DOMÁCÍ JDOU DO SEMIFINÁLE

Neskutečné drama plné překrásného fotbalu přineslo první čtvrtfinále Eura 2004 mezi Portugalskem a Anglií. Šťastnější nakonec byli domácí, kteří se radovali po vyhraných penaltách 6:5, když i v prodloužení utkání skončilo smírně 2:2 (po devadesáti minutách 1:1).

Jako v domácím prostředí si dnes večer museli připadat angličtí fotbalisté. Jejich fanoušci skoupili všechny volné lístky a obsadili více jak polovinu kapacity stadiónu da Luz v Lisabonu. Nestačili se ani pořádně usadit a jejich miláčci už vedli 1:0. Zasloužil se o to "ztracený synek" Michael Owen, který využil minely obránce Costinhy a z otočky z bezprostřední blízkosti nekompromisně prostřelil bezmocného Ricarda. Bývalé zázračné dítě anglické kopané dalo zapomenout na své nevýrazné výkony ze základní skupiny a svou aktivitou, pohybem a nabíháním dokonce zastínilo i objev šampionátu Wayna Rooneyho. Zvláště poté, co zrzavý mladíček nejprve dostal žlutou kartu za hru bez kopačky a brzy poté musel nuceně střídat kvůli zranění.

Rychlá branka zásadně ovlivnila průběh střetnutí a obraz hry. Domácí se snažili vyrovnat stupňováním svého tlaku a Angličané se tedy stáhli do zahuštěné obrany, ze které podnikali občasné, celkem nebezpečné kontry, jakým byla třeba Owenova střela do horního růžku Ricardovy branky..

Hra se nezměnila ani ve druhém poločase. Portugalsko marně dobývalo obranný val ostrovanů, kterému kralovali urostlí obránci Campbell, Cole a Terry. Pro ně nebylo problémem odvracet stereotypně nakopávané (a často velmi nepřesné) protivníkovy centry. Cesta k dobytí anglického pokutového území nevedla ani středem hřiště, ani po kličkách Ronalda a tak začínalo být jasné, že trenér Scolari musí udělat zásadní změny v sestavě. Jaké však bylo překvapení v ochozech, když číselná tabule vyzvala ke střídání dobře hrajícího dirigenta zálohy, kapitána Luise Figa. Ten bez jediného hlesnutí, ovšem s hodně zamračenou tváří, mlčky zamířil do šaten – jeho názor na brazilského kouče byl v tu chvíli více než zřejmý, vždyť pro "Žraloka" to mohl být poslední start za reprezentaci. Snaha jeho spoluhráčů pak ještě zesílila. Natěšené publikum explodovalo v 83. minutě, když právě Figův náhradník Postiga, hlavičkou po centru z přímého kopu vyrovnal na 1:1.

Pár minut na to dosáhl gólu Campbell, ovšem ten nebyl uznán kvůli faulu Terryho na domácího brankáře. Do konce hrací doby se tedy nic na skóre nezměnilo a tak rozhodčí Meier odpískal nastavení (s pravidlem stříbrného gólu). V jeho první polovině byli psychicky nahoře Portugalci, kteří soupeře v podstatě nepouštěli na vlastní polovinu, jenže toho nedokázali nijak využít. Jiné to už bylo v závěrečné patnáctiminutovce. Rui Costa nejprve nechytatelnou bombou z hranice velkého vápna převážil misky vah na stranu domácích, jenže o pět minut později Frank Lampard po precizně zahraném Beckhamově rohu dokázal srovnat.

Definitivu tedy musely určit pokutové kopy. Hned ten první neproměnil David Beckham (již podruhé na šampionátu) – poté, co vysoko, zřejmě vinou drnu v trávníku, přestřelil. Další exekutoři si dávali větší pozor, proto se smutným hrdinou mohl stát Rui Costa, který nedal ve třetí sérii. Rozhodnutí padlo v sedmé sérii: Vassellovu střelu k tyči Ricardo chytil a samotný brankář vzápětí přesnou a prudkou přízemní střelou poslal svůj tým mezi poslední čtyři.

Portugalsko – Anglie 2:2 (0:1, 1:1), na penalty 6:5
Hrálo se 24. 6. 2004 od 20.45 hod. v Lisabonu, stadión Estadio da Luz, 62 275 diváků
Rozhodčí: Meier (Švýcarsko)
Branky: 83. Postiga, 110. Rui Costa – 3. Owen, 115. Lampard

Vývoj penalt (z pohledu Portugalsko – Anglie):
Beckham nedal, Deco 1:0
Owen 1:1, Simao 2:1
Lampard 2:2, Rui Costa nedal
Terry 2:3, Ronaldo 3:3
Hargraves 3:4, Maniche 4:4
Cole 4:5, Postiga 5:5
Wassell nedal, Ricardo 6:5

Statistiky ze zápasu najdete zde.

Obrázek je převzat z www.euro2004.com