Dvanáct českých podpisů na Meisterschale: Od triumfu Kadlece k triu z Leverkusenu
Bundesliga oslavuje svého nového krále. Letitá nadvláda Bayernu je u konce, Leverkusen se definitivně stal mistrem po nedělním vítězství nad Brémami. A německá nejvyšší soutěž také poznala nové české mistry, v pořadí osmého, devátého a desátého. Před ním se radovalo sedm Čechů z Meisterschale, naposledy tomu bylo v roce 2009. Dva z nich slavili triumf dvakrát.
Celkově má tak Česko dvanáct podpisů na Meisterschale z 90 hráčů, kteří nastoupili v kariéře aspoň k jednomu utkání v Bundeslize. A je až s podivem, při bedlivějším bádání po minulosti, jak často se v souvislosti s českými hráči skloňuje Kaiserslautern. Nejen první bundesligový vítěz Miroslav Kadlec či jeho pozdější parťák Pavel Kuka jsou úzce spojeni s touhle bývalou nablýskanou značkou německého fotbalu. Třeba i David Jarolím či Jan Šimůnek zkřížili cestu právě s Rudými ďábly. A pak je tu samozřejmě Dortmund, bašta Patrika Bergera, Jana Kollera a Tomáše Rosického.
Miroslav Kadlec: 1. FC Kaiserslautern
sezóny: 1990/1991 a 1997/1998
První, kdo prorazil z našich krajů na bundesligové scéně, byl Miroslav Kadlec v sezóně 1990/91. A to v dresu klubu, který dlouhodobě patřil v Německu ke stálicím ještě na začátku tohoto tisíciletí. V posledních letech však působil v nižších sférách, spadl dokonce do třetí výkonnostní úrovně. Až loni se vrátil alespoň do 2. Bundesligy. A pro letošek si mimochodem zahraje v DFB-Pokalu o prvenství právě s aktuálním mistrem.
Po letech 1951 a 1953 se jednalo pro Kaiserslautern o celkově třetí titul v historii, tehdy skončil o tři body před Bayernem. Nutno ale připomenout, že to bylo období, kdy se napříč top pětkou evropských soutěží rozdělovaly jen dva body za výhru a ne tři, takže náskok vlastně nemá tak minimální podobu, jakou by měl dnes. Později, tedy v ročníku 1995/96, Kadlec uzmul ještě vítězství z Německého poháru.
Do svého prvního a zároveň jediného zahraničního celku odešel Kadlec po světovém šampionátu v roce 1990. A usadil se tam pevně na osm sezón. Dohromady odehrál za Die roten Teufel ve všech soutěžích úctyhodných 272 utkání, během nichž nastřádal 21 branek. Následně se vrátil zpátky do Česka, konkrétně do Drnovic, a kariéru skončil v roce 2002 v Brně. Předtím stihl do své sbírky sehnat ještě jednu bundesligovou trofej, která je pro Kaiserslautern doteď tou poslední vůbec. Dnes devětapadesátiletý rodák z Uherského Hradiště pozvedl Meisterschale podruhé v ročníku 1997/98, tedy během rozlučkového roku v Porýní-Falcu.
Patrik Berger: Borussia Dortmund
sezóna: 1995/1996
Byl to pro pražského rodáka teprve první zahraniční přestup, ale už se za hranicemi okamžitě ukázal v záři reflektorů. Jeho výkonů v dresu Slavie si všimli v Dortmundu, kam v roce 1995 přestoupil. Oslavil tam bundesligový titul, jako druhý Čech v historii, a pak už odešel plenit trávníky na Ostrovech, hlavně pak v barvách Liverpoolu. Nezůstal ovšem v Německu jen u ligové trofeje, ještě si na své konto připsal tu z domácího Superpoháru.
Bergerovo angažmá v Borussii rozhodně nedosahovalo takové slávy, kterou o několik let prožívali jiný čeští zástupci Tomáš Rosický a Jan Koller. Svůj primát však zkrátka má, dopomohl k němu ve 27 ligových zápasech 4 brankami. Celkově nastoupil ještě do dalších deseti utkání na domácí i evropské pohárové scéně. Říká se, že jeho odchod ze Severního Porýní-Vestfálska tehdy způsobil hlavně trenér Ottmar Hitzfeld. Ten totiž viděl v Bergerovi spíše defenzivního záložníka než, lidově řečeno, nějakou mašinu na góly.
Kdyby přitom český ofenzivní hráč v Dortmundu zůstal, rok na to mohl oslavovat s klubem triumf v Lize mistrů. V těchto dobách byl v Německu jedničkou právě tenhle klub. Když se v něm představoval Berger v sezóně 1995/96, jednalo se o celkově páté prvenství pro Die Borussen, historicky čtvrté v pořadí mimochodem získali jen sezónu předtím. Na další Meisterschale si pak musela Borussia počkat až do roku 2002, kdy šlapala také spolupráce malého Mozarta a velkého Dina. To už je nicméně jiný příběh.
Pavel Kuka: 1. FC Kaiserslautern
sezóna: 1997/1998
Jak už bylo zmíněno, s Kaiserslauternem se s devadesátými léty minulého století pojilo jméno obránce Miroslava Kadlece. Zapomenout by se ovšem nemělo ani na forvarda Pavla Kuku. Ten ještě nestihl první titul, který zaznamenal Kadlec v roce 1991, ale ten další, v sezóně 1997/98, už ano. Oba sdíleli jednu kabinu po dobu čtyř a půl let. A rodák z Prahy, který do Německa přestoupil v zimě roku 1993, za Kaiserslautern nastoupil ke 136 utkáním, v nichž nastřílel 61 gólů.
Titul z roku 1998 se přitom dodnes bere v Německu jako jeden z nejpřekvapivějších vůbec. Kaiserslautern v roce 1996 sestoupil, Kadlec s Kukou tam i přesto zůstali. Klub se pak okamžitě v roce 1997 do Bundesligy vrátil a následně jakožto nováček získal prvenství. O dva body před Bayernem. Kuka zrovna v tomto ročníku nepatřil mezi stěžejní opory, prim tam totiž v ofenzívě hrál především Olaf Marschall, Kadlec každopádně ano. Posbíral za léta strávená v Německu obrovské zkušenosti a plně šéfoval defenzivní trojici. Klíčovým pro konečný triumf byl nicméně fakt, že Rudí ďáblové uměli střílet rozhodující trefy v závěrečných fázích duelů.
Nejen pro Kadlece, avšak také pro Kuku byla tahle sezóna poslední v Kaiserslauternu. Oba se tak rozloučili stylově, zatímco se však prvně jmenovaný chystal zpátky do vlasti, mladší z tohoto českého dua dál pokračoval v Bundeslize. Stihl ještě roční anabáze v Norimberku a ve Stuttgartu, pak to ale i jeho táhlo zpátky domů. Nakonec odešel tam, odkud do Německa zamířil, tedy do Slavie. Tam pak završil svou bohatou kariéru v roce 2005.
David Jarolím: Bayern Mnichov
sezóny: 1998/1999 a 1999/2000
Je českým rekordmanem v počtu startů v Bundeslize, ve dvanácti sezónách nastřádal ve třech klubech 318 zápasů. Nejvíce jich stihl v dresu Hamburku, kde se stal jednou z historických tváří, působil také v Norimberku. Své jediné trofeje ovšem David Jarolím posbíral, ještě když pobýval v Bayernu. Prvenství v německé nejvyšší soutěži oslavil v ročnících 1998/99 a 1999/00, po dvou vítězstvích si zapsal v DFB-Pokalu a jedno v dnes již zaniklém Ligovém poháru. Pamatuje také hektické finále Ligy mistrů z roku 1999 z Camp Nou, kde bavorského giganta setnul v závěru Manchester United.
Nutno ale podotknout, že tehdy Jarolím nepatřil ani náhodou ke stabilním článkům sestavy mnichovského celku. Všudy všeho si za něj zapsal v Bundeslize jako hráč mladé generace jediný start, a to v dubnu roku 1999 na posledních deset minut. Zase se tu přitom objevuje Kaiserslautern. Jenže tomu bylo už v době, kdy Kadlec a Kuka pláchli jinam, vzájemný střet proti nim nestihl. Ještě tedy nesmíme zapomenout na to, že vyrukoval ve finále Ligového poháru v červenci roku 1999.
Jarolím si musel svou pověst vydobýt až později, v Bayernu totiž pořádnou šanci jako nadějný a talentovaný nedostal. Přestože nastupoval třeba hlavně v ročníku 1999/00 za rezervní tým, v historických pramenech je zkrátka veden jako dvojnásobný vítěz Bundesligy. Kariérně se posunul až o několik let později u HSV. Na profesionálním levelu skončil v Mladé Boleslavi v roce 2014, na amatérské úrovni následně hrával například ve středočeské Vykáni. V nedávných letech se věnoval trénování či funkcionářským rolím.
Jan Koller a Tomáš Rosický: Borussia Dortmund
sezóna: 2001/2002
Byli to oni, kdo se v Dortmundu stali dalšími českými bundesligovými mistry. Jan Koller a Tomáš Rosický se sešli v Borussii v roce 2001, přesněji s půlročním odstupem, a hned v roce 2002 nechali zavzpomínat na éru, kterou tam zažíval i Patrik Berger. O jediný bod byli tehdy Die Schwarzgelben lepší než druhý Leverkusen, o dva než v Bavorsku. Bayer sice posbíral stejný počet 21 výher jako jeho lokální rival, ale také zapsal o jednu porážku navíc. "Fantastiš, gute, gute,” popisoval Koller v legendárním rozhovoru lámanou němčinou své prvotní pocity po triumfu, drže tupláka v ruce.
Oba čeští reprezentanti svou ladnou spoluprací učarovali nejen Dortmund. Koller ve 33 duelech zaznamenal v mistrovské sezóně 11 gólů, Rosický ve 30 zápasech skóroval pětkrát. Oba se tak podíleli na zhruba čtvrtině všech týmových branek v Bundeslize. Nad nimi ještě čněl Márcio Amoroso, jenž se s 18 přesnými zásahy nakonec podělil o korunu střelců s Martinem Maxem z Mnichova 1860.
Cesty obou českých reprezentantů se nakonec rozdělily shodně v létě roku 2006. Koller se vydal vyzkoušet Ligue 1 do Monaca, Rosický zamířil do Premier League k řadám Arsenalu. Pro oba hráče mimochodem bylo prvenství z roku 2002 jediným, jaké v Severním Porýní-Vestfálsku oslavili. Další pohár už do své sbírky nepřidali. Blízko k němu byli například v tehdejším Poháru UEFA, jakémusi předchůdci Evropské ligy právě v mistrovském roce, a přestože se ve finále proti Feyenoordu jednou trefil Koller, zvítězil v pětigólové přestřelce rotterdamský celek.
Jan Šimůnek: VfL Wolfsburg
sezóna: 2008/2009
Jeden jediný titul v historii získal Wolfsburg. A byl u toho také český krajánek Jan Šimůnek. I když tenhle stoper během třech sezón strávených u Vlků konstantně ubíral herní minuty, v mistrovském ročníku 2008/09 zasáhl do rovné poloviny bundesligových duelů, Meisterschale už mu nikdo neodpáře. Finalista ze světového šampionátu do 20 let z roku 2007 se po odchodu z Dolního Saska následně moc neuchytil v opět zmiňovaném Kaiserslauternu či Bochumi, jeho kariéra vykazovala klesající křivku.
Když se Šimůnek stěhoval z Česka do Německa, konkrétně z pražské Sparty, ještě lépe řečeno po ročním hostování na Kladně, zachránil se VfL sezónu předtím v roce 2007 se vší vervou. Premiérový rok pak vyšel českému obránci dobře, zaznamenal na bundesligové scéně 30 utkání a Wolfsburg nakonec obsadil páté místo. O rok později se už radoval tým pod vedením kouče Felixe Magatha z prvenství, druhý Bayern zaostal o dva body.
Tehdy k titulu Die Weissgrünen dotáhli především dva hráči, a to brazilský forvard Grafite a bosensko-hercegovský snajpr Edin Džeko, vychovávaný mimochodem v Teplicích těsně před transferem do Německa. Tahle dvojice nastřádala dohromady 54 branek, v tabulce střelců nebyl na konci sezóny nikdo lepší než oni dva. Šimůnek třeba byl na hřišti přímo u toho, když v dubnu roku 2009 v jednom z důležitých klání proti Bayernu tohle útočné duo zničilo bavorského obra čtyřmi góly z pěti.
#OnThisDay in 2009, #Grafite vandalised the Bayern defencepic.twitter.com/Nkgedpp9tS
— Bundesliga English (@Bundesliga_EN) April 4, 2018
Adam Hložek, Matěj Kovář, Patrik Schick: Bayer 04 Leverkusen
sezóna: 2023/2024
Miroslav Kadlec s Pavlem Kukou a Jan Koller s Tomášem Rosickým byli doposud těmi, kteří se v Bundeslize radovali ze zisku titulu jako dvojice českých hráčů v jednom klubu. A v letošním ročníku se sešla hned trojice takových jmen, jež oslavila prvenství. Ne že by Adam Hložek, Matěj Kovář a Patrik Schick patřili po celou dobu k ustáleným článkům sestavy. České útočníky totiž brzdila také zranění, třiadvacetiletý gólman plnil hlavně roli náhradníka. Ale každý z nich svým dílem přispěl ke konečnému sesazení Bayernu, který v roli diktátora vládl Německu po jedenáct dlouhých let.
Jestli se zřejmě v rámci sezóny 2023/24, s odstupem času, bude na něco opravdu vzpomínat, pak ne na jednotlivce, avšak na neústupný, kompaktní a jednotný tým, který dal do kupy španělský kouč Xabi Alonso. V kontextu všech výsledků, a to nejen v Bundeslize, ale také v DFB-Pokalu a na evropské scéně, byl Bayer jasným odkazem toho, že když se táhne za jeden provaz, nepřetlačí vás ani lokomotiva. Sám výběr Die Werkself byl rychlíkem, který nezastavoval, nezpožďoval se a dojížděl včas. V době rozhodující výhry nad Brémami neprohrál napříč všemi soutěžemi 43 utkání v řadě! Taková čísla v minulosti nevykazoval ani Bayern v tom nejlepším provedení.
Leverkusen každopádně nemusí zůstat jen u Meisterschale. Nakročeno má k triumfu v Německém poháru, kde potřebuje zvládnout už jen finále s druholigovým Kaiserslauternem. Ano, ještě naposledy tu zkrátka zazní jméno tohoto klubu. Daleko přitom není od postupu do semifinále Evropské ligy. Nejdůležitější bude neusnout na vavřínech, je třeba, aby hráčům úspěch z domácí scény nestoupl moc do hlavy. Můžeme si však troufnout tvrdit, že něco takového hlavně baskický stratég ve službách Bayeru stěží dovolí.
Komentáře (60)
Přidat komentářKeď nad tým spätne rozmýšľam tak ma prekvapuje, že sa Šimúnek viac nepresadil. Tak talentovaný hráč to bol. Ktovie prečo sa mu to nikdy nepodarilo.
Protože byl zdravej asi jako Morávek.
Protože zraneni
https://www.transfermarkt.com/jan-simunek/verletzungen/spieler/56360
Kuba byl též v mistrovském kádru Lauternu, chybí tady Votava s českými kořeny.
u Kouby je to trochu sporný, ten tam totiž neodehrál ani minutu, a to ani v poháru (nevím, jestli ho tak BL úplně uznává jako mistra)... u Votavy záleží, jestli ho bereš úplně jako Čecha, když v 68 v 11 letech emigroval do Austrálie
oba neuznani správně, pokud si tedy ten článek psal ty
ano, ano... důvody, proč oba nezařadit jako české mistry, jsem vepsal níže... u Kouby mi to přijde takový spornější (na soupisce totiž byl, ale neodehrál ani minutu), u Votavy bych řekl, že tam je to o něco jasnější, proč ne (hlavně to, že nikdy na profi úrovni neměl s Českem nic společného)
a propo: víš nějaký třeba obecný kritéria pro případy, kdy se někdo z kádru za mistra považuje a někdo ne?
A ja ho pritom mel ve Fifa 02 v ceske repre
se divím, že ve FIFA 02 ještě vůbec byl, když končil kariéru v roce 1998
i když: to byl možná Tomáš Votava, ten totiž v Německu hrál taky a tuším, že i za naši repre zrovna v tu dobu nastupoval
Sorry, moje chyba, asi ano
Dle údajů z TM byl Kouba v té sezóně první zápas na lavičce, pak ani čárka. Německý titul tam mezi vyhranými trofejemi každopádně uvedený má.
jo jo, to jsem psal i níže... řekl bych, že tam to prostě TM generuje automaticky - prostě člen kádru, vítěz ligy... úplně tam neřeší ty kritéria, který jsou k tomu titulu potřeba (což si nemyslím, že je zrovna jeden nástup z celý sezóny na lavičce)
Každopádně to TM asi nedělá automaticky, protože třeba Hauzr za Slovan v sezoně 11/12 taky neodchytal ani jeden zápas (ačkoliv byl dvojka) a titul tam uvedený nemá.
já netvrdím pevně, že to tak je, že to má TM automaticky... ale:
1. má TM všechny tyhle tituly nastavený podle kritérií správně ve všech ročnících a ve všech soutěžích, nebo to třeba řeší jen v těch novějších sezónách?
2. neměnila se v průběhu let dotyčná kritéria v daných ligách pro udílení titulů?
3. řeší se, že někde k titulu potřebuješ odehrát nějaký počet zápasů, někde ti stačí třeba jen nástup na lávce? nebo to má TM jaksi generovaný defaultně (což teda u Slovanu sedí, že by to defaultně být nemělo, ale u toho Kaiserslauternu mi to tak připadá)
Já bych k tomu měl jednu obecnou otázku. Dává se hráčům za vítězství v bundeslize medaile? A dostal tu medaili taky Kouba, nebo ne? (což těžko můžeme my vědět). Pokud Kouba tu medaili za vítězství v BL dostal, tak by se mu za mě měl symbolicky přičítat i ten titul.
Daj-li mi medaili, nebo nedaj-li.
Tak hlavně bych čekal že u gólmanů to bude trochu jiný. Chápal bych že u hráče co odehraje třeba 10 minut že tu medaili nedostane, ale je spoustu týmů kde je jednička týmu odchytá celou sezónu..
Bohužel netuším, jak říkáš je to sporný. Jinak by bylo fajn pod článkem mít i Nick na EF ať víme kdo to psal dříve než se ten člověk ozve v momentech sám.
Jestli se Mirko narodil tady, tak má tuzemský původ. Vždy se o něm tehdy psalo nebo mluvilo o hráči s čs. kořeny, aspoň o něm mohla být zmínka, stejně jako o Koubovi, byť nechytal, ale členem kádru byl.
ne každý, kdo je jen členem kádru, může být považovaný za mistra... jsou pro to určitá kritéria a podle mě je prostě nesplňoval... třeba na TM Kouba má obrázek s pohárem, že ho vyhrál, ale tam si myslím, že to generuje automaticky - prostě ho vedou jako člena kádru
u Votavy, si myslím, že je to jasnější, že se jako Čech prostě nebere, i když se u nás narodil... po fotbalové stránce má totiž společnýho s Českem jen to, že hrával maximálně v mladších žákách nebo v přípravce, jinak snad pětkrát reprezentoval Západní Německo... je to stejné, jako kdyby si spousta zemí nárokovala reprezentační úspěch někoho, kdo se ve 3 letech letech odstěhoval s rodinou z Afriky do Francie a považovali ho v Africe za svýho šampiona
Hnilička s Čechmánkem jsou též bráni jako vítězové z Nagana, byť nehráli ani minutu. A Votava je přece jen legenda klubu. Je to věc těch zemí, které by si nárokovaly úspěch svého rodáka. Jak píšu - stačilo by oba uvést třeba v perexu, česká stopa to je, hlavně tedy Votava.
něco jinýho je ale krátkodobý turnaj a ligová, dlouhodobá soutěž... tam je to celkem srozumitelné: kdo je v nominaci na nějaké mistrovství, je automaticky brán jako šampion - v tom ten rozdíl tady je
v perexu se taky píše "z 90 hráčů, kteří nastoupili aspoň k jednomu utkání v BL" - což Kouba prostě nesplňuje
k Votavovi mám stále stejné stanovisko, nebere se jako Čech, jakkoli to může určitá česká stopa být, to určitě
nechci se s tebou hádat ani něco rozporovat, jen říkám, jak si myslím, že se v určitých momentech v tomhle postupuje... a proč na tom seznamu zkrátka není Kouba ani Votava
Však se nehádáme, jen debatujeme, vyměňujeme si úplně v pohodě názory. Prostě za mne bych tam oba dal, třebas jen tu zmínku. A třeba i zmínku o tom, že takoví Kugler se Schafferem vyhráli za války německý šampionát - jako takovou perličku, byť nešlo o Bundesligu.
A s tím rozdílem turnajů to beru, že jsem nezvolil dobrý argument.
Kugler / Shaffer ... něco bližšího, nějaký zdroj, ať jsem moudřejší? o nich jsem tedy nikdy neslyšel
ostatní beru naopak taky, i když bundesligoví mistři to podle mýho fakt nejsou - tak aspoň že tady v diskuzi si Koubu s Votavou zmínil - je o čem mluvit
Čeští Němci, co hráli za Teplitzer a potom za Drážďany.
Pleteš dva odlišné příklady. Protože u Nagana se jednalo o olympijský výběr, tedy krátkodobý formát, ve kterém můžeš do týmu zapsat jen určitý počet reprezentantů, proto jsou při úspěchu oceněni všichni. Kdežto v rámci ligového ročníku přece není omezený počet hráčů, který může za klub nastoupit. Vím, že se to řešilo pár let zpět u titulu Liverpoolu, kdy Elliottovi utekla medaile snad o jeden zápas.
dobře, je to jiné
Votava sice fotbalově nemá s Českem nic společného, ale má i naše občanství, narodil se tu a prožil většinu dětství a s fotbalem tu pravděpodobně začal, takže bych ho tam prostě počítal. Stejně tak když přijde nějaký Mavuba nebo Pogba v 10 (nebo v kolika přišli zrovna oni dva, myslím že podobně)do Francie, tak i když mají i občanství Francie, tak to jsou pořád příslušníci té své vlasti.
Teď koukám že s Pogbou a Mavubou jsem se zrovna netrefil, ale někdo takový ve francouzské repre nedávno hrál.
Třeba Tigana v minulosti přišel z Mali do Francie ještě snad ve školce.
U Jarolíma se ty tituly počítaj, když za Bayern nastoupil jen jednou v životě?
99/00 by se mu počítat neměl, pokud se nepočítá ani Koubovi.
myslím, že na tohle má vliv právě Jarolímův nástup v Ligovým poháru v roce 1999 - v obou sezonách totiž nastoupil aspoň do jednoho soutěžního utkání
1998/99 - 10 minut v BL - máš titul
1999/20 - (ten pohár se hrál před začátkem sezóny v červenci jako miniturnaj, byť braný je to jen jako ročník 1999) - 11 minut v Ligovým poháru - máš titul
Super efektivita. Někdo se za 21 minut nestihne ani vysrat a někdo získá 2 tituly
potvrzuji, sedím tu už půl hodinu
Kdo umí, ten umí. počítal jsem si, kolik vyděláš za sraní, pokud každý den v práci půjdeš na 20-30 min a za 10 let jsou to statisíce
Počítal jsi to na hajzlu?
Možná
statisíce hoven? zase nepřeháněj...
já bych podle těchto počtů neměl ani jeden titul, stíhám tohle většinou daleko dřív
Šimůnek nebyl semifinalista MSu17 v roce 2007, ale finalista.
A ještě to nebylo u17, ale u20.
OT: Svědek končí.
Jo ti svědci.
Debilní automtická úprava textu.
Kadlec 210 BL zápasů, z toho 208 v základu
Skoda ho. V urcitem momentu byl dobry.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele