DIARIO AMÉRICA - ADIÓS PERÚ

PERU se rozloučilo s COPA AMÉRICA 2004. Vítězem se stala Brazílie, byť mnozí tvrdí, že nevyhrál ten nejlepší. Potvrdilo se ovšem ono již mnohokrát ověřené: fotbal se opravdu hraje na góly a kdo jich dá víc, vyhrává. Rozhodujícím faktorem byl Adriano, který dal 7 ze 13 branek svého týmu...

Finále bylo jako z Hollywoodu. A kdo jiný mohl být v tomto případě režisérem, než Steven Spielberg. Po celou dobu natáčení měl na sobě triko v barvě žluté. Nebudeme dnes mluvit o tomto turnaji, den po dni, jeden tým za druhým. DIARIO AMÉRICA vám od neděle 4. července přinášelo rozsáhlé informace o dění na COPA AMÉRICA, proto se dnes rozloučíme...

Na horké lince...



Marcelo "El loco" Bielsa... Byla mu odepřena radost a on nechce uznat, že pohár patří Brazílii. "Finále má určit vítěze, tedy nejlepšího. Ale tentokráte si protiřečí ten, kdo tvrdí, že Brazílie vyhrála, protože byla nejlepší. Titul patří Argentině, byl nám ukraden, my jsme nejlepší!" Bielsa po zápase rozebral se svými svěřenci uplynulých 90+1+3 minuty a nenašel nic, co udělali špatně. "Vývoj zápasu dal jasně najevo, že jsme mohli soupeře porazit, a to rozdílem více branek. Javier Zanetti, Juan Pablo Sorín, Lucho Gonzáles, Carlos Tevez, ti všichni převyšovali hráče Brazílie. Taktika byla dobrá, zápas jsme měli plně ve své moci, ale někdy ani to nestačí. Fotbal si dělá co chce, jde si svou cestou, někomu to možná připadalo dramatické, ale já bych toto utkání přirovnal k velice špatnému vtipu!" Jsou velcí vítězové a velcí poražení! Bielsa? "El loco"!

Názory, názory... Při návratu do Buenos Aires byl cítit na letišti smutek, zklamání. Hráči nenacházeli slova vysvětlení, proč muselo dojít k dvojnásobnému vyrovnání, a to vždy v nastaveném čase. Skupinky fanoušků přijaly své oblíbence potleskem a voláním "Argentina campeón", a novináři začali sbírat jednotlivé názory. Nejčastěji byla slyšet slova náhoda a smůla. Marcelo Bielsa doslova utekl zadním východem, Carlos Tevez odmítl odpovídat na otázky. Ale ostatní se potřebovali vypovídat.

Roberto Ayala: "Neustále si promítám v hlavě film z tohoto zápasu, hledám odpověď, vysvětlení, ale nenacházím ani jedno, ani druhé! Brazílie má fotbalisty, kteří dokáží 90 minut po hrací ploše chodit bez užitku, ale pak rozhodnou během pár vteřin. Věřím, že Argentina vyhraje fotbalový turnaj na OH, a to bude naše odplata. Oni se tam vůbec nedostali!"

Juan Pablo Sorín: "Odehráli jsme velký turnaj, ale skončili jsme až druzí. Je to nespravedlnost! Lomcuje s námi vztek, chybělo pár vteřin...!"

Roberto Abbondanzieri: "Náhoda a ještě jednou náhoda. Byli jsme mnohem lepší, ale nedokázali jsme dát jeden, dva góly navíc. Připadá mi to jako lež, říkat, že pohár přistál na jiném letišti!"

Javier Mascherano: "Osud tomu nechtěl!"

Andres D'Alessandro: "Nenacházím slova vysvětlení. Hrozně mě tato porážka bolí, mělo to skončit úplně jinak."

César Delgado: "Ve chvíli, kdy jsem dal branku, jsem byl přesvědčen, že je zde konec, máme titul, máme pohár. Nikdy jsme neprožili něco tak ošklivého, návrat do šaten, hlavy dole, medaile za druhé místo nám připadaly jako výsměch."

Ano, někdy to opravdu trvá pár dní, než přejde onen pocit bezmocnosti. Jedno je však jisté - Argentina hrála s více hráči, kteří normálně hrají v základu. Brazílie povolala druhou "vlnu".

A Bielsa? Nemluvil, a tak to za něj udělal prezident AFA Julio Grondona: "Myslím si, že tato COPA měla dva vítěze. Marcelo Bielsa pokračuje jako trenér národního celku. Volali jste po změnách a on je udělal!"



Luisao... Obránce Brazílie a Benficy Lisabon utrpěl po souboji s Ayalou zranění a musel být přímo z hrací plochy odvezen sanitkou do nemocnice. Lékaři nemocnice San Felipe ho po vyšetření ale uklidnili a s ním i celou fotbalovou veřejnost. "Vše je v pořádku a teď hybaj slavit!" Luisao dostal jako dárek po návratu do hotelu zlatou medaili a zbytek týmu se mohl pustit do pravé brazilské samby!



Carlos Alberto Pariera... Tak tomu nestačil titul a pohár. Na dálku si to vyříkal s Tevezem a D'Alessandrem: "Po druhé brance, kterou dal Delgado, se posmívali mým svěřencům na hřišti i ostatním na lavičce. Nikdo nemá právo chovat se takto k Brazilcům!" Parreira se zmínil v tomto případě zejména o situaci v závěru zápasu, kdy Tevez u rohového praporku zdržoval hru tím, že se zastavil a s nohou na míči provokoval soupeře. D'Alessandro pak nenechal hráče Brazílie dostat se k Tevezovi a koledoval si o faul nahraným pádem. "Proto jsem se rozhodl věnovat při oslavě titulu tichou vzpomínku těmto dvěma provokatérům!" Tak, a do Buenos Aires má Parreira definitivně vstup zakázán!



Čísla a números: Ve 26 zápasech padlo 78 branek, a to dává vysoký průměr rovné 3 góly na jedno utkání. Sedmkrát se hrálo nerozhodně a ve dvou případech se rozhodovalo o vítězi v penaltovém rozstřelu. A v obou případech byla úspěšným celkem Brazílie. Nejvíce branek dala Argentina (16), naopak těch obdržených má na svém kontě nejvíce Ekvádor (10) a to hrál jen 3 utkání. Venezuela a Chile daly jen po dvou brankách. Nejvíce branek padlo v zápase Argentina - Ekvádor (7). Javier Saviola a Adriano dali 3 branky v jednom zápase, Adriano se stal králem střelců se 7 brankami. Bylo odpískáno 12 penalt, pouze Sebastián Gonzáles (Chile) proti Brazílii neproměnil. Kily Gonzáles (Argentina) byl neomylný, dal 3 branky ze tří pokutových kopů (Ekvádor, Uruguay, Brazílie). Bylo uděleno 7 červených karet: Richard Morales, Joe Bizera, Gustavo Varela (Uruguay), Emilio Martínek (Paraguay), Claudio Pizarro (Peru), Mea Vitali (Venezuela) a Roberto Ayala (Argentina).

Čím dál tím méně... Brazílie obdržela vedle poháru také šek a na něm kulatou cifru 1 milión dolarů. Za titul získaný na MS 2002 to bylo 5x více! Každý z hráčů základní sestavy si připsal na své konto 70 tisíc dolarů, ostatní podle počtu odehraných minut. To je také jen pětina toho, co si vydělali za zisk titulu před dvěma roky.

Pro pamětníky... Zde jsou finálové sestavy Brazílie. Tito hráči se pyšní, nebo pyšnili, titulem Mistr Ameriky:
1919: Marcos, Pindaro, Bianco, Sergio I, Amilcar, Galo, Menezes, Neco, Friedenriech, Haroldo, Arnaldo, Fortes, Millon, Heitor Domingues
1922: Marcos, Palamone, Bartó, Lais, Amílcar, Fortes, Formiga, Neco, Friendereich, Tatú, Rodrígues I, Kuntz, Heitor Dominguez, Junqueira
1949: Barbosa, Augusto, Wilson, Ely, Bauer, Danilo Alvim, Rui, Noronha, Tesourinha, Zizinho, Ademir Menezes, Otavio, Jair Rosa, Simao, Mauro, Claudio, Nininho, O. Balisa, Nilton Santos, Bigode, Orlando, Canhoteiro
1989: Taffarel, Mazinho, Ricardo, André Cruz, Branco, Geovani, Mauro Galvao, Tita, Valdo, Bebeto, Romario, Silas, Baltazar, Aldair, Alemao, Dunga, Renato, Josimar
1997: Taffarel, Cafú, Goncalves, Aldair, Roberto Carlos, Flavio Conceicao (70. Zé Roberto), Dunga, Leonardo (79. Mauro Silva), Denilson, Ronaldo, Edmundo (68. Paulo Nunes)
1999: Dida, Cafú, Joao Carlos, Antonio Carlos, Roberto Carlos, Flavio Conceicao, Emerson, Zé Roberto, Rivaldo, Ronaldo, Amoroso
2004: Julio Cesar, Maicon, Luisao (81. Cris), Juan, Gustavo Nery, Kleberson (54. Diego), Renato, Edu, Alex (63. Felipe), Adriano y Luis Fabiano

Titulky a tituláres... "Brazílie sebrala pohár z natažených rukou Argentinců", "Amerika se obarvila na žlutozeleno", "Brazílie je mistrem Ameriky a zbytku světa", "Jste nejlepší penaltéři na světě", "Os melhores - Jste nejlepší! ", "Brazilské 'Béčko' je mistrem Ameriky! ", "Vrazi argentinských nadějí", "Americký sen má jméno Brazílie", "Argentina byla ze zlata", "Přes cestu nám přešla černá kočka", "Rána do srdce spravedlnosti", "Nekonečná bolest"...


COPA AMÉRICA 2004 patří minulosti. Mrtev je král, ať žije král. Někdo jásá, někdo naříká. Ale nezapomeňme, že ať se jedná o EURO 2004, COPA AMÉRICA 2004, ASIJSKÝ POHÁR, OLYMPIJSKÝ FOTBALOVÝ TURNAJ, nebo jen obyčejný přáteláček na louce u rybníka: FOTBAL JE TOU NEJKRÁSNĚJŠÍ HROU NA SVĚTĚ!

Speciál Copa América 2004 - tabulka Spolu s jihoamerickým mistrovstvím skončila i naše soutěž. 1. místo: šachista a Votrok, 32 bodů. Stalo se to, co jsme nikdo nechtěli. První cena, kterou je dres národního mužstva Hondurasu, se dělit nedá. Losování na dálku je nespravedlivé a nekontrolovatelné. Proto se musíme rozhodnout, a já zároveň přiznat. Hráč sázející pod jménem Votrok je můj syn. A ten se dobrovolně vzdal výhry ve prospěch šachisty! A tak cesta tohoto dresu z Hondurasu, přes Salvador, Miami, Frankfurt n/M, Vídeň a Brno, přes Portugalsko, fotbal a mnohem více..., EURO DENÍK a DIARIO AMÉRICA je u konce. Gratulace vítězům!



ADIÓS!!!