EURO DENÍK - A JE TU FINÁLE

První zápas tohoto turnaje sehrály týmy Portugalska a Řecka. Ironií osudu budou dnes hrát také zápas poslední. Myslím si, že na celém světě jen těžko existuje jedna jediná osoba fotbalu znalá, která si dovolila se 100% jistotou 12. června toto říci. Tomu nevěřil nikdo. Mnozí tomu nechtějí uvěřit ani dnes!


Ale je to tak. Domácí Portugalsko proti překvapení turnaje, Řecku. Svěřenci trenéra Scolariho cítí obrovskou šanci a dospat dnešního rána asi nemohli. Všichni vědí, na čem jsou, změny v sestavě se neočekávají. Pauleta bude i nadále vést Portugalce do útoku, na Nuno Gomese zůstalo opět jen místo na lavičce náhradníků. Scolari vidí naděje na vítězství 50 na 50 a dodává, že ať se to někomu líbí nebo ne, dnes opravdu nastupují proti sobě dva nejlepší celky Evropy. "Portugalsko a Řecko nastoupí na stadión v den tohoto velkého fotbalového svátku jako přátelé, ve vzájemné úctě a respektu. My se budeme k našemu soupeři chovat tak, jak očekáváme, že se Řekové budou chovat k nám na OH v jejich zemi." Tak se rozloučil Luis Felipe Scolari s novináři na poslední tiskové konferenci před finálovým zápasem.

Otto Rehhagel ocenil perfektní organizaci EURO 2004 a dodal: "Řecko je jasným příkladem, že síla kolektivu dokáže porazit talent jednotlivců. Pro Řecko, které nikdy nevyhrálo jedno jediné utkání na podobném turnaji, je již účast ve finále obrovským úspěchem. To, co jsme do této chvíle předvedli a dokázali, nás již dnes pasuje na jednoho z velkých vítězů EURO 2004."

Ani jeden z trenérů se nechtěl vyjadřovat ke jmenování Markuse Merka z Německa jako hlavního rozhodčího. Jen Scolari si neodpustil poznámku v které podotkl, že ho vůbec nezajímá státní příslušnost Rehhagela a Merka. "Hrajeme proti Řecku, ne proti Merkovi a Německu!"



Není to poprvé, co se utkají ve finále stejné celky, které celý turnaj zahajovaly. V roce 1988 na EURO hraném v Německu, zahajovací zápas byl Nizozemsko - SSSR. Favoritem byli oranjes, ale svěřenci Valerije Lobanovského se nedali. Osm z nich hrálo v tehdy vynikajícím Dynamu Kyjev a této souhry dokázali využít. Gólem Vasilije Ratse vyhráli 1:0, když hrdinou zápasu byl brankář Rinat Dasajev. Ale jak se říká - první vyhrání, z kapsy vyhání. Ve finále jim to Holandsko vrátilo a s úroky k tomu. Branky dali Ruud Gullit a Marco van Basten.

O osm let později na EURO 1996 v Anglii to pro Českou republiku nezačalo právě dobře. Porážka 0:2 od Německa snad tak hrozivě nevypadá, ale výkon byl takový neslaný, nemastný. Christian Ziege a Andreas Möller byli autory gólů vítěze. Poučeni, ve formě a se sebedůvěrou na rozdávání, nastoupili naši reprezentanti ve finále proti stejnému soupeři. A dokonce jsme se dostali i do vedení, zásluhou Patrika Bergera. Rozhodla šťastná ruka trenéra Berti Vogtse a ještě šťastnější hlava a noha střídajícího Olivera Bierhoffa. Byl to gól zlatý, který nás poslal domů se stříbrem. Letos to byl zase pro změnu gól stříbrný, který nás poslal domů s bronzem. Ani nechci domyslet, kam nás pošle příště případný gól bronzový!!!


Michel Platini byl velkým fotbalistou. Jeho názory na letošní EURO 2004 jsou jistě velice zajímavé, a proto z nich vybíráme: "Portugalsko a Scolari, to je to nejlepší, co jsem na tomto turnaji viděl. Zejména, jak dokázal trenér postavit na nohy tým po porážce v prvním zápase, jak doslova za pochodu přebudoval strategii, zdvihl morálku. Je to dnes velice silné mužstvo s vynikajícími jedinci, ale kolektivním duchem. Ale pro mne byla na turnaji dvě vynikající reprezentace. Portugalsko a Česká republika. Portugalsko má vynikajícího trenéra, který umí dostat ze svých svěřenců maximum. Česko je tým vynikajících jednotlivců. Hráči těchto dvou celků předvedli nejkvalitnější fotbal, velice atraktivní zejména v útoku." Jistě nás tato slova potěší, ale do finále nepostaví... Zajímavé je i jedno srovnání. Francie, podle Platiniho, nikdy nebyla fotbalovou zemí. Před 20 lety sice chodili Francouzi na fotbal, ale bylo to víc z hrdosti, než ze zájmu. Portugalsko je zemí fotbalu zaslíbenou. Tady fandí opravdu celá země.

Dnes končí EURO 2004, turnaj, který nám přinesl tolik radosti a jedno velké zklamání. Loučit se budou diváci, organizátoři, hráči. Ale jeden z nich bude finále prožívat mnohem více než ostatní. Jeho jméno je Rui Costa. Ve svých 32 letech oznámil konec své reprezentační kariéry. Hrál do této chvíle na turnaji tři utkání a dal dvě branky. V roce 1991 to bylo poprvé, kdy si ho Portugalsko všimlo. Dal z penalty na MS juniorů gól Brazílii a ten znamenal titul. V březnu roku 1993 hrál svůj premiérový zápas za "Áčko" proti Švýcarsku a EURO 1996 bylo pro něj prvním velkým turnajem. "Dnes hraji poslední utkání v dresu mé země, Portugalska. Když jsem v roce 1991 dal první branku za reprezentaci, uvědomilo si spolu se mnou celé Portugalsko, že jsme schopni vyhrávat velké turnaje. Čekám, že to samé se mi podaří i dnes! Byla to pro mne obrovská čest moci reprezentovat mou vlast. Je čas odejít a předat pomyslné žezlo nové generaci."

Kapitán Portugalska Fernando Couto věří, že loučení s EURO 2004 bude pro jeho tým úspěšné. Může se stát, že zápas bude sledovat z lavičky náhradníků, ale vůbec ho nezajímá, kdo z hráčů zvedne nad hlavu pohár jako kapitán. I tak to bude vítězství Portugalska a jemu také bude patřit. Ale on však čekal dnes jiného soupeře a je přesvědčen, že finále s Českou republikou by bylo pro diváky mnohem atraktivnější. Ale Řecko je, podle Couta, velice silným týmem, bude to především souboj taktiky. Na rozdíl od Ruie Costy, Couto o svém odchodu nechce mluvit. Je mu o tři roky více a tvrdí, že teď není ta pravá chvíle oznámit konec kariéry v reprezentaci Portugalska.


Hodně se rovněž mluví o nejzajímavějších momentech EURO 2004. Bude na ně ještě dost času v následujících dnech a my Vás na této stránce o nich budeme postupně informovat. Ale vybral jsem první názory a tipy na NEJ Z EURO 2004:

Nejlepší zákroky brankářů podle odborníků byly následující:

Fabien Barthez (Francie – Anglie, 73. min.) - chycená penalta Beckhamovi.
Thomas Sørensen (Dánsko – Itálie, 44. min.) - zákrok po střele Alessandra Del Piera a následujícím pokusu Francesca Tottiho.
Gianluigi Buffon (Dánsko – Itálie, 75. min.) - skok k levé tyčce po jedovaté střele Jon Dahla Tomassona.
Edwin van der Sar (Česko – Nizozemsko, 64. min.) - jednou rukou vyrazil umístěnou střelu Vladimíra Šmicera.
Petr Čech (Česko – Nizozemsko, 32. min.) - míč do šibenice po střele Jona Heitingy ze 20 metrů vytáhl zázračně nad břevno.
Vjačeslav Malefjejev (Rusko – Portugalsko, 74. min.) - po akci Rui Costa – Deco - Nuno Gomes se dostal míč k Figovi a ten měl na kopačce gól turnaje. Ruský brankář byl ale proti.

Podobné hodnocení je věc názoru. Je dosti pravděpodobné, že mnozí z vás viděli zcela jiné zákroky, zcela jiných brankářů. Měřítko hodnocení v tomto případě neexistuje.


Dnes nebudeme hledat ani krasavce, ani ošklivce. Jen takové malé srovnání toho,že když dva dělají (skoro) to samé, nemusí to přinést stejný výsledek:

PORTUGALSKO prohrálo JEDEN zápas a vyhrálo pak ČTYŘI v řadě.
ČESKO vyhrálo ČTYŘI zápasy v řadě a pak prohrálo JEDEN.
Stejné a přitom tak rozdílné...

Přeji vám všem klidnou a hezkou podívanou na finále. A uvědomte si, že dnes hrají jediné dva celky, které skončily před Českou republikou. Celý zbytek Evropy se nám dívá kam? No přeci na záda!!!


Fotografie převzaty z www.euro2004.com, © Empics, Getty Images, AFP.