EuroSkauting: Darwin Guagua, obrovský talent rozdělující Ekvádor

Někteří hráči za národní tým nastoupí už jako náctiletí, naopak někdy se najde debutant v národním týmu, kterému už táhne na čtyřicet. Že by ale fotbalista nastoupil za národní tým dřív, než si připíše jakýkoliv start v dospělém fotbale, ať už v profesionální či amatérské soutěži, je unikát. Že jde o věc více než kontroverzní s jasným tlakem z fotbalového zákulisí, je asi každému jasné. Tímto protekčním mládencem je Darwin Guagua z Ekvádoru. Že ale zároveň jde o fenomenální talent, mladý Ekvádorec ukazuje hned po svém nástupu do seniorského fotbalu.

Dovolte mi jinak čistě fotbalový článek uvést pomocí geografických souvislostí, které hezky doprovodí kontext jeho nominace a emocí, které jeho kontroverzní debut provázely. Přenesme se chvíli z horkých letních středoevropských dní do ještě parnějšího prostředí rovníkové Jižní Ameriky. Ekvádorci své domovině s oblibou říkají "země čtyř světů" a je to popis poměrně přesný. Od tropického relativně rovinatého pobřeží se prudce zvedají svahy And s mnohými pánvemi a náhorními plošinami. Stejně prudce pak Andy klesají směrem k velmi řídce osídlené Amazonii (ze které mimochodem pochází nám známý Ángelo Preciado). Čtvrtým "světem" je pak souostroví Galapágy, domovina mnoha endemických druhů. Naprostá většina Ekvádorců žije v pobřežní a vysokohorské části a na evropské poměry jde o velmi rozdílné regiony nejen přírodními poměry, ale i kulturou. Rivalita mezi dvěma největšími městy Guayaquilem a Quitem, centry obou oblastí, je tím pádem obrovská.

Rivalita se pak přenáší i do reprezentace a zejména čím dál víc do chaosu a chudoby propadající se Guayaquil, do kterého už se Evropanům ani nedoporučuje cestovat, těžko nese absolutní hegemonii Quita ve výchově fotbalových talentů. Ba co hůř, čím dál více talentů opouští už ve velmi mladém věku nebezpečný Guayaquil a jde raději svůj talent rozvíjet do LDU Quito nebo Independiente del Valle. To je případ jak asi největšího talentu Ekvádoru Kendryho Páeze, tak i dříve v sérii představeného Justina Lermy a dnes prezentovaného Darwina Guaguy. Navíc oba velké kluby z Guayaquilu - Emelec a Barcelona SC - prošly (a Emelec pořád prochází) těžkými finančními problémy, jejichž příčinu samozřejmě vidí ve všudypřítomné protekci pro kluby z hlavního města.

A teď k tomu ještě připočtěte, že už tak dost v Guayaquilu neoblíbené Independiente del Valle, označované tamními fanoušky pomalu za jakousi mafii kradoucí děti, si dovolilo v březnu kvůli vidině vyššího zisku z prodeje neskutečně arogantní krok v podobě protlačení dvojice svých 17letých mladíků z akademie jako sparing partnerů do národního týmu na zápasy proti Venezuele a Chile. A co víc, Darwin Guagua, kterého běžný fanoušek v Ekvádoru neměl šanci vůbec znát, se najednou objevil dokonce v základní sestavě proti Chile. Představte si, že by Ivan Hašek proti Černé Hoře na hrot útoku místo Patrika Schicka postavil třeba Víta Škrkoně...

Samotný zápas Guagua odehrál na levém křídle až překvapivě dobře a patřil dokonce k lepším hráčům v ofenzivě. Důvěra v trenéra Beccaceceho ale po celém Ekvádoru klesla na nulu a už nyní se mluví o tom, že každý z kandidátů na nového prezidenta tamního svazu už má za něj připravenou svou náhradu.

Čím si ale takovou příležitost, která mu na začátek kariéry nadělila nálepku protekčního hráče, Darwin Guagua zasloužil?

Na rozdíl od Kendryho Páeze (Chelsea) nebo Justina Lermy (Dortmund), kteří udivovali už od 15 let mládežnické kategorie na kontinentu vynikajícími technickými finesami a kreativitou, byla fotbalová cesta Darwina Guaguy dosud velmi nenápadná. Jeho klub Independiente del Valle je hlavním dodavatelem ofenzivních talentů do mládežnických reprezentací, což se dá srovnat v našem prostředí s pražskými S, jejichž hráči mají také do mládežnických výběrů blíž než hráči z menších klubů. Jenže Guagua ve všech mládežnických kategoriích odehrál všehovšudy 36 minut za ekvádorskou "dvacítku" ve dvou přátelských zápasech s Peru. Další indicií, jak moc nečekaným zjevením se Guagua stal, je i fakt, že ještě v minulé sezoně hrál za mládež klubové filiálky Independiente Juniors, která působí jako klubový B-tým (v juniorské lize ale hraje stejně jako mateřský tým v nejvyšší soutěži a nedávno Juniors dokonce své Áčko porazili). V rámci Juniors šlo ale jednoznačně o nejlepšího hráče týmu, a to opravdu o parník.

Když už jsem před chvílí nabídnul jedno srovnání z ČR, tak trochu podobně raketový vzestup v reprezentaci měl slávista Divine Teah z Libérie. Ten debutoval v reprezentaci už necelý měsíc před svými 16. narozeninami, přičemž do dnešní doby odehrál v klubovém fotbale v Evropě 19 zápasů (statistiky z Libérie nelze dohledat) a za reprezentaci jich má 14. Stejně jako u Guaguya, kdo ale Teaha viděl hrát, tak ví, že talent opravdu má.

Po březnovém reprezentačním debutu mezi dospělými si v dubnu připsal také ligovou premiéru, nicméně kouči trvalo ještě další 3 měsíce, než byl připraven dát Guaguovi důvěru i v základní sestavě. A čekání se evidentně vyplatilo - v prvním zápase zapsal 1+1, ve druhém gól. Nešlo navíc o soupeře z kategorie ořezávátek, naopak se prosadil i proti už na začátku zmíněné Barceloně z Guayaquilu, svého rodného města.

Právě famózní poslední dva ligové výkony otevírají otázku, jak je možné, že donedávna neznámý 17letý mladík regulérně svými schopnostmi konkuruje i podstatně známějšímu a stejně starému Páezovi, přitom v juniorských kategoriích o něm téměř nebylo slyšet? Na tuto otázku budou muset asi odpovědět povolanější lidé než já.

Guagua je každopádně odlišným typem křídla než hodně tvořivý Páez, ale hned při prvním pohledu na něj si nelze nevšimnout ohromující kvality při vedení míče a práci s ním. Připomíná mi tím dnes už možná trochu zapomenutého Yacina Brahimiho, jednoho ze strůjců alžírského postupu ze skupiny v roce 2014. Na rozdíl od sice vážně zábavně hrajícího, ale dost neefektivního Brahimiho, je ale Guagua mnohem přímočařejší a už v 17 letech svého alžírského kolegu zastiňuje ve finální fázi. Oba nedávno vstřelené góly nebyly po nějakých fantastických střelách zpoza vápna, což je doménou spíš rovněž zmíněného Páeze, nýbrž po kvalitních nábězích do vápna a zakončení ze zhruba 10 metrů. Mezi Guaguovy nejsilnější stránky tak patří nejen skvělý driblink v kombinaci s explozivním zrychlením, výborná míčová technika a výběr místa, zatím navíc ukazuje i poměrně dobré zakončení.

Ne každý je ale Lamine Yamal nebo Lionel Messi, aby byl už v 17 top světovým hráčem. Takže zatím lze u Guaguy pozorovat i určité nedostatky. Tím největším je jednoznačně absence fyzické síly. Ekvádorská liga sice není žádná chodecká soutěž se zákazem osobních soubojů, ale přesto by zatím Guagua určitě v Evropě fyzicky neobstál. Zesílit by měl ale poměrně brzy přirozeně sám. Zbylé nedostatky jsou už spíš rázu nezkušenosti a neobroušení talentu, který v něm dřímá. Situace má tendenci řešit správně, nepředržuje zbytečně míč a nezkouší zbytečně obcházet hráče ve chvíli, kdy se situace dá mnohem lépe vyřešit narážečkou se spoluhráčem. Vzorek zápasů, ve kterých se Darwin Guagua objevil, je zatím velmi malý, ale na první pohled lze pozorovat, že Independiente del Valle má v rukou další fenomenální ofenzivní talent, o který se brzy budou prát evropské kluby.

Zatím se o něj sice přímo neperou, zájem mezi nimi ale už vzbudil. A asi nikoho nepřekvapí po zkušenostech s Moisésem Caicedem a Pervisem Estupiñánem, že hlavním zájemcem má být anglický Brighton. To je taky údajně onen klub, kvůli kterému tak předčasně nastoupil za dospělou reprezentaci. Rázem si prý díky reprezentačnímu startu Independiente del Valle cení svého hráče na 2 miliony dolarů. To je opravdu dost na hráče se 3 odehranými starty v ekvádorské lize, nereálná ale tato cenovka není. Například Moisés Caicedo nebo Kendry Páez odešli svého času se všemožnými bonusy za více než 20 milionů eur! Zájem o mladého Darwina měli kromě Brightonu vyjádřit i Bayern, Stuttgart, Leverkusen, PSG a Chelsea, ale přirozenější cestou za prvním zahraničním angažmá by byl určitě Brighton, který už zkušenosti s Ekvádorci má a navíc nevlastní dalších 50 talentů v podobném věku čekajících na šanci. Uvidíme ale, nakolik se spekulace potvrdí. Podle pravidel stejně může Guagua dovršit přestup až v listopadu, kdy mu bude 18 let. Zatím si zájemci kupují pouze příslib přestupu, který se s případným zraněním může stát až příliš brzy vyhozenými penězi.