Dvanáct českých podpisů na Meisterschale: Od triumfu Kadlece k triu z Leverkusenu

Bundesliga oslavuje svého nového krále. Letitá nadvláda Bayernu je u konce, Leverkusen se definitivně stal mistrem po nedělním vítězství nad Brémami. A německá nejvyšší soutěž také poznala nové české mistry, v pořadí osmého, devátého a desátého. Před ním se radovalo sedm Čechů z Meisterschale, naposledy tomu bylo v roce 2009. Dva z nich slavili triumf dvakrát.

Celkově má tak Česko dvanáct podpisů na Meisterschale z 90 hráčů, kteří nastoupili v kariéře aspoň k jednomu utkání v Bundeslize. A je až s podivem, při bedlivějším bádání po minulosti, jak často se v souvislosti s českými hráči skloňuje Kaiserslautern. Nejen první bundesligový vítěz Miroslav Kadlec či jeho pozdější parťák Pavel Kuka jsou úzce spojeni s touhle bývalou nablýskanou značkou německého fotbalu. Třeba i David Jarolím či Jan Šimůnek zkřížili cestu právě s Rudými ďábly. A pak je tu samozřejmě Dortmund, bašta Patrika Bergera, Jana Kollera a Tomáše Rosického.

sezóny: 1990/1991 a 1997/1998

První, kdo prorazil z našich krajů na bundesligové scéně, byl Miroslav Kadlec v sezóně 1990/91. A to v dresu klubu, který dlouhodobě patřil v Německu ke stálicím ještě na začátku tohoto tisíciletí. V posledních letech však působil v nižších sférách, spadl dokonce do třetí výkonnostní úrovně. Až loni se vrátil alespoň do 2. Bundesligy. A pro letošek si mimochodem zahraje v DFB-Pokalu o prvenství právě s aktuálním mistrem.

Po letech 1951 a 1953 se jednalo pro Kaiserslautern o celkově třetí titul v historii, tehdy skončil o tři body před Bayernem. Nutno ale připomenout, že to bylo období, kdy se napříč top pětkou evropských soutěží rozdělovaly jen dva body za výhru a ne tři, takže náskok vlastně nemá tak minimální podobu, jakou by měl dnes. Později, tedy v ročníku 1995/96, Kadlec uzmul ještě vítězství z Německého poháru.

Do svého prvního a zároveň jediného zahraničního celku odešel Kadlec po světovém šampionátu v roce 1990. A usadil se tam pevně na osm sezón. Dohromady odehrál za Die roten Teufel ve všech soutěžích úctyhodných 272 utkání, během nichž nastřádal 21 branek. Následně se vrátil zpátky do Česka, konkrétně do Drnovic, a kariéru skončil v roce 2002 v Brně. Předtím stihl do své sbírky sehnat ještě jednu bundesligovou trofej, která je pro Kaiserslautern doteď tou poslední vůbec. Dnes devětapadesátiletý rodák z Uherského Hradiště pozvedl Meisterschale podruhé v ročníku 1997/98, tedy během rozlučkového roku v Porýní-Falcu.

sezóna: 1995/1996

Byl to pro pražského rodáka teprve první zahraniční přestup, ale už se za hranicemi okamžitě ukázal v záři reflektorů. Jeho výkonů v dresu Slavie si všimli v Dortmundu, kam v roce 1995 přestoupil. Oslavil tam bundesligový titul, jako druhý Čech v historii, a pak už odešel plenit trávníky na Ostrovech, hlavně pak v barvách Liverpoolu. Nezůstal ovšem v Německu jen u ligové trofeje, ještě si na své konto připsal tu z domácího Superpoháru.

Bergerovo angažmá v Borussii rozhodně nedosahovalo takové slávy, kterou o několik let prožívali jiný čeští zástupci Tomáš Rosický a Jan Koller. Svůj primát však zkrátka má, dopomohl k němu ve 27 ligových zápasech 4 brankami. Celkově nastoupil ještě do dalších deseti utkání na domácí i evropské pohárové scéně. Říká se, že jeho odchod ze Severního Porýní-Vestfálska tehdy způsobil hlavně trenér Ottmar Hitzfeld. Ten totiž viděl v Bergerovi spíše defenzivního záložníka než, lidově řečeno, nějakou mašinu na góly.

Kdyby přitom český ofenzivní hráč v Dortmundu zůstal, rok na to mohl oslavovat s klubem triumf v Lize mistrů. V těchto dobách byl v Německu jedničkou právě tenhle klub. Když se v něm představoval Berger v sezóně 1995/96, jednalo se o celkově páté prvenství pro Die Borussen, historicky čtvrté v pořadí mimochodem získali jen sezónu předtím. Na další Meisterschale si pak musela Borussia počkat až do roku 2002, kdy šlapala také spolupráce malého Mozarta a velkého Dina. To už je nicméně jiný příběh.

sezóna: 1997/1998

Jak už bylo zmíněno, s Kaiserslauternem se s devadesátými léty minulého století pojilo jméno obránce Miroslava Kadlece. Zapomenout by se ovšem nemělo ani na forvarda Pavla Kuku. Ten ještě nestihl první titul, který zaznamenal Kadlec v roce 1991, ale ten další, v sezóně 1997/98, už ano. Oba sdíleli jednu kabinu po dobu čtyř a půl let. A rodák z Prahy, který do Německa přestoupil v zimě roku 1993, za Kaiserslautern nastoupil ke 136 utkáním, v nichž nastřílel 61 gólů.

Titul z roku 1998 se přitom dodnes bere v Německu jako jeden z nejpřekvapivějších vůbec. Kaiserslautern v roce 1996 sestoupil, Kadlec s Kukou tam i přesto zůstali. Klub se pak okamžitě v roce 1997 do Bundesligy vrátil a následně jakožto nováček získal prvenství. O dva body před Bayernem. Kuka zrovna v tomto ročníku nepatřil mezi stěžejní opory, prim tam totiž v ofenzívě hrál především Olaf Marschall, Kadlec každopádně ano. Posbíral za léta strávená v Německu obrovské zkušenosti a plně šéfoval defenzivní trojici. Klíčovým pro konečný triumf byl nicméně fakt, že Rudí ďáblové uměli střílet rozhodující trefy v závěrečných fázích duelů.

Nejen pro Kadlece, avšak také pro Kuku byla tahle sezóna poslední v Kaiserslauternu. Oba se tak rozloučili stylově, zatímco se však prvně jmenovaný chystal zpátky do vlasti, mladší z tohoto českého dua dál pokračoval v Bundeslize. Stihl ještě roční anabáze v Norimberku a ve Stuttgartu, pak to ale i jeho táhlo zpátky domů. Nakonec odešel tam, odkud do Německa zamířil, tedy do Slavie. Tam pak završil svou bohatou kariéru v roce 2005.

sezóny: 1998/1999 a 1999/2000

Je českým rekordmanem v počtu startů v Bundeslize, ve dvanácti sezónách nastřádal ve třech klubech 318 zápasů. Nejvíce jich stihl v dresu Hamburku, kde se stal jednou z historických tváří, působil také v Norimberku. Své jediné trofeje ovšem David Jarolím posbíral, ještě když pobýval v Bayernu. Prvenství v německé nejvyšší soutěži oslavil v ročnících 1998/99 a 1999/00, po dvou vítězstvích si zapsal v DFB-Pokalu a jedno v dnes již zaniklém Ligovém poháru. Pamatuje také hektické finále Ligy mistrů z roku 1999 z Camp Nou, kde bavorského giganta setnul v závěru Manchester United.

Nutno ale podotknout, že tehdy Jarolím nepatřil ani náhodou ke stabilním článkům sestavy mnichovského celku. Všudy všeho si za něj zapsal v Bundeslize jako hráč mladé generace jediný start, a to v dubnu roku 1999 na posledních deset minut. Zase se tu přitom objevuje Kaiserslautern. Jenže tomu bylo už v době, kdy Kadlec a Kuka pláchli jinam, vzájemný střet proti nim nestihl. Ještě tedy nesmíme zapomenout na to, že vyrukoval ve finále Ligového poháru v červenci roku 1999.

Jarolím si musel svou pověst vydobýt až později, v Bayernu totiž pořádnou šanci jako nadějný a talentovaný nedostal. Přestože nastupoval třeba hlavně v ročníku 1999/00 za rezervní tým, v historických pramenech je zkrátka veden jako dvojnásobný vítěz Bundesligy. Kariérně se posunul až o několik let později u HSV. Na profesionálním levelu skončil v Mladé Boleslavi v roce 2014, na amatérské úrovni následně hrával například ve středočeské Vykáni. V nedávných letech se věnoval trénování či funkcionářským rolím.

sezóna: 2001/2002

Byli to oni, kdo se v Dortmundu stali dalšími českými bundesligovými mistry. Jan Koller a Tomáš Rosický se sešli v Borussii v roce 2001, přesněji s půlročním odstupem, a hned v roce 2002 nechali zavzpomínat na éru, kterou tam zažíval i Patrik Berger. O jediný bod byli tehdy Die Schwarzgelben lepší než druhý Leverkusen, o dva než v Bavorsku. Bayer sice posbíral stejný počet 21 výher jako jeho lokální rival, ale také zapsal o jednu porážku navíc. "Fantastiš, gute, gute,” popisoval Koller v legendárním rozhovoru lámanou němčinou své prvotní pocity po triumfu, drže tupláka v ruce.

Oba čeští reprezentanti svou ladnou spoluprací učarovali nejen Dortmund. Koller ve 33 duelech zaznamenal v mistrovské sezóně 11 gólů, Rosický ve 30 zápasech skóroval pětkrát. Oba se tak podíleli na zhruba čtvrtině všech týmových branek v Bundeslize. Nad nimi ještě čněl Márcio Amoroso, jenž se s 18 přesnými zásahy nakonec podělil o korunu střelců s Martinem Maxem z Mnichova 1860.

Cesty obou českých reprezentantů se nakonec rozdělily shodně v létě roku 2006. Koller se vydal vyzkoušet Ligue 1 do Monaca, Rosický zamířil do Premier League k řadám Arsenalu. Pro oba hráče mimochodem bylo prvenství z roku 2002 jediným, jaké v Severním Porýní-Vestfálsku oslavili. Další pohár už do své sbírky nepřidali. Blízko k němu byli například v tehdejším Poháru UEFA, jakémusi předchůdci Evropské ligy právě v mistrovském roce, a přestože se ve finále proti Feyenoordu jednou trefil Koller, zvítězil v pětigólové přestřelce rotterdamský celek.

sezóna: 2008/2009

Jeden jediný titul v historii získal Wolfsburg. A byl u toho také český krajánek Jan Šimůnek. I když tenhle stoper během třech sezón strávených u Vlků konstantně ubíral herní minuty, v mistrovském ročníku 2008/09 zasáhl do rovné poloviny bundesligových duelů, Meisterschale už mu nikdo neodpáře. Finalista ze světového šampionátu do 20 let z roku 2007 se po odchodu z Dolního Saska následně moc neuchytil v opět zmiňovaném Kaiserslauternu či Bochumi, jeho kariéra vykazovala klesající křivku.

Když se Šimůnek stěhoval z Česka do Německa, konkrétně z pražské Sparty, ještě lépe řečeno po ročním hostování na Kladně, zachránil se VfL sezónu předtím v roce 2007 se vší vervou. Premiérový rok pak vyšel českému obránci dobře, zaznamenal na bundesligové scéně 30 utkání a Wolfsburg nakonec obsadil páté místo. O rok později se už radoval tým pod vedením kouče Felixe Magatha z prvenství, druhý Bayern zaostal o dva body.

Tehdy k titulu Die Weissgrünen dotáhli především dva hráči, a to brazilský forvard Grafite a bosensko-hercegovský snajpr Edin Džeko, vychovávaný mimochodem v Teplicích těsně před transferem do Německa. Tahle dvojice nastřádala dohromady 54 branek, v tabulce střelců nebyl na konci sezóny nikdo lepší než oni dva. Šimůnek třeba byl na hřišti přímo u toho, když v dubnu roku 2009 v jednom z důležitých klání proti Bayernu tohle útočné duo zničilo bavorského obra čtyřmi góly z pěti.

sezóna: 2023/2024

Miroslav Kadlec s Pavlem Kukou a Jan Koller s Tomášem Rosickým byli doposud těmi, kteří se v Bundeslize radovali ze zisku titulu jako dvojice českých hráčů v jednom klubu. A v letošním ročníku se sešla hned trojice takových jmen, jež oslavila prvenství. Ne že by Adam Hložek, Matěj Kovář a Patrik Schick patřili po celou dobu k ustáleným článkům sestavy. České útočníky totiž brzdila také zranění, třiadvacetiletý gólman plnil hlavně roli náhradníka. Ale každý z nich svým dílem přispěl ke konečnému sesazení Bayernu, který v roli diktátora vládl Německu po jedenáct dlouhých let.

Jestli se zřejmě v rámci sezóny 2023/24, s odstupem času, bude na něco opravdu vzpomínat, pak ne na jednotlivce, avšak na neústupný, kompaktní a jednotný tým, který dal do kupy španělský kouč Xabi Alonso. V kontextu všech výsledků, a to nejen v Bundeslize, ale také v DFB-Pokalu a na evropské scéně, byl Bayer jasným odkazem toho, že když se táhne za jeden provaz, nepřetlačí vás ani lokomotiva. Sám výběr Die Werkself byl rychlíkem, který nezastavoval, nezpožďoval se a dojížděl včas. V době rozhodující výhry nad Brémami neprohrál napříč všemi soutěžemi 43 utkání v řadě! Taková čísla v minulosti nevykazoval ani Bayern v tom nejlepším provedení.

Leverkusen každopádně nemusí zůstat jen u Meisterschale. Nakročeno má k triumfu v Německém poháru, kde potřebuje zvládnout už jen finále s druholigovým Kaiserslauternem. Ano, ještě naposledy tu zkrátka zazní jméno tohoto klubu. Daleko přitom není od postupu do semifinále Evropské ligy. Nejdůležitější bude neusnout na vavřínech, je třeba, aby hráčům úspěch z domácí scény nestoupl moc do hlavy. Můžeme si však troufnout tvrdit, že něco takového hlavně baskický stratég ve službách Bayeru stěží dovolí.