EURO DENÍK – SEN POKRAČUJE
Na milimetr přesně zahraný rohový kop Karla Poborského na hlavu Jana Kollera a dva góly Milana Baroše. Ten první jak z dílny uměleckého řezbáře, ten druhý jak z ocelářské továrny. Český sen pokračuje a jsme již v semifinále. Náš potlesk a dík dnes patří opravdu všem, kteří se o tento úspěch zasloužili.
Stadión v Portu, s mnoha místy, která marně čekala na "své" diváky, viděl v prvních patnácti minutách drtivý nástup našich reprezentantů. Doslova pekelné tempo nasadili svěřenci Karla Brücknera a nenechali Dány vydechnout. Chybělo jediné, finální přihrávka. Ale vše trvalo jen těch 15 minut. Pak nám došel dech, ztratili jsme střed pole, Nedvěd, Rosický a Poborský se museli věnovat krytí nabíhajících fotbalistů soupeře a nedostávali se k akcím, které od nich očekáváme. Koller se vracel až k vlastnímu pokutovému území, Baroš, zcela odříznut, marně čekal na míč. Po 35 minutách byl balón více na kopačkách našich soupeřů, poměr 36% proti 64% vypadal až hrozivě. Dánové ale, až na šanci Poulsena v 16. minutě, nedokázali přímo ohrozit branku Petra Čecha. Centry do pokutového území spolehlivě likvidovala obrana a to, co proniklo až do bezprostřední blízkosti, se stalo lehkou kořistí našeho gólmana.
Druhý poločas měl opět ostrý start. Znovu to byli naši reprezentanti, kteří nedali vydechnout dánské obraně. Ale byl tu jeden rozdíl proti začátku celého zápasu. Přišly branky! Poborský posílal v prvních 45. minutách centry vysoko nad hlavy obránců Dánska, ale také našich útočníků. Ve 49. minutě se nespletl. Roh a míč se snášel přesně tam, kde skákal Koller. Hlavou a Góóól!!! Vedeme 1:0!!!
A byl to znovu Karel Poborský, který poslal za obranu Barošovi 100% přihrávku a ten si místo kopačky obul polévkovou lžíci. Tak krásně přehodit vybíhajícího brankáře dokáže jen nejlepší střelec EURO 2004! A nebylo ještě všemu konec. O dvě minuty později to byl pro změnu Pavel Nedvěd, kdo našel Baroše a ten přesnou ranou nedal brankáři Sörensenovi šanci vyniknout. 3:0!!! Od této chvíle to bylo o jediném. Vyhnout se kartám a hlavně zranění. Naši dohráli ve velkém stylu. Čech byl jistý, obrana spolehlivá, záloha se dlouho hledala, ale objevila v pravou chvíli, útok bezchybný. DĚKUJEME!
Penaltové souboje, na které se nezapomíná...
Ona je to vždy sázka do loterie. Někdo je proklíná, jiný se na ně těší. Na turnaji, jakým je EURO, patří k pravidlům, že se vždy nějaké nezapomenutelné objeví. Jedním z oné síně slávy je i náš Antonín Panenka. Bylo to v roce 1976 a finále se hrálo v Bělehradu. Československo sice vedlo 2:0, ale Němcům se podařilo nejprve do přestávky snížit a těsně před koncem zápasu i vyrovnat. Nastavení rozhodnutí nepřineslo, a tak přišly ke slovu penalty. Uli Hönes poslal míč do oblak, a tak jsme vedli o jednu branku. Poslední z našich přišel ke slovu Tonda. Musel mít nervy napnuté jako špagáty, ale nedal to na sobě znát. Otočil se směrem ke spoluhráčům a speciálně k brankáři Ivo Viktorovi prohodil: "A teď mu to tam šoupnu jako tobě u nás ve Vršovicích!" Brankář Dukly Praha nejprve zblednul a pak vykřikl: "Neblbni, ty v...!" Pozdě, Panenka nic neslyšel. Ledabyle si srovnal míč na značce, podíval se Seppu Maierovi do očí, udělal pár kroků zpět, rozběhl se a pak se jen lehce dotkl balónu. Podebral ho pěkně zespodu a obloučkem ho poslal přesně do místa, kde ještě před malou chvílí stál německý gólman. Nekonečný byl let tohoto míče. Ve chvíli, kdy se jen nesměle dotkl sítě, Sepp Maier ležel u tyče a nevěřil svým očím. Ivo Viktor to neviděl. Hlavu v dlaních, oči pevně zavřené, odmítl být svědkem dalšího z Tondových bláznivých kousků. Ten poslední nám zajistil titul Mistra Evropy!
Stuart Pearce nedal penaltu na MS 1990 v semifinále proti Německu. Dlouhých 6 roků musel čekat na opravu. Dočkal se na EURO 1996. V zápase proti Španělsku na něj přišla řada po dvojici Alan Shearer a David Platt. Když se rozbíhal, dalo se v jeho tváři vyčíst ono utrpení uplynulých let, ale zároveň i odhodlání jednou provždy smazat onu chvíli, která ho tak trápila. Byla to rána, která skončila daleko mimo dosah brankáře. Jak Tarzan, Pearce slavil údery pěstí do hrudníku tento gól.
Andreas Möller, také v roce 1996, se dostal na řadu až jako poslední, když Andreas Köpke chytil penaltu Garetha Southgata. Dát znamenalo postoupit do finále, neproměnit pokračování série. Tento neúnavný bojovník prokázal chladnokrevnost a David Seaman na jeho umístěnou střelu nedosáhl. Německo slavilo, Anglie, pokolikáté již, byla vyřazena na předposledním schůdku před cílem.
Helder Postiga se rozhodl zahrát si na Panenku. Ač se říká, že kopie nikdy nemá kvalitu originálu, jemu se to téměř podařilo. Dal branku, tu vyrovnávací, již v normálním hracím čase. Byla důležitá, ale tam ještě zbývalo pár minut a okolo sebe měl deset spoluhráčů. Teď neexistoval čas, spoluhráči ho v tom nechali samotného. Nedat znamenalo vyřazení pořadatelské země, proměnit pak vyrovnání série a pokračování. Možná, že jméno Panenka mu nic neříká a jeho penaltu nikdy neviděl. Ale udělal to skoro stejně, jen malinko vlevo skončil míč. A pokračovalo se dál. I proto došlo na Ricarda (foto). Byl ze všech Portugalců nejvíce v akci. Logicky, musel chytat, to se mu moc nedařilo, ale také střílet. A to se mu povedlo parádně. Nejprve si sundal rukavice a pak chytil penaltu Dariusu Vasselovi. Bez váhání sebral míč a zamířil s ním na značku pokutového kopu. Stadión přešel během vteřiny z ohlušujícího jásotu v šokující ticho. Ale kdo jiný než brankář zná slabiny svého protivníka. Ricardo věděl, že promění-li, vstoupí do síně slávy nejen portugalské, ale hned světové kopané. Dal a Portugalsko mu to nikdy nezapomene.
Luiz Felipe Scolari se snaží uklidnit Portugalsko a atmosféru, která panuje v této zemi. Ví velice dobře, že ještě není vyhráno a semifinálový soupeř, Nizozemsko, jim cestu do finále bude chtít překazit. Je to sice moc hezký pohled, na statisíce Portugalců, ze kterých přímo vyzařuje radost spojená s hrdostí na svou vlast a její fotbalové reprezentanty, ale ještě chybí dva zápasy. Až po nich se bude moci říct - hotovo, splněno a slavíme! Agostinho Oliveira a Murtosa, asistenti trenéra Scolariho, v sobotu bedlivě sledovali souboj Nizozemsko - Švédsko a do tábora, kde je Portugalsko soustředěno, přivezli hromadu materiálu a spoustu poznatků.
Scolari se zatím odmítá vyjadřovat o své budoucnosti, smlouva s Portugalským fotbalovým svazem mu končí po dohrání EURO 2004. Ale musel odpovědět na otázky ohledně hráče Realu Madrid Luise Figa. Ten byl střídán v 75. minutě a všichni na vlastní oči viděli jeho ne právě nadšený výraz ve tváři. Nebyl společně se spoluhráči na hřišti, ani se nezúčastnil oslav po Ricardově "dvoupenaltě". Scolariho odpověď zněla takto: "Nemá extrovertní povahu, skrývá své emoce. Vím ovšem velice dobře, že se při penaltách v šatně modlil a trpěl společně se spoluhráči. Náš vztah je na dobré úrovni, vždy byl mým hráčským idolem a od té doby, co jsem ho poznal osobně, si ho vážím také jako člověka."
Nizozemsko se raduje a má proč. Samozřejmě, skalní fandové věřili, ale jinak se raději možnost postupu do semifinále nahlas nevyslovovala. Přejít ve skupině přes Česko, které nás poslední dobou vyučuje fotbalovému řemeslu, a přes Německo, na které nám to nikdo moc nešlo? Bude to těžké, ale snad... Pak ovšem přijde Itálie a to bude náš konec. Takhle nějak uvažovala ta sebekritická část Nizozemců před zahájením EURO 2004. Budiž, s tou skupinou měli pravdu, s Němci jim to opravdu moc nešlo, my jim dali další lekci, ale že se jedná o učenlivé žáčky, tak jsme je nakonec na výlet do čtvrtfinále vzali s sebou. Tam je ovšem nečekala Itálie, ta v tu dobu již byla dávno doma, ale houževnatý celek Švédska. A jak to skončilo, víte. Nizozemsko má minimálně bronz, ale chce více. Jak se na zápas dívá tisk obou zemí?
Aftonbladet: Tak blízko. Jak hořké. Jak kruté. Švédsko dnes lituje neproměněné penalty, která ukončila sen našich hrdinů. Po 120 minutách nikdo nemohl říci, kdo si zaslouží postup. A tak se šlo na penalty, které Nizozemsko nemá rádo. Nemělo rádo! Chyboval Mellberg, proměnil Robben a skončila zábava...
Svenska Dagbladet: Spravedlivé? Ne, zvlášť když se na zápas díváte očima Švédů. Není nikdy zábavné padnout na trávník po prohraném zápase, zvláště když hráči soupeře okolo křepčí jak malé děti u vánočního stromečku. Břevno, tyč, ne, definitivně ne, štěstí nebylo na naší straně.
De Telegraaf: Jsme v semifinále EURO 2004 a bylo to na infarkt. Historie, která nám napovídala, že penalty neumíme, je minulostí. Oranjes skončili s touto pověstí, obětí se stalo Švédsko.
Algemeen Dablad: Aha, již umíme střílet penalty. Horko nám svědčilo, roky 1996, 1998 a 2000 jsou zapomenuty.
Tak to byla slova smutku a radosti. Ale není vše radost u Nizozemců. "Malý generál s velkým štěstím", jak se dnes dá mluvit o Dicku Advocaatovi, má o jednu starost více. Frank de Boer nenastoupí do semifinále proti Portugalsku. Jeho zraněný kotník může dokonce znamenat i konec sportovní kariéry tohoto 34letého fotbalisty.
KRASAVEC : REPREZENTACE ČESKÉ REPUBLIKY
OŠKLIVEC : nekažme si tak krásý den...
Fotografie převzaty z www.euro2004.com, © Empics, Getty Images, AFP.
Chcete vyhrát originální dres reprezentace Hondurasu? Soutěž, která probíhala u jednoho z vydání seriálu Portugalsko, fotbal a mnohem víc..., svého vítěze nenašla, a tak vyhlašujeme druhé kolo. Tipněte správně výsledky obou semifinálových zápasů a vyhraje!
Tipovat můžete po kliknutí sem.
Stadión v Portu, s mnoha místy, která marně čekala na "své" diváky, viděl v prvních patnácti minutách drtivý nástup našich reprezentantů. Doslova pekelné tempo nasadili svěřenci Karla Brücknera a nenechali Dány vydechnout. Chybělo jediné, finální přihrávka. Ale vše trvalo jen těch 15 minut. Pak nám došel dech, ztratili jsme střed pole, Nedvěd, Rosický a Poborský se museli věnovat krytí nabíhajících fotbalistů soupeře a nedostávali se k akcím, které od nich očekáváme. Koller se vracel až k vlastnímu pokutovému území, Baroš, zcela odříznut, marně čekal na míč. Po 35 minutách byl balón více na kopačkách našich soupeřů, poměr 36% proti 64% vypadal až hrozivě. Dánové ale, až na šanci Poulsena v 16. minutě, nedokázali přímo ohrozit branku Petra Čecha. Centry do pokutového území spolehlivě likvidovala obrana a to, co proniklo až do bezprostřední blízkosti, se stalo lehkou kořistí našeho gólmana.
Druhý poločas měl opět ostrý start. Znovu to byli naši reprezentanti, kteří nedali vydechnout dánské obraně. Ale byl tu jeden rozdíl proti začátku celého zápasu. Přišly branky! Poborský posílal v prvních 45. minutách centry vysoko nad hlavy obránců Dánska, ale také našich útočníků. Ve 49. minutě se nespletl. Roh a míč se snášel přesně tam, kde skákal Koller. Hlavou a Góóól!!! Vedeme 1:0!!!
A byl to znovu Karel Poborský, který poslal za obranu Barošovi 100% přihrávku a ten si místo kopačky obul polévkovou lžíci. Tak krásně přehodit vybíhajícího brankáře dokáže jen nejlepší střelec EURO 2004! A nebylo ještě všemu konec. O dvě minuty později to byl pro změnu Pavel Nedvěd, kdo našel Baroše a ten přesnou ranou nedal brankáři Sörensenovi šanci vyniknout. 3:0!!! Od této chvíle to bylo o jediném. Vyhnout se kartám a hlavně zranění. Naši dohráli ve velkém stylu. Čech byl jistý, obrana spolehlivá, záloha se dlouho hledala, ale objevila v pravou chvíli, útok bezchybný. DĚKUJEME!
Penaltové souboje, na které se nezapomíná...
Ona je to vždy sázka do loterie. Někdo je proklíná, jiný se na ně těší. Na turnaji, jakým je EURO, patří k pravidlům, že se vždy nějaké nezapomenutelné objeví. Jedním z oné síně slávy je i náš Antonín Panenka. Bylo to v roce 1976 a finále se hrálo v Bělehradu. Československo sice vedlo 2:0, ale Němcům se podařilo nejprve do přestávky snížit a těsně před koncem zápasu i vyrovnat. Nastavení rozhodnutí nepřineslo, a tak přišly ke slovu penalty. Uli Hönes poslal míč do oblak, a tak jsme vedli o jednu branku. Poslední z našich přišel ke slovu Tonda. Musel mít nervy napnuté jako špagáty, ale nedal to na sobě znát. Otočil se směrem ke spoluhráčům a speciálně k brankáři Ivo Viktorovi prohodil: "A teď mu to tam šoupnu jako tobě u nás ve Vršovicích!" Brankář Dukly Praha nejprve zblednul a pak vykřikl: "Neblbni, ty v...!" Pozdě, Panenka nic neslyšel. Ledabyle si srovnal míč na značce, podíval se Seppu Maierovi do očí, udělal pár kroků zpět, rozběhl se a pak se jen lehce dotkl balónu. Podebral ho pěkně zespodu a obloučkem ho poslal přesně do místa, kde ještě před malou chvílí stál německý gólman. Nekonečný byl let tohoto míče. Ve chvíli, kdy se jen nesměle dotkl sítě, Sepp Maier ležel u tyče a nevěřil svým očím. Ivo Viktor to neviděl. Hlavu v dlaních, oči pevně zavřené, odmítl být svědkem dalšího z Tondových bláznivých kousků. Ten poslední nám zajistil titul Mistra Evropy!
Stuart Pearce nedal penaltu na MS 1990 v semifinále proti Německu. Dlouhých 6 roků musel čekat na opravu. Dočkal se na EURO 1996. V zápase proti Španělsku na něj přišla řada po dvojici Alan Shearer a David Platt. Když se rozbíhal, dalo se v jeho tváři vyčíst ono utrpení uplynulých let, ale zároveň i odhodlání jednou provždy smazat onu chvíli, která ho tak trápila. Byla to rána, která skončila daleko mimo dosah brankáře. Jak Tarzan, Pearce slavil údery pěstí do hrudníku tento gól.
Andreas Möller, také v roce 1996, se dostal na řadu až jako poslední, když Andreas Köpke chytil penaltu Garetha Southgata. Dát znamenalo postoupit do finále, neproměnit pokračování série. Tento neúnavný bojovník prokázal chladnokrevnost a David Seaman na jeho umístěnou střelu nedosáhl. Německo slavilo, Anglie, pokolikáté již, byla vyřazena na předposledním schůdku před cílem.
Helder Postiga se rozhodl zahrát si na Panenku. Ač se říká, že kopie nikdy nemá kvalitu originálu, jemu se to téměř podařilo. Dal branku, tu vyrovnávací, již v normálním hracím čase. Byla důležitá, ale tam ještě zbývalo pár minut a okolo sebe měl deset spoluhráčů. Teď neexistoval čas, spoluhráči ho v tom nechali samotného. Nedat znamenalo vyřazení pořadatelské země, proměnit pak vyrovnání série a pokračování. Možná, že jméno Panenka mu nic neříká a jeho penaltu nikdy neviděl. Ale udělal to skoro stejně, jen malinko vlevo skončil míč. A pokračovalo se dál. I proto došlo na Ricarda (foto). Byl ze všech Portugalců nejvíce v akci. Logicky, musel chytat, to se mu moc nedařilo, ale také střílet. A to se mu povedlo parádně. Nejprve si sundal rukavice a pak chytil penaltu Dariusu Vasselovi. Bez váhání sebral míč a zamířil s ním na značku pokutového kopu. Stadión přešel během vteřiny z ohlušujícího jásotu v šokující ticho. Ale kdo jiný než brankář zná slabiny svého protivníka. Ricardo věděl, že promění-li, vstoupí do síně slávy nejen portugalské, ale hned světové kopané. Dal a Portugalsko mu to nikdy nezapomene.
Luiz Felipe Scolari se snaží uklidnit Portugalsko a atmosféru, která panuje v této zemi. Ví velice dobře, že ještě není vyhráno a semifinálový soupeř, Nizozemsko, jim cestu do finále bude chtít překazit. Je to sice moc hezký pohled, na statisíce Portugalců, ze kterých přímo vyzařuje radost spojená s hrdostí na svou vlast a její fotbalové reprezentanty, ale ještě chybí dva zápasy. Až po nich se bude moci říct - hotovo, splněno a slavíme! Agostinho Oliveira a Murtosa, asistenti trenéra Scolariho, v sobotu bedlivě sledovali souboj Nizozemsko - Švédsko a do tábora, kde je Portugalsko soustředěno, přivezli hromadu materiálu a spoustu poznatků.
Scolari se zatím odmítá vyjadřovat o své budoucnosti, smlouva s Portugalským fotbalovým svazem mu končí po dohrání EURO 2004. Ale musel odpovědět na otázky ohledně hráče Realu Madrid Luise Figa. Ten byl střídán v 75. minutě a všichni na vlastní oči viděli jeho ne právě nadšený výraz ve tváři. Nebyl společně se spoluhráči na hřišti, ani se nezúčastnil oslav po Ricardově "dvoupenaltě". Scolariho odpověď zněla takto: "Nemá extrovertní povahu, skrývá své emoce. Vím ovšem velice dobře, že se při penaltách v šatně modlil a trpěl společně se spoluhráči. Náš vztah je na dobré úrovni, vždy byl mým hráčským idolem a od té doby, co jsem ho poznal osobně, si ho vážím také jako člověka."
Nizozemsko se raduje a má proč. Samozřejmě, skalní fandové věřili, ale jinak se raději možnost postupu do semifinále nahlas nevyslovovala. Přejít ve skupině přes Česko, které nás poslední dobou vyučuje fotbalovému řemeslu, a přes Německo, na které nám to nikdo moc nešlo? Bude to těžké, ale snad... Pak ovšem přijde Itálie a to bude náš konec. Takhle nějak uvažovala ta sebekritická část Nizozemců před zahájením EURO 2004. Budiž, s tou skupinou měli pravdu, s Němci jim to opravdu moc nešlo, my jim dali další lekci, ale že se jedná o učenlivé žáčky, tak jsme je nakonec na výlet do čtvrtfinále vzali s sebou. Tam je ovšem nečekala Itálie, ta v tu dobu již byla dávno doma, ale houževnatý celek Švédska. A jak to skončilo, víte. Nizozemsko má minimálně bronz, ale chce více. Jak se na zápas dívá tisk obou zemí?
Aftonbladet: Tak blízko. Jak hořké. Jak kruté. Švédsko dnes lituje neproměněné penalty, která ukončila sen našich hrdinů. Po 120 minutách nikdo nemohl říci, kdo si zaslouží postup. A tak se šlo na penalty, které Nizozemsko nemá rádo. Nemělo rádo! Chyboval Mellberg, proměnil Robben a skončila zábava...
Svenska Dagbladet: Spravedlivé? Ne, zvlášť když se na zápas díváte očima Švédů. Není nikdy zábavné padnout na trávník po prohraném zápase, zvláště když hráči soupeře okolo křepčí jak malé děti u vánočního stromečku. Břevno, tyč, ne, definitivně ne, štěstí nebylo na naší straně.
De Telegraaf: Jsme v semifinále EURO 2004 a bylo to na infarkt. Historie, která nám napovídala, že penalty neumíme, je minulostí. Oranjes skončili s touto pověstí, obětí se stalo Švédsko.
Algemeen Dablad: Aha, již umíme střílet penalty. Horko nám svědčilo, roky 1996, 1998 a 2000 jsou zapomenuty.
Tak to byla slova smutku a radosti. Ale není vše radost u Nizozemců. "Malý generál s velkým štěstím", jak se dnes dá mluvit o Dicku Advocaatovi, má o jednu starost více. Frank de Boer nenastoupí do semifinále proti Portugalsku. Jeho zraněný kotník může dokonce znamenat i konec sportovní kariéry tohoto 34letého fotbalisty.
KRASAVEC : REPREZENTACE ČESKÉ REPUBLIKY
OŠKLIVEC : nekažme si tak krásý den...
Fotografie převzaty z www.euro2004.com, © Empics, Getty Images, AFP.
Chcete vyhrát originální dres reprezentace Hondurasu? Soutěž, která probíhala u jednoho z vydání seriálu Portugalsko, fotbal a mnohem víc..., svého vítěze nenašla, a tak vyhlašujeme druhé kolo. Tipněte správně výsledky obou semifinálových zápasů a vyhraje!
Tipovat můžete po kliknutí sem.
Komentáře (3)
Přidat komentářHm, v souvislosti s těmi penaltovými obloučky mě napadá ještě penalta Tottiho proti Nizozemsku na minulém ME.
..bravo...a pamatuji si že Italové hráli v bílém a předváděli opravdu hezký fotbal...a taky teprve tam jsem prvně zaslechnul jméno Totti
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele