EURO 2004: CHORVATSKO

Teprve podruhé v historii se na turnaj nejlepších zemí "Starého kontinentu" prokousalo Chorvatsko. Co od něho očekávat? S přihlédnutím k vystoupením na posledních velkých akcích určitě ne málo. Vždyť na světovém šampionátu před šesti lety získalo bronzové medaile, o dva roky dříve skončila jeho pouť mistrovstvím Evropy ve čtvrtfinále.





HISTORIE

Fotbal se v Chorvatsku začal hrát v roce 1873, kdy ho do města Rijeka přinesli Angličané. Ačkoliv kluby hrály regulérní zápasy již na konci 19. století, samotný fotbalový svaz (HNS) byl založen až v roce 1912. Chorvatsko se však vyvíjelo v rámci Jugoslávie, která na tom po fotbalové stránce hodně vydělala. Výmluvně o tom vypovídá rok 1930 a v něm první světový šampionát v Uruguaji, na němž plnou polovinu jugoslávské reprezentace, která nakonec vypadla v semifinále, tvořili fotbalisté z chorvatského Splitu. První mezinárodní zápas pod vlastním jménem Chorvatsko sehrál účastník letošního EURO až v roce 1940, kdy v Budapešti porazil domácí Maďarsko 1:0. V poválečné Jugoslávii ale svou reprezentaci opět ztratil.

Klíčovým rokem pro vývoj chorvatského národního týmu byl rok 1987. Tehdy Jugoslávie uspěla na mistrovství světa mladých hráčů v Chile a spousta tehdejších reprezentantů pocházela z Chorvatska. K takovým fotbalistům patřili například Zvonimir Boban, Robert Prosinečki, Davor Šuker (foto) nebo Robert Jarni. Poté následoval mír v Jugoslávii a HNS se téměř 80 let po svém založení konečně stal členem FIFA a UEFA. A národní tým začal sklízet sladké plody své práce. Prvního velkého úspěchu dosáhl v roce 1996 na evropském šampionátu v Anglii, kde se pod vedením trenéra Blaževiče a kanonýra Šukera dostal až do čtvrtfinále, v němž ho zastavili Němci. O dva roky později se ale Chorvatům podařila dokonalá pomsta. Na MS ve Francii totiž zostudili Německo ve čtvrtfinále po výsledku 3:0. V cestě do finále pak mužstvo zastavila domácí Francie. Přesto Chorvaté dotáhli své snažení do sladkého konce, protože v boji o třetí místo porazili Holandsko 2:1. Umístění navíc podtrhl cenou pro nejlepšího střelce šampionátu Davor Šuker.

Poslední velké akce se Chorvatsko zúčastnilo v roce 2002. Na MS v Jižní Koreji a Japonsku sice nepostoupilo ze základní skupiny, přesto o sobě dalo hlasitě vědět – dokázalo totiž porazit silnou Itálii.


KLÍČOVÁ POSTAVA – Dado Pršo

Příběh Dada Prša mírně kopíruje ten našeho Jana Kollera. Také chorvatský střelec potichu odešel z domácí scény, v cizině nejprve upadl v zapomnění, aby se následně vrátil ve velkém stylu. Doma postupně prošel kluby Zadar, Hajduk Split a Pazinka. Následně se vydal do Francie, kde hrál za Rouen a čtvrtoligový Saint-Raphaël. V roce 1996 ho koupilo Monako, rok poté hostoval v Ajacciu a v roce 2000 získal s knížeckým klubem francouzský titul. Do základní sestavy Monaka se probil až letos a stal se jednou z klíčových postav při tažení do finále Ligy mistrů. Svým stylem hry upoutal skauty mnoha evropských velkoklubů a jeden ho také nakonec zlanařil – od léta bude Pršo oblékat dres Glasgow Rangers.

IDEÁLNÍ SESTAVA: Butina – Šimič, Robert Kovač, Šimunič, Živkovič – Mornar, Tudor, Niko Kovač, Bjelica – Olič, Pršo.
Těsně před začátkem turnaje se zranila brankářská jednička Stipe Platikosa.


TRENÉR – Otto Barič

Narodil se 19. 6. 1933, vyrůstal v Záhřebu a svou aktivní kariéru začal v NK Gradjanski. Po jejím skončení se začal věnovat trenérství a dodnes je považován za jednoho z nejlepších trenérů v zemi. Na začátku trenérské kariéry vedl NK Lokomotiva. Brzy se však stěhoval do Rakouska, kde stál na lavičkách Reutsselheimu, Admiry, LASKu Linec. Poté si odskočil zpět do vlasti (NK Záhřeb, Vinkovci), ale dlouho zde nezůstal. Odešel totiž zpět do Rakouska, kde do finále evropských pohárů dovedl hned dvě mužstva – Rapid Vídeň (1985 v PVP) a Salzburg (1994 Pohár UEFA). Nejznámějším klubem, který ho angažoval, je německý Stuttgart. Na lavičce chorvatského týmu vystřídal po neúspěšné kvalifikaci o postup na MS 2002 Mirko Jožiče a tento krok byl pro celou tamní veřejnost velkým překvapením. Jenomže Barič všem dokázal oprávněnost tohoto rozhodnutí. Dokázal s týmem postoupit na EURO do Portugalska a velký rozruch vzbudila především domácí výhra 4:0 nad Belgií.


KVALIFIKACE

V osmé kvalifikační skupině se sešly tři vyrovnané celky – Chorvatsko, Bulharsko a Belgie. Se ziskem 17 bodů se nakonec z prvního místa radovali Bulhaři, souboj dvou šestnáctibodových rozhodly v chorvatský prospěch lepší vzájemné zápasy. Účast na EURU si pak zajistili v baráži se Slovinskem.

Skupina 8
07.09.2002	Chorvatsko - Estonsko		0:0
12.10.2002	Bulharsko - Chorvatsko		2:0
29.03.2003	Chorvatsko - Belgie		4:0
02.04.2003	Chorvatsko - Andorra		2:0
11.06.2003	Estonsko - Chorvatsko		0:1
06.09.2003	Andorra - Chorvatsko		0:3
10.09.2003	Belgie - Chorvatsko		2:1
11.10.2003	Chorvatsko - Bulharsko		1:0

1.	Bulharsko	17
2.	Chorvatsko	16
3.	Belgie	16
4.	Estonsko	8
5.	Andorra	0

Baráž
15.11.2003	Chorvatsko - Slovinsko		1:1
19.11.2003	Slovinsko - Chorvatsko		0:1

PŘÍPRAVNÉ ZÁPASY

18.02.2004	Chorvatsko - Německo	1:2
31.03.2004	Chorvatsko - Turecko	2:2
28.04.2004	Makedonie - Chorvatsko	0:1
29.05.2004	Chorvatsko - Slovensko	1:0
05.06.2004	Dánsko - Chorvatsko	1:2

PROGRAM NA EURU

13.06.2004	Skupina B	Švýcarsko - Chorvatsko		0:0
17.06.2004	Skupina B	Chorvatsko - Francie		2:2
21.06.2004	Skupina B	Chorvatsko - Anglie		2:4

DRES

Brankář: žlutá - žlutá, šedá – šedá
Hráči: červenobílá - bílá, modrá - modrá


TIP

nepostoupí ze skupiny

---

Představení ostatních týmů skupiny B:

Anglie

Francie

Švýcarsko

---