EURO v kostce č.1: Smutní dudáci v Mnichově

Existuje lepší část roku? Začíná léto, sluníčko má konečně sílu, v přírodě i v ulicích je na co koukat - a pokud nejste hospodský typ, doma v bedně nonstop běží fotbal. Ne. Lepší část roku neexistuje. EURO 2024 se nám vklínilo do životů a my si musíme užívat, dokud tam je. Uteče to totiž strašně rychle. No vidíte, člověk ani nemrkne a už jdeme hodnotit první kolo základních skupin...

Velký fotbalový turnaj hned za humny, to není jen tak. Věřím, že část z vás, co tyhle řádky aspoň v rychlosti prolítne, nějaký výlet do Německa v průběhu tohohle svátku plánuje. Anebo už ho má třeba dokonce za sebou. Já vyrazil hned na zahájení do Mnichova a v následující pasáži vám vnutím svoje nejsilnější dojmy.

Allianz Arena je úžasný fotbalový chrám, ale infrastrukturu před stadionem teda UEFA dvakrát dobře zmáknutou neměla. Na jídlo čekal člověk círka půl hodiny, na pivo ještě dýl, a to dokonce dvakrát. Situace, kdy po 45 minutách ve frontě přišla řada na nás, ale ruku v ruce přestal fungovat terminál (cash platit nešlo), se mi bude po boku maturity a státnic zjevovat ve snech...

Ale pak už to bylo prima. Atmosféru v okolí arény dělali hlavně Skotové. Je to jednoduché - pozvěte jakékoli Brity na jakoukoli sportovní akci a máte o zábavu postaráno. Severní sousedé Angličanů jsou navíc ještě o trochu kulturnější, takže k typickým chorálům přidali ještě (spolu s Němci!) ikonické sukně a hrálo se dokonce i na dudy. Zážitek na druhou.

Fanoušci Skotska měli oproti německé přesile navrch opravdu dlouho. Několikahodinovou dominanci před zápasem však následovala pouze několikaminutová převaha při zápase. Když to po dvaceti minutách bylo 2:0, smích přešel už i toho veselého fanouška, který si na stadion přinesl jednu z nejlepších vlajek, co jsem kdy viděl.

Zvuky dud se sice rozléhaly v dál i nadále, jenže zněly tak nějak smutně. Koukat se na ně bylo skoro stejně skličující jako dívat se na nudný opening ceremoniál o chvíli předtím...

Na hřišti dominoval jediný tým. Němci v čele s geniálním Musialou potvrdili očekávání a já osobně to s nimi vidím na finálovou účast.

Cestou ovšem budou pravděpodobně muset vyřídit Portugalce a/nebo Španěly - přičemž oba týmy za sebou mají velmi rozdílný vstup. Větší z pyrenejských zemí předvedla dominantní výkon proti Chorvatsku (3:0) a vyslala do utkání nejmladšího hráče v historii evropských šampionátů, Laminea Yalama.

Ronaldo a spol. naopak své fanoušky příliš nepotěšili. Především pokud mluvíme o předvedené hře. Ano, Češi hráli hlavně v první půli velmi špatně, ale poctivá obrana na hvězdami nabitou ofenzivu Portugalska prostě stačila. Výsledek 2:1 se rodil velmi, velmi (ne)šťastně. No a aby bylo protikladů dost, zahrál si naopak nejstarší hráč v dějinách EURO, legendární Pepe.

Cristiano Ronaldo nastoupil také a upevnil si svůj rekord v počtu odehraných šampionátu (2004, 2008, 2012, 2016, 2020, 2024. K jeho letitosti navíc máme takovou zajímavost. Útočník Al-Nassru si před jednadvaceti lety v reprezentaci zahrál s jistým Sergiem Conceiçãem. V úterý pak slavil výhru po boku jeho syna Francisca - střelce vítězné branky.

Na druhé straně pavouka se od počátku rýsuje semifinálová bitva Francie - Anglie. Ale že by se dva největší favorité EURO 2024 předvedli, to se říct nedá. Southgateovi se na úvod šampionátu nepovedlo vytěžit tu neskutečnou porci talentu, kterou má, a proti Srbsku se na hubenou výhru 1:0 pořádně natrápil. Nenasadit Colea Palmera ani na jedinou minutu? Zvláštní.

Celých 90 naopak dostal N’Golo Kanté, který se po dvou letech plných zranění a angažmá v Arábii vrátil do reprezentace - a dokázal, že ze svých kvalit vůbec nic neztratil. Tenhle chlapík nám bude tuze chybět, až jednou kariéru definitivně zabalí. Nejen pro svou bezelstnou povahu, ale především pro svůj fotbalový um. A Francii taky, vždyť v pondělí byl nejlepší na hřišti. Zato ostatním to zas tolik nešlo. Mbappé sice vytvořil jediný gól zápasu, ale taky spálil 100% šanci a pak si zlomil nos...

Než se pustíme do tradičních rubrik typu ideální sestava nebo nejkrásnější góly kola, musíme vyjádřit umírněné potěšení nad tím, jak se progres české ligy propisuje už i na reprezentační scéně.

Už to, že je naše nejvyšší soutěž co do počtu hráčů na EURO sedmá nejlepší, je mimořádný počin. A pak se FORTUNA:LIGA vryla i do střeleckých análů. V neděli skóroval Slovinec Janža (stopa v Plzni), v pondělí zazářil Stanciu (obě pražská S), načež na něj navázal i Schranz (Slavia) a o Provodovi (Slavia) netřeba mluvit. K Lacimu (Sparta) až příště...

UEFA dává svým fanouškům na sociálních sítích vybrat ze čtyř branek; a shodou okolností se shodují s tím, co jsme zvolili my v redakci:

1. Mert Muldur (Turecko vs. Gruzie)

2. Nicolae Stanciu (Rumunsko vs. Ukrajina)

3. Arda Güler (Turecko vs. Gruzie)

1. Jamal Musiala (Německo) - 9.4

2. Cody Gakpo (Nizozemsko) a Dennis Man (Rumunsko) - 8.9

4. Jude Bellingham (Anglie) - 8.5

5. Florian Wirtz (Německo), Fabian Ruiz (Španělsko) a Alessandro Bastoni - 8.4

Gólman: Unai Simón (Španělsko): Během každého turnaje si dovolí nějakou tu chybu v rozehrávce a tady v Německu si si vybral už proti Chorvatsku. Inkasovaný gól z toho ale tentokrát nebyl, takže svůj precizní výkon mezi třemi tyčemi nijak nepokazil. Šest zákroků včetně chycené penalty. Velmi solidní.

Pravý obránce: Dani Carvajal (Španělsko): I na druhé jméno v sestavě budeme potřebovat španělskou výslovnost. Carvajal vyhrál s Realem šestkrát Ligu mistrů, ale k reprezentaci se připojil až těsně po zlatém období. Letos začal dobře. Čisté konto, gól a hladká výhra.

Pravý stoper: Radu Drăgușin (Rumunsko): Rumuni přežili první půlhodinu, kdy se Ukrajina vyčerpala, a pak začali úřadovat. Na defenzivně perfektním zápisu se výrazně podílel jejich mladý stoper, který povzbuzoval výkon týmu jak herně, tak i hlasivkami.

Levý stoper: Dávid Hancko (Slovensko): Tak se nám líbili dva leví obránci, že jsme jendoho z nich dali na stopera. Ale on tam přece v klubu hrává, no ne? Bývalý sparťan jako symbol slovenské houževnatosti padal do střel a jednou zachraňoval i na brankové čáře.

Levý obránce: Nathan Aké (Nizozemsko): Dříve stoper, ještě dříve střední záložník, kterého Guardiola přetvořil na špičkového krajního beka. Hraje ho i v reprezentaci a své ofenzivní choutky neskrýval. Asistoval u obou gólů proti Polsku.

Pravý střední záložník: Fabian Ruiz (Španělsko): No Gavi, no problem? Ruiz má skvělou techniku, potvrdil to jak při skvělé průnikovce na Moratu - asistence - tak při takřka stepařských přešlapech ve vápně Chorvatů - gól.

Defenzivní záložník: Stanislav Lobotka (Slovensko): Dva Slováci v ideální sestavě, no kdo by to byl řekl. Lobotka ale proti Belgii nadchnul. Tak moc, že jsme museli z jedenáctky vyškrtnout i Kantého. Opora Neapole také ovládala střed pole, vybojovala ohromné množství míčů a měla na svědomí řadu přerušených akcí.

Levý střední záložník: Nicolae Stanciu (Rumunsko): Stejně jako mnoho dalších uprchlíků do Arábie zmizel fanouškům z očí, a tak se nedalo úplně dobře odhadovat, jak bude Stanciu na EURO vypadat. No, jestli si pamatujete jeho nejlepší výkony ze Sparty či Slavie... tak zhruba tak. Skvostný režisérský výkon korunovaný překrásným gólem. Málem se trefil i přímo z rohu.

Pravé křídlo: Jamal Musiala (Německo): Jestli se kvůli nějakému jednotlivci na EURO vyplatí zapnout televizi, volba je jasná (promiň, Cristiano). Musiala už před rokem a půl na MS absolutně převyšoval všechny spoluhráče a na letošním mistrovství k brilantnímu driblinku přidal i produktivitu. Gól dal jeden. Ze sedaček nás ale zvednul nespočetněkrát.

Útočník: Cody Gakpo (Nizozemsko): Pro mnohé černý kůň turnaje se na výhru hodně nadřel. A bez přínosu nejlepšího hráče Codyho Gakpa by ji nejspíš ani nezískal. Ze všech tulipánů byl výrazně nejaktivnější a nejjistější s míčem na kopačkách. Dal i důležitou branku.

Levé Křídlo: Michel Aebischer (Švýcarsko): Při útočení se stahoval víc doprostřed, jak je zvyklý z klubu, při bránění ale simuloval levého wingbacka. Obranu Maďarů otevřel dvakrát - brilantní průnikovou asistencí na Duaha, pak neméně skvělou gólovou střelou k tyči.