Eurozápisník II. aneb Lepší zbRoy, stejný výsledek

Trenér Anglie Roy Hodgson to před utkáním víceméně trefil - vybral tu funkčnější z formací, povedl se mu tah s Lallanou na pravém křídle a Rooney v záloze pro začátek nevypadal nijak špatně. Jenže výsledek je stejný. Angličané i v pátém zahajovacím utkání Eura v řadě vedli, o náskok přišli a nakonec dle tradice nevyhráli; zde až gólem z nastavení. Velšané se dříve proti Slovákům z vítězné branky rovněž radovali až v poslední desetiminutovce...

Úvodem mi dovolte krátce zopakovat podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Albánci mají užitečné návyky a zasloužili si bod, ale pozor i na kritické zlozvyky. Trenér Gianni Di Biasi si po včerejšku zaslouží velký obdiv. Pokud před turnajem hovořil o tom, jak složitě se z pozice puntičkářského kouče ze severu Itálie sžíval s nezkrotnou albánskou náturou, musíme nyní smeknout, protože jím nadrillovaný systém rozhodně měl hlavu a patu. Albánci po většinu času bránili v hlubokém bloku 5-2-2-1, přesto však nešlo o žádnou pasivní formaci - především na soupeřově polovině Jihoevropané nepříjemně presovali, (na styl Rumunů) včas dostupovali soupeřovy středopolaře a konkrétně Djourouovi soustavně připomínali, že by si s balonem na kopačkách vážně neměl tolik troufat. Dalším skvělým produktem Di Biasiho 'výchovy' Albánců je navíc náš třetí bod, přičemž se italského kouče sluší ocenit také za odvahu v oslabení nestáhnout hrotového útočníka Sadikua, nýbrž ho zprvu ještě doplnit Cikalleshim.

Albánci do tohoto utkání nešli prohrát, ba ani remizovat, a za takové pozitivní smýšlení jim - jakožto primárně defenzivnímu mančaftu - náleží pochvala. Přesto se v jejich hře objevily mezery, které pravděpodobně bude hodně složité zalátat ještě během turnaje. V první řadě tedy nelze nezmínit další brankářův kiks při výběhu na balon; Berisha se sice ukázal být velice schopným brankářem v situacích 1 na 1, ovšem jeho zoufalé zalapání po prázdném vzduchu při standardce Shaqiriho nakonec stálo Albánce dva body a nechalo nás zavzpomínat na Tătărușanua z prvního duelu. Zadruhé je potom záhodno si všimnout, že Albánci absolutně nezvládali pokrývat, respektive odchytávat A) diagonální náběhy zprava do středu, kde se Džemailimu i Lichtsteinerovi několikrát nabízely volné prostory, B) vertikální náběhy po levé straně, odkud hned třikrát v téměř sólovém úniku zakončoval Seferović. Při zvážení A) i B) lze nakonec vyzdvihnout rovněž Švýcary, kterým sice k dokonalosti chybělo mnoho přemnoho, ale soupeřových systematických nedostatků zvládali využívat celkem konstantně.

2) Granit Xhaka se představuje. Se všemi svými plusy i mínusy. Je to samozřejmě jen jeden zápas, ale i na základě referencí, které na řízného středopolaře šly z Gladbachu, si fanoušek Arsenalu o herním profilu nové posily včera mohl udělat docela úplný obrázek. Xhaka nebyl ani hráč utkání (což je tedy oficiální údaj) ani jeden z těch horších na place, byl zhruba přesně uprostřed, a to je pro Švýcary tak trochu problém. Jak vidno z tohohle schématu, Helvéti na své urostlé tykadlo uprostřed pole hodně spoléhají, když Behrami především boří a rozjíždí akce v té největší hloubi pole, zatímco Džemaili je takovým 'švýcarským Matuidim', který si akorát místo levého rožku vápna mimořádně oblíbil ten pravý.

Na Xhaku tedy zbývá ta klíčová úloha metronomu, hráče ukotveného přesně uprostřed záložního tria, a v takovém případě na povrch vyplývá jeden zásadní středopolařův nedostatek: relativní neschopnost kontrolovat hru. Xhaka si sice perfektně umí pokrýt balon a následně zvládá rýsovat precizní pasy na libovolnou vzdálenost, dokonce svůj úmysl dokáže i fikaně skrýt, a dvakrát takhle Albánce zaskočil zabaleným pasem Seferovićovi, který pak z volného prostoru nalevo nebezpečně střílel. Jenže zároveň v tomto směru příliš neumí ubrat; Xhaka takřka za každou cenu pracuje v rychlosti a po triviálních přihrávkách sahá zásadně jen pod tlakem (což na druhou dělal v podstatě sám; většina Švýcarů se pod nátlakem Albánců ochotně třásla). Z toho pramení nedostatek přenesení hry na stranu (na tom samém nákresu nahoře si všimněte pro změnu špatně zapojených beků), ale i skutečnost, že Švýcaři ani v přesilovce nikdy delší dobu nedominovali - zkrátka nepůsobili, jako by ze sta procent byli svými pány. A to by měl ideálně obstarávat právě Xhaka.

Dalším neduhem, který se projevoval především zkraje utkání, je potom Xhakova neochota se v adekvátní rychlosti vracet. Ačkoliv jde o navýsost výbušný typ středopolaře, který jakmile ve své blízkosti zavětří balon, tak hráče bleskurychle zmáčkne a často i 'vycucne', jakmile jde o nějaké systematické bránění, svého si Xhaka příliš nehledí. Často ho nachytáte, kterak směrem dozadu kluše - klasický případ nastal ve 27. minutě, kdy svého bratra Taulanta milosrdně pustil ke střele zvnitřku vápna. A s tímhle přístupem to zkrátka dál nepůjde. Xhakovi už tentokrát záda nekryjí dva strážníci jako na předloňském mistrovství světa a při takhle útočně naladěném Džemailim to ani sám příkladný rváč Behrami neurve.

3) Albánští beci jsou možná krotcí, ale pozoruhodně nebezpeční. V dnešní době se běžně za exemplář ofenzivního beka považuje ten, kdo se mnohokrát za zápas ocitá výše ve hřišti než křídlo - ten, co je v rychlosti připraven přebrat přihrávku, dál ji potáhnout a pak nezřídka naslepo vysílat centr do vápna. Albánští beci se takhle ani omylem nechovali, Švýcarům však přesto zatápěli nezdravě často. Speciálně Elsei Hysaj si vystačil s menší rozvahou a precizně odměřeným míčem takřka ze stoje přímo za obrannou linii; dobře načasovaný náběh Sadikua a špatná komunikace stoperů Švýcarska, respektive sám neobratný Djourou, už potom udělaly své. Sám Hysaj takhle dvakrát dal vzniknout legitimní gólové šanci, Agolli ho jednou málem napodobil, a neapolský zadák (kterému se mimochodem v klubu podpora ofenzívy údajně vytýká) se pak v závěru přidal i s jedním odvážnějším výletem, kdy opět slušnou příležitost vytvářel netradičně přízemní příhrou, nikoliv ortodoxním centrem.

Na tomto místě je každopádně nutno zdůraznit, že k efektivitě tvorbě hry obou albánských beků skutečně zásadně přispěla přítomnost kapes, do nichž si Di Biasiho ofenzivní trumfy hravě nabíhaly - což samozřejmě pramenilo z nedůslednosti švýcarských obránců. Schär sice bodoval u WhoScored, protože odvracel kopu balonů (a často i ve chvílích, kdy za ním vlastně ani nikdo ze soupeřů nečíhal), s Djourouem si ale očividně nerozumí, sám špatně přečetl albánský útok, z něhož Gashi v 87. minutě rozhodně měl vyrovnávat, nikdo z tandemu se nezdá být tím správným komunikativním lídrem, a takový zdánlivý detail klidně nositele helvétského kříže může stát výsledek na turnaji.

(td)





1) Pět obránců bylo pro Slováky dlouho příliš velké sousto. Velšský systém se třemi/pěti zadáky fungoval dobrých šedesát minut naprosto ukázkově. Colemanův výběr byl dokonalým úkazem toho, že když se na kraje hřiště postaví dva schopní běžci s kvalitou zvládat ofenzivní i obranné povinnosti, získá tým de facto jednoho hráče v poli navíc. Obzvlášť Chris Gunter měl vepředu řadu dobrých momentů a v defenzivní části ani v nejmenším nehořel.

V konečném důsledku měli Velšané při přechodu do útoku vždy k dispozici celou sedmičku fotbalistů před míčem, jimž vedle Ramseyho a Balea veleli právě křídelní beci Taylor s Gunterem. Když však bylo zapotřebí naopak bránit, oba dva se svorně stáhli za balón a vytvořili naopak pětičlenný obranný val s trojicí stoperů, díky čemuž dlouhou dobu Slovákům nedávali vůbec dýchat.

V poslední třetině utkání se však ukázala i negativní stránka této formace. Úvodní gól Walesu co do herního stylu spíš ublížil, celá defenzivní složka začala bránit příliš pasivně a mnohdy se stávalo, že se šest i sedm hráčů zatáhlo až do vápna a čekalo, s čím soupeř přijde. A on přišel. Mak, Duda nebo Kucka i Nemec využívali příliš bojácné defenzivy a nebezpečnými průniky či střelami z dálky ukázali příštím soupeřům Walesu, kde jsou jeho hlavní slabiny.

2) Kozák výborně vystřídal. Ale šachy se mu ve finále vymstily. Slováci v prvním poločase nedokázali početný val Velšanů efektivně překonat. Především opěvovaný střed zálohy zůstal za očekáváním, když Patrik Hrošovský způsoboval svému týmu spíš problémy a ani jeho slavnější spoluhráč Kucka neukázal to nejlepší ze svého arsenálu. Když potom v šedesáté minutě přišel na hrací plochu Ondrej Duda, slovenský nároďák jako by získal o jednoho muže navíc. Záložník Legie Warsawa dokonce po 52 vteřinách skóroval - taktický sen a také nejrychlejší gól náhradníka (52 vteřin) na Euru od roku 2004 (Juan Carlos Valerón, 39 vteřin).

Kozákovi svěřenci však vstřelené branky nevyužili ke smrtícímu náporu vedoucímu k úplnému otočení skóre, naopak začínali soupeři otvírat čím dál víc okének k protiútokům. Bez Hrošovského ztratili naši východní sousedé defenzivního záložníka a střed pole často zel prázdnotou. Tak jako deset minut před koncem, kdy se k nezkonzolidované prostřední řadě přidal i nepochopitelně couvající stoper Škrtel, což nakonec resultovalo ve vítězný gól Walesu.

3) Coleman má svou osvědčenou jedenáctku a té se drží. Své vyvolené opomene jen kvůli zranění. Šok v podobě gólmanské jedničky Dannyho Warda namísto stálice Wayna Hennesseyho byl zaviněn bolavými zády, někdejší bolístky pak ze základní jedenáctky vyřadily i Joea Ledleyho a Hala Robson-Kanua. Když však oba zmínění hráči vtrhli na hrací plochu, Walesu to okamžitě vlilo krev do žil. Především útočník Robson-Kanu se krátce po příchodu podepsal pod gólovku Aarona Ramseyho, aby si se záložníkem Arsenalu role vyměnil krátce před koncem základní hrací doby a rozhodl o první výhře Velšanů v historii evropských šampionátů.

(mu)





1) Pokud Rusové vybízeli k využití předturnajové rozháranosti, Angličané to aspoň zkraje zkusili. Tohle je pochopitelně samo o sobě slabá útěcha - dojezd stále představuje jedno velké zklamání, speciálně v tom ohledu, že se Hodgson vyšší procento držení míče a spolehlivější ochranu defenzivní linie bůhvíproč vydal zajišťovat zrovna skrze vysvlečení Wilsherea. Pravda, Albion byl po pauze obzvlášť pasivní, a Wilshere by se teoreticky hodil, těžko však až v 78. minutě. Tehdy už bylo pozdě bych honit, a i s přihlédnutím k nějaké herní disciplíně, či chcete-li poziční uvědomělosti, se pro klidné dohrávání daleko spíš nabízel Henderson.

Na každý pád, původní sestavu Hodgson patrně nemohl zvolit lépe. Vardy se v generálce soustředil hlavně na faulování protihráčů, zatímco Sterling v přípravě z lavičky působil vždy svěže, takže si svou šanci zasloužil (a dlužno dodat, že se včera svým neúčelným driblinkem spíš pasoval zpátky do role náhradníka). A vyloženě povedeným tahem potom bylo nasazení Adama Lallany, který Dele Alliho klidně i daleko na ruské polovině, ihned po ztrátě míče, výborně doplňoval v presinku pomalejších soupeřů a zároveň zpočátku utěšeně spolupracoval s Kylem Walkerem. Pokud Anglie v první půli na ruské půlce vyhrávala balony v zajímavých pozicích, bylo to takřka výhradně na Lallanově/Walkerově straně. Následné dynamické kombinace po pravé straně se pak zkraje jevily být skutečně velkou zbraní Ostrovanů a je tedy až s podivem (i varovným prstem směrem k Hodgsonovi), že na tuto silnou stránku Angličané po pauze snad zcela dobrovolně zanevřeli.

2) Rusové jsou slabí a nemají vyřešen v podstatě žádný úsek hřiště. Bod z těžkého duelu, nebod. Remízu by Rusové z takového zápasu před výkopem rozhodně brali. Ale měli jste z nich dobrý pocit? Mohl z nich vůbec někdo mít dobrý pocit? V podcastu jsme většinu času rozebírali chaos, který obklopoval Sluckého nominační proces, a ten bezesporu sehrál svou roli - do silného proudu byli vhozeni dva borci bez jediného soutěžního startu na kontě, 20letý Golovin a naturalizovaný Němec Roman Neustädter, a uprostřed zálohy nám celkem očekávaně žádný vzorový kraul nepředvedli. Ne snad, že by nutně byli tou Achillovou patou ruské sborné, ale k počáteční anglické iniciativě jistě přispěli; u balonu vidět prakticky nebyli (Golovin se dokonce jako CMko potkal s balonem všehovšudy 29krát, méně než kdokoliv jiný z ruských startérů) a Alliho na pravou stranu k Lallanovi zrovna neměli chuť pronásledovat, čímž vznikala nepříjemná přečíslení. Ve výsledku oba nezkušení záložníci střídali za nedoléčené Glušakova se Širokovem, což zřejmě rovněž o lecčems vypovídá.

Otazníky je teď s ohledem na budoucnost pro Sluckého poseto de facto celé hřiště. Ignaševič s Berezuckým sice rychlostně tolik nehořeli, a když už jednou nestíhali, zajistil je Smolnikov, ale pokud zejména prvně jmenovaný nesrovná rozehrávku na větší než malou vzdálenost (a že ho dřív především dalekonosné pasy zdobily), bude problém. Kraje hřišť brutálně skřípaly oběma směry. A samotný útočný trojzubec by si pak zasloužil vlastní článek, protože to je vskutku pořádná patlanice - jak se asi dalo čekat, nenašli se ani Smolov na levém křídle, ani Kokorin na tom pravém, kterým se z druhé či první vlny vůbec nedařilo podporovat Arťoma Dzjubu, jenž hlavně zkraje na hrotu se svou mohutnou postavou odolával i více soupeřům naráz, aniž by měl míč komu předat do náběhu. Když pak Smolova nahradil Mamajev, jeho spoluhráč z Krasnodaru, nabyl jsem definitivně dojmu, že zkušený trenér snad ani neví, jak a kde ti hráči ve vlastním klubu hrají. Tedy pokud nepočítáme jeho CSKA, samozřejmě...

3) Angličané překvapili exekutory standardek a slavili přitom smíšený úspěch. Je vážně otázka, do jaké míry lze tohle přičítat Hodgsonovi a do jaké míry samotným hráčům. Když Kane od rohového praporku nemilosrdně vyhnal chystajícího se Lallanu, vzpomněl jsem si na jedno mistrovství světa v hokeji, kdy sami čeští hráči nezávisle na sobě vesměs přiznali, že přesilovou hru trénují bez asistence hlavního kouče Hadamczika. Také u Angličanů to vypadalo, že si hráči před utkáním na poslední chvíli tahali sirky a Hodgsona do toho nenechali jakkoliv 'kecat': Kane sice rohové kopy kuriózně zahrával už dřív, že aby ale někomu mělo přijít jako dobrý nápad v takové tradici pokračovat, to je věru sotva představitelné. Sehrálo tedy svou roli forvardovo ego? Útočník Tottenhamu každopádně roh třikrát kopnul tak nějak všelijak, potřetí dokonce svůj centr vyloženě přetáhl, a napočtvrté už raději ze samého zoufalství rozehrával nakrátko. Byl z toho nejslibnější centr, ale vcelku žádná střelecká příležitost.

Na druhou stranu, nepředvídatelné tahy jsou občas dobrá věc, a jeden takový ústil i v jedinou anglickou branku utkání. Eric Dier už v anglické Premier League odehrál 65 utkání, nikdy se však nepostavil k přímému kopu takovým způsobem, že by z něho přímo pálil na bránu. Dnes se k takovému kroku odhodlal a trefil se nekompromisně poblíž pravé šibenice. Asi nebudeme dávat naší představivosti příliš velký průchod, když zkonstatujeme, že Akinfejev podobné vyústění nepřehledné situace nad stojatým balonem vpravdě nečekal. A zaskočen musel být i každý divák.

(td)