Euro v cílové rovince: O co se čtvrtfinalisté opírají, a co je může zradit? (1/2)

Letošní evropský šampionát už může vyhrát pouze osm týmů, a to je neomylný signál pro dnes již tradiční "power rankings” EuroFotbalu. Protože jsme si blamáží s tipy na umístění neužili dostatečně, na příštích několika řádcích seřadíme týmy dle šancí na celkový triumf, jak je vzhledem k jejich výkonnosti i síle potenciálních soupeřů v tuto chvíli vnímáme.

Tohle je hlavní důvod, proč celou dobu veškeré účastníky Eura známkujeme: byť průměr známek nebude při výsledném pořadí rozhodující, představuje jednu z proměnných. Zajímá nás totiž, nakolik všech osm čtvrtfinalistů doposud naplňovalo svůj potenciál, a jak zhruba vykrystalizovaly jejich hlavní silné i slabé stránky (zhruba, velmi orientačně, seřazené dle váhy od nejsilnějšího faktoru po ten nejslabší).

Vůbec poprvé se na těchto místech budeme zaobírat českou reprezentací, což je příjemná změna. Příjemnou změnou by eventuálně bylo i navázat na náš tip z Afrického poháru národů 2019, kdy jsme v tomto bodě tipovali celkový triumf Alžírska po fiascích s Francií na MS 2018 (4. v našem žebříčku) a Kamerunem na APN 2017 (dokonce až osmý!).

Na druhou stranu, Africké poháry v této fázi mívají jasně identifikovatelné favority, zatímco zde jsme o toho hlavního už přišli ve Francii, přičemž redakčním tipem na umístění Portugalska bylo stříbro. Ze všech námi (kontroverzně) předpovídaných semifinalistů je vlastně naživu už jenom Itálie — stane tedy přirozeným procesem eliminace na čele?

---

Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 50,00 (8.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 1,9 % (8.)

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ U outsiderů je to možná příliš velké klišé, ale pro Ukrajinu doopravdy dlouhodobě platí, že nejlepší výkony podává jednak v momentech, kdy se hromadně odepisuje (vítězství nad Španělskem v Lize národů bez poloviny reprezentantů kvůli karanténě; kvalifikační remíza 0:0 a výhra 2:1 nad silně favorizovaným Portugalskem; comeback z 0:2 na 2:2 zde proti Nizozemsku), jednak v závěrečných fázích zápasů, kdy již soupeř polevuje (menší vzpoura proti Německu v Lize národů; kvalifikační triumfy s Lucemburskem a Srbskem rozhodnuté v poslední čtvrthodině; zde samozřejmě pozdní direkt oslabenému Švédsku). Nenadarmo mají Ukrajinci na kontě ze všech čtvrtfinalistů dělený druhý největší počet střelou zakončených protiútoků (6) — i v této rovině jsou zvyklí a schopní udeřit, když to jejich sok nečeká. Opět, u outsiderů to možná zní jako příliš velké klišé, ale tato Ukrajina má prostě turnajovou mentalitu nesrovnatelnou s těmi předchozími — už před turnajem se o Ševčenkově partě říkalo, že vůbec poprvé od rozpadu Sovětského svazu Zbirnou netahá dolů rivalita Šachtar-Dynamo. A znát je to i na hřišti; Ukrajinci baví patičkami, narážečkami i jeslemi (šampionátu zatím v této zvláštní disciplíně kralují se sedmi nasazenými "dudami”) a ve dvojici Jarmolenko-Jaremčuk mají ofenzivní duo, které se vyhoví jako málokteré na šampionátu.

➢➢ Pokud věříte na přenositelnost aury z hráčské dráhy na tu trenérskou, potom tým Andrije Ševčenka by měl být vaším ultimátním černým koněm. Vždyť pokud se nějaký útočník novodobé historie cítil jako doma zrovna na mezinárodní scéně, byl to právě "Ševa” — snad až s výjimkou neproměněné penalty v istanbulském finále je jeho kariéra v Lize mistrů, jakémsi klubovém ekvivalentu mistrovství Evropy, prošpikovaná památnými momenty. Vítězný pokutový kop ve finálovém rozstřelu z roku 2003. Oba domácí zásahy v odvetě čtvrtfinále Ligy mistrů 1998/99, díky nimž Dynamo Kyjev vyřadilo slavný Real Madrid. Hattrick na Camp Nou o sezonu dříve proti pozdějším španělským šampionům. Celkem v Lize mistrů nasázel téměř padesát branek (48), tedy méně než pouhých osm hráčů v historii, a milánské Derby della Madonnina dosud nepoznalo (a ještě nějakou chvíli nepozná) produktivnějšího borce. Jedna z jeho 14 tref proti Interu navíc AC vystřelila finále LM 2003. Když to zkombinujete s tím prvním bodem výše, vyjde vám jeden velký důvod, proč Ukrajinu před velkými zápasy zásadně nepodceňovat.

➢ Týmy, které sotva proklouznou do vyřazovacích bojů Eura a následně si poradí s první překážkou, si vlastně nikdy nevedou hůř než výborně, když jsou patrně poháněné jakousi nehmatatelnou "skoro jsme byli pryč, tak si to teď pojďme jaksepatří užít” energií. Portugalsko 2016 je samozřejmě dalším tříbodovým týmem, který každému okamžitě vytane na mysli z nedávných dějin, a postup Řeků na úkor Španělů díky více vstřeleným brankám (4:2) asi taky netřeba dvakrát připomínat. Čechům roku 1996 tváří v tvář Italům pomáhalo navzdory zápornému skóre 5:6 lepší vzájemné utkání, resp. jediná výhra ve skupině. Jedinou výhru ve skupině potom měli společnou i Dánové a Němci, pro změnu finalisté Eura 1992...

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ Netřeba příliš koumat: aby se Ukrajinci prokousali až ke zlatým medailím, musí nejprve porazit Anglii (kterou přemohli jednou v historii, roku 2009) a jednoho ze silných soupeřů z druhé strany pavouka v případném finále, přičemž v poslední době dostali — pravda, ve ztížených podmínkách a ne vždy v soutěžním prostředí — "klepec” od Německa, Francie i Španělska, kterému v tom finále vlastně i mohou potenciálně čelit. To se prostě od pohledu zdá být nad síly mužstva, kterému zde nikdy pořádně nezahrála střední záloha, s výjimkou Dovbykovy hlavičky proti Švédsku se mu soustavně nechytají ani střídající hráči, a po většinu času vše sám tahá Jarmolenko, který už na turnaji spolykal více než 40 % své celkové letošní klubové zátěže, takže dává rozum se domnívat, že mu brzy dojdou síly.

➢➢ Ať už Ševčenko hraje na dva štíty (Švédsko) nebo jeden (Sydorčuk nebo Stepanenko v ostatních zápasech), je to středem hřiště vždy jeden velký průchoďák. Co se postupných útoků týče, žádný jiný čtvrtfinalista ani zdaleka nepřipustil soupeřům tolik kvalitních šancí středem hřiště jako právě Ukrajinci (metrikou očekávaných gólů už přesně 2,19 — tedy o 0,3 více než druhý v pořadí), což je obvykle známka neexistujícího systému. Není náhodou, že této statistice dominují zrovna Italové a Dánové. Velmi mladý stoper Zabarnyj hraje základ na velkém šampionátu jaksi předčasně a zdá se být náchylný k chybám, přičemž nikdy není dobrým znamením, když po skupinové fázi dobrovolně posazujete svou první volbu na levého beka a zcela výjimečně tam přesouváte svou hlavní hvězdu (Zinčenka), která vám dosud utvářela klíčový tvořivý tandem uprostřed zálohy. Když Alex Scott před osmifinále upozorňovala na to, že oba kraje hřiště jsou pro Ukrajinu zranitelnými, říkala pravdu — zároveň však platí, že nezdůrazňovala tu zcela největší slabinu.

➢ Těžko říct, jestli je to nutně slabina, protože i převážně pasivním mančaftům se už na tomto i minulém Euru zadařilo, ale Ukrajinci vše, zdá se, dotahují do neudržitelného extrému. Pokud se vám zdá, že se čeští zadáci až příliš uchylují k blokování střel, tak vězte, že Ukrajinci této disciplíně zcela neohroženě kralují s 82 zablokovanými pokusy. Co se získaných míčů týče, mají jich na kontě suverénně nejméně ze všech čtvrtfinalistů jak v útočné třetině (27; druhý v pořadí 39), tak v té střední (91; druhý v pořadí 103), což klade neúnosný tlak na celou defenzivní linii, která se celkem přirozeně často hroutí. V obranné třetině naopak Ukrajina posbírala míčů nejvíc (150; druhý v pořadí 138), ale pokud je to zároveň vykoupeno největším počtem prohraných soubojů či odevzdaných míčů (přičemž rovnou třicet takových proher a ztrát vedlo ke střele soupeře, z toho devět bylo způsobených špatnou přihrávkou či jen částečně odklizeným balonem — další nechvalné rekordy mezi čtvrtfinalisty), evidentně tomu nelze přisuzovat úplně pozitivní konotaci. Ukrajincům obecně hrozně dlouho trvá, než vyvinou nějakou defenzivní činnost, když v průměru jejich pokusy o intervenci dělí více než 16 přihrávek soupeře. A to si pak zkrátka v jednom kuse koledujete.

---

Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 35,00 (7.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 3,7 % (6.)

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ Jak velké nutkání máte vsadit si proti týmu, který byl ještě po druhém utkání (!) v zemi ostře kritizován, až se trenér Petković v otevřeném dopise všem omlouval, a nyní jedním tahem pokořil rovnou tři své vyhlášené Nemesis: turnajové osmifinále, penaltový rozstřel a Francii? Já tedy žádné enormní, protože tohle není váš klasický "underdog”, s nímž se nepočítá (jako třeba právě ta Ukrajina); tohle je regulérně naštvaný outsider, což je obzvlášť nepříjemný a zrádný prototyp. I přesto, že "evropské Mexiko” již rázem nefunguje, nabízí se jiná paralela z Ameriky, tentokrát té jižní: Chilané sice Copu Amériku vyhráli a následně obhájili poměrně cynickým stylem, jehož Švýcaři nejsou úplně schopní, ale taky přitom byli pohánění kolektivním selháním na prvních překážkách vyřazovací fáze ve třech předešlých případech kontinentálních šampionátech. Celkem s mistrovství světa to pro Chile bylo šest turnajů, z nichž pět pro ně končilo hned po postupu ze skupiny (a šestý končil okamžitě po skupinách). To je přece dokonalá kopírka této švýcarské generace. A nyní na Švýcary čeká další výzva, tentokrát o chlup méně patrná kletba jménem Petrohrad: právě tam prohráli osmifinále minulého mundialu a dříve tam v evropských pohárech nepochodily celky Grasshoperu, BSC Young Boys i FC Basilej. Švýcaři tam prostě nikdy neslaví... anebo snad ano?

➢➢ Pokud věříte v nálepku "turnajového hráče”, potom mezi Švýcary si lze s radostí vybírat. Yann Sommer chytá povedené Euro a není to pro něj premiéra — bezvadný byl přece už na tom posledním, kdy nikdy neinkasoval víc než jednou, dočista vynuloval Albánii i Francii a v prokletém osmifinále pochytal hned tři velmi dobré šance Poláků. Xherdan Shaqiri je podobný případ; na klubové úrovni sice jako Sommer neprožil ani zdaleka nejpovedenější individuální sezonu, a přesto už tady stihl posbírat tři body. Pouze Ronaldo, Lukaku a Perišić se stejně jako on trefili na všech posledních čtyřech mezinárodních akcích, a to je panečku společnost! No, a co si potom počít s hráči jako Steven Zuber, který nastřádal už rekordní kvarteto asistencí (byť nutno podotknout, že oficiální záznamy o gólových přihrávkách sahají "pouze” do roku 1980), nebo Breel Embolo, který svým dálkovým, silovým driblinkem zatápěl i Varaneovi. A co enigma jménem Haris Seferović? Před letoškem na turnajový zásah čekal přes 500 minut, teď jich má rovnou celý trojlístek včetně dvojúderu do sítě Francie.

➢ Kdybyste dostali otázku, kdo ze zbylých účastníků Eura nejefektivněji zahrává rohové kopy, nejspíš byste bez přemýšlení vypálili Itálii, možná Dánsko, možná Česko, možná dokonce Španělsko... než by vaše mysl spočinula právě na Švýcarsku, které přitom s devíti přímými či nepřímými zakončeními po rozích s relativním přehledem vévodí této osmičlenné skupince. Přestože se Švýcaři ze hry řadí k nejméně nebezpečným centrujícím kolektivům, Shaqiri se k této aktivitě málokdy dostává, zatímco k rohovému praporku si vždy doběhne rád. A obvykle pak ani nehledá stopery; nejčastěji hlavičkuje i obecně zakončuje ofenzivní duo Embolo-Seferović. Lze v tomto případě hovořit o švýcarské variaci na "pod svícnem bývá největší tma”? A jak jim věříte poté, co jste viděli španělské stopery ve vzduchu v osmifinále?

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ Je zvláštní jako hlavní důvod uvádět vypadnutí individuality, ale ať už si o něm myslíte, co chcete, Švýcaři na Xhaku právem nedají dopustit. To on je emocionálním lídrem tohoto mančaftu, to on je jeho hlavním distributorem, to on vedle (spíše zklamávajícího) Freulera poskytuje týmu nezbytnou poziční kotvu ve středu zálohy. A to on bude ve čtvrtfinále kvůli karetnímu trestu scházet. Takhle... Švýcaři by nejspíš souboj uprostřed hřiště s Kokem a Pedrim tak jako tak prohráli, ale neříkalo se vlastně totéž o souboji s Pogbou a Kantém, aby nakonec Xhaka oba v celkovém měřítku zastínil a převezl? Ať už na jeho místě nastoupí kdokoliv — a že Petković na tuto variantu není vůbec připraven, když se bez Xhaky v soutěžním zápase nemusel obejít od října 2016 (výhra 3:2 v Maďarsku)! — kapitánův přínos zcela nepochybně nevynahradí. Favorizovaný Denis Zakaria spíš než jistotu na přihrávce garantuje pohyb s míčem u nohy, což nemusí být proti Španělsku nutně na škodu, ale nezvyk to bude rozhodně obrovský. A, bohužel pro Švýcary, nezvyk dost možná fatální.

➢➢ Žádný tým do čtvrtfinále nekráčí s horší defenzívou dle metriky očekávaných gólů, a to aniž by přitom jedinkrát čelil pokutovému kopu (vyjma rozstřelu). Tedy jasně, Švýcaři čelili obří palebné síle Francie a Itálie, zároveň však na druhou stranu benefitovali z konfrontací s vepředu spíš tápajícími výběry Turecka a Walesu, a proto by určitě neměli za druhými nejhoršími Ukrajinci zaostávat o neuvěřitelných 2,71 očekávaných obdržených branek (bez penalt). Švýcaři jsou především zranitelní po ztrátě míče: z protiútoků už soupeřům dovolili zakončovat rovnou jedenáctkrát (z 19 pokusů), přestože průměr čtvrtfinalistů je... 3,5krát. Pro týmy se třemi stopery je sice taková propustnost rozhozené obrany na tomto šampionátu poměrně příznačná (problém s tím do jisté míry mají i Dánové a Belgičané), ale Švýcaři to zkrátka tahají do neudržitelného extrému, a ničemu nepomohly ani trenérovy drobné výspravy s defenzivnějším Widmerem na místě Mbabua (RWB) nebo Akanjim na místě Schära a Rodriguezem vystrčeným z křídelního beka na levou stranu stoperské trojice.

➢ Kdybyste po přečtení dosavadního textu dostali otázku, kdo ze zbylých účastníků Eura nejhůře brání rohové kopy, nejspíš byste na Švýcary ani nepomysleli, a přitom je to skutečně tak: Petkovićovy ovečky jsou z rohů kuriózně nejnebezpečnějším i nejzranitelnějším týmem. Soupeři proti nim zakončovali rovnou po osmi rohových kopech, což hned v konfrontaci se solidními standardkami Kokeho a spol. musí leckterému Švýcarovi nahánět husí kůži.

---

Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 24,00 (6.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 2,7 % (7.)

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ Jistota ve středu hřiště je to, co tradičně podpírá úspěšné mančafty, a český tým ji našel. Proti Nizozemsku se sice neopíral o dvě třetiny tradičního předturnajového složení zálohy, ale možná o to lepší to bylo. Sama dvojice Holeš-Souček koneckonců na komplexní defenzivní příspěvek stačí vrchovatě; společně s Kalasem dominují vzdušnému prostoru, jsou pozičně precizní a mívají většinu tzv. druhých balonů, zastupují se, rotují, předávají si hráče. Souček se dle potřeby zatahuje do obranné čtyřky, Holeš svou dynamičností vykrývá zbylé prostory. Zkrátka, ačkoliv se ve Slavii na tomto postu de facto minuli, zatím se prezentují, jako by spolu hráli od žáků. Hlavně díky nim ve střední třetině hřiště nikdo ze čtvrtfinalistů nevybojoval více míčů (150; druhý v pořadí 137) a pouze Italové s Dány řečí xG připouštěli méně kvalitní střelecké příležitosti z postupných útoků vedených právě středem hřiště. Jak se ukázalo i proti Nizozemsku, střední záloha zároveň spolu s Masopustem iniciuje celou řadu organizovaných útoků na balon v držení soupeře. Podle dat Opty si Češi nátlakovou hrou vynutili už 38 ztrát míče vysoko ve hřišti a rovnou sedmkrát poté i zakončovali; pouze Italové a Dánové, opět, jsou v tomto ohledu efektivnější. Jenom Španělé na šampionátu předvedli více presujících sekvencí než čeští fotbalisté, kteří se bez balonu především ve střední třetině hrací plochy skutečně chovají jako nemírně organizovaná jednotka až klubového ražení.

➢➢ Vesměs každý člen téhle party byl někdy odepisován, soustavně peskován, zkrátka podceňován — a pokud by Češi prošli přes Dány, není žádných pochyb o tom, že by se toho podceňování odehrávalo před prvním i eventuálně druhým utkáním ažaž, jako by se nikdo nepoučil. Souček ještě v 21 letech hostoval a plnohodnotnou hvězdou české ligy se stal teprve ve 23; Coufal ještě před čtyřmi lety bojoval o holou záchranu s Libercem; Bořil reprezentuje teprve od 26 let; Kalas na svůj druhý reprezentační start čekal celé tři roky; Barák v mládí bojoval s chronickým únavovým syndromem a bolestí zad, Ševčík zase s předsudky ohledně svého vzrůstu a Masopust stále válčí se všeobecnou kritikou jeho technických dovedností; Darida ve své první bundesligové sezoně sestupoval s Freiburgem a nesl si břímě nálepky "nového Rosického”. A tak dále. Pointa: tohle ani omylem není nejnadanější český nároďák, ale je to tým tvořený hráči zvyklými vyhrávat v domácích soutěžích, ale i v Evropské lize, kde čelí jaksi permanentní nedůvěře v jeho schopnosti. To věru není úplně marná predispozice.

➢ Jste nenapravitelní vlastenci se zálibou v historických paralelách. Český útočník na dostřel zlaté turnajové kopačky a mezi soupeři Nizozemsko s Dánskem? Jasné repete Eura 2004. Slávistická osa, která není nutně mladá ani 25letá, a přece na této scéně stále neokoukaná? Jasné repete Eura 1996, po němž v létě přestupovali hned čtyři slávisté, aniž by komukoliv z nich bylo méně než 23. Pravda, ani jeden z těchto dvou turnajů nekončil úspěchem, ba spíše hořkým zklamáním, ale potom nesmíme zapomínat na staré "do třetice všeho dobrého”, ha!

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ S druhým nejproduktivnějším útočníkem na šampionátu se možná zdá hloupé takhle pochybovat, ale... stále je prostě těžko představitelné, že v sobě tenhle tým má dostatek gólů na průchod až do finále, natož na celkové prvenství. Ne snad že by se turnajem nešlo probránit, ale i tam se najdou mouchy (viz druhý i třetí bod), a postupné útočení je zkrátka jedna velká bolest tohohle mužstva už celou věčnost. I proti Nizozemsku to přes dva vstřelené góly mělo k ideálu daleko: Schick byl neustále nucen se hnát za balony za obranu, přestože útočník jeho typu je daleko spíš potřebuje do nohy, i druhý startující levý bek na turnaji se s ničím nepáral a posílal balony bezmyšlenkovitě po lajně dopředu, aniž by s nimi kdokoliv počítal. Pravá strana, Coufalova bezbřehá snaha něco vymýšlet — krom toho pusto prázdno. Ze všech přeživších týmů si žádný nevytvořil šance na méně očekávaných gólů než Češi (3,36 bez penalty) a hned tři mančafty, které se pakovaly už po skupinách (Polsko, Turecko, Skotsko), i přes tento handicap svými přihrávkami stihly častěji vstupit do útočné třetiny než čeští fotbalisté za čtyři plná vystoupení namísto tří. V těsné blízkosti či uvnitř vápna si Češi úspěšně vyměnili všehovšudy 17 přihrávek; o stěží uvěřitelných 15 méně než druhá Anglie.

➢➢ Výkony obou stoperů jsou nejspíš pro leckterého Čecha příjemným překvapením. To však samo o sobě vypovídá o pramálu, protože očekávání byla před turnajem na bodu mrazu. Kalas s Čelůstkou toho mnoho nepokazili, ale taky působí, jako by každou chvíli něco pokazit měli — hra obou českých stoperů je holt inherentně postavená na riziku, a to si s sebou nese určité... erm, riziko. Kalas i Čelůstka dostupují hráče na tělo, často je navazují osobně, a tak jakákoliv pohyblivější útočná vozba má potenciál je rozlítat, roztahat a učinit slabinami. Často se zmiňuje počet zablokovaných střel, vyhraných hlavičkových soubojů, odklizených balonů (především) u Kalase, ale kolikrát vám při jeho impulzivním, heroickém počínání trnulo? Hodně parádních intervencí vyplývá z předcházejících nedostatků a pro Čechy to platí obzvlášť. K tomu si přidejte Vaclíkovo občasné chaotické počínání při výbězích a člověk si prostě nikdy nemůže být jist. Adrenalin je hezká věc, ale pokud na něm ujíždíte celý turnaj...

➢ Vladimír Coufal je převážně zmiňován jako hlavní tahoun české ofenzívy, což není nepravda, ale pokud říkáme A, měli bychom doříct i to B — že směrem dozadu to od něj, stejně jako od Bořila, není žádná sláva. Pokud o středu pole mluvíme jako o dobře zajištěném, oba kraje hřiště jsou pro soupeře spíš oblíbenými výletními prostory. Přes Coufalovu stranu se do našeho vápna úspěšně vstupovalo 14krát, po levé straně zase 13krát — v obou případech kráčí o (dělené) nejvyšší hodnoty v ČF, což vzhledem k permanentní defenzivní výpomoci Masopusta a naposledy i Ševčíka nelze brát na lehkou váhu. Vždyť my prakticky vědomě limitujeme útočné snažení obou našich křídel, aby ty prostory dozadu stejně zůstávaly nejpropustnější mezi všemi čtvrtfinalisty? To nezní jako úplně šťastné nastavení.

---

Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 7,50 / 7,20 (4.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 23,0 % (2.)

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ Belgičané jsou pořád elitním ofenzivním mužstvem celé širé planety, byť už pouze v jedné (ale vždy, i v minulosti, primární) poloze protiútočení. Belgičané zatím do rozhozených obran zakončovali šestkrát, což sice není nejvyšší zbývající číslo na turnaji, ale kumulovaná kvalita vytvořených šancí z protiútoku dle metriky xG již ano: 1,61 očekávaných gólů hravě předčí italských 1,26, a když to vydělíte šesti, vyjde vám 0,27 xG na střelu, tedy jinak řečeno prostě tutovka. Samozřejmě, klíčem k tomu, aby tahle pasáž plnohodnotně platila, je pevné zdraví nejintuitivnějšího kreativního záložníka na světě Kevina De Bruyneho, který nevypadá, že Itálii jakkoliv prověří, ale i sám Romelu Lukaku udělá mnoho — jeho pohyb s míčem i bez míče je vyhlášený, a tak jeho herní profil nárokům Martínezovy Belgie na hrotového útočníka odpovídá přímo do puntíku.

➢➢ Belgie tentokrát nikoho nebaví, ale není to nutně problém. Mnozí si vybaví především dva poločasy — ten první s Dánskem a druhý s Portugalskem — kdy to Belgičané vůbec neměli pod kontrolou a zjevně se plně odevzdávali osudu. Ovšem abychom byli fér, neměli bychom při tomto bilancování zapomínat také na těch zbylých šest poločasů (ano, včetně zbytků zápasů s Dánskem a Portugalskem), kdy Courtois čelil všehovšudy pěti ranám a soupeř zakončoval jen ze tří pozic, odkud měl dle xG alespoň 15procentní šanci rozvlnit síť. Zejména od dánského kolotoče ve skupině se Belgičané obecně přizpůsobili stáří své stoperské trojky, téměř nepřipouští míče za obranu, soupeře systematicky nutí pálit z nevýhodných pozic (v průměru z 19,2 metrů; jen proti Francii se střílelo z větší dálky) a záměrně zpomalují tempo hry.

➢ Inu, kdo by se chtěl hádat s vyhlášenou databází Opty, že ano? Z dlouhodobého hlediska je belgická reprezentace tou nejsilnější na kontinentu, o čemž vypovídá i její postavení na žebříčku FIFA, ale také výsledky na současném Euru. Nenadchla vás svého času nespoutaná, dynamická Belgie, která teď své soky poráží spíše nárazově, ve vlnách, a jinak skrze "meh” fotbal bez šancí? To je sice dojemné, ale čtyři vítězství jsou prostě čtyři vítězství, takže nějaká formulka — jakkoliv ukrytá a nehmatatelná — Robertovi Martínezovi evidentně funguje. Tenhle tým se ostatně moc dobře zná, od minulého Eura i úspěšného mistrovství světa 2018 se de facto neproměnil, a momentum se v žádném případě nesluší podceňovat. Kór když tahle Belgie vypadá jako ta vůbec nejúspornější a zároveň nejefektivnější ze všech nedávných výběrů. Po Maďarsku na turnaji největší procento střel tlačí mezi tři tyče (42,1 %), takže relativní úbytek příležitostí není až takový problém, a poslední branka Thorgana Hazarda ukázala, že to Belgičané stále umí z dálky. Od roku 2016 na Eurech už šestkrát rozvlnili síť zpoza šestnáctky (druhý největší počet je 3), přičemž i letos ze čtvrtfinalistů napřahují ke střeleckým pokusům v průměru z největší dálky hned po Švýcarsku. Gól může přijít zkrátka odkudkoliv, bacha.

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ Zapomeňte na můj druhý důvod, proč si vsadit; tenhle důvod, proč si nevsadit působí daleko naléhavěji: Belgičané jsou zalezlí, pasivní, a přesto propustní. Důkazů najdete dost na každém kroku. Nejvíce vstupů do pokutového území povolených středem hřiště? Jednoznačně Belgie. (Po levé straně toto prvenství sdílí s Českem.) Nejvíce zkompletovaných centrů do vlastního vápna či uvnitř něj? Také Belgie (27; druhý v pořadí 21). Nejvíc nedovolených zákroků v obranné třetině? Zase Belgie (11). A i opticky: pokud jste viděli, jak vytažený press Dánů nutil Denayera a spol. k donebevolající panice, jak oba vnější stopeři nezvládali nabírat rychlonohé útočníky a zavírat meziprostory... potom si asi hravě dovedete představit, jaké problémy budou Belgičanům (pravděpodobně) působit zrovna Italové hned ve čtvrtfinále se svou celoplošně nátlakovou hrou. Pokud navíc přes ně Belgičané nějakou záhadou postoupí, nejspíš je čekají Španělé alias třetí mimořádně intenzivní tým s notoricky vysoko hrající obrannou linií. To se prostě nedá přežít, nevěřím.

➢➢ Eden Hazard a Kevin De Bruyne jsou v posledních dnech a hodinách nejsledovanějšími muži Belgie. Dnešní trénink byl asi schválně veřejnosti zpřístupněn jen na prvních 15 minut, kdy se ani jeden z nich ke zdravé skupině spoluhráčů nepřipojil. Už dříve proběhla médii zpráva, že budou oba připraveni nejdříve na semifinále. A pokud by se tyto spekulace potvrdily, znamená to pro Belgičany komplikaci nepředstavitelných rozměrů. Čert vem Hazarda, ten je akorát svým stínem, ovšem i sám De Bruyne Martíneze exaktně vzato připraví o 37 % ofenzivní síly týmu — protože právě pod takovou porcí všech belgických šancí je na tomto Euru podepsán. Pocitově vzato ho pak připraví spíš o většinu ofenzivní síly týmu — protože zároveň na šampionátu vynechal rovnou čtyři poločasy. Ačkoliv by se to mohlo zdát jako klišé, pro De Bruyneho platí totéž co pro Xhaku; je zkrátka a dobře v pravém slova smyslu nenahraditelný.

➢ Když už jsme u toho Hazarda, nelze se nepozastavit nad tím, jak mimo jiné kvůli jeho úpadku Belgie takřka kompletně přišla o jednu ze svých tradičních zbraní — získávání strategického území prostřednictvím driblinku a soubojů 1na1. Ne snad že by Hazard už vůbec netahal balon, to by mu muselo v hlavě zcela přeskočit, ale už to není tak účelné jako dřív. Na mundialu například vyhrával hned sedm nebezpečných standardek, teď žádnou; a Belgie jako kolektiv prozatím zahrávala všehovšudy dva (ne)přímé kopy z pozic, odkud lze přímo ohrozit bránu ať už centrem, nebo střelou (obdobně i 11 rohových kopů je nejmíň ze všech čtvrtfinalistů). Stejně tak Belgičané jen těsně (o 1) zaostávají za Itálii v počtu pokusů o driblink, zároveň však za svým rivalem zaostávají hned o 48 dotyků v protivníkově šestnáctce (a na Čechy mají náskok pouhých šesti). Takový rozkol dřív nebýval zvykem; na minulém Euru byla Belgie v Top 5 v obou ohledech. A teď je to o to větší problém, že Martínezova parta si zároveň neví rady ani jinak. Po rozdílovém driblinku pálila třikrát (Itálie devětkrát), po standardce taky tak (Itálie desetkrát) a postupný útok středem i vpravo pro ni de facto ani neexistuje (v otázce vygenerovaného xG buď druhý nejhorší, nebo zcela nejhorší v ČF).