomu je na něm znát, jak ohromný přehled na hřišti má a jak dokáže jednotlivé momenty hry správně vyhodnocovat.

3) Vítězslav Lavička měl při střídáních doslova zlatou ruku. Po vyrovnávací brance totiž měli blíže k vítězství jednoznačně Italové. Českému kouči se však náramně vyplatily změny, které učinil - jak Havlík, tak i Chorý se přimotali k rozhodující brance zápasu.

Přitom to nejprve vypadalo, že Marek Havlík bude spíše za psance než za hrdinu. Po jednom z rohových kopů v roli posledního hráče trestuhodně ztratil míč a soupeři nabídl možnost brejku, kterou naštěstí italský forward trestuhodně zazdil. A o pár minut předvedl na druhé straně hřiště parádu - precizně zpracoval přihrávku Chorého, pečlivě si míč připravil a umístěnou ranou k tyči nasměroval svůj celek vstříc veledůležitým třem bodům.

(vs)





1) Němci nejsou zas tak silní, jak se na první pohled zdají. Byť mají za sebou dvě relativně pohodové výhry, stejně jako jim spíše než vlastní dokonalý výkon v utkání s Českem tři body přihrála mizerná představení některých individualit Lavičkova výběru, ani utkání s Dánskem je nedonutilo zařadit vyšší rychlostní stupeň než dvojku.

Dánové přistoupili s utkání s jasným cílem, nechat Němce na míči a spoléhat na brejky. Tento plán ovšem vyzní dost polovičatě, pokud se současně vykašlete na jakékoliv napadání. Téměř jakákoliv absence presinku tak způsobila, že Němci měli na založení každé akce většinou dost času a prostoru, a tak se zejména velmi aktivní Gnabry několikrát dostal do zajímavé pozice, přestože má do "beast modu", který od nové akvizice Bayernu fanoušci čekají, na turnaji poměrně daleko.

Je navíc otázkou, jak bude hra německého mužstva vypadat v konfrontaci se silnějším celkem, který bude více na míči. Fanoušci pochopitelně vyhlížejí souboj s hvězdami nabitým Španělskem, z něhož by měl dle všech předpokladů vzejít vítěz turnaje - do (semi)finále se Celadesovými králi balonu je však nutné značně vylepšit kontry, které se zatím Němcům na turnaji vůbec nevedou, a většina bleskových ofenzivních akcí končí přetaženou nepovedenou přihrávkou dokazující, že ofenzivní osu týmu Gnabryho s Meyerem nezastihl turnaj v úplně oslnivé formě. V takové chvíli by se možná hodil Öztunali či Philipp, kterým však Kuntz evidentně nehodlá dávat na šampionátu příliš herního času.

2) Pollersbeck není zas takový tragéd. Dvaadvacetiletý gólman to má těžké. Německou jedničkou na turnajích jednadvacítek byli na posledních šampionátech Neuer, Leno či ter Stegen. Brankář Kaiserslauternu měl sice letos nejvíce vychytaných nul ve druhé Bundeslize, věhlasu svých kolegů však zdaleka nedosahuje a k postu jedničky mu možná pomohlo zranění mohučského Jannika Hutha.

I v úvodním utkání turnaje proti Česku na sebe vytáhlý mladík, o kterého se intenzivně zajímá Hamburk, upoutal především bizarní rozehrávkou. Tato starost mu naštěstí pro něj v zápase s Dánskem téměř odpadla, protože na rozdíl od aktivních Čechů dánští ofenzivní hráči gólmana Němců téměř nepresovali - naopak oproti Lvíčatům poměrně často stříleli a mířili přitom mezi tyče, Pollersbeck tak mohl vytáhnout jednu ze svých předností - a to parádní reflexy na čáře, kterými se zaskvěl třeba při ráně střídajícího Zohoreho z přímého volného kopu.

3) Pár brejků nestačí (když se k nim nic nepřidá). Ukázat na jednoho chudáka v dánských barvách do naší rubriky je poměrně složité - svěřenci Nielse Frederiksena předvedli poměrně mdlý a nezáživný výkon v obecné rovině a pokud lze někoho vinit, pak je to právě kouč. Přistoupit k zápasu s cílem nechat hrát soupeře a spoléhat na svou šanci nemusí být nutně špatně, pak ale musíte předvést úplně jinou dravost v osobních soubojích a nenechat soupeři ani milimetr prostoru. To se však na hřišti nestalo, muži v rudých dresech naopak k bránění německých akcí přistoupili velmi podivně a ve většině případů se spíše Dán Dánovi pletl do cesty, což o to více vyniklo při standardních situacích.

Když už se Dánům nějaký brejk povedl, nevypadalo to přitom vůbec zle. Seveřané si při rychlém přechodu do útoku počínali poměrně dynamicky a umějí si dát míč do nohy, a třeba Andrew Hjulsager ze Celty Vigo by mohl českým obráncům docela zatopit. Doufejme tedy, že si na něj dá defenziva Lvíčat pod vedením Simiče Weisera. Tedy pardon, majzla.

(jp)