Euro v cílové rovince: O co se čtvrtfinalisté opírají, a co je může zradit? (2/2)

V druhém díle našich tradičních "power rankings” se dostáváme ke kvartetu největších favoritů, kteří se jako už obvykle mohou poskládat, jak chtějí, a nikdy to nebude úplně špatně. Může Anglie na domácí půdě konečně ovládnout Euro, natáhne Itálie svou sérii neporazitelnosti až ke zlatým medailím, nebo snad překvapí Dánové či Španělé, s nimiž se poněkud prapodivným způsobem přestalo počítat.

Pro krátké připomenutí formátu: na těchto řádcích nás zajímá hlavně to, nakolik všech osm čtvrtfinalistů dosud naplňovalo svůj potenciál, a jak zhruba vykrystalizovaly jejich hlavní silné i slabé stránky (zhruba, velmi orientačně, seřazené dle váhy od nejsilnějšího faktoru po ten nejslabší). Dosavadní známkování bylo vždy spíš pro zábavu a není hlavní proměnnou.

Kdo nám tedy i s přihlédnutím ke kurzům vychází na nejlepší sázku na celkový triumf?

---

Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 3,10 / 3,00 (1.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 22,2 % (3.)

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ Sancho je jeden z nejnebezpečnějších mladých ofenzivních hráčů na světě, Kane zase vládl všem střelcům Premier League a z Grealishe se Man City chystá udělat 116milionového hráče. Postavte tým na těchto třech článcích, a jste prostě za vodou. Pokud jsme o Belgii psali jako o týmu, který cíleně zpomaluje tempo tak, aby mu to svědčilo, Angličané tuto strategii dovádí k dokonalosti, protože přitom zároveň (na rozdíl od Belgie) působí, že tím své zápasy skutečně kontrolují. Proto ostatně Southgate před osmifinále s Německem přepínal do rozestavení se třemi vzadu; nikoliv proto, aby Němce přejel, rozdrtil či jim zcela dominoval — ne, spíš prostě jen proto, aby je měl pod pokličkou. Přestože Německo technicky drželo míč častěji, obávání křídelní beci Kimmich s Gosensem byli na hřišti de facto neviditelní a úplně zbyteční; což byla celou dobu Southgateova pointa. Jakmile eliminoval hlavní soupeřovu hrozbu — a že si Němci šance doopravdy vytvářeli jen po jednom rychlém přechodu a jedné Sterlingově minele před Müllerovým úprkem — měl z velké většiny vyhráno. Úplně stejně vypadalo anglické "dohrávání” zápasů s Chorvatskem a Českem; dohrávání, které se de facto odehrávalo od samého počátku, protože ten jeden gól Angličané tak nějak vždycky dají (pod Southgatem ostatně dlouhodobě pracují i na standardkách, naposledy na autech, a opět od nich odvozují rovnou třetinu všech svých střel), a proto se automaticky soustředí na to ho v první řadě neinkasovat. Zbytek přijde.

➢➢ Poučku o tom, že "nejlepší defenzívy dneska prostě vyhrávají turnaje”, jste už asi slyšeli stokrát jenom v návaznosti na samotnou Anglii, a mírným paradoxem je, že dle xG ona ani tu nejlepší defenzívu nemá (zaostává za Itálií i Dánskem). Ale čtyři čistá konta jsou prostě čtyři čistá konta — kór když můžete bonusem zmínit zlaté MS 1966, kde je Angličané po sobě udrželi naposledy. Pravdou každopádně je, že celá anglická zadní řada na turnaji působí neobyčejně jistě; Stones ušel obrovský skok kupředu od roztěkaného expanzivního stopera po nechybující zdroj stability, Maguire nepřestává být naprostým zvířetem v hlavičkových soubojích (lídr PL a dosud 6/6 na ME), Walker zatím na pravém stoperu/beku též dělá vše potřebné a Pickford se z jedničky, o níž všichni pochybují a divže nevolají po nějakém Johnstoneovi, během pár týdnů proměnil v nejsuverénnějšího golmana na šampionátu, který perfektně ovládá své vápno ve vzduchu i na zemi a ojediněle podrží špičkovým zákrokem. Ba co víc, podstatnou úlohu obránci pro Southgatea sehrávají též v tvorbě hry; Maguire se Stonesem jsou v týmu první a třetí nejefektivnější vývozci balonu a na rozdíl od obou středopolařů nemají problém vzít míč a prostě pelášit kolmo k bráně soupeře. To samo o sobě je též jaksi ukrytá hrozba, speciálně pokud strávíte většinu utkání uspáváním okolí.

➢ Obecně se v rámci tohoto turnaje snažím nepsat o domácí výhodě, která je pro mě příliš abstraktním a pofidérním důvodem, proč na někoho sázet, protože se může šmahem změnit i v nevýhodu (zvýšený tlak atd.), ale u Anglie nelze neudělat čestnou výjimku — ve Wembley je prozatím Albion na mezinárodních akcích s výjimkou penaltových rozstřelů neporažen (15 utkání, 10 výher po základní hrací době), sám talisman Kane tam zavěsil 45krát v 63 vystoupeních, ještě větší talisman Sterling vyrůstal v Brentu, vyloženě za rohem od Wembley (a zavěsil patnáctkrát v posledních 20 startech, o čemž se píše míň, než by bylo zdrávo), a letos se samozřejmě na anglickém svatostánku odehrávají semifinále i finále. To není jen tak. Zvládnout tedy ojedinělý výjezd do Říma a football’s quite literally coming home!

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ Hned v první řadě nutno podotknout, že Harry Kane není hlavním anglickým problémem ani padouchem, ačkoliv nápadně připomíná Rooneyho na MS 2010 — zdánlivě vyprahlý a unavený po nejlepší klubové sezoně. Takhle: že i krajní beci jako Dumfries se Spinazzolou vystřelili tolikrát jako on (6), určitě není optimální zjištění, ale stále je třeba myslet na to, že Kane není žádným limitovaným šutérem — a taky že krom Sterlinga (14) se žádný Angličan nepodílel na více střelou zakončených kombinačních sekvencích než Kane (10). Daleko větší problém Angličanů je zkrátka ten, že se k těm sekvencím dostávají zřídkakdy. Když Opta před čtvrtfinále analyzovala herní styly všech zbývajících účastníků, vyšlo jí, že dominantním anglickým módem je... ”údržba” (kombinace nízko v poli). Ta se zároveň v jejich podání jako jediná — oproti udržovanému tlaku i postupném útočení — alespoň blíží turnajovému průměru. Angličané jednoduše vypadají, že ztratili svůj obvyklý kvalifikační říz. Kde dřív vyhrávali balony vysoko ve hřišti a okamžitě útočili do rozhozených obran (1,6 zakončení po takto získaném míči na zápas), tam nyní raději opatrně cirkulují balon a počkají si, než se protivníci i oni sami srovnají (0,5 zakončení). To má své plusy (viz výše), ale taky mínusy, neboť vždy může přijít utkání, kdy ten gól prostě najednou nedáte. Když za jedno klání vypálíte v průměru 6,8krát, zatímco průměr tohoto mistrovství je téměř dvojnásobný (12,1), nemůžete se případně divit, že vám to tam aspoň jednou nepadne.

➢➢ Ne vážně, anglické útočení je hrozivě předvídatelné. Zdá se to skoro až absurdní, ale pouze dva přeživší týmy na šampionátu dle databáze Wyscout nezahájily ani stovku postupných útoků, a jedním z nich je i přes 54% držení míče právě Anglie. Ukrajina je dalším z nich, ale ta jednak v průměru vlastní balon o pět procent času méně, jednak zakončila větší procento svých snažení; Angličané mezitím registrují ubohých 12 finišů z postupného útoku (Ukrajinci, Belgičané i Češi sedí alespoň na 19, resp. 20 zakončení), což je v kombinaci s jedním (!) zakončením z protiútoku prostě problém. Speciálně po Maguireově návratu do základní sestavy se navíc bez balonu s trochou nadsázky stačí soustředit na levou anglickou stranu a máte z poloviny vyhráno, protože ta pravá notoricky nenabízí skoro nic. Jinými slovy, a tím se vracím ke konci prvního bodu, v současném nastavení není těžké si představit "druhý Island”, kdy budou Angličané ze hry vypadat celou dobu zcela bezradně. A na pohled je to vlastně ani nebude trápit, až dokud nezazní závěrečný hvizd a bude po všem.

➢ Tohle fakt nelze dostatečně zdůraznit: ANGLIČANÉ ZDÁNLIVĚ NECHTĚJÍ ÚTOČIT. Pouze 36 % sekvencí, během nichž Angličané po delší dobu drží balon (tzv. possessions) vůbec ústí do útočné třetiny. To v překladu znamená, že v 64 % případů se anglický útok zasekne kdesi na polovině a jenom tak vyšumí. To zní jako hrozná ztráta času, no ne? Zároveň, když už se do té útočné třetiny dostanou, jen ve 23 % případů také zakončí. Což nejenže nemá konkurenci v poslední osmičce, ale i na celém šampionátu včetně Finska či Ruska. Navíc, pro tým, který na Euru v prvních čtyřech zápasech neinkasoval, máme jeden nedávný precedent — Německo 2016 — a jeho pouť se završila hned ve čtvrtfinále (byť Itálie není úplně Ukrajina). Nehledě na to, že bookmakeři Albionu věří až příliš; zisk < risk...

---

Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 12,00 (5.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 6,2 % (5.)

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ Dánové jsou nesmírně vyváženým mančaftem, který je složité čistě fotbalovou cestou rozhodit. Vezměte si, že na tomto šampionátu se to prozatím povedlo jenom infarktu a elitní dvojici De Bruyne-Lukaku, jinak seveřané působí bez přestávky zcela suverénně. Když presují vysoko a aktivně, jsou ve svém živlu a ve finální třetině vyhrávají dokonce více míčů než Italové i Španělé. Jejich soupeři zakončovali střelou pouze 14 postupných útoků (nejlepší statistika mezi čtvrtfinalisty), což se stává o to chvályhodnějším, že Dánové těch postupných útoků zároveň sami zakončovali pro změnu nejvíce (spolu s Italy; 46). Chcete přitom namítat, že krom Belgie nečelili žádnému extra kvalitnímu týmu? Dobře, takový argument sice obstojí i u Anglie, Itálie nebo Španělska, ale přistupme na něj, a soustřeďme se na něco, co prostou silou soupeřů může být způsobeno jen těžko — ohromná síla ve vzduchu. Jak upozorňoval už Filip Novák, proti Dánům je radno se vyvarovat tvorby nebezpečných standardek (což se zatím nikomu moc nedařilo; v útočné třetině byli Hjulmandovi svěřenci faulováni už sedmnáctkrát) a obecně se pokusit omezit jejich centry na minimum, protože jich prozatím v nebezpečných zónách zkompletovali nejvíc ze všech (41), se zdaleka nejlepší úspěšností (47,1 %), a stihli vyprodukovat už 12 hlavičkových zakončení, tedy tři na utkání. Zároveň nejspíš otupí i tradiční česká zbraň; pouze Dánové tu zatím bez střelecké újmy ubránili veškeré rohy, kterým doposud na ME čelili. A že jich obecně ani nebylo mnoho.

➢➢ Před třemi lety jsem na první pozici dával Brazílii a svou volbu hned na prvním místě podpíral tím, že má v Titem "neobyčejně inteligentního kouče”. Za těmito slovy si nadále — i přes jejich okamžitý čtvrtfinálový krach — stojím, a proto tenhle faktor v turnajovém (ještě náhodnějším než ligovém) formátu dále nepřeceňuji. Jinak bych Dány dost možná měl za úplně největší favority, protože Kasper Hjulmand prozatím na tomto šampionátu prokazuje nejlepší schopnost reagovat na průběh zápasu. Jeho rozhodnutí vysunout Christensena jako třetího stopera do zálohy a učinit tak přítrž řádění Balea a spol. se okamžitě promítlo v největší majstrštyk šampionátu, a Hjulmand má všeobecně pověst trenéra, kterému taktické šachy uprostřed probíhajícího klání nikdy nebyly cizí, což je mnohdy rozhodující detail. Hjulmand je fascinován klasickými týmy Ajaxu či Barcelony, inspiroval se v Cruijffovi i Guardiolovi, a je obecně velmi přemýšlivým mužem, který se zkraje svého angažmá u národního týmu vydával mj. za politiky i umělci, aby přišel na to, co je vlastně dánská identita, a co by se měl pokoušet ve svých nových svěřencích vzbudit. Lidé se mu posmívali, že "tráví víc času přemýšlením nad básníky 19. století než vyhráváním zápasů”, ale... inu, 11 výher od začátku minulého kalendářního roku by se asi opovážilo leccos namítat. A stejně tak by ráda oponovala — na nároďák neuvěřitelně nadrillovaná — variabilita v přechodu do útoku.

➢ Protože Eriksen zkolaboval a tým se kolem něho semkl. Ne, ačkoliv narativ kolem Eriksena celkem přirozeně dominuje lecjakým článkům, tak jak trefně napsal už Stuart James na stránkách The Athletic, Dánové nebyli za osmi góly v posledních dvou zápasech poháněni "emocemi”, nýbrž prostou kvalitou, kterou oplývají v reálu i na papíře. Tohle je prostě legitimně kvalitní mančaft na obou koncích hřiště, který za posledních 30 normálních zápasů (takže z této statistiky taktně vynechávám abnormální úvodní zápas s Finskem) prohrál všehovšudy tři — všechny s Belgií, oficiálně nejlepší reprezentací planety dle žebříčku FIFA. Od Angličanů, kteří na ně potenciálně čekají v semifinále, ve dvou nedávných zápasech Ligy národů ani jednou neinkasovali a v posvátném Wembley je dokonce 1:0 i porazili.

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ Ještě po dvou třetinách skupinové fáze Dánové platili spolu se Španěly za nejhůře zakončující tým na šampionátu, a nikdo se přitom ani nemohl divit. Jejich útočník číslo 1 psychicky/fyzicky odpadl už ve složitém zahajovacím klání, jeho první náhrada se letos nechytala v Nice a další alternativou je extrémně limitovaný Cornelius; obě nejlepší křídla jsou notoricky nególová (obě se sice už trefila, ale Poulsen přitom vždy využíval darů soupeře a Braithwaite ze 13 pokusů jen tři směřoval mezi tři tyče a vytěžil z nich všehovšudy jednu branku); a do toho jste přišli o hlavního autora tzv. "secondary scoring” Eriksena, který vám dělal téměř 100 % branek na minulém velkém turnaji. To věru nebyl optimální výchozí bod, a nadále je to jakýsi strašák, tučný vykřičník, nad veškerými nedávnými úspěchy Dánska. Osm gólů ve dvou utkáních totiž sice zní moc krásně, ale taky brutálně neudržitelně, a očekávat tak rapidní dopad zpátky na zem — jaksepatří na hubu — se teď docela nabízí.

➢➢ Dánové jsou poněkud schizofrenním týmem. Dovedou zaútočit ihned po zisku míče, ale zároveň jsou obzvlášť zranitelní po jeho ztrátě (což potenciálně v semifinále vůbec nenahrává Anglii, pokud se nepřeorientuje) — což vyplývá z toho, že seveřané de facto neznají polohu "údržby” a takřka nonstop se pokouší vytvářet nebezpečí pro své protivníky. Højbjerg s levým bekem Mæhle se řadí k nejaktivnějším driblérům a získávají pro své mužstvo cenné metry na útočné polovině, ale vzadu potom mohou leckdy scházet. Stejně tak, Dánové jsou nejpřesněji centrujícími čtvrtfinalisty, ale pro jejich soupeře platí totéž, když jenom Belgičané se úspěšně vypořádali s menším procentem centrovaných balonů (59,4 %). Je to nutně problém? Není, ale určitě je to cesta — speciálně pro Coufala, který nacentrovat umí.

➢ Zařekl jsem se, že tím nebudu dále argumentovat, ale protože mi vesměs došly důvody proč nevsadit, zmíním to: Dánové doposud vlastně vše odehráli v domácím prostředí. Ať už v tom faktickém v Kodani (3x), anebo v tom praktickém v Amsterdamu. V Dánsku to doposud dle novinářů, s nimiž jsem v posledních hodinách mluvil, byla jedna velká párty. Bylo by tedy dočista bláznivé se domnívat, že bez této podpory a takového hmatatelného momenta nyní Dánové v odlehlém ázerbajdžánském Baku bez větších fanfár a odmlouvání zkrátka odejdou?

---

Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 4,30 (5.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 25,1 % (1.)

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ Proč Španělé takto vysoko, když se ukrutně trápili i proti dvěma soupeřům, kteří nakonec ve čtvrtfinále zcela schází? Inu, hlavně proto, že tyto dva zápasy přišly jako vůbec první a od té doby se La Roja především ve své ofenzivní poloze posunula výrazně kupředu, zatímco její kritici obvykle zůstali jakoby zamrzlí v čase. Ačkoliv nikomu netrvalo příliš dlouho, než Španěly odepsal s tím, že prostě ZASE praktikují bezpohlavní házenou, jejich fotbal k ní reálně má na míle daleko. Naopak, Enriqueho 4-3-3 je vlastně jeho vzorovou aplikací se všemi různými přechody do útoku. Vysunout pravého beka a zatáhnout Kokeho do role tvůrce hry i jističe zároveň? Naopak posadit oba krajní beky hluboko a soustředit se na kombinaci středem hřiště? Horizontální trojúhelníky doplněné milimetrovými kolmicemi po obou stranách pokutového území, které nahrávají jak zpětným přihrávkám, tak přesným centrům, efektivní to zbrani? To vše tam nyní je. Jakkoliv v úvodu turnaje Španělé skutečně mívali pasáže, kdy soupeře de facto vůbec neohrožovali, teď už tenhle problém nemívají. Kde dříve La Roja vypadala závislá na Albovi, tam jsou teď v popředí Pedri s Kokem, což je vždy ta lepší varianta. Jakákoliv turnajová zmínka Pedriho je takřka povinně doplněná zmínkou o jeho věku, ale ten se stává irelevantním ve chvíli, kdy vám ten kluk soustavně jakoby naschvál vábí protihráče, aby se od nich šmahem odpoutal a vytvořil šanci. Pedri sice stále čeká na první bod, ale jeho 1,29 očekávaných asistencí (xA) z přítomných hráčů zaostává pouze za jeho spoluhráči Sarabiou a Albou, a nikdo dosud na Euru nenastřádal více "hokejových” druhých asistencí (3). Poslední dobou navíc Koke s Pedrim i více dovírají vápno a hledí si zakončovat. Variabilita španělské hrozby je skutečně smrtící, ba nebránitelná.

➢➢ Opět navzdory zažité představě, že si Španělé bez většího zájmu předávají míč kolem vápna soupeře (což na duel se Švédskem opravdu víceméně sedí), není na šampionátu intenzivnějšího mančaftu. To se promítá do vícero pokročilých metrik. Na každou minutu soupeřova držení míče připadá 7,9 španělských pokusů o souboj, obranný zákrok či obecně přerušení akce. Takové číslo by vévodilo všem Top 5 evropským ligám (Leeds jich registroval 7,8) a o celých 1,9 tzv. "challenges” vévodí také všem čtvrtfinalistům (druzí jsou Dánové). Než zakročí, povolí Španělé soupeři v průměru pouhých 5,89 přihrávek; druzí Dánové až deset! Podle pokročilé databáze Opta dokonce Španělé kralují tomuto Euru v počtu "fast paced possessions” na zápas, čili ve volném překladu i nejčastěji urychlují kombinaci. Kdepak, i když vám v určitých pasážích mohou přijít jako chodci, ve skutečnosti k nim mají daleko.

➢ Po třígólovém přídělu od Chorvatů to možná vyzní směšně, ale Španělé vlastně diktují tempo hry do takové míry, že jsou i defenzivně schopným, resp. sotva ohrožovaným mančaftem. Ten druhý popis doopravdy sedí spíš, protože jejich solidní defenzivní čísla vyvěrají primárně z toho, že se soupeř jednoduše za celý zápas sotva podívá na útočnou polovinu. Když už tak činí, šance si klidně vytvoří, ale pouhých 15 vstupů do španělského pokutového území (ze hry) je prostě na první i druhý pohled chvályhodných; a vynikající základ. S tím souvisí i neuvěřitelný rozdíl mezi fauly spáchanými v obranné třetině a naopak vyhranými v té útočné — zde mají Španělé bilanci +19 (!), neboť vzadu si nedovoleným zákrokem pomáhali prozatím jen jednou, a to byl ještě Pau Torres (Polsko) dost na hraně.

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ Starý dobrý Álvaro Morata, evropský Gonzalo Higuaín co do turnajové reputace. I přes poslední dvě kanonády Španělé nadále podstřelují své kolektivní xG (11 gólů z 12,38), za což částečně mohou dvě neproměnné penalty, a částečně i prostá liknavost Moraty. Ten přitom objektivně nehraje žádný strašidelný šampionát a jeho gól proti Chorvatsku byl jednak suverénní, jednak velice důležitý, ale i tento solidní výkon byl potřísněn jedním hrozivě nafilmovaným faulem, jedním zbytečným ofsajdem a čtyřmi nególovými střelami. Od začátku minulého Eura notorický palič vypálil 25krát a proměnil přitom jen pětinu pokusů. Jenom letos osmkrát neúspěšně zakončoval znvitřku vápna, a to ani nepočítám tu penaltu. Natlačte pár takových dalších šancí do jednoho utkání a projevit se to může i na celém týmu, jeho psychice a ve výsledku i šancích na zlato. S tím holt žádné statistické modely nepočítají.

➢➢ Italové mají Bonucciho s Chiellinim, Angličané Maguirea se Stonesem, i ti Dánové se vzadu opírají o Kjæra s Christensenem. Všechno známé, ostřílené firmy; v případě Belgie možná dokonce až moc ostřílené. To Enrique už vyzkoušel dvě stoperské dvojice a v žádné podobě se jeho tandem neskládal ani na 20 předturnajových repre startů. Nejzkušenější ze všech variant je teď 24letý Pau Torres s aktuálně 12 zápasy za La Roju. To se zdá skoro až absurdní, když pomyslíte na minulé evropské šampiony podpírané Pepem, Fontem, Ramosem, Piquém, Puyolem, Desaillym, Blancem, ale i Dellasem. Žádná zlatá obrana zatím nečítala dva turnajové debutanty, a i když je vše někdy poprvé a španělská nezkušenost se určitě nutně nerovná nekvalitě, vsadili byste si na prolomení trendu zrovna v tomto případě? Dle očekávaných gólů má ostatně Španělsko v ČF třetí nejhorší obranu jen těsně (o 0,02 nepenaltového xG) před Ukrajinou, což by po takové skupině ani nemělo být možné.

➢ Ačkoliv stále platí, že Španělé znají vícero cest jak udeřit, nikdy by se to se šíří ofenzivního arzenálu nemělo přehánět. A proto ani od těchto "intenzivních” Španělů nečekejte žádné protiútoky — jakože doslova žádné, protože přesně tolik (0) jich dosud zosnovali. Hergot, vždyť i ti Angličané se zmohli alespoň na pět. K tomu přidejte tradiční španělskou neochotu pomáhat si delšími nákopy včetně diagonál, a těch zbraní je rázem citelně míň.

---

Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 4,75 / 4,90 (3.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 15,3 % (4.)

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ Italové jsou zdaleka nejkonzistentnějším týmem na šampionátu, o čemž svědčí i zdaleka nejvyšší průměrná známka od našich redaktorů. Byť sám často opakuji, že se jedná pouze o orientační hodnocení, sami Italové stojí za třemi z celkových 18 známek na úrovni 8-10, přičemž se také pyšní jediným "perfektním” výkonem (hned na úvod proti Turecku). A jakkoliv s jednotlivými známkami můžete nakrásně nesouhlasit, málokdo bude namítat, že Italové prostě pouští největší hrůzu, neboť jednoduše nejvíce dominují. Na šampionátu sice v průměru nedovolují nejméně střel (6,5 je "až” čtvrté nejmenší číslo), ale ony střely jsou v průměru z nejhorších pozic, a tak výsledné šance nesou v průměru nejnižší kvalitu i šanci na gól. Ten jeden inkasovaný je opravdu zanedbatelným škraloupem, když uvážíte, že Italové zároveň bezmála polovinu (48 %) svých vstupů do útočné třetiny úspěšně přetaví v zakončení. Obecně, i přes menší trápení proti Rakousku, nadále platí, že Itálie zná nejvíc cest jak soupeře ztrestat — nenadarmo je dle Opty na turnaji nadprůměrná ve všech osmi fázích hry s výjimkou dvou, které jsou obvykle spíše znouzectnostmi hůře připravených týmů (centrování a přímočará hra). Z delšího tlaku Italové střílí 1,5 gólu na zápas, z vysoko získaných balonů už obratem vytěžili devět střel (a dva góly), po standardkách zakončovali sedmkrát; góly dovedou dát obě křídla, Immobile, jeho backup Belotti, Locatelli, Pessina...

➢➢ Faktor Marco Verratti. Mancini má pro střed zálohy několik voleb a v podstatě žádná není špatná, Verratti však přesto vyčnívá jednak přesností na přihrávce, jednak schopností rychle přenést hru, jednak rozehrát šikovně nepřímý kop, jednak obecně tak trochu skrytě vytvářet šance. Za pouhých 157 minut se z otevřené hry podepsal už pod osm palebných příležitostí pro spoluhráče, čímž ME kraluje, přestože se na něm v celkovém kontextu jen mihl. Co se zapojení do kombinace v tlaku týče, jsou na tom ještě lépe tři Italové (Spinazzola, Insigne a Berardi), kteří dotváří esenciální kvarteto útočné italské formace, která mnohdy připomíná ultraofenzivní rozestavení 3-2-5 s Di Lorenzem jako improvizovaným stoperem.

➢ Itálie zůstává už rekordních 31 zápasů neporažena. To samo o sobě nemusí nic znamenat (každý namítne, že jedno utkání stačí k tomu, aby se sen Azzurri rozplynul), ale taky může, protože obdobné reprezentační série v minulosti na turnajích svou roli sehrávaly. Brazílie uprostřed své vlastní a také celosvětově nejdelší 35zápasové šňůry vyhrála mistrovství světa 1994 a ve finále Copy Amériky o rok později padla až na penalty s Uruguayí (což trochu zvláštně onu oficiální šňůru nepřetrhlo). Španělé uprostřed své stejně dlouhé série opanovali Euro 2008, Italové už dříve v předválečných letech v takové fazóně obhajovali titul mistrů světa (1938) a argentinská dvouletá série (1991-93) žádnou náhodou vykryla oba její poslední kontinentální tituly. Dlouhodobá herná pohoda prostě dělá hodně, ačkoliv je na druhou stranu fakt, že delší série neporazitelnosti v rámci turnajových a kvalifikačních utkání Eura nebyly nedávno nic moc platné Španělům (2016), Němcům (2012) ani Francouzům (2004).

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ Letošní Italové se zdají být ztělesněním okřídlené anglické poučky "too good to be true”. Jak jsem zmiňoval už v rámci jednoho zápisníku, takhle suverénní vítězové skupinové fáze jednoduše Eura nevyhrávají (spíše naopak se mistři rozjíždí pomalu). Nizozemci na to už dojeli, přičemž Belgičanům i samotným Italům v osmifinále docela nepěkně vyprahlo. Teď si to poslední dvě devítibodová mužstva rozdají mezi sebou, přičemž pouze jedno z nich se doposud těm 100 procentům blížilo i herně. Je reálné to vůbec vydržet po další tři zápasy? Jsme si opravdu jisti, že je tahle Itálie jakousi reinkarnací posledních, a v novodobé historii vlastně ojedinělých, dominantních evropských šampionů ze Španělska (2008)? Vyloučit to samozřejmě nelze, ale už jen poněkud nervózní řeč těla a vzájemné pokřikování Italů ve chvíli, kdy se utkání vůbec poprvé na Euru nevyvíjelo dle jejich představ, mě trochu odrazuje.

➢➢ Hned druhý důvod se zdá být poněkud malicherný, ale Italové holt nejsou pro mnohé absolutními turnajovými favority jen tak zbůhdarma. Nicméně také tento druhý důvod je částečně spojen s onou nervozitou za dlouhotrvajícího nerozhodného osmifinále s Rakušany. Hlavně tehdy, stejně jako docela tradičně, se Italové často uchylovali ke střelám z nepřipravených, nevýhodných pozic. Ze všech čtvrtfinalistů obecně nejčastěji napřahují zpoza vápna (31 pokusů; o pět víc než Švýcaři a Dánové), a byť takhle dali dva góly, je to stále relativně malá kompenzace na to, kolikrát Azzurri mohli násobně vylepšovat své šance. Jejich průměrná střela nese hodnotu 0,1 xG, což je na celém turnaji řadí až na 17. příčku!

➢ Závěrem se pojďme zastavit rovnou u první italské překážky (jakkoliv ji pak teoreticky čekají dvě ještě složitější): Roberto Mancini zatím proti Robertu Martínezovi stanul ve své kariéře osmkrát a sedmkrát ho porazil. Potud prima, ale potom si člověk vybaví, že jediná "turnajová” zkušenost se datuje do finále FA Cupu z roku 2013, po němž se Mancini se staženým ocasem pakoval z křesla manažera Manchesteru City, a úsměv na tváři tuhne...