Eurozápisník IX. aneb Konec postupové pohádky napsal Andersen

Parádní a nebojácný výkon proti favorizované Itálii nalil českým fanouškům před závěrečných utkáním skupiny naději do žil - Dánové na turnaji nehrají nic a dát jim čtyři branky nebude problém, obzvlášť s hvězdným Schickem na hrotu. Realita však byla jiná a Lavičkův tým opouští Euro po hořké prohře 2:4...

Jak je už od roku 2012 naším pravidlem, EuroFotbal také pro tento turnaj připravuje pravidelné zápisníky s analytickými poznámkami našich redaktorů. Stejně jako před dvěma lety se za každým utkáním malého Eura ohlédneme ve třech bodech na zápas, přičemž v tabulce vypíchneme výrazné individuality.

Jedinou změnou je absence "hráče zápasu dle WhoScored.com", která je daná jednoduše tím, že statistický server tentokrát šampionát jednadvacítek nemapuje, tudíž nemáme kde čerpat nutnou inspiraci...





1) Patrik Schick zklamal. Aby bylo jasno, rozhodně nelze vystoupení momentálně nejzářivějšího českého plejera označit za propadák. Nová posila Juventusu se ve všech utkáních velmi dobře zapojovala do kombinace, vyhrála značné množství osobních soubojů a mnohdy se dobře potýkala i s nedostatečnou podporou zálohy. Nicméně, fotbal je pořád jednoduchá hra, která se hraje na góly - ty se čekají většinou od útočníků a v těchto klíčových situacích česká hvězdička jednoznačně selhala.

S výjimkou úvodního českého gólu, když se rodák z Prahy parádně zorientoval před vápnem a po efektní otočce poslal míč za Hojbjerga, Schick ve vyložených šancí tváří v tvář dánskému gólmanovi selhal a navázal tak na svou bídnou koncovku z předešlých dvou utkání. Schick na turnaji nehrál špatně; v situacích, které dělají forvarda forvardem, si však počínal jako Pavel Kuka v nejlepší formě.

2) Do branky přišel Zima, protivník ho vítal a přál si, ať tohle nikdy neskončí... O české gólmanské jedničce toho bylo napsáno mnoho. Ten, kdo česká utkání sledoval jen po očku, si nutně musel říkat, že je to přehnané. Že si zas jen kritičtí a zaujatí čeští fanoušci na někoho zasedli. Gólman z italského Janova však lidi s takovým názorem nutně musel znovu vyvést z omylu. Nikdo neříká, že byl jediným viníkem čtyř inkasovaných gólů (což vzhledem k tomu, že střel na branku měli Dánové celkem šest, nevystavuje české defenzivě zrovna hezké vysvědčení), minimálně na dvou z nich měl však svůj neoddiskutovatelný podíl.

Vrcholem všeho pak byla jeho reakce u třetí dánské branky. Jistě, to, že dojde k brejku, na jehož konci byla Zohoreho střela, Zimova chyba není. Jeho reakce, kdy se míči uhybá namísto toho, aby se snažil třetímu gólu v české síti zabránit, však už rozhodně vyvolává otázky. Když si k tomu připočteme jeho silně, silně podprůměrné vystupování během celého šampionátu, jehož jediným highlightem byla chycená penalta Selkemu, nelze si nepoložit otázku, zda by lepší práci neodvedl na jaře v Boleslavi slušně chytající Vejmola - jelikož jeho kolega z Janova působil téměř při každé soupeřově akci vyloženě nejistě (a není se také čemu divit, když v dospělém fotbalu odchytal minimum utkání).

3) S Chorým to jde lépe. Stejně jako proti Itálii se Lavičkovi tah se střídajícím útočníkem vyplatil. Tomáš Chorý oživil hru, výborně na hrotu doplňoval Schicka a krásným kollerovským gólem na chvíli prodloužil plané české naděje na dobrý výsledek. Stejně jako v případě Marka Havlíka lze českého kouče za nasazení podobných žolíků pochválit. Nabízí se jen otázka - neměli oba zmínění dostat na šampionátu prostoru daleko více, například namísto sice snaživého, ale ve středu pole i na křídle bezzubého Martina Haška?

Jak ukázal zápas s Itálií i druhá půle proti Dánům, Češi rozhodně měli na víc. Je otázkou, proč Lavičkově výběru, jenž suverénně prolétl kvalifikací, závěrečný turnaj nevyšel. Eventuálních důvodů můžeme najít několik. Absence bourajícího Aleše Čermáka, jenž by s největší pravděpodobností ve středu pole obstál lépe než zastupující kapitán Michal Trávník, který velmi povedené momenty střídal s naprosto šílenými. Nedoléčené zranění Antonína Baráka, který by i přes nepříliš oslnivou jarní formu ve Slavii týmu dodal zkušenosti a potřebné sebevědomí. Či zda to bylo vyřazení Aleše Matějů, s jehož zraněním repre přišla o jediného regulérního pravého beka - a tento post následně po celý turnaj ovlivňoval složení obou defenzivních krajů.

I přesto však i přes těžkou skupinu a zmíněnou "smůlu shůry" český tým jasně ukázal potenciál na semifinále a je jen velká škoda, že o místo mezi čtyřmi nejlepšími alespoň v závěrečném zápase nezabojoval lépe.

Analýza souběžně hraného zápasu Německa s Itálií bohužel z časových důvodů nepřibude. Omlouváme se.