Euro do 21 let: Pět hráčů, na které se v Polsku radno zaměřit

Již dnes večer v Polsku startuje další malé Euro a jako obvykle se ho z různých důvodů nezúčastní celá řada seniorských hvězd v čele s domácím Arekem Milikem, Delem Allim, Andrém Silvou či Leroyem Saném. To však otevírá příležitosti pro jiné talentované borce, kterých rozhodně není málo. EuroFotbal vám nyní představuje alespoň pět z nich...

Evropského šampionátu do 21 let se na rozdíl od dva roky starého českého svátku účastní o čtyři mančafty více, což znamená také větší počet nadaných aktérů. A my pro vás nyní vybíráme pětici záložníků, respektive obránců, kterým na turnaji půjde o hodně - ať už budou hrát o nové angažmá, potvrzovat svůj progres, anebo dokazovat, že si nedávný přesun výše skutečně zaslouží.

Zároveň jsme pro vás vybrali ty borce, kteří si skutečně zaslouží řádné představení, protože se o nich třeba na rozdíl od ostatních obvykle tolik nemluví, což si žádá nápravu. Následující pětice tedy nutně nesestává z nejpovědomějších tváří, dané týmy na nich ovšem dost možná budou stát v první řadě...

Karol Linetty (Polsko, záložník)

Poté, co Neapol rozhodla o nepropuštění hvězdné dvojice Piotra Zielinského a Areka Milika, bylo de facto rozhodnuto o tom, že ta největší porce zodpovědnosti za tažení domácího výběru připadne na bedra jiného italského legionáře. Karol Linetty se určitě bude moci spoléhat také na výpomoc defenzivního univerzála Bielika či komety loňského Eura Kapustky, ovšem nastavení té správné rovnováhy uprostřed pole spočívá právě a hlavně na schopnostech 22letého záložníka, který se pro poslední tři vyhrané kvalifikační zápasy seniorského mužstva zabydlel po boku Grzegorze Krychowiaka.

Do Francie na Euro ještě Linetty cestoval, aby nebyl vůbec využit, teď má ovšem za sebou jaksepatří průlomovou sezonu v Sampdorii a jeho pozice se tudíž během jediného roku diametrálně změnila. Debutový ročník Serie A nevzrostlému bojovníkovi vyšel skvěle, když se Linetty vedle Muriela, Schicka a Torreiry dá řadit k těm největším tahounům janovského celku.

Čtyři asistence sice třeba nebudou nikomu brát dech, ale Linettyho síla spočívá ve všestrannosti a vyváženém ofenzivním i defenzivním příspěvku. Celé čtyři obranné zákroky na zápas - a že Linetty naskočil do 35 ligových duelů - neomylně kreslí obrázek klasického dynama, které v tomto směru na Apeninském poloostrově nacházelo pouze omezenou konkurenci.

Posazený tak akorát mezi záložní a útočnou řadu v Giampaolově rozestavení 4-3-1-2, Linetty měl primárně za úkol vést pressink a vyhrávat balony v útočné třetině, což se mu věru dařilo. Jeho role v polské jednadvacítce nejspíš nebude tolik odlišná, ačkoliv by mohl v zájmu relativně nezkušeného týmu operovat níže v poli než Mateo Kovačić, k němuž je pro styl i postavu mnohdy přirovnáván.

Kristoffer Olsson (Švédsko, záložník)

Od Švédska se obhajoba senzačního triumfu z Prahy nečeká zhruba stejně, jako se nečekala od Leicesteru v Anglii, ovšem to neznamená, že by skandinávský výběr ani tentokrát neměl své skryté zbraně. A skryté jsou opravdu docela umně - takový Nicolas Eliasson aktuálně platí za nejlépe hodnoceného hráče rané sezony Allsvenskan (alespoň dle WhoScored) a v barvách Norrköpingu již stihl připravit parádních osm branek, přesto za "21" dosud téměř nic neodehrál.

Na jednadvacetiletého Kristoffera Olssona se potom taky dá snadno zapomenout, v jeho případě se však jedná o zapomínání trochu jinačího rázu. Jde přece o naprostou stálici téhle švédské generace, o níž se vědělo už od roku 2011, kdy poprvé dorazila do tréninkového centra londýnského Arsenalu. Olsson jakoby s předstihem cestoval i na minulé malé Euro (aniž by si kopl) a na kontě má rovněž jeden seniorský start. Přesto by jeden jaksi automaticky očekával, že bude v tomto věku již o něco dále.

Olsson se po tříleté štaci v Midtjyllandu před sezonou vrátil do své vlasti, kde aktuálně hájí barvy AIK, a tenhle šampionát je tak vesměs další fází restartu nadějné kariéry. Konkrétně v rámci Ericsonova týmu má nicméně Olsson svou pozici jasně danou: je zástupcem kapitána a nejlepším střelcem kvalifikace. V Arsenalu Olssona považovali za nástupce Tomáše Rosického, jehož vířivý, přímočarý pohyb ve finální třetině či překvapivá přihrávka zdobí i mladého Švéda.

Rodák z Norrköpingu si ve své mladé kariéře prošel několika pozicemi a aktuálně se ve Stockholmu profiluje jako agresivní výherce balonů, který chce být středem pozornosti. Najdou v něm vikingové svého nového Hiljemarka kříženého s Lewickým? To zní jako nadlidský úkol, ale neodepisovat - Olssona předchází pověst někoho, kdo má sebevědomí na rozdávání.

Rúben Semedo (Portugalsko, obránce)

Rúben Semedo nebude hrát ani tak o uznání širé fotbalové veřejnosti jako Olsson, zato se tento turnaj nevyhnutelně bude brát jako měřítko toho, zdali si ho Villarreal coby 14milionovou náhradu za odcházejícího Matea Musacchia vybral právem. Třiadvacetiletý zadák má co dokazovat - uprostřed obranné řady Sportingu vynikal, ale zároveň nebyl zcela konzistentní. A v Polsku se po něm bude chtít, aby navázal na odkaz parádní stoperské dvojice Ilori-Oliveira zpřed dvou let.

Rúben Semedo se zde bude řadit k nejzkušenějším matadorům - za Sporting si v tomto ročníku odkroutil třicet startů a v kariéře se už něco nahrál i na pravém beku (jeho originálním postu) či v záloze. Hru chápe na vysoké úrovni, pročež v uplynulé sezoně přerušil 2,6 akcí soupeře na zápas; a nadprůměrnou inteligenci prodává rovněž na balonu, s nímž nakládal nejprecizněji ze všech hráčů v portugalské lize. Na stopera je rovněž neobyčejně rychlý.

Rúben Semedo má jinak řečeno zkrátka veškeré předpoklady pro to být nejvýraznějším stoperem turnaje. Je však hlavně na něm, aby nepoutal pozornost mimo jiné přehnanou agresivitou či nekontrolovatelným hladem, k čemuž mívá sklony, a pročež byl v tomto ročníku i dvakrát vyloučen.

Jesús Vallejo (Španělsko, obránce)

Ještě v lednu si sám nebyl jistý svou budoucností v Realu Madrid, odkud letos hostoval ve Frankfurtu, zrovna před pár dny však bylo potvrzeno, že se právě on stane náhradou odcházejícího Pepeho. A protestovat nebude zhola nikdo. Jen málokteré akcie za poslední měsíce stoupaly tak strmě a přesvědčivě jako ty Vallejovy, a to i přesto, že jeho bundesligová sezona byla poznamenána zdravotními komplikacemi (a pro čerstvý problém s třísly byl ohrožen i obráncův start na tomto Euru).

Pokud byl zrovna zdravý, měl Jesús Vallejo po boku o mnoho zkušenějšího Davida Abrahama na hru Eintrachtu enormní vliv. Hřiště ho bylo jako stopera plné - ať už hovoříme o expanzivní rozehrávce nebo schopnosti vystihovat nebezpečné přihrávky svých soků. Ani Vallejovi se nevyhnuly výkonnostní výkyvy, ale to se u dvacetiletého zadáka očekává. Hlavní je, že v ty dobré dny tento vítěz předloňského ME do 19 let své protivníky regulérně šikanoval a výrazně přispěl k prvotnímu stoupání Frankfurtu až na třetí příčku.

Jesús Vallejo má svou nezanedbatelnou slabinu - patrně by mohl, ne-li měl více dominovat ve vzduchu, kde nevyhrává ani polovinu podstoupených soubojů - ovšem jinak se jeví coby moderní, komplexní zadák, a že na něm coby na druhém nejmladším obránci v nominaci trenér jednadvacítky obecně staví, to ve Španělsku vážně nelze brát na lehkou váhu.

Jack Stephens (Anglie, obránce)

Když Southampton v lednovém semifinále vyřadil Liverpool z Ligového poháru, aniž by přitom Stephensem vedená obrana jedinkrát inkasovala, leckdo se nemohl přestat divit - a zároveň ne tak docela. Pro mladého stopera se jednalo o teprve šestý start za jihoanglický klub a jeho suverenita tudíž brala dech, ovšem na druhou stranu: kdo by byl ještě překvapen talentovaným mladíkem ze Southamptonu? Jeho mládežnická produkce je přece vyhlášená - jenom tady se do základu počítá i s levým bekem Targettem a kapitánem Ward-Prowsem.

Stephensův vzestup, navíc doplněný Alfiem Mawsonem ze Swansea, každopádně může mít velkou symboliku pro Anglii jako celek. Ta si totiž po Ferdinandově a Terryho generaci prochází útlumem v produkci kvalitních stoperů, když před dvěma lety Evropě představila tak akorát nemotorného Bena Gibsona, mezitímco John Stones navzdory vysokým očekáváním nepřestává jančit. Teď přitom Albion na juniorské Euro míří se čtyřmi středními obránci s pravidelnou zátěží v Premier League, což rozhodně nebývalo zvykem.

Jack Stephens je možná vedle Caluma Chamberse a Roba Holdinga, dvou kmenových hráčů Arsenalu, pro širou veřejnost méně rozpoznatelný, ovšem když si vezmete, že se do sestavy Saints podíval teprve na jaře následkem vážného zranění neohroženého Virgila van Dijka, jeho kometu zkrátka nelze neocenit. Tím spíš, když se 23letý obránce tradičně prezentuje jako ledově chladný rozehrávač, jehož poziční hra je obvykle nadmíru přesná.