Deulofeu si kvůli zranění prošel peklem, inspiruje ho Cazorla. Je pro mě příkladem, řekl

Gerard Deulofeu (31) hraje nejdůležitější zápas svého života, v němž je hlavním soupeřem jeho vlastní zdraví. Už od listopadu 2022 se potýká s poraněním chrupavky v pravém koleni a nyní se jeho návrat, zdá se, přiblížil. Odchovanec Barcelony hájící barvy Udinese v exkluzivním rozhovoru pro španělskou redakci Livesport Zpráv prohlásil, že si raději neurčil konkrétní datum. Doufá však, že ho jeho děti ještě uvidí nastupovat v černobílém dresu.

Produkt vyhlášené akademie Barcelony debutoval za Blaugranas v pouhých 17 letech. Před příchodem do Udinese prošel angažmá v Evertonu, Seville, Watfordu a AC Milán, byl i členem španělské reprezentace.

Nyní si Deulofeu uvědomuje, že bude nesmírně náročné se po třech letech vrátit k fotbalu. "Chci se zapsat do historie. Myslím, že se mohu stát hráčem, který se vrátil po nejdelší absenci. Byl by to pro mě krásný rekord," prohlásil odhodlaně. "Zvládnu to kvůli mým dětem. Vědí, že jsem fotbalista, a teď, když už vyrostly, mě prosí, abych se vrátil."

"Nemohl jsem trénovat, jak bych měl, ztrácel jsem svaly. K tomu se přidávají srůsty s čéškou a agresivní bolest kolene," vysvětlil, než sdělil dobrou zprávu.

"Potřeboval jsem, aby se mi zahojila chrupavka, protože bez ní by docházelo k nárazům kosti na kost a nebylo by možné vrátit se zpět. Ale celá ta oblast se hojí. Teď ji musíme vyčistit a vybudovat kolem ní další svaly, abych se cítil lépe a mohl trénovat ráno i večer. Dříve jsem cvičil jeden den a na následující dva jsem si musel dát pauzu. Teď koleno reaguje dobře, a i když to vidím jako dlouhou cestu, je to dobrý ukazatel," uvedl.

Deulofeu v posledních letech bojuje zejména se zvýšenou mírou chondropatie, tedy poškození nebo měknutí kloubní chrupavky: "Je to víc než zranění, je to něco, co se blíží trvalému postižení, tomu, že máte v koleni protézu. Nemožnost udělat krok, protože kost naráží na kost. Je to opravdu závažné. Bojuju s fyziologií a také s tímhle (ukazuje na hlavu)."

"Chodím už dva a půl roku. Mám štěstí, že můj tým, můj prezident a kolegové v Udinese drží při mně. Naštěstí můžu trénovat každý den. Dává mi to hodně sil. To, že můžu chodit každý den na stadion, mi dodává motivaci. Ale není snadné pracovat o samotě a dlouhou dobu, kdy není viditelný téměř žádný pokrok," přibližuje svou situaci.

"Jsou dny, kdy člověk musí mít hodně trpělivosti, být doma s rodinou, aby se emočně vyrovnal. Už ani nespočítám, kolikrát jsem přemýšlel o tom, že s tím skončím. Ale víte, mám za sebou také tým, odborníky na psychoneuroimunologii, na které se spoléhám. A tyto zkušenosti mě nutí pokračovat. Bylo by pro mě velmi těžké vzdát se, nebo se nechat vyhodit. Věřím v zázrak a budu se o něj snažit do poslední chvíle," říká odhodlaně bývalý španělský reprezentant.

Podobnou cestou si prošla i další španělská fotbalová legenda. Santi Cazorla v pokročilém fotbalovém věku za dva roky podstoupil jedenáct operací, aby mohl opět hrát na profesionální úrovni. Teď je mu 40 let a stále hraje LaLigu v Realu Oviedo. "Navzájem se sledujeme, vyměňujeme si zprávy. Santi je pro mě příkladem. Vím, jaké to je, když si v mládí nemůžete užívat svou vášeň. Vžívám se do jeho situace, protože je legendou a příkladem toho, jak překonat nepřízeň osudu," řekl.

Právě takovou osobností by se chtěl Deulofeu stát. Někým, na koho se bude s odstupem času vzpomínat jako na fotbalistu, který se na nejvyšší úroveň vrátil po rekordně dlouhé odmlce a zvládl překonat jedno z nejnemilosrdnějších zranění. Aby ho fanoušci vnímali jako hráče, který vstřelil nejdůležitější gól svého života proti vlastnímu tělu. Pro sebe, svou ženu, děti i pro své nejbližší, v čele s rodinou Pozzových, kteří mu v Udinese nikdy nezavřeli dveře.