Eurozápisník IV. aneb Nizozemsko je v semifinále, Turecko de Ven

Letošní Euro definitivně vstupuje do cílové rovinky a děje se tak bez překvapení. Konkrétně včera to tak přitom dlouho nevypadalo v ani jednom zápase; Švýcaři šli do vedení a statečně se drželi, dokud nevypadli na penalty s Angličany, a rovněž Turkové proti svému favoritovi vedli, dokud rekordním 11. vlastencem evropského šampionátu přeci jen neposlali dál Nizozemce.

O jak moc očekávané složení semifinále se jedná, dokumentuje Anglie, která se v letech 1996-2018 nekvalifikovala mezi poslední čtyřku ani jednou, a nyní se jí to podařilo už potřetí. Španělé semifinále Eura rovněž obhájili a vypadají zatím z těžkých vah nejlépe. Didier Deschamps se od Eura 2016 před branami semifinále zastavil jen jednou. Pro Nizozemí se sice jedná o první semifinále po dlouhých 20 letech, ale vývoj turnaje jim těžko mohl přát víc.

Pro nejednoho českého fanouška, který by za normálních okolností proti nemastným neslaným favoritům fandil aktivním outsiderům, se přitom jednalo o rozporuplný večer. Švýcarsku se ještě první semifinále v historii - po tolika "skoro” - přálo vyloženě samo, zato Turecku, se stále čerstvou pachutí po Kovácsově řádění ve vzájemném zápase s ČR?

Sympatie Turků potenciálně nemusela posílit ani nenadálá návštěva prezidenta Erdoğana, který je sice fotbalovým fanatikem (dokonce s oblibou tvrdí, že se ho kdysi třikrát pokusilo získat Fenerbahçe), ale zároveň nepochybně sledoval i vlastní zájmy, když v Německu žije mimořádně početná diaspora o cca 1,5 milionech voličů, kteří mu jsou historicky nakloněni.

Erdoğanův vztah s fotbalem je skutečně komplikovaný. Svou náklonnost k Fenerbahçe musí skrývat, aby mu neubylo hlasů, a když roku 2016 proběhl pokus o převrat, Turecké fotbalové federaci se odvděčil vyhazovem kolem stovky podezřelých zaměstnanců. Hakan Şükür - hvězda mistrovství světa 2002, které Erdoğan ještě coby starosta Istanbulu vystupoval na svatbě - je i kvůli spojitosti s vůdci převratu už přes 10 let ve faktickém vyhnanství.

Teď však musí být Erdoğan spokojen. Další volby se nekonají do roku 2028, kdy uplyne přesně 20 let od posledního srovnatelného tureckého úspěchu na Euru (semifinále), a za rohem bude historické pořadatelství evropského šampionátu spolu s Itálií. Arda Güler s Kenanem Yıldızem budou tou dobou alespoň na papíře na absolutním vrcholu sil, 27letí.

Přítomnost ani budoucnost by nemohla být růžovější.

1. "Vy jste říkali, že jsem konzerva a že to stojí za prd? Tak tady máte!” jakoby si říkal Southgate a poprvé v životě přehodil vlasy na čele na druhou stranu. Upravil systém na 3 stopery, Saka s Trippierem obsadili křídelní prostory a Foden se mohl stáhnout doprostřed, čímž se dostal víc do hry. Anglická pravá strana byla díky tomu o trochu nebezpečnější, primárně zásluhou aktivního Saky, jenž měl i jako wingback svou heatmapu nejvýš ze všech na hřišti.

Asi ale tušíte, k čemu směřuji. Nezměnilo se vůbec, ale vůbec nic. Anglie většinu zápasu diváky nudila až ničila a Švýcaři se nastavenému kurzu pochopitelně nebránili. Když pomineme posledních deset minut prodloužení, z postupného, nebo lépe řečeno systematického, útoku si s výjimkou jedné střely Embola, ke které ho pěknou průnikovkou vyzval Freuler, ani jeden tým nevytvořil žádnou šanci.

Drtivá většina zajímavých situace vzešla z individuální iniciativy (gól Saky, krásná dalekonosná střela Rice, pokus Shaqiriho o gól přímo z rohu) nebo centrovaného míče ze strany (branka Embola i šance nešance Ndoyeho). A přitom těch pět minutek, kdy Švýcaři vedli a z Angličanů spadly jakékoli zábrany, bylo tak líbivých. Jenže po hříchu - z anglické strany - jediných. O důvodech, proč to jindy nejde, se můžeme bavit donekonečna.

2. Protože hře po většinu času chybělo tempo, lze zápas chronologicky rozdělit na několik částí. V té první (cca minuta 1 až 25) nás Southgate uhranul vysokým presinkem, který ale, když to vezmeme kolem a dokola, neměl na hru žádný výrazný vliv. Anglie sice díky tomu získávala míče častěji a v zajímavějších prostorech, jenže ani to nepomohlo k vytvoření gólové příležitosti. Sledovali jsme tentýž kreativní zmar jako ve druhé části (cca minuta 25 až 50), jíž nazývám obdobím temna. K absolutní absenci pokusů o překvapení soupeře (z obou stran) přidejme i rezignaci na výše zmíněný forčeking, což přirozeně ještě víc zpomalilo tempo hry. Švýcarům to vyhovovalo a Anglie odmítla vyvinout větší množství energie na to, aby s tím cokoli udělala.

Snad i proto se Yakin po obrátce osmělil k větší aktivitě a nedalo zas až tolik práce, aby Švýcarsko ve třetí části zápasu (cca minuta 50 až 75) převzalo otěže hry. Ve druhém poločase bylo lepším týmem, a to hlavně díky aktivitě na pravé straně (často přes Schära), kde si čas od času vytvořilo přečíslení a prostřednictvím posílání převážně vysokých míčů před bránu dostávalo soupeře pod tlak. Výsledkem byl ostatně i vedoucí, byť šťastný, gól zápasu.

V nejkratší čtvrté části duelu (minuta 75 až 80) jsme se dočkali tolik vzývané explozi anglické kreativity. Palmer a Eze vnesli do hry moment překvapení, Foden i Bellingham najednou začali s míčem běhat i v rychlosti - a pane jo - vždyť ono to jde! Takhle hrajte, pane Southgate! Ale to bychom chtěli moc. Jakmile Saka vyrovnal, začala pátá část duelu (minuta 80 až 110), návrat k unylosti a čekání na penalty. Na ty nakonec došlo, přestože v závěrečné šesté části Švýcaři zapnuli i druhý motor a Anglie si hodně hlasitě koledovala o konec na turnaji. Nevykoledovala si ho. A tak ve druhém semifinále místo potenciálně atraktivního zápasu uvidíme nejspíš další nudnou, letargickou anglickou dominanci.

3. Sledovali jsme střet dvou velice rozdílných útočníků. O Harrym Kaneovi víme, že už dávno není typickou devítkou, i když gólů dává pořád strašně moc, hlavně teď v Bayernu. Poslední sezóny v Tottenhamu se ale čím dál víc stahoval níž, kde pomáhal s rozehrávkou i tvorbou hry. Po vzoru Rooneyho přenášel hru ze strany na stranu dlouhými vysokými míči.

Se Švýcary tuhle svou transformaci korunoval a v závěru zápasu už vypadal jako regulérní střední záložník. Zapojoval se do bránění a větší užitek pro Anglii přinesl ve vlastním vápně než v tom soupeřově. Za to musíme složit poklonu i stoperům Švýcarska v čele s Akanjim, který, máme-li použít otřepanou frázi, Kanea strčil do kapsy. I proto se kapitán Albionu v průměru pohyboval na úrovni Mainooa s Ricem a na mapě přihrávek) má za sebou dokonce jenom stopery.

Naopak Breel Embolo hrál jako ryzí útočník se vším všudy. Svého slavnějšího soka převyšoval ve všech disciplínách, ať už hrou zády k bráně, v mezihře a především byl nebezpečnější v závěrečné třetině (Kane v té své ofenzivní zaznamenal jen necelou třetinu svých doteků s míčem). Hbitý Švýcar pětkrát vystřelil (druhý nejaktivnější střelec, Saka, měl tři střely) a z toho dvakrát na bránu - taktéž víc než kdokoli jiný. No a samozřejmě ukázal i zabijácký instinkt, když se jakoby nic zjevil před Walkerem a gólově zavíral zadní tyč.

Byl to hezký pocit vidět dobře hrajícího útočníka. Na letošním EURO jsme takových výkonů viděli pomálu. Ostatně jediný útočník, kterému se na turnaji opravdu daří, je Gakpo - a ten hraje v Německu zleva. Další výjimkou budiž krátká představení Füllkruga nebo jednou, dvakrát Arnautović. Bavil i Baris Yilmaz, ale pro něj platí totéž co pro Gakpa, jen zprava.

(mu)

1. Gól mu vzali, ale Gakpo si přesto zajistil místo v týmu turnaje. Alespoň se už těžko brání takovému dojmu. Nizozemci na něm neměli nijak zvlášť postavenou hru, a přece byl zápas hlavně o něm. Koemanova parta šla do utkání s podivným plánem tvořit ve velice úzké trojce vzadu, do níž se z beka stahoval Aké, rýsováním dlouhých pasů středem hřiště v podání Van Dijka (příšernost), potažmo diagonál do křídel v podání kohokoliv, což nebyla příšernost jen díky občasné Gakpově pohotovosti. Když už Nizozemci vybředli z monotónní tvorby hry, která zavdávala ochotnému tureckému zdvojování až ztrojování křídelních prostor, jednalo se takřka výhradně o důsledek Gakpova zrychlení hry, jako v situaci, kterou solidní ztečovanou střelou zakončovat jeho izolovaný parťák Memphis.

Na Gakpově šampionátu je přitom nejzajímavější, že výrazně těží z pozice, kterou v Liverpoolu takřka nezastává. Zatímco Jürgen Klopp jej v této sezoně dle databáze Opty hrál zleva jen 17 % času (byť právě v této roli převážně zaujal v barvách PSV v předešlých letech), v Německu je to rovnou 100 % herní porce, a Gakpovi to evidentně prospívá. Před čtvrtfinále byl jediným hráčem na turnaji, který zakončil i vytvořil (!) nejméně 10 šancí. Všechny tři jeho dosavadní góly padly z podobných pozic a situací, kdy si naváděl míč zleva do středu. Ten čtvrtý mohl přidat pro změnu perfektně načasovaným náběhem z křídla na zadní tyč.

Gakpo už nyní zaznamenal gól v šesti různých turnajových zápasech. Pouze Sneijder (7), van Persie (8) a Bergkamp (10) měli rozmáchlejší vliv na nizozemské výsledky na největší scéně. Gakpovi je přitom stále teprve 25 let a v Německu ho čekají možná až dva extra duely.

2. První semifinále po 20 letech, ale vzpomínka spíše na tažení zpřed 10 let. Takové je zatím Euro v podání Nizozemců a zejména tedy čtvrtfinále. Také na mistrovství světa 2014 Oranjes poslední čtyřku ukopali s pomocí elektrického křídelníka (Robben x Gakpo), ale převážně silou vůle. Los jim přál, a přesto měli namále - nejprve v závěru otáčeli v osmifinále proti Mexiku (obdobně jako zde proti Polsku a nyní), potom museli spoléhat až na penalty proti houževnaté Kostarice. Nebylo to žádné dědictví Cruijjfových přešlapovaček a Bergkampovy nebetyčné elegance, žádné řádění z Eura 1988, byly to zkrátka poctivé, vydřené výsledky, k čemuž se tento tým opět úspěšně vrací. Koeman hovořil o potřebě "velkého srdce”, které takový Denzel Dumfries v závěru svým vrhnutím pod nohy Çalhanoğlua poodkryl ažaž. Stefan De Vrij, spolu s Memphisem jeden ze dvou startérů-pamětníků onoho čtvrtfinále na brazilském mundialu, zkonstatoval, že "tenhle mančaft ví, jak společně trpět”.

No, a pak je tu Wout Weghorst. Poločasové střídání jakoby z nouze, které proměnilo tvář nizozemské hry k lepšímu. Nebylo to úplně přímočaré - přesun Xaviho Simonse na pravé křídlo, kde reálně stejně netrávil takřka žádný čas a motal se Memphisovi na desítku, působil spíš kontraproduktivně - ale své ovoce to neslo. Byť z ofsajdu, Weghorst okamžitě číhal na zajímavý centr Akého. Byť zakončil sub-optimálně, technicky právě on zařídil roh, po němž De Vrij vyrovnal. Byť se jednalo o rutinní sklepnutí pod sebe, i do vítězné trefy byl zapojen. A jeho nejblyštivější okamžik též přiléhavě nadešel v nególové situaci, kdy heroicky odkopával míč před takřka jistou tureckou dorážkou do odkryté brány. "Velké srdce” par excellence.

3. Turci si zaslouží uznání, ale v závěru jim zkrátka došla šťáva.. Proto když Stefan De Vrij ukončil čekání, zdálo se nevyhnutelné, že Nizozemci odmítnou i prodloužení a jakékoliv další drama. Turci se jednoduše kompletně vydali. Po přechodu ze 4-2-3-1 aplikovaného po celou skupinovou fázi na flexibilnější 3-4-3 (5-4-1) se našli. Z pasivního středního bloku přepínali do agresivní osobky a zase zpátky. Steven Bergwijn, realtivně funkční pravé křídlo v osmifinále s Rumunskem, byl najednou kompletně utlumen. Ferdi Kadıoğlu, dnes už jeden z nejlepších levých beků turnaje, ho převezl v 5 ze 6 obranných duelů a ještě zvládal v sedmi případech vyvážet balon na vzdálenost 10-15 metrů. V úvodní půlhodině si Nizozemci připsali 60 % svých dotyků s míčem na útočné polovině právě na Ferdiho straně, a přesto si tudy prakticky nic nevytvořili. Tahle tepna byla ucpaná. Barış Yılmaz byl vpředu jako učiněná motorová myš, na Virgilu van Dijkovi si lehce vynutil žlutou kartu a celkem dostával rozehrávajícího Nizozemce pod tlak v neuvěřitelných 103 situacích.

Bylo proto zvláště bolestivé sledovat, jak Nizozemci tvoří oba góly právě po Ferdiho straně, kdy zejména v druhém, osudném případě nebyl ve správném výchozím postavení. Barış dohrával pro změnu na pravém křídle, kde se vyčerpaně vrhal do jednoho předem prohraného souboje 1-na-1 za druhým. A neméně ironické bylo také sledovat, jak veškeré parádní šance na srovnání v závěru pálí zrovna plejáda čerstvých borců. Stříleli postupně Çelik, Aktürkoğlu, Tosun a Kılıçsoy - všichni střídající hráči, a všichni od 84. minuty dále za souhrnnou hodnotu 1,16 xG dle databáze Wyscout. Nevyšlo to, a jen jednou k tomu byl potřeba brankář, přičemž i tehdy si mohl zakončující útočník Kılıçsoy počínat podstatně lépe.

(td)