Eurozápisník IX. aneb Nejlepší fanoušci - nejhorší hráči
Zaujalo nás
Euro zná prvního vypadnuvšího; a je jím zrovna mužstvo, jehož aktivním podporovatelům to nemůže přát ani ten nejcyničtější člověk pod sluncem. Irové fandili po třech banánech od Chorvatů a neméně slyšet byli i po čtyřech od Španělů. Pokračovat jistě budou proti Italům, hráči by se však nastaveného trendu držet rozhodně neměli...
Vzhledem k ústřednímu tématu nadpisu a perexu tedy náš devátý eurozápisník netradičně načínáme pozdně večerním duelem, v němž se nám podruhé na šampionátu představil obhájce titulu. A úkol si splnil ve svém klasicky vycházkovém tempu: zlomil "přihrávkový" rekord historie ME, mašinfíra španělského kolosu jménem Xavi dokonce dva takové a za strojového marše spoluhráčů se dvěma zásahy uchytil také všude možně kritizovaný Fernando Torres.
Naopak ostrované do puntíku plnili poslání sparing partnera, na útočné polovině se raději zdržovali co nejméně, aby se vzadu mohli plně soustředit na krajně nedokonalé zvládání jednotlivých úkonů individualit, respektive těch zcela bazálních fotbalových dovedností...
Irové vskutku zanechali dojem obyčejných amatérů. Ostatně takový St. Ledger, zaměstnanec anglického druholigisty, si tak dost možná v konfrontaci s barcelonskými hvězdami doopravdy připadal. Jenže vedle něj docela srovnatelně hořel také o mnoho zkušenější Dunne, Ward vlevo doplácel na McGeadyho ultraširoké pole působnosti (jinými slovy brutálně sníženou schopnost vykrývat prostory na své straně, co se defenzivních povinností týče), a tak maximálně O’Shea za přimhouření veškerých ok snášel z obranářů přísnější měřítka (o mužích s ofenzivními choutkami se raději bavit nebudeme). Většinu času tedy sice na exmanchesterského zadák chodil nesmírně schopný Andrés Iniesta, ovšem tady si asi nebudeme muset zdlouhavě vysvětlovat, že právě tohle teritorium není úplně to pravé ořechové pro borce jeho kalibru.
Tím se dostávám ke stěžejní myšlence mé úvahy: jakkoliv by si po tak dominantním představení těžko někdo dovolil kritizovat, já tak opatrně činit budu. A sice si beru na mušku konzervativnost trenéra del Bosqueho, který možná ustoupil od svého největšího kiksu z prvního duelu (hry bez klasické "devítky"), avšak zvláštní myšlení při skládání včerejší jedenáctky podle mého osvědčil stejně tak. Iniesta - proč musel celé úvodní dějství strávit zabitý na pozici regulérního levého křídla v systému 4-3-3, aby občas sterilně zakombinoval s Albou a posléze pozoroval drbajícího Silvu, jak si užívá nepoměrně větší svobody? Xabi - proč jednou nemohl přenechat své místo geniálnímu a dle mého názoru jedinému opravdu přímočarému, invenčnímu Španělovi do středu zálohy? Tím spíš, pokud i pštrosi s hlavami v písku moc dobře vědí, že Trapattoni od svého 4-4-2 jakživ neustoupí a že se tedy dozajista bude rozhodovat v nerovnovážném ohnisku hrací plochy.
Ačkoliv tahle přehnaná bázlivost (pravda, to nebude úplně vhodné slovo) je prvním a zároveň posledním bodem, v němž lze s del Bosquem hlasitěji nesouhlasit, vyznění minimálně úvodní části fatálně ovlivnila. Alespoň já po ní nabyl dojmu, že Španělé zdaleka nevytěžili svůj (a když budu chtít být škaredý) ani soupeřův potenciál...protože nechtěli, neměli to nařízeno, nevím. Přitom po pauze třeba ubrali na presinku, ovšem výměnou za to počali kombinovat ve větší rychlosti, na větším prostoru, z Irů "cestou" dělali ještě větší - s prominutím - blbečky než před přestávkou a hned to vypadalo i dopadalo lépe.
Co se čistě hochů v zeleném týče, šli na to od počátku špatně. Ne nesympaticky, ale o to víc špatně. Totiž Španělé nečelili žádné pasivní obraně jako v mnohých jiných případech; naopak se často bránili drsnému, prostorovému, systematickému presinku, na který si vskutku troufne nanejvýš každý dvacátý protivník posledních mistrů světa i starého kontinentu. Teprve jakmile se červení prokombinovali nějakých deset dvanáct metrů za půlící čáru, stavěli Irové klasický dvouvrstvý blok. Sice se dál snažili (a to opravdu jen snažili) své soky vynášet v zubech, na pohled už nicméně působili o mnoho statičtěji. Což dejme tomu pasovalo na úvodní část, kdy si ani Španělsko nevypracovalo žádné závratné množství tutovek; po pauze ale ve všech směrech přidalo - a to se pak skrz rozptýlenou síť zelených molekul proplouvalo skoro samo.
Navíc jestliže se del Bosque před utkáním nejvíce bál vzdušné síly ostrovanů, měl velké oči. Tak žhavé to nebylo, neboť Trapově skvadře se až obdivuhodně zadařilo při přenášení veškerých "chorvatských" nedostatků. Ty jsme vskutku mohli pozorovat i během tohoto poněkud těžšího klání. Takže si stopeři znovu zbytečně komplikovali pozice, jakkoliv je tentokrát atakovaly světové jedničky a ne Mandžukić s Jelavićem; krajní beci zase pojali za svou naprosto tragickou úspěšnost převážně dlouhých pasů na zmatená tykadla; a Whelan také nyní nepředvedl nic navíc, spíš byl podruhé v řadě pro ofenzívu ještě víc k ničemu než štítový záložník Andrews.
Zkrátka chválit jde na výkonu Irska leda ten entuziasmus při napadání a zpočátku rovněž při doplňování Coxe s Keanem na ojedinělých ofenzivních výpadech. Jinak četné dimenze projevu Boys in Green nepěkně smrděly amatérismem (takže ve finále vlastně můžeme zkonstatovat, že Irsko nepotopil vadný systém, spíš chybující jedinci); a nakonec se ani nejde moc divit Shayi Givenovi, že po utkání dle informací reportéra BBC načal myšlenky na ukončení reprezentační kariéry...
---
Daleko vábnějším pískovištěm pro řádnou analýzu se (dle očekávání) ukázalo být to, jež začalo hýřit aktivitou s odbitím šesté hodiny odpolední, chcete-li večerní. Sraz si tu dali dva kormidelníci, jejichž přístup k trénování je poměrně nekonvenční a volnomyšlenkářský. Cesare Prandelli opětovně stavěl na vyslancích mistrovského Juventusu (v základu se jich objevilo šest a v zásadě tvořili jádro fungující defenzivní složky na bázi turínského 3-5-2) a znovu projev jeho svěřenců špikoval říz, svěžest, dynamika - zkrátka něco, čehož se nám od Lippiho party dostávalo jen po lžičkách (ačkoliv dlouhodobější profesuru z druhého poločasu si šlo odpustit).
Slaven Bilić, ten zase dokázal, že mu není v žádném případě cizí v průběhu zápasu upravovat pokyny pro jednotlivé ovečky. Rakitić tedy před pauzou mohl poměrně často trpět při pravé lajně, aby ji vesměs okamžitě po restartu přenechal jednomu Srnovi a raději došel vyztužit střed, respektive návdavkem darovat větší tvůrčí svobodu Modrićovi. Také Chorvaté tedy každopádně v globálu rádi staví na pružnosti, včera se nicméně Bilić úvodem trošku seknul: univerzály Perišiće s Rakitićem doopravdy přibil ke krajům, čímž sobě odrovnal střed pole, Italům dobrovolně přenechal taktovku...a do druhého dějství si spolu se svými svěřenci nesl jednobrankové manko. Manko, jež sice bylo dílem standardky, ovšem v kontextu 45minutového dění Italy spíše podhodnocovalo.
Kdo viděl jižanský souboj prvního kola, z něhož Prandelliho kolektiv vyvázl s vůbec nejmenším podílem na statistice držení míče, jaký doteď Euro nabídlo, a vyvozoval z toho šílený závěry...byl samozřejmě bláhový. Italové totiž mají ve svém středu Andreu Pirla, který dozajista pozná, zda proti němu stojí dva holding midfieldeři a Xavi nebo Modrić s Vukojevićem. Jestliže tedy po prvním zápase byl myslitel z Juventusu právem chválen, po včerejšku je třeba jej rovnou vynášet do nebes. Tohle bylo jeho utkání.
Zvonimir Boban, ikona Vatreni, vůbec před výkopem pronesl zajímavou větu: "Modrić je pro Chorvaty to samé co Pirlo pro Italy." Věta, s níž bychom za normálních okolností nemohli jinak než souhlasit; ovšem také věta, jejíž smysl se nyní - v kontextu uplynulých hodin - poněkud vytrácí. Jakkoliv společných znaků stále najdeme mraky.
Vezměte si, že Luka Modrić se za celou první část ani jednou (!!!) nedotkl balonu ve finální třetině hrací plochy, pokud zrovna nepočítáme neškodné narážečky u lajny. Tuhle fóbii setřásl teprve se 47. minutou, když se pokusil o střelu; a kdy už na plac kráčel - jak sem konstatoval - s mírně odlišnými úkoly. Pirlo? Ten na tom byl podobně - první fajfka.
Zároveň uvažte, že Modrićovo procento zkompletovaných přihrávek, po 90 minutách, činilo ubohých 79 (běžně se šplhá nad 85)! Pirlo se dostal na numero 82 - také za něj by se kdejaký dispečer spíš styděl než cokoliv jiného. Druhá fajfka. A nakonec si zopakujte celkový dojem balkánského projevu: rvát to z krajů na vytáhlé forvardy, při tvorbě hry si pomáhat úzkými trojúhelníky, nespoléhat na jednoho muže, a když - tak na Srnu. Ejhle, nesrovnalost.
Opravdu řada faktorů ukazuje na totožné úlohy obou šikulů. Pirlo se také třeba pohybuje stejným stylem, má podobně vytříbenou kopací techniku (respektive v běhu zvládá míč zakroutit, podpíchnout, prudce přenést) a nebojí se vymýšlet...v italském nároďáku má ale přesto docela odlišnou roli. Což včerejšek nádherně odhalil.
Fotbalista Tottenhamu si sbíhal do hloubi pole a pomáhal méně zdatným kolegům s rozehrávkou, zároveň ale trpěl přehnaným pocitem odpovědnosti. Snažil se každým pasem někoho šíleně převést, vyšachovat; a přitom se zpěčoval rýsovat přímočaré kolmé pasy na x metrů. Naproti tomu Pirlo diváky upoutal jednoduchou, navýsost účelnou hrou, při níž vždy situaci bleskově vyhodnotil a pak balon přenesl na libovolnou vzdálenost do toho nejvhodnějšího prostoru.
Na Pirlovi mě osobně zároveň fascinovala skutečnost, že i ve svých 33 letech nenašel konkurenci v oblasti pohybu. Vývrtek "alá Rosický" na mimořádně malém prostoru předvedl nespočet, proklouznutí mezi dvěma protivníky i následné úprky zastavované zpravidla faulem - rovněž. Modrić se místo toho proháněl spíše po vrstevnicích, a pokud své výlety nedokončoval, obyčejně se tak dělo proto, že jej některý Ital zcela čistě odstavil.
A do třetice se nabízí zmínit ještě jednu věc: Pirlo není žádný alibista. Zatímco Modrić většinu balonů postrkoval na malou vzdálenost, jeho protějšek nepoměrně častěji riskoval, jako by něco takového shledával nadbytečným. Ostatně mohli jste si všimnout, že jakmile v aktuální nabídce spoluhráčů neviděl nikoho volného před sebou, začal to všem gesty i slovně oznamovat. Nechtěl přihrávat dozadu, chtěl být pro tým důležitější - což je vlastně také doména chorvatského playmakera. Seriózní srovnání tu ale ničí jednak Pirlova vyzrálost, jednak neokopírovatelný mozek, jemuž nemusí říkat "pane" leda ten Xaviho.
Abychom si rozuměli, já určitě nechci italský nároďák označovat za "soubor okolo jednoho" muže. Takový koneckonců na šampionátu nevidím asi ani jeden; a proto mě zatím toliko baví. Nicméně přijde mi evidentní, že pokud Italové letos mají uspět (a že na to zase jednou stoprocentně mají!), bude si Pirlo chtě nechtě muset udržet současnou pohodu a výkonnost. Giaccherini se asi nikdy nesrovná do zcela disciplinovaného hráče pro 3-5-2 (a pro velký turnaj zároveň); do italské nominace již určitě nevpluje nějaký "kladivoun", který na šikovném, avšak trošičku neprůbojném vrcholu rozestavení občas chybí; Prandelli narychlo těžko najde adekvátní alternativu pro Thiaga Mottu...
Ovšem jakmile vedle toho všeho zazáří Andrea Pirlo, potom děj se vůle boží...
"Elektronická tužka"
1) Na prvním obrázku nabízím rychlokurz italské defenzivní kooperace. Všimněte si, kam až proti obávanému Srnovi vystupuje (jednou podtržený) Giaccherini; a kterak je na jeho popud zadní linie Squadry Azzurry okamžitě přeskupena do řekněme klasického formátu střihu 4-4-2. Dvakrát zvýrazněný Chiellini plní roli obyčejného levého beka, k němuž má ze zadní trojky nejblíže, De Rossi se spáruje s Bonuccim a (zakroužkovaný) pravý křídelní obránce Maggio se disciplinovaně zatahuje. Téhle flexibility Italové během utkání využívají doopravdy bezpočtukrát - a Balkánce tím takřka pokaždé uvádějí do rozpaků.
2) Druhá situace, jen o tři minuty zpožděná, se váže k mým ódám na radost - respektive pardon, na Pirla. Ten si na snímku dokonale porozumí s Mottou, aby společně bleskurychlou a "roztahanou" narážečkou vyzvali ke skórování Cassana. Tuhle akci jsem si ale nevybral jenom z toho důvodu, že ve výsledku mohla pro Chorvaty končit katastrofou; spíš proto, že na ni Pirlo demonstruje dva klíčové atributy: vlastní absenci strachu i váhání. Mottovu aktivitu zpozoruje vážně jen tři vteřiny po převzetí balonu a v cukuletu jej poté na větší vzdálenost nachází, ačkoliv Modrić není ve zcela přívětivém postavení z pohledu Itala.
3) Třetí případ se už věnuje Španělsku, respektive irské odvaze při presinku favoritovy rozehrávky, o níž se krátce rozepisuji výše. Já osobně považuji za solidní troufalost vystoupit proti sedmi Španělům se stejným počtem hráčů ještě dobrých pět metrů za půlící čáru - a vytvořit tak na vlastním území celkem nevalně znějící situaci 3 na 3. Domnívám se, že většina mančaftů by už dávno zacouvala, Irové si však věřili, a třebaže nakonec protiútoku čelili, relativně bez problémů se mu ubránili.
Zajímavosti dne
- Minulý evropský šampionát se alespoň statisticky obešel bez schopných exekutorů přímých kopů, a tak nyní Andrea Pirlo svou trefou rovnou ze standardní situace zpříma navazoval na Marka Heinze, který před osmi lety podobným způsobem zaskočil Němce.
- Mario Mandžukić svým třetím zásahem na turnaji dosáhl chorvatského maxima stanoveného roku 1996 legendárním Davorem Šukerem. Fernando Torres pro změnu svým celkově čtvrtým úderem v rámci evropských šampionátů srovnal krok s Davidem Villou, španělským rekordmanem.
- Španělé se v konfrontaci s Iry pokusili o neuvěřitelných 859 přihrávek, čímž předešlý strop povýšili o celých 81 pasů. Onu hustou síť si můžete prohlédnout zde.
- A bodoval také samotný dirigent Xavi. Dohromady vyprodukoval 136 nahrávek (předešlý rekord stanovil roku 1992 Nizozemec Koeman na číslici 117), z nichž úctyhodný počet 127 dorazil na zamýšlenou adresu - také to jest nejlepší statistika v dějinách ME.
- Andrea Pirlo se stal autorem jubilejní 200. branky Italů na evropských šampionátech.
Kuriozita dne
Ne že by to snad Španělé potřebovali, nicméně přesto se ve 36. minutě sudí Proença odhodlal k preciznímu odstavení Keitha Andrewse, plánovaného příjemce přihrávky těsně za hranicí vlastní šestnáctky, čímž (ne)chtěně založil další z řady ofenzivních výpadů favorita. Sám se pak za svůj evidentní "faul" ani neomluvil.
Hvězdy dne
Andrea Pirlo (Itálie) - Učiněný maestro. Na základě včerejšího výkonu 33letého mozku italského nároďáku lze snad bezpečně zkonstatovat, že se za zenitem neocitá ani omylem. Pirlo přes tak pokročilý věk zvládal vynikat nejen fotbalovým myšlením (o němž nelze pochybovat už vůbec), ale i hbitostí a čilostí. Míče rozděloval v rychlosti a neustále přitom prokazoval svou pestrou kopací techniku; podobně jako v jiném okamžiku, když z přímého kopu vystřelil Azzurri vedení. Momentálně můj výsostní favorit na hráče turnaje.
David Silva (Španělsko) - V jeho podání nešlo o bezchybný výkon, vždyť v úvodním dějství se trápil snad nejokatěji ze všech Španělů. Hodně individuálních akcí pokazil, spíš rovnou zadrbal. Jenže po přestávce ihned zesměšnil trojici statických zadáků, vysloužil si bouřlivé ovace publika a do konce utkání se blýskl ještě dvěma gólovými přihrávkami. Bilance 1+2 už mnou zkrátka nemohla být opomenuta.
Fernando Torres (Španělsko) - Zatímco Llorente s Negredem až do závěrečného hvizdu tvrdnuli na lavičce náhradníků, Torres si na place bezpečně pojišťoval místo v základu. Španělům dodal kýženou jednu variantu navíc pro finální fázi, po níž se tolik volalo. Chladnokrevně využil nedorozumění v irské obraně, technicky proměnil sólový únik a ještě se neztratil v mezihře.
Odpadlík dne
Sean St. Ledger (Irsko) - Druhá anglická liga zkrátka není Euro. Sean St. Ledger, obránce Leicesteru, nejlepším hráčům planety vůbec nestačil a konkrétně na sebe upozornil tragickou rozehrávkou i neobratným počínáním při dvou brankách Španělů. Nejprve podcenil první gólovou situaci, kdy se nezapojil do klíčového boje o balon na hraně pokutového území; pak jej Silva doslova poválel v bahně, aby zvýšil na 2:0.
Vzhledem k ústřednímu tématu nadpisu a perexu tedy náš devátý eurozápisník netradičně načínáme pozdně večerním duelem, v němž se nám podruhé na šampionátu představil obhájce titulu. A úkol si splnil ve svém klasicky vycházkovém tempu: zlomil "přihrávkový" rekord historie ME, mašinfíra španělského kolosu jménem Xavi dokonce dva takové a za strojového marše spoluhráčů se dvěma zásahy uchytil také všude možně kritizovaný Fernando Torres.
Naopak ostrované do puntíku plnili poslání sparing partnera, na útočné polovině se raději zdržovali co nejméně, aby se vzadu mohli plně soustředit na krajně nedokonalé zvládání jednotlivých úkonů individualit, respektive těch zcela bazálních fotbalových dovedností...
Irové vskutku zanechali dojem obyčejných amatérů. Ostatně takový St. Ledger, zaměstnanec anglického druholigisty, si tak dost možná v konfrontaci s barcelonskými hvězdami doopravdy připadal. Jenže vedle něj docela srovnatelně hořel také o mnoho zkušenější Dunne, Ward vlevo doplácel na McGeadyho ultraširoké pole působnosti (jinými slovy brutálně sníženou schopnost vykrývat prostory na své straně, co se defenzivních povinností týče), a tak maximálně O’Shea za přimhouření veškerých ok snášel z obranářů přísnější měřítka (o mužích s ofenzivními choutkami se raději bavit nebudeme). Většinu času tedy sice na exmanchesterského zadák chodil nesmírně schopný Andrés Iniesta, ovšem tady si asi nebudeme muset zdlouhavě vysvětlovat, že právě tohle teritorium není úplně to pravé ořechové pro borce jeho kalibru.
Tím se dostávám ke stěžejní myšlence mé úvahy: jakkoliv by si po tak dominantním představení těžko někdo dovolil kritizovat, já tak opatrně činit budu. A sice si beru na mušku konzervativnost trenéra del Bosqueho, který možná ustoupil od svého největšího kiksu z prvního duelu (hry bez klasické "devítky"), avšak zvláštní myšlení při skládání včerejší jedenáctky podle mého osvědčil stejně tak. Iniesta - proč musel celé úvodní dějství strávit zabitý na pozici regulérního levého křídla v systému 4-3-3, aby občas sterilně zakombinoval s Albou a posléze pozoroval drbajícího Silvu, jak si užívá nepoměrně větší svobody? Xabi - proč jednou nemohl přenechat své místo geniálnímu a dle mého názoru jedinému opravdu přímočarému, invenčnímu Španělovi do středu zálohy? Tím spíš, pokud i pštrosi s hlavami v písku moc dobře vědí, že Trapattoni od svého 4-4-2 jakživ neustoupí a že se tedy dozajista bude rozhodovat v nerovnovážném ohnisku hrací plochy.
Ačkoliv tahle přehnaná bázlivost (pravda, to nebude úplně vhodné slovo) je prvním a zároveň posledním bodem, v němž lze s del Bosquem hlasitěji nesouhlasit, vyznění minimálně úvodní části fatálně ovlivnila. Alespoň já po ní nabyl dojmu, že Španělé zdaleka nevytěžili svůj (a když budu chtít být škaredý) ani soupeřův potenciál...protože nechtěli, neměli to nařízeno, nevím. Přitom po pauze třeba ubrali na presinku, ovšem výměnou za to počali kombinovat ve větší rychlosti, na větším prostoru, z Irů "cestou" dělali ještě větší - s prominutím - blbečky než před přestávkou a hned to vypadalo i dopadalo lépe.
Co se čistě hochů v zeleném týče, šli na to od počátku špatně. Ne nesympaticky, ale o to víc špatně. Totiž Španělé nečelili žádné pasivní obraně jako v mnohých jiných případech; naopak se často bránili drsnému, prostorovému, systematickému presinku, na který si vskutku troufne nanejvýš každý dvacátý protivník posledních mistrů světa i starého kontinentu. Teprve jakmile se červení prokombinovali nějakých deset dvanáct metrů za půlící čáru, stavěli Irové klasický dvouvrstvý blok. Sice se dál snažili (a to opravdu jen snažili) své soky vynášet v zubech, na pohled už nicméně působili o mnoho statičtěji. Což dejme tomu pasovalo na úvodní část, kdy si ani Španělsko nevypracovalo žádné závratné množství tutovek; po pauze ale ve všech směrech přidalo - a to se pak skrz rozptýlenou síť zelených molekul proplouvalo skoro samo.
Navíc jestliže se del Bosque před utkáním nejvíce bál vzdušné síly ostrovanů, měl velké oči. Tak žhavé to nebylo, neboť Trapově skvadře se až obdivuhodně zadařilo při přenášení veškerých "chorvatských" nedostatků. Ty jsme vskutku mohli pozorovat i během tohoto poněkud těžšího klání. Takže si stopeři znovu zbytečně komplikovali pozice, jakkoliv je tentokrát atakovaly světové jedničky a ne Mandžukić s Jelavićem; krajní beci zase pojali za svou naprosto tragickou úspěšnost převážně dlouhých pasů na zmatená tykadla; a Whelan také nyní nepředvedl nic navíc, spíš byl podruhé v řadě pro ofenzívu ještě víc k ničemu než štítový záložník Andrews.
Zkrátka chválit jde na výkonu Irska leda ten entuziasmus při napadání a zpočátku rovněž při doplňování Coxe s Keanem na ojedinělých ofenzivních výpadech. Jinak četné dimenze projevu Boys in Green nepěkně smrděly amatérismem (takže ve finále vlastně můžeme zkonstatovat, že Irsko nepotopil vadný systém, spíš chybující jedinci); a nakonec se ani nejde moc divit Shayi Givenovi, že po utkání dle informací reportéra BBC načal myšlenky na ukončení reprezentační kariéry...
---
Daleko vábnějším pískovištěm pro řádnou analýzu se (dle očekávání) ukázalo být to, jež začalo hýřit aktivitou s odbitím šesté hodiny odpolední, chcete-li večerní. Sraz si tu dali dva kormidelníci, jejichž přístup k trénování je poměrně nekonvenční a volnomyšlenkářský. Cesare Prandelli opětovně stavěl na vyslancích mistrovského Juventusu (v základu se jich objevilo šest a v zásadě tvořili jádro fungující defenzivní složky na bázi turínského 3-5-2) a znovu projev jeho svěřenců špikoval říz, svěžest, dynamika - zkrátka něco, čehož se nám od Lippiho party dostávalo jen po lžičkách (ačkoliv dlouhodobější profesuru z druhého poločasu si šlo odpustit).
Slaven Bilić, ten zase dokázal, že mu není v žádném případě cizí v průběhu zápasu upravovat pokyny pro jednotlivé ovečky. Rakitić tedy před pauzou mohl poměrně často trpět při pravé lajně, aby ji vesměs okamžitě po restartu přenechal jednomu Srnovi a raději došel vyztužit střed, respektive návdavkem darovat větší tvůrčí svobodu Modrićovi. Také Chorvaté tedy každopádně v globálu rádi staví na pružnosti, včera se nicméně Bilić úvodem trošku seknul: univerzály Perišiće s Rakitićem doopravdy přibil ke krajům, čímž sobě odrovnal střed pole, Italům dobrovolně přenechal taktovku...a do druhého dějství si spolu se svými svěřenci nesl jednobrankové manko. Manko, jež sice bylo dílem standardky, ovšem v kontextu 45minutového dění Italy spíše podhodnocovalo.
Kdo viděl jižanský souboj prvního kola, z něhož Prandelliho kolektiv vyvázl s vůbec nejmenším podílem na statistice držení míče, jaký doteď Euro nabídlo, a vyvozoval z toho šílený závěry...byl samozřejmě bláhový. Italové totiž mají ve svém středu Andreu Pirla, který dozajista pozná, zda proti němu stojí dva holding midfieldeři a Xavi nebo Modrić s Vukojevićem. Jestliže tedy po prvním zápase byl myslitel z Juventusu právem chválen, po včerejšku je třeba jej rovnou vynášet do nebes. Tohle bylo jeho utkání.
Zvonimir Boban, ikona Vatreni, vůbec před výkopem pronesl zajímavou větu: "Modrić je pro Chorvaty to samé co Pirlo pro Italy." Věta, s níž bychom za normálních okolností nemohli jinak než souhlasit; ovšem také věta, jejíž smysl se nyní - v kontextu uplynulých hodin - poněkud vytrácí. Jakkoliv společných znaků stále najdeme mraky.
Vezměte si, že Luka Modrić se za celou první část ani jednou (!!!) nedotkl balonu ve finální třetině hrací plochy, pokud zrovna nepočítáme neškodné narážečky u lajny. Tuhle fóbii setřásl teprve se 47. minutou, když se pokusil o střelu; a kdy už na plac kráčel - jak sem konstatoval - s mírně odlišnými úkoly. Pirlo? Ten na tom byl podobně - první fajfka.
Zároveň uvažte, že Modrićovo procento zkompletovaných přihrávek, po 90 minutách, činilo ubohých 79 (běžně se šplhá nad 85)! Pirlo se dostal na numero 82 - také za něj by se kdejaký dispečer spíš styděl než cokoliv jiného. Druhá fajfka. A nakonec si zopakujte celkový dojem balkánského projevu: rvát to z krajů na vytáhlé forvardy, při tvorbě hry si pomáhat úzkými trojúhelníky, nespoléhat na jednoho muže, a když - tak na Srnu. Ejhle, nesrovnalost.
Opravdu řada faktorů ukazuje na totožné úlohy obou šikulů. Pirlo se také třeba pohybuje stejným stylem, má podobně vytříbenou kopací techniku (respektive v běhu zvládá míč zakroutit, podpíchnout, prudce přenést) a nebojí se vymýšlet...v italském nároďáku má ale přesto docela odlišnou roli. Což včerejšek nádherně odhalil.
Fotbalista Tottenhamu si sbíhal do hloubi pole a pomáhal méně zdatným kolegům s rozehrávkou, zároveň ale trpěl přehnaným pocitem odpovědnosti. Snažil se každým pasem někoho šíleně převést, vyšachovat; a přitom se zpěčoval rýsovat přímočaré kolmé pasy na x metrů. Naproti tomu Pirlo diváky upoutal jednoduchou, navýsost účelnou hrou, při níž vždy situaci bleskově vyhodnotil a pak balon přenesl na libovolnou vzdálenost do toho nejvhodnějšího prostoru.
Na Pirlovi mě osobně zároveň fascinovala skutečnost, že i ve svých 33 letech nenašel konkurenci v oblasti pohybu. Vývrtek "alá Rosický" na mimořádně malém prostoru předvedl nespočet, proklouznutí mezi dvěma protivníky i následné úprky zastavované zpravidla faulem - rovněž. Modrić se místo toho proháněl spíše po vrstevnicích, a pokud své výlety nedokončoval, obyčejně se tak dělo proto, že jej některý Ital zcela čistě odstavil.
A do třetice se nabízí zmínit ještě jednu věc: Pirlo není žádný alibista. Zatímco Modrić většinu balonů postrkoval na malou vzdálenost, jeho protějšek nepoměrně častěji riskoval, jako by něco takového shledával nadbytečným. Ostatně mohli jste si všimnout, že jakmile v aktuální nabídce spoluhráčů neviděl nikoho volného před sebou, začal to všem gesty i slovně oznamovat. Nechtěl přihrávat dozadu, chtěl být pro tým důležitější - což je vlastně také doména chorvatského playmakera. Seriózní srovnání tu ale ničí jednak Pirlova vyzrálost, jednak neokopírovatelný mozek, jemuž nemusí říkat "pane" leda ten Xaviho.
Abychom si rozuměli, já určitě nechci italský nároďák označovat za "soubor okolo jednoho" muže. Takový koneckonců na šampionátu nevidím asi ani jeden; a proto mě zatím toliko baví. Nicméně přijde mi evidentní, že pokud Italové letos mají uspět (a že na to zase jednou stoprocentně mají!), bude si Pirlo chtě nechtě muset udržet současnou pohodu a výkonnost. Giaccherini se asi nikdy nesrovná do zcela disciplinovaného hráče pro 3-5-2 (a pro velký turnaj zároveň); do italské nominace již určitě nevpluje nějaký "kladivoun", který na šikovném, avšak trošičku neprůbojném vrcholu rozestavení občas chybí; Prandelli narychlo těžko najde adekvátní alternativu pro Thiaga Mottu...
Ovšem jakmile vedle toho všeho zazáří Andrea Pirlo, potom děj se vůle boží...
"Elektronická tužka"
1) Na prvním obrázku nabízím rychlokurz italské defenzivní kooperace. Všimněte si, kam až proti obávanému Srnovi vystupuje (jednou podtržený) Giaccherini; a kterak je na jeho popud zadní linie Squadry Azzurry okamžitě přeskupena do řekněme klasického formátu střihu 4-4-2. Dvakrát zvýrazněný Chiellini plní roli obyčejného levého beka, k němuž má ze zadní trojky nejblíže, De Rossi se spáruje s Bonuccim a (zakroužkovaný) pravý křídelní obránce Maggio se disciplinovaně zatahuje. Téhle flexibility Italové během utkání využívají doopravdy bezpočtukrát - a Balkánce tím takřka pokaždé uvádějí do rozpaků.
2) Druhá situace, jen o tři minuty zpožděná, se váže k mým ódám na radost - respektive pardon, na Pirla. Ten si na snímku dokonale porozumí s Mottou, aby společně bleskurychlou a "roztahanou" narážečkou vyzvali ke skórování Cassana. Tuhle akci jsem si ale nevybral jenom z toho důvodu, že ve výsledku mohla pro Chorvaty končit katastrofou; spíš proto, že na ni Pirlo demonstruje dva klíčové atributy: vlastní absenci strachu i váhání. Mottovu aktivitu zpozoruje vážně jen tři vteřiny po převzetí balonu a v cukuletu jej poté na větší vzdálenost nachází, ačkoliv Modrić není ve zcela přívětivém postavení z pohledu Itala.
3) Třetí případ se už věnuje Španělsku, respektive irské odvaze při presinku favoritovy rozehrávky, o níž se krátce rozepisuji výše. Já osobně považuji za solidní troufalost vystoupit proti sedmi Španělům se stejným počtem hráčů ještě dobrých pět metrů za půlící čáru - a vytvořit tak na vlastním území celkem nevalně znějící situaci 3 na 3. Domnívám se, že většina mančaftů by už dávno zacouvala, Irové si však věřili, a třebaže nakonec protiútoku čelili, relativně bez problémů se mu ubránili.
Zajímavosti dne
- Minulý evropský šampionát se alespoň statisticky obešel bez schopných exekutorů přímých kopů, a tak nyní Andrea Pirlo svou trefou rovnou ze standardní situace zpříma navazoval na Marka Heinze, který před osmi lety podobným způsobem zaskočil Němce.
- Mario Mandžukić svým třetím zásahem na turnaji dosáhl chorvatského maxima stanoveného roku 1996 legendárním Davorem Šukerem. Fernando Torres pro změnu svým celkově čtvrtým úderem v rámci evropských šampionátů srovnal krok s Davidem Villou, španělským rekordmanem.
- Španělé se v konfrontaci s Iry pokusili o neuvěřitelných 859 přihrávek, čímž předešlý strop povýšili o celých 81 pasů. Onu hustou síť si můžete prohlédnout zde.
- A bodoval také samotný dirigent Xavi. Dohromady vyprodukoval 136 nahrávek (předešlý rekord stanovil roku 1992 Nizozemec Koeman na číslici 117), z nichž úctyhodný počet 127 dorazil na zamýšlenou adresu - také to jest nejlepší statistika v dějinách ME.
- Andrea Pirlo se stal autorem jubilejní 200. branky Italů na evropských šampionátech.
Kuriozita dne
Ne že by to snad Španělé potřebovali, nicméně přesto se ve 36. minutě sudí Proença odhodlal k preciznímu odstavení Keitha Andrewse, plánovaného příjemce přihrávky těsně za hranicí vlastní šestnáctky, čímž (ne)chtěně založil další z řady ofenzivních výpadů favorita. Sám se pak za svůj evidentní "faul" ani neomluvil.
Hvězdy dne
Andrea Pirlo (Itálie) - Učiněný maestro. Na základě včerejšího výkonu 33letého mozku italského nároďáku lze snad bezpečně zkonstatovat, že se za zenitem neocitá ani omylem. Pirlo přes tak pokročilý věk zvládal vynikat nejen fotbalovým myšlením (o němž nelze pochybovat už vůbec), ale i hbitostí a čilostí. Míče rozděloval v rychlosti a neustále přitom prokazoval svou pestrou kopací techniku; podobně jako v jiném okamžiku, když z přímého kopu vystřelil Azzurri vedení. Momentálně můj výsostní favorit na hráče turnaje.
David Silva (Španělsko) - V jeho podání nešlo o bezchybný výkon, vždyť v úvodním dějství se trápil snad nejokatěji ze všech Španělů. Hodně individuálních akcí pokazil, spíš rovnou zadrbal. Jenže po přestávce ihned zesměšnil trojici statických zadáků, vysloužil si bouřlivé ovace publika a do konce utkání se blýskl ještě dvěma gólovými přihrávkami. Bilance 1+2 už mnou zkrátka nemohla být opomenuta.
Fernando Torres (Španělsko) - Zatímco Llorente s Negredem až do závěrečného hvizdu tvrdnuli na lavičce náhradníků, Torres si na place bezpečně pojišťoval místo v základu. Španělům dodal kýženou jednu variantu navíc pro finální fázi, po níž se tolik volalo. Chladnokrevně využil nedorozumění v irské obraně, technicky proměnil sólový únik a ještě se neztratil v mezihře.
Odpadlík dne
Sean St. Ledger (Irsko) - Druhá anglická liga zkrátka není Euro. Sean St. Ledger, obránce Leicesteru, nejlepším hráčům planety vůbec nestačil a konkrétně na sebe upozornil tragickou rozehrávkou i neobratným počínáním při dvou brankách Španělů. Nejprve podcenil první gólovou situaci, kdy se nezapojil do klíčového boje o balon na hraně pokutového území; pak jej Silva doslova poválel v bahně, aby zvýšil na 2:0.
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Eurozápisník XXIV. aneb Vítej, zlatý hattricku!
02.07.2012, 14:39
Eurozápisník XXIII. aneb Španělé na tři, Italové na čtyři
30.06.2012, 21:54
Eurozápisník XXII. aneb V režii druhého nejlepšího
29.06.2012, 17:06
Eurozápisník XXI. aneb Španělsko verze 1.0
28.06.2012, 05:21
Eurozápisník XX. aneb Angličané z(a)traceni
25.06.2012, 17:38
Eurozápisník XIX. aneb Když dva dělají totéž, není to totéž
24.06.2012, 15:40
Eurozápisník XVIII. aneb Jedna ruka netleská
23.06.2012, 05:00
Eurozápisník XVII. aneb Nejhorší útok je obrana
22.06.2012, 13:17
Eurozápisník XVI. aneb Co čekat od Portugalců?
21.06.2012, 11:28
Eurozápisník XV. aneb Anglie - Video 1:1
20.06.2012, 07:01
Eurozápisník XIV. aneb Žádné strachy, žádné spěchy
19.06.2012, 04:12
Eurozápisník XIII. aneb Čím víc ofenzivní síly, tím míň neplechy
18.06.2012, 05:04
Eurozápisník XII. aneb Odešel déšť a dorazili Češi
17.06.2012, 15:04
Eurozápisník XI. aneb Co čekat od Poláků?
16.06.2012, 12:01
Eurozápisník X. aneb Sucho vadilo, mokro souhlasí
16.06.2012, 09:52
Eurozápisník VIII. aneb Ronaldo Gómezovým učněm
14.06.2012, 06:50
Eurozápisník VII. aneb Když síly stačí i nestačí
13.06.2012, 12:26
Eurozápisník VI. aneb Co čekat od Řeků?
12.06.2012, 07:42
Eurozápisník V. aneb Ševa zase pálí a outsider vede
12.06.2012, 03:16
Eurozápisník IV. aneb S útočníkem ani ránu
11.06.2012, 02:44
Eurozápisník III. aneb Jak favorité ukázali slabiny
10.06.2012, 04:41
Eurozápisník II. aneb Alenky v říši samozřejmostí
09.06.2012, 02:52
Eurozápisník I. aneb Co čekat od Rusů?
07.06.2012, 22:29
Komentáře (130)
Přidat komentářAndreaaaaa . Navíc, když člověk uváží, že za Juventus letos odkopal prakticky všechno, celých 90 minut, tak nezbývá než smeknout a lehce se pousmát nad hlasy, které tvrdily, že už na to nemá a je za zenitem.
Na základě včerejšího výkonu 33letého mozku italského nároďáku lze snad bezpečně zkonstatovat, že se za zenitem neocitá ani omylem.
Jasně, nemyslel jsem tebe.
no, tak jemu stačí pohybovat se kolem středového kruhu a moc toho naběhat nemusí
Něco málo přes 11km - to je nic no.
fakt? To je dobrý
Pravidelne patril aj v Juve medzi top v poctu nabehanych km. Az som bol prekvapeny a cakal som v zavere sezony ze mu dojde dych.
Je skvelý.
on tu zmenu potreboval, posledni 2 sezony u nas uz to nebyl on, ted je zpatky s plnou paradou
takhle hodnotí fanoušek
to jsem netvrdil,jen mi přišla zbytečně dlouhá jeho smlouva,když jste ho podepisovali
Odpadlík dne ten čárový mamrd.
Nejlepší fanoušci - nejhorší hráči???
jak by na tom byli Češi po zapasech s chorvaty a spanely
To mě fakt šokuje, že lidi dokážou reagovat jenom na nadpis, aniž by četli článek, i u "názoru a komentáře".. :))
ä kdes jsi dosel na to, ze sem necetl clanek?
Tak četl, ale furt ti neni blbý reagovat na slova po "aneb", který sou s téměř železnou pravidelností míněný v nadsázce, zjednodušujou, maj úkol nalákat...i to je šokující.
Naopak ostrované do puntíku plnili poslání sparing partnera, na útočné polovině se raději zdržovali co nejméně....
Co zás?
nejenom nadpis je z pohledu Irů urážející
urážajúce bolo, čo predviedla írska obrana
však je to komentář, teoreticky je může urážet jak chce, je pod tím podepsanej a je to jeho názor
to je pravda, na druhou stranu já jsem napsal taky svůj názor
Ale di ty..
tak třeba přinejmenším dva první góly padly spíš po indivuduálních chybách, pak už to bylo otevřené až běda, a tak trochu přes všecku snahu to irové víceméně vzdali a jen dohrávali
Né, že bych se chtěl St. Ledgera zastávat, ale Dunne nebyl o nic lepší.
A McGeady oproti prvnímu zápasu, včera jeden z nejlepších.
Irskej top tackler, to mě překvapilo.
St. Ledger mi přišel přece jen komičtější.
No nevím, Dunne úspěšnost přihrávek 23% po 65. minutách.. zrovna od něj jsem tam kolikrát čekal že to zklidní rozehrávkou trošku a ne že to bude i když je uplně sám a nikdo ho nenapadá kopat do tribun.
Njn, Ledger zas víc šaškoval při plnění def. povinností...si nevybereš.
Dunne je pro mě obrovský zklamání. Že nebude stíhat sem čekal, ale až takhle...
hele, zápasem Irska s Itálií končí na turnaji i zastoupení Stoke City, ne?
aspoň si Walters odpočine ten už letos bude mít odehráno snad 70 zápasů
59
jen v klubových soutěžích má 54 (na EF nejsou všechny kola pohárů) + by měl mít 7 nebo 8 v repre
http://www.soccerbase.com/players/player.sd?player_id=32939
http://www.stokecityfc.com/page/ProfilesDetail/0,,10310~22645,00.html plus http://www.eurofotbal.cz/hraci/jonathan-walters-22534/kariera-reprezentace/
se to drobátko rozchází
Kaslem na to
http://www.soccerway.com/players/jonathan-walters/15748/
tady to mají z mých zkušeností bezchybné, akorát si to musíš sčítat sám
celkovo chlapi astonvillskí nič moc
A k Ledgerovi...Leicester have more players at #Euro2012 than Inter.
Ach, aspon bodik proti Talianom by bol neuveritelne uzasny, zasluzia si to fakt ...
Irové měli těžkou skupinu. My bysme v ní taky neměli ani bod.
Hehe, AVB favourite for Spurs job.
http://www1.skysports.com/football/news/11095/7815314/
super
já bych se pochcal smíchy, kdyby potom skončil před CFC...
sci-fi
Já taky, naštěstí tomu dávám minimální šance.
shit, to by mu mohlo sadnut
Podle mě je to stejné jako se Zolou - poslat kouče rivalovi, aby ho potopil a ideálně poslal i do druhé ligy...
Jsem rád, že nejsme ve skupině místo Irska nebo Dánska. To bychom byli asi nejhorší mančaft my.
Dát do ankety Sneijdra a vynechat třeba Schweinsteigra, no nevím
Sneijder je tam naprosto po právu, Bastiho když už, tak místo Xaviho, jinak je ta trojka jasná.
Basti ale, pokud se nemýlim, neměl tak super první zápas, ne? Místo Xaviho tam moh bejt jedině, Wes s Pirlem sou jasný.
Právě, tam nebyl zdaleka tolik vidět. Vzhledem k tomu bych asi dal přednost Xavimu (v tuhle chvíli).
Ostatně tam je stejně to "někoho jinýho", tak at si všichni zahlasujou tam...nemyslim, že by to mělo Bastiho nějak "urážet" a podceňovat, má ještě dost času na to se tam procpat.
Tak tak.
no, Basti podle mě jasný a přihodil bych i Nazarenka
Nazarenko po jednom zápase s nejslabšim týmem skupiny, hehe..to určitě.
A Sneijder proti slaboučkým Dánům a proti Německu nebyl prakticky vidět
ti "slaboucci" dani zatim 3 vstrelene goly ve skupine smrti, to neni vubec marne
Nemůžu se rozhodnout, co je větší kravina...jestli "slaboučcí Dánové" (oproti Švédum, kór ve středu pole, mistři světa), nebo to, že Sneijder "nebyl vidět"...jen byl na tvorbu hry úplně sám no, ale pořád pro tým odved maximum.
no Němci je přejeli, ale Sneijder vůbec druhý zápas nezářil. Měl jednu povedenou střelu, jednu zblokovanou a jedno pěkné uvolnění, co si tak matně vybavuji. A Dány shazuji naprosto stejně, jako ty Švédy, jestli jsi to nepochopil.. Nemyslím si, že ten rozdíl v kvalitě mezi těmito dvěma celky by byl nějak velký a šťastná výhra nad Nizozemci na tom myslím nic nemění
Achjo...Švédum totálně shořel střed pole, kde se Nazarenko pohyboval takřka výhradně. Měl to tim pádem hodně ulehčený, zatimco na Sneijdera tam běžně hráli tři Dánové. To fakt nejseš schopnej si takle spojit 1+1 a dostat z toho nějakej výsledek?
U Sneijdera jmenuješ nějaký střely... proč jako? Vždyť hrál většinu času deep-lying playmakera, protože De Jong s Van Bommelem skoro nepřekročili čáru (a Vaart se mu pak akorát pletl pod nohy). Měl toho tim pádem na starosti tolik, že všechny povinnosti pochopitelně neolítal dokonale, přesto sem mu napočítal několik brilantních myšlenek, který se jen nepovedlo dál rozvinout (uvolněni si tam viděl jedno? sem skoro až zatoužil nahlídnout do tvých poznámek, pokud si náký během zápasů vedeš). Pochop, že on se měl (v první řadě!) starat o finálky, rozehru kolem středu pole i střelbu ze střední vzdálenosti...Basti má do ofenzívy 1. a 3. bod jen jako nadstavbu. To je dost dramatickej rozdíl.
Jinak ale samozřejmě, Schweini mě proti Nizozemcum uchvátil, hlavně jeho komunikace a kooperace s Khedirou neměla žádnou vadu, ovšem pořád sem to u něj viděl jen jednou...Sneijder odved maximum možný práce dvakrát po sobě.
sem skoro až zatoužil nahlídnout do tvých poznámek, pokud si náký během zápasů vedeš
Nevim, jestli sem jedinej, kdo si je poctivě vede, ale jednak mě to baví a jednak tu pak aspoň nemusim trapně vařit z vody jako tady herb.
já než bych si něco napsal, tak uplyne další minuta zápasu...
Já si beru noťas k TV no a píšu si to třeba během povalování hráčů..
hmmm i ked, ked nad tym rozmyslam..asi to je uzitocnejsie ako pisat : yeeeees mandzukiiic mam ta vo fante pod clanok... a to robim aj ja
Já to taky zvládám obojí... :)) a ještě k tý tvý otázce: poznámky si dělám i k zápasum, který pak v článku rozebírá miky nebo někdo jinej, takže jo, dělal bych to i nebejt eurozápisníku (kterej se koneckonců píše na muj popud, nebo líp - popud mě a mikyho).
tak ty si fantomas..my sme nemali vsi tak sme zostali pohodlni
To vám to ještě vážně přijde směšný?
nebud přectlivělej
Však nejsem, jen mě to zaráží no.. smějte se, čemu chcete, mě tohle dráždí fakt minimálně.
Mne prijde smesna ta situace, ze at napises cokoliv, nekdo ti to tak krasne vrati. Navic se mi libi, ze to bylo z vlastnich rad bud elitaru a Gunneru zaroven
Jj, "tak krásně"... :))
tak treba uznat ze ta to slachti, i ked som si myslel ze to robis len kvoli tym analyzam(robil by si to aj tak?)..vacsina ludi si ten futbal podla mna uziva, rozvaleni s piveckom, vycitat to herbovi mi fakt pride trochu prehnane
Tak přehnaný...nikdo ho přece nenutil se do tý debaty pouštět já prostě nemám rád, když proti mně někdo takle nestydatě vaří z vody a vymejšlí si na základě svých útržkovitých dojmů. Nevim, proč bych mu to nemohl vyčíst.
palec hore, ze uz nepises "druhak"
Už dávno
Tam mělo být dvojka.
Pri precitani si nadpisu a obrazku Pirla som nechapal o co ide. Ale svata pravda, Iri najsympatickejsi fanusikovia, podpora za kazdeho stavu bez dymovnic a nasilia. Podobne choraly som cakal aj od Anglicanov, ale zatial sa im akosi nechce
Jsem rád, že se poukazuje na Irské fans ...inspirace pro všechny.
Nechapu jak někdo může tvrdit nejhorší hráči či tým. Chtěl bych vidět např. Čechy ve skupině co mají oni, jak by si poradili s takovými týmy, ale to se zřejmě nikdy nestane při naše štěstí u losů
Kdo má trochu rozhled, tak ví, že nejlepší fanoušky zpravidla nemají ty nejlepší týmy. Zatímco fanoušci velkých klubů jsou zhýčkaní a přesycení, bez motivace fandit, u slabších klubů je to něco jiného. Většinou jsou z menších měst, kde jinak třeba není moc kam jít, fanoušci si toho doopravdy váží a vytvářejí daleko lepší atmosféru. Ale tomu nějaký člověk z Letné, který nevidí dál, než na Spartu, nemůže pochopit.
V tomhle nám nejspíš paradoxně Euro 2004 uškodilo, protože věřím, že i my bychom dokázali mít podobný fanoušky jako Irové, i když rozhodně ne až tak. Ale celkově je naše mentalita jinde, takže on asi ten úspěch v Portugalsko nehraje zas takovou roli.
Ty, tady hraje roli víc faktorů, třeba i prezentace hráčů v médiích, vystupování atd. Mentalita taky samozřejmě..
Určitě jo.
V 96tým to byla slušná podpora, tehdy byli fanoušci vidět na každém kroku.
Tak úspěch ano, ale spíš jsme se mohli měřit s tou absolutní světovou špičkou, což teď rozhodně neplatí. Skončilo plno osobností, fotbal v ČR stagnuje a vyjímkou je v poslední době jen Plzeň, nic tomu samozřejmě nepřipadá i problémy i šaškování s trenéry a trapné prohry, atd. atd...nedivím se, že spousto lidí to odradí. Jo hokej, to je jiná, tam jsme absolutně TOP, ale i diváci to dokáží patřičně ocenit...
Náležitě ocenit hokej? Vždyt se tu na hokejisty plive taky každej rok
Jenže to bude vždy a všude...
Chceš mi říct, že na Slovcácku, v Hradci nebo Jihlavě bude lepší atmosféra než na Spartě?
Na Slovácku bych řekl, že i jo. Přestože bude méně lidí.
Já jsem tam teda nikdy nebyl, ale hodně lidí si vše chválí. Krásný a útulný stadion s výbornou kulisou.
Slovácko má mnohem lepší kotel než Sparta. K těm ostatním - samozřejmě to neplatí absolutně.
Slovácko má kotel na domácích zápasech daleko lepší, než Sparta. Uznávám, že ta má zase početnější výjezdy, což je ale dáno také vzdáleností soupeřů, dopravní dostupností a tím, že Sparta má fanoušky po celé republice. Např. z kotle Sparty na Slovácku je vždycky minimálně půlka Moraváků.
St.Ledgerovi se nepovede jeden zápas a hned nemá na to hrát Euro:DDDDD šaškec
Hviezdy dňa - všetci Írsky fanúšikovia, tých si budem pamätať ešta dlho, a nemyslím, že ich niekto prekoná
skveli fandove
Írsko podľa mňa bolo už dopredu odsúdené na neúspech, lebo v kvalifikácii mali šťastie na slabých súperov - najprv v skupine, kde Rusi boli len svojim tieňom a naši boli vyslovene bezzubí, a potom v baráži, kde hrali s Estónskom. Taká Bosna by si zaslúžila štart na Eure oveľa viac
zaslouží si ho ten, kdo postoupí ze skupiny či baráže
http://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-kvalifikace-2010/reportaz/francie-irsko-211252
Ne každý to tehdy viděl úplně stejně.
Daníčku ty bys měl psát knihy. Mazec.
Ty bys nemel psat nic
Irsko a jejich fanoušci
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele