Dubnová data mluví pro Ancelottiho, kouč Realu zastavil i Manchester City

Ať už se moderní fotbaloví trenéři liší sebevíc, ve finále uznávají tutéž mantru. Po svých systémech vyžadují jednu hlavní veličinu, která jim má přinést úspěch - kontrolu. Je tu nicméně jeden, jenž se tomuto vnímání vymyká, a přesto je neskutečně úspěšný. Jmenuje se Carlo Ancelotti (64) a Real Madrid v této sezoně vede neomylně za dalšími vavříny. V dubnu k nim udělal výrazný krok, když v domácí soutěži zdolal úhlavního rivala Barcelonu a v Lize mistrů odklidil obhájce trofeje Manchester City.

Ale zpátky k té veličině. Mikel Arteta chce mít s Arsenalem po ztrátě míče takovou strukturu, aby mu brejk nedokázal ublížit - kontrola. Pokud má jakýkoliv hráč Manchesteru City míč ve finální třetině hřiště, Pep Guardiola mu dá k dispozici několik skvělých řešení, všechny z tréninku. Takže má následně perfektní kontrolu nad tím, co se v dané situaci stane.

A takto lze charakterizovat 95 % všech trenérů v nejlepších ligách a ukázat tím, jak dokážou ovládat určité situace jako v přípravě. Při sledování Realu Madrid se ovšem pozorovatel musí oprostit od veškerých principů. Jeho taktika je mnohem spíš o DNA a víře ve vítězství než o struktuře a konkrétním plánu. Jak tedy vypadá hra španělského kolosu pod vedením Ancelottiho?

Když německý expert na profilování hráčů Ralph Rangnick strávil dva roky sledováním Judea Bellinghama pro Lipsko, prohlásil o něm: "Nikdy jsem neviděl u fotbalisty v mladém věku takovou atletičnost." Anglický středopolař dokáže obsáhnout obrovský prostor.

Jaké mu dát tedy místo v sestavě? V Dortmundu byl šestkou nebo box to box osmičkou. Je ale také nebezpečný blízko soupeřovy branky, tudíž by mohl být desítkou nebo dokonce falešnou devítkou. Ancelotti se cítil jako dítě v hračkářství a řekl si, že chce všechno...

Bellingham je tak často níž v rozehrávce než klasické šestky. Následně se v průběhu posouvání míče vytahuje nahoru prostorem a při finální fázi se stane hrotovým útočníkem, nejvýš postaveným hráčem Realu. Nikdo jiný na světě takto nehraje. A žádný jiný tým nemá ve svém plánu podobnou úlohu, jakou plní mladý Angličan.

V dubnu potkal Ancelottiho hlavní test - pravděpodobně nejlepší celek na světě Manchester City. A opakoval se duel, který si fanoušci přejí každý rok. Guardiolův tým vyznává kontrolu, v obou utkáních držel mnohem víc míč (64 %, 60 %). Dokonce vyhrál dvojzápas na předpokládané góly (3,25:2,32).

Ještě víc však o jeho dominanci vypovídá poměr střel v zápase na Etihad stadium, v němž City vypálilo 34krát a Real Madrid pouze osmkrát. Standardně jsou tyto analytické informace velmi prediktivní o výkonech týmů, z nějakého důvodu to však v zápasech s "bílým baletem" nic neznamená.

Španělský tým byl sice v defenzivě pod tlakem, Ancelotti však upravil sestavu tak, aby maximálně využil rychlost a technickou zdatnost svých útočníků k rychlým protiútokům. Obsazení Bellinghama do útočné role a strategické změny ve středové řadě pomohly Realu překonat tlak soupeře a vytvářet si nebezpečné situace z mála šancí.

Schopnost italského stratéga přizpůsobit role hráčům podle jejich silných stránek byla klíčová zejména ve způsobu, jakým využil Viníciuse Juniora, aby prodal svou dynamiku a techniku proti pomalejším obráncům City. Rychlostí a schopností uniknout zadákům Brazilec neskutečně zatápěl z levého křídla, kam se také stahoval Rodrygo, zatímco Bellingham měl za úkol propojovat zálohu s útokem a vytvářet tlak na obranu soupeře. Pokud se zmínění tři hráči dostanou z kompaktního postavení do brejku, nedokáže je zastavit žádná obrana na světě.

Možná nejdůležitější je však u Ancelottiho psychologická odolnost a schopnost motivovat hráče k překonávání nepříznivých okolností. Žádný jiný tým nemá ve své DNA vítězství za každých okolností jako právě Real Madrid. Což je schopnost, kterou by se od jeho lodivoda měl naučit každý talentovaný kouč.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.