EURO DENÍK - EVROPA NEVĚŘÍ

Máme nejlepšího střelce, Milana Baroše, hráli jsme nejatraktivnější fotbal, ve všech anketách se objevují jména 3-4 hráčů reprezentace České republiky ve složení "jedenáctky" EURO 2004, trenér Brückner je označován za stratéga č.1, ale co je to platné. Mistrem Evropy se stalo Řecko. Pláče Portugalsko, ale s ním zaplakal i moderní, divácky přitažlivý fotbal.

"Vyhráli jsme, protože moji hráči předváděli skvělý fotbal. Jistě, Portugalci byli technicky lepší, ale my jsme zase na rozdíl od nich dokázali alespoň jednu šanci využít." Kdo toto řekl, je jasné. Otto Rehhagel, trenér Řecka. Je pravděpodobně jediným "neŘekem", který považuje fotbal v podání svých svěřenců za skvělý. Ostatní mluví o kroku zpět ve vývoji hry, o antifotbalu, nudné podívané. Francie, Česko, Portugalsko, třikrát 1:0. Tři centry, dva z toho z rohového kopu, tři hlavičky, tři góly. Přidejme k tomu výhru nad nervózním Portugalskem v zahajovacím zápase celého EURO 2004, remízu se Španělskem, branka po snad jediné kloudné akci, a porážku od neškodného Ruska. To je obraz nového mistra staré, dobré Evropy. Ale - mrtev je král (fotbal), ať žije král (Řecko)!

Otto Rehhagel určil pro tento zápas taktiku, která se v mnohém podobala "železné oponě" v době studené války za časů L.I. Brežněva. Brankář Nikopolidis na lajnu a ostatní okolo pokutového území. Tento styl hry naučil Němec Rehhagel své hráče a oni ho zdokonalili až k perfektnosti. Když bránit, tak všichni, když se naskytne šance k protiútoku, tak opatrně vysunout po stranách Charistease a Giannakopoulose... Portugalsko hrálo fotbal zcela rozdílný, ofenzivní. Stejně tak, jako tomu bylo po celou dobu tohoto turnaje. Dopředu hráli vlastně všichni, ale onou útočnou vozbou byli ti, kterým Scolari nejvíce důvěřoval: Deco, Maniche a Costinha středem, Figo a Ronaldo po stranách a Pauleta na hrotu. Scolari naordinoval trpělivost a klid. Přirovnal řeckou obranu k plechovce a portugalský útok k otvíráku. Pomalu, klidně a trpělivě otevírat víko a pak si obsah vychutnat! Hráči se jeho pokyny řídili, ale narazili na "kost" místo šťavnatého masíčka. Dellas a Kapsis připomínali dvě věže z pevného kamene a Giannakopulos nedopřál klidu obraně, stále, jako jediný, kroužil v blízkosti středové čáry a čekal na odkop, který by mohl, s notnou dávkou štěstí, zpracovat a zaútočit.



Na tribunách bylo 45 tisíc Portugalců a 18 tisíc Řeků. Nutno přiznat, že menšina byla mnohdy mnohem hlasitější a trpělivější v neúnavném povzbuzování. V 57. minutě pak Portugalsko oněmělo definitivně. Basinas zahrával rohový kop a Charisteas hlavou poslal Řeky do vedení. Co v tuto chvíli dělal Ricardo v brance Portugalska asi nikdo nikdy nepochopí. Byl pět metrů venku z branky a dobré tři metry za hlavičkujícím Charisteasem a připomínal lovce motýlů. Penaltu chytil, penaltu dal (proti Anglii), ale jinak? Zlatý Vítor Baía, říkali v tuto chvíli milióny Portugalců. V dalších 33 minutách se hrál fotbal na jednu branku, ale vše bylo marné. Beton Otto Rehhagela postupem času nabýval na tvrdosti a Portugalsko si připravovalo kapesníky na potoky plné slz...



Řecko se stalo devátou zemí, která získala titul evropského mistra. Německo to dokázalo 3x, Francie 2x, po jednom titulu získala mužstva Československa, Dánska, Itálie, Nizozemska, SSSR a Španělska. V prodloužení 2x15 minut se rozhodlo ve dvou případech, právě tolikrát, jako tomu bylo u "zlatých" gólů, jednou se hrálo až do penalt. Řecko má jeden primát - je prvním mistrem po výsledku 1:0. Jak typické pro tým vedený Otto Rehhagelem...

Radost v Řecku a radost Řeků na celém světě. Že se ostatním náš styl hry nelíbil? A koho to zajímá! Jsme Mistry Evropy! Televizní komentátoři státní televize opakovali: "Řecko má jednoho Boha na nebesích a 23 v Portugalsku! Spojil nás jeden Němec a naučil nás vyhrávat!" Na čestné tribuně se objímali Costas Caramanlis, premiér Řecka, jeho manželka Nataša, Yorgos Papandreu, vůdce levicové opozice, Gianna Angelopoulos - Daskalaki, prezidentka organizačního výboru OH 2004 v Aténách, spolu s nimi Juan Antonio Samaranch, čestný prezident MOV. A v ulicích Lisabonu tisíce Řeků začínaly věřit, že to není sen, ale pravda pravdoucí!

V Atenách na náměstích Syntagma a Omonia, v přístavním městě Pireus, u Bílé věže v Soluni, ale i v ulicích New Yorku, tam všude je dnes možno vidět obrovskou řeckou, modrobílou radost. Pogratulujme tedy sportovně k titulu. Ale jejich fotbal nekopírujme. V jejich podání přestává platit ono, že: fotbal je tou nejkrásnější hrou na světě!

A tím končím poslední, v pořadí 26. EURO DENÍK. Musím se vám k něčemu přiznat. Měl jsem to totiž tak krásně naplánováno! Karel Poborský, jeden z nejlepších hráčů tohoto EURO 2004 měl víru, že dnes oslaví svůj historický stý start za reprezentaci naší vlasti titulem. Já jsem se chtěl skromně připojit. Tento článek je totiž právě tak stým, který jsem napsal pro EUROFOTBAL.COM. Nevyšlo to, co se dá dělat. Karlovi budeme fandit dál a věříme, že tu stovku překoná o mnoho a mnoho zápasů. A já, s vaším laskavým svolením, se pokusím Poborskému v počtu "startů" konkurovat...

Na shledanou EURO DENÍKu! Buď vítán DIARIO AMÉRICA.
Sbohem EURO 2004! Bienvenida COPA AMÉRICA!


Fotografie převzaty z www.euro2004.com, © Empics, Getty Images, AFP.