Euro 2008 - představení stadiónů

Euro 2008 se blíží a je nejvyšší čas představit si stadióny, na kterých se všech 31 zápasů odehraje. Čtyři rakouské, čtyři švýcarské, všechny nově postavené nebo nedávno zrekonstruované. Vše začne v Basileji zápasem Švýcarsko - Česko, skončí ve Vídni finálovým duelem...

Tento článek přináší podrobné informace o samotných stadiónech, ani o prohlídku měst ale nepřijdete. Toto je jen jakýsi předkrm, následovat bude hlavní chod - seriál článků o jednotlivých městech, jejich historie, současnost a zajímavosti. Ten začne na EuroFotbal.cz vycházet již pozítří, ve čtvrtek 29.5.
Stade de Genéve se nachází v třicetitisícovém městě Lancy, na východním okraji Ženevy, na místě starodávného bitevního pole. Jako jediný švýcarský stadion pro Euro leží ve francouzsky mluvící části země. Jeho stavba stála 82 milionů eur a otevřen byl 16. března 2003 zápasem mezi domácím Servette FC a Young Boys Bern.

Oficiálního otevření se pak stadión, na který se vejde přes třicet tisíc diváků, dočkal 30. dubna stejného roku, když si švýcarská reprezentace pozvala k přátelskému utkání Italy. Kromě domácích Švýcarů zde hrály mezistátní zápasy také Argentina s Anglií nebo Brazílie s Novým Zélandem.

Multifunkční aréna ve svých prostorách skrývá obchodní centrum, restaurace, podzemní parkoviště, televizní studia či konferenční sály. Stadion má i svoji vlastní vlakovou stanici, prostřednictvím přivaděče je přímý nájezd na dálnici. Široké možnosti využití prokázal ženevský stadion v sezóně 06/07 hostitelstvím ragbyového Heineken Cupu.

Navštivte také stránku tohoto stadiónu zde na EuroFotbal.cz.


Stadión Wankdorf se může chlubit bohatou historií, Stade de Siusse je už třetí stavbou, která na tomto místě stojí. Původní stadion s kapacitou 22 tisíc diváků byl otevřen v roce 1925 a klubu Young Boys Bern sloužil téměř třicet let. Pro potřeby MS 1954 postavili Švýcaři úplně nový stadion, s kapacitou přes 64 tisíc míst byl největší na celém mistrovství. Díky tomu hostil i památné finále mezi Maďarskem a Německem.

Kromě mistrovství světa viděl starý Wankdorf také finále PMEZ v roce 1961 a Poháru UEFA v roce 1989. Hned 56 tisíc míst z jeho kapacity však bylo ke stání, proto začal v devadesátých letech rychle zastarávat. V roce 2001 byla z bezpečnostních důvodů jeho kapacita snížena až na 22 tisíc diváků a 3. září stejného roku proběhla demolice.

Stade de Siusse byl otevřen za necelé čtyři roky. Díky nákladům 350 milionů franků (213 milionů eur) se stal nejdražší stavbou ve Švýcarsku. Jako první zde odehráli zápas Young Boys Bern s Olympique Marseille, ještě před omezenou kapacitou 14 tisíc lidí. Celý stadión pro 32 tisíc diváků byl slavnostně otevřen za čtrnáct dní, 30. července 2005.

Nový stadión hostil v roce 2005 zápasy Ligy mistrů, pro které jej využil Thun. Chlouba Bernu nabízí návštěvníkům mnohem víc než jen fotbal. Uvnitř stadiónu se nachází jedno největších nákupních center Švýcarska, škola, byty nebo restaurace. Ve střeše je zabudován největší solární systém na světě. Už při stavbě nového Wankdorfu, na kterou bylo potřeba 100 tisíc kubických metrů betonu, se objevily plány na rozšíření kapacity o deset tisíc míst, byly však zamítnuty. UEFA ocenila Stade de Siusse Wankdorf čtyřmi hvězdičkami.

Mezi dvaatřiceti tisíci sedačkami, které jsou černé, nebo žluté, se nachází jedna jediná červená. Ta byla instalována na stadión jako první a byla věnována Walteru Eichovi, dlouholetému hráči a trenérovi Young Boys. Na toto místo není možné koupit lístek, na každém zápase je obsazenou osobou úzce spjatou s klubem.

Stade de Suisse už zažil kromě fotbalu také hokejový zápas. 14. ledna 2007 si to před návštěvou 30 076 diváků rozdali rivalové Bern a Langnau. Díky této návštěvě byl překonán evropský rekord v počtu lidí na zápase v ledním hokeji.

Navštivte také stránku tohoto stadiónu zde na EuroFotbal.cz.


St. Jakob Park je v současnosti jediným stadionem ve Švýcarsku, který má kapacitu přes 40 tisíc diváků. Původní "Joggeli", jak se mu přezdívá, byl postaven pro potřeby MS 1954. Slavnostní otevření stavby pro 55 tisíc lidí proběhlo 24. dubna roku švýcarského šampionátu.

Domovský stánek FC Basileje postupem let chátral, krátkodobě mu pomohla přeměna míst k stání na sedačky, která v průběhu devadesátých let snížila kapacitu stadionu na 36 tisíc míst. V roce 1998 byl St. Jakob Park kompletně zbořen a na jeho místě začal růst úplně nový stadion pro 33 tisíc lidí. V roce 2001 spatřila světlo světa první multifunkční aréna ve Švýcarsku.

Když Švýcarsku dostalo pořadatelství Eura, bylo rozhodnuto o další rekonstrukci St. Jakob Parku. Během let 2005 – 2007 se postupně zvýšila kapacita stadiónu až na 42 tisíc, při celkových nákladech 150 milionů eur. Jeho součástí je domov důchodců o 107 apartmánech, třípatrové nákupní centrum, dvě restaurace, 630 parkovacích míst nebo fitness centrum. Ve střeše je zabudován solární systém. Stadión dostal od UEFA čtyři hvězdičky.

Navštivte také stránku tohoto stadiónu zde na EuroFotbal.cz.


Letzigrund je nejznámějším stadiónem ve Švýcarsku. Paradoxně ne díky fotbalu, ale atletice. Právě tady se totiž každoročně koná proslulá Welklasse, jeden nejslavnějších mítinků světa, který je považován za "Wimbledon lehké atletiky".

Původní stadión postavil v roce 1925 ze svých prostředků FC Curych, už o rok později jej poprvé využila švýcarská reprezentace. Ve třicátých letech minulého století se FC dostal do finančních problémů a svůj stánek prodal městu, které je jeho vlastníkem dodnes. V roce 1954 při příležitosti mistrovství světa ve Švýcarsku se sice v Curychu šampionát hrál, ne však na Letzigrundu, ale na stadiónu Hardturm, domovu konkurenčních Grashoppers.

Město se o Letzigrund staralo. V roce 1958 zaplatilo novou hlavní tribunu, v roce 1973 pak byly rekonstruovány obě kratší tribuny s charakteristickou křivolakou střechou. Legendární stadión následně pojal přes 23 tisícovek diváků.

I Euro 2008 měl hostit Hardturm, který měl být při té příležitosti kompletně přebudován v moderní arénu. Obyvatelé v okolí však úspěšně protestovali, načež musel vzít evropský šampionát zavděk Letzigrundem s atletickou dráhou. Zastaralý stadión čekala rekonstrukce v každém případě, pro potřeby Eura se jen změnil jen její rozsah.

21. srpna 2006 začala demolice starého Letzigrundu. Na jeho místě vznikl nákladem 71 milionů eur nový stadion pro 30 tisíc lidí. Otevřela ho, jak jinak, zářijová Weltklasse 2007. Fotbalové dění tu obnovilo derby FC Curych – Grashoppers.

Oba rivalové také nyní nový stadión využívají, jelikož Hardturm byl na konci loňského roku uzavřen a úplně nová aréna pro Grashoppers se teprve staví. Specialitou nového Letzigrundu je uzavřený ochoz, který v nejvyšším bodě ústí do restaurace.

Navštivte také stránku tohoto stadiónu zde na EuroFotbal.cz.


Ernst Happel Stadion je největší stavbou svého druhu v Rakousku. Postaven byl už mezi lety 1928 – 1931 a v té době pojal 60 tisíc diváků. Základní kámen byl položen k desátému výročí samostatného Rakouska.

Během válečných let využívali tehdejší Praterstadion nacisti jako shromaždiště židovských vězňů, které odsud posílali do koncentračního tábora Buchenwald. Na konci války posloužil jako vítaný orientační bod při spojeneckých náletech a sám také neušel vážnému poškození.

Tyto škody byly odstraněny v roce 1949, už za sedm let prošel Praterstadion další rekonstrukcí. Mohutné rozšíření stavby mezi lety 1956 a 1957 znamenalo zvýšení kapacity až na 90 tisíc diváků. V té době se tu kromě fotbalu odehrávala zápolení především v boxu, tenisu nebo cyklistice.

Obrovský stadión však diváky příliš nelákal a jeho hlediště často zelo prázdnotou. V roce 1965 proto byla na "Prateru" nahrazena místa na stání sedačkami, čímž se kapacita zredukovala na 72 tisíc. Kromě toho prošla celá stavba celkovou modernizací a dvacet let dobře sloužila především fotbalu.

V osmdesátých letech Praterstadion začal výrazně chátrat, podle statiků dokonce hrozilo jeho zřícení. Navrhované řešení – demolice a stavba úplně nového stadiónu – však neprošlo, jelikož jej Rakušané považují za svůj symbol. Přednost tak dostala rekonstrukce, a to generální. Ponechán zůstal jen betonový skelet, jinak byl celý stadión do roku 1986 prakticky postaven znovu.

Z "Prateru" se rázem stal jeden z nejmodernějších stadionů v Evropě. Když UEFA zavedla jejich hodnocení, nechyběl v nejvyšší pětihvězdičkové kategorii. Pro Euro už stačilo městu Vídeň, majiteli stadionu, do domovského stánku rakouské reprezentace investovat "pouhých" 9,6 milionů eur. Rozšířeny byly prostory pro novináře, vznikl VIP-Club a také se zvýšila kapacita, z necelých padesáti tisíc na dvaapadesát tisíc míst.

Stadión už šestnáctým rokem nese jméno rakouské legendy Ernsta Happela, po němž byl pojmenován po jeho smrti v roce 1992. Využívají ho kromě rakouské reprezentace také Rapid a Austria Vídeň k zápasů v evropských pohárech a k vzájemnému derby.

V roce 1995 se tu hrálo finále Ligy mistrů mezi Ajaxem Amsterdam a AC Milán. Předchůdce milionářské soutěže, Pohár mistrů evropských zemí, zde vyvrcholil v letech 1964, 1987 a 1990, finále Poháru vítězů poháru viděl Praterstadion v roce 1970. Kromě toho tu už vystoupily největší hudební hvězdy světa. Další slavný moment přijde letos, kdy se zde odehraje finále Eura 2008.

Ernst Happel Stadion se nachází v Prateru, po němž se nazýval, jedné z největších klidových zón Vídně, hned vedle Dunaje. Padesátitisícová stavba se chlubí vynikajícím dopravní spojením – má vlastní stanici metra a blízko je i mezinárodní letiště. Jedinou nevýhodou je atletická dráha.

Navštivte také stránku tohoto stadiónu zde na EuroFotbal.cz.


Jak už název Tivoli NEU napovídá, nahradil nový stánek starý Tivoli, naposledy řečený podle sponzora Tirol Milch Stadion. Ten stál vedle řeky Sill a byl otevřen v roce 1953. V roce 2004 byl zbořen a na jeho místě vyrostly obytné budovy.

Tivoli Neu byl otevřen v roce 2000 a od začátku na něm hraje Wacker Tirol, který se sem ze starého stadionu přestěhoval. Stál 23,2 milionu eur a do hlediště se vešlo 17 tisíc lidí. Euro mohou hostit pouze stadiony s minimální kapacitou 30 tisíc, proto byl ten v Innsbrucku pro potřeby šampionátu výrazně zvětšen.

V letech 2006 – 2007 byl ze tří stran rozšířen, jen východní tribuna zůstala zachována, jelikož za ní vede rušná silnice, která nástavbu znemožnila. Tivoli NEU nyní pojme přes 31 tisíc diváků, po Euru však bude během dalšího roku znovu vrácen do původní podoby. Paradoxem je, že celé rozšíření a následné zmenšení bude stát 30,6 milionu eur, tedy víc než stavba původního stadionu.

Tivoli NEU kromě fotbalistů Wackeru Tirol celoročně využívá také tým amerického fotbalu Swarco Raiders Tirol. Stadión se nachází mezi dálnicí a olympijským hokejovým stadiónem. Je na velmi dobře dostupném místě, i letiště je jen několik kilometrů odsud.

Navštivte také stránku tohoto stadiónu zde na EuroFotbal.cz.


Hypo Group Arena je nástupkyní Wörtherseestadionu, který stál v Klagenfurtu od roku 1960 a měl kapacitu 11 tisíc míst. Na konci roku 2005 byl tento stadión s atletickou dráhou zbourán, aby uvolnil místo nové stavbě určené pro Euro.

Hned v lednu příštího roku začala stavba nového stadiónu pro 30 tisíc diváků a v září 2007 byla úspěšně dokončena. Už v jejím průběhu byl stadión přejmenován podle sponzora na Hypo Group Arenu. Kromě ní vyrostl celý sportovní komplex, celkem za 66,5 milionů eur, samotná aréna stála milionů 40.

Po skončení Eura bude kapacita stadiónu zredukována na 12 tisíc míst. Zajímavostí je, že celé horní patro bude sneseno a bude použito jako samostatný stadión na jiném místě. Inspirací pro Hypo Group Arénu byl basilejský St. Jakob Park.

Klagenfurtská aréna se nachází nedaleko jezera, podle kterého se dřív jmenovala. Slavnostně ji otevřel mezistátní duel Rakouska s Japonskem. Své zápasy tu hraje tým Austria Kärnten, který se však potýká s finančními problémy.

Navštivte také stránku tohoto stadiónu zde na EuroFotbal.cz.


Stadion Wals-Siezenheim stojí na stejnojmenném předměstí Salcburku, a to proto, že nikde v centru se místo na novostavbu nenašlo. Aréna byla postavena mezi lety 2001 - 2003 a od začátku ji využívá tým Red Bull Salzburg, který se sem přestěhoval ze starého Lehener Stadionu.

Náklady činily 41 milionů eur, ve kterých je zahrnuta i dálniční přípojka. Stadion byl zapuštěn osm metrů do země, aby nenarušil panorama blízkého zámku Kleßheim. Nad úroveň terénu tak měřil dvanáct a půl metru a do hlediště se vešlo přes osmnáct tisíc diváků.

Kvůli Euru musel být stadion výrazně rozšířen. V letech 2006 – 2007 přibylo nákladem 23 milionů eur celé jedno patro, čímž se kapacita zvýšila na téměř 32 tisíc míst. Po šampionátu měl být stadión vrácen do původní podoby, vedení klubu je ale proti. Red Bull usiluje o účast v Lize mistrů, větší stadión se mu proto hodí. Méně nadšení jsou místní obyvatelé, kteří proti zachování stavby protestují.

Stadión má vlastní vlakovou zastávku a v jeho blízkosti se nachází také letiště. V jeho okolí vyrostla celá relaxační zóna s dětskými hřišti, restauracemi nebo fitness centry. Samotný Wals-Siezenheim Stadion se chlubí jedním unikátem – jako jediný z rakouské ligy má umělý trávník, a to od roku 2005.

Navštivte také stránku tohoto stadiónu zde na EuroFotbal.cz.