Dávid Hancko exkluzivně: Od zklamání z nevydařeného odchodu do Al Nassru k vysněnému Atlétiku

Jeho letní přestup z Feyenoordu byl pořádně klikatý. Bývalý zadák pražské Sparty Dávid Hancko (27) už byl domluvený v Saúdské Arábii, transfer ale na poslední chvíli padl, navíc za zvláštních okolností. Slovenský stoper ale na nového zájemce dlouho nečekal. Teď ho čeká LaLiga, jedna z nejlepších soutěží světa, v dresu slavného Atlétika Madrid.

V rozhovoru pro podcast Livesport Daily hovořil Hancko nejen o nedokončeném přestupu do Arábie a nové štaci v Madridu, ale také o prvních pocitech z práce pod Diegem Simeonem či zkušenostech s čerstvým mistrem Premier League Arne Slotem.

"První dojmy jsou fantastické. Poslední rok, možná rok a půl, to byl můj sen a cíl, a věřil jsem, že by se to mohlo podařit, i když cesta k tomu byla trochu klikatá. Jsem nadšený, že jsem tady. Když si vzpomenu na dobu před pěti lety, kdy jsem se v začátcích ve Spartě trápil s kolenem a nebyl stálým členem základní sestavy, o něčem takovém jsem ani nesnil. Teď, když se podívám na to, kam jsem se za tu dobu posunul, je to pro mě splněný sen a jsem za to moc rád."

"Chci, aby fanoušci věděli, že během celého řešení mého přestupu jsem se k tomu nemohl vyjadřovat a nikdy to nebylo tak, jak to možná vypadalo na sociálních sítích nebo v médiích, že bych si mohl vybírat ze čtyř či pěti nabídek. Doufal jsem, že se to povede už minulý rok, tehdy to nevyšlo, ale podařilo se to teď, a z toho mám obrovskou radost. Jsem nesmírně šťastný, že můžu být v takovém klubu. Teď je veškerá moje koncentrace na to, abych co nejrychleji zapadl, aby byla rodina spokojená a vytvořili jsme si tu stejně dobré zázemí, jaké jsme měli v Holandsku. A hlavně, abych se klubu odvděčil dobrými výkony. Nebude to jednoduché, ale udělám maximum pro to, abych pomohl vyhrávat."

"Cítil jsem se trochu jako malý kluk ze Slovenska mezi nimi, ale zajímavé je, že oni mě už berou jako zkušeného hráče. Možná se sám trochu podceňuju, ale dvě sezóny jsem hrál Ligu mistrů, poslední půlrok jsem byl kapitánem Feyenoordu a mám přes padesát zápasů za národní tým. Vzhledem k tomu, že máme dost mladé mužstvo, mě vnímají spíš jako zkušeného muže. Musím říct, že kluci jsou úplně normální, stejná sranda je tu jako byla ve Spartě nebo ve Feyenoordu. Samozřejmě kvalita hráčů i velikost klubu jsou ještě o něco výš než v mých předchozích týmech, ale přijali mě skvěle."

"Posledních pět a půl roku, ať už ve Spartě, ve Feyenoordu nebo v reprezentaci, jsem nebyl zvyklý být na lavičce. Zažil jsem to ale ve Spartě i rok ve Fiorentině, takže vím, jaké to je. Teď se snažím zůstat klidný, netlačit na sebe v tréninku tím, že musím každý den předvést něco výjimečného. Chci být důrazný, soustředěný a dominantní jako ve Feyenoordu, a věřím, že si tím vybojuju místo v sestavě."

"Letní příprava pro mě z různých důvodů nebyla ideální, takže si říkám, že i kdybych od začátku nenastupoval, je to v pořádku. Mám pětiletý kontrakt, beru to jako maraton - prvních pár kol nerozhodne o mém působení v Atlétiku. Buď hned nastoupím a budu podávat skvělé výkony, nebo využiju čas na lepší adaptaci, fyzickou přípravu a poznání týmu bez zbytečného tlaku. Ale kdybych si mohl vybrat, samozřejmě bych chtěl hrát hned od začátku, tak jako v posledních sezonách."

"Jak jsem už několikrát říkal, poslední tři roky mojí kariéry byly velkou školou. Jsem z toho nadšený a chci se i tady vypracovat do podobné role, jakou jsem měl u posledních tří trenérů: aby si vážili mojí práce na tréninku, vedení týmu i vlivu na mužstvo, tak jako poslední dva roky ve Feyenoordu. Věřím, že se mi to postupně podaří i tady."

"Každý trenér i hráč je v něčem trochu jiný, ale na téhle úrovni mají všichni vysokou kvalitu a skvělé taktické myšlení. Tréninky jsou si na této úrovni hodně podobné, jen tady teď trochu cítím španělský styl kombinovaný s prvky, které mi připomínají nizozemský fotbal. Třeba Simeone, po prvním zápase s Portem si mě zavolal, řekl mi, že začnu druhý poločas, ale nechce na mě spěchat, protože jsem měl těžký týden. Po tréninku si sedl na míč a deset, patnáct minut se se mnou bavil. Takové věci si opravdu vážím. On, stejně jako dřív Slot, má obrovskou auru, když vstoupí do místnosti, hráči se narovnají a jsou v pozoru. To z nich vyzařuje a myslím, že i díky tomu jsou tak úspěšní."

"Minulý rok jsem byl hostem v jednom podcastu, kde jsem vystupoval jako expert na Slota. Kluci se mnou chtěli mluvit o tom, co od něj můžou čekat. Jediná chyba, kterou jsem tam udělal, byla, že jsem neřekl, že můžou vyhrát titul. Padaly otázky, jestli to zvládne, bylo tam i pár expertů, kteří se obávali, jestli si poradí, protože třeba Ten Hag měl problémy a Slot přicházel z Holandska z menšího klubu než Ajax. Ptali se mě, jestli můžou být v top čtyřce, a já řekl, že určitě ano, že tipuji druhé nebo třetí místo. Nevěřil jsem ale, že by mohli vyhrát, protože jsem si myslel, že City budou pokračovat v dominanci, jakou měli poslední čtyři roky. Takže mě jejich titul nepřekvapil a myslím si, že letos budou ještě silnější."

"Trenér hrál v Laziu i Interu, takže mluví velmi dobře italsky. Když mi chce na tréninku něco říct jenom mně, zakřičí to na mě italsky, a když spolu mluvíme, používáme italštinu. Některá slova jsou podobná španělštině a fotbalový jazyk je stejný, takže když mi rukama ukáže, co chce, a řekne pár vět, stačí mi zachytit několik slov a vím, o co jde. Jsou to věci, na které si musím zvyknout, třeba co přesně ode mě chce v presingu. Trenér i ostatní jsou ochotní mi to vysvětlit. Myslím, že jsem se do toho rychle dostal a v přípravných zápasech i na trénincích jsem dělal dobrá rozhodnutí. Stačí jen čas, aby těch situací bylo dost a všechno se zautomatizovalo, takže budu ještě rychleji na správném místě."

"Na španělštině zatím pracuju přes Duolingo. První dva týdny byly dost chaotické, každý trénink pro mě byl v uvozovkách jako zápas Ligy mistrů. Snažil jsem se soustředit, vizualizovat si situace a bral to maximálně vážně, což stálo hodně energie. Do toho přišly všechny věci spojené s přestupem - hledání nového bydlení, registrace na policii, prohlídky bytů a domů, výběr, nákupy, drobnosti do domácnosti, a ještě dorazila dodávka věcí z Prahy. Bylo toho dost, ale teď už se to postupně usazuje. Jakmile budeme úplně usazení, chtěl bych mít i pravidelné hodiny s učitelem a k tomu se ve volném čase, při cestování nebo doma, věnovat patnáct, dvacet minut samostudiu, abych se v jazyce zlepšoval."

"Al Nassr byl první klub, který se dohodl s Feyenoordem. Vzpomínám na ten den, kdy jsem se musel rozhodnout. Tenkrát neexistovala jiná nabídka. Ještě ráno jsem volal agentovi, aby zavolal do Atlétika a zjistil, jestli se kluby nakonec dohodnou, ale ve čtyři, když jsem přišel z individuálního tréninku a netrénoval už s týmem, se potvrdilo, že mezi Atlétikem a Feyenoordem žádná dohoda není. Po konzultacích s rodinou, agenty a blízkými jsme se rozhodli, že musíme přijmout nabídku Al Nassr, protože už dál čekat nešlo. Poslední dny jsem váhal, jestli je to správný krok, chtěl jsem jít do Evropy, ale nic nepřišlo. Nebylo to tak, že bych si mohl vybírat. Nebylo to jednoduché, ale všichni kolem mě mě utvrzovali, že racionálně a pragmaticky je to správný klub."

"Všechno už bylo dohodnuté mezi kluby i mezi námi, přijel jsem za klubem na soustředění a tam se to začalo nějak protahovat. Přišlo mi to zvláštní, komunikovali s mým agentem a ani nechtěli, abych za nimi osobně přišel já. To už jsem cítil, že se to nevyvíjí správně. Z jejich strany přicházely další výmluvy. Můj agent si předtím vybudoval dobrý vztah se sportovním ředitelem Atlétika. Dali jsme jim vědět, jaká je situace a že se to nevyvíjí hladce a že pokud se dohodnou s Feyenoordem, jsme připraveni okamžitě letět tam. To v nich zapálilo jiskru a během dne a půl bylo všechno hotovo."

"Chtěli mě získat opravdu hodně a udělali vše, co jsme doufali, že udělají už loni, v zimě nebo letos v létě. Nakonec to zvládli během dne a půl. Vždycky jsem cítil, že chci zůstat v Evropě a věřím, že to nějak zařídil osud, že se to tak mělo stát. I když celý ten týden nebyl jednoduchý. Shodil jsem během něj asi tři kila, protože jsem málo spal a většinu času jsme trávili na hotelu v lobby, kde jsme jen seděli, čekali a snažili se celou situaci brát s nadhledem. Velkou podporou mi byla manželka Kristýnka, která mi pomáhala, a snažil jsem se připomínat, že jde nakonec "jen" o fotbal, i když to už zasahovalo i do rodinného života a rozhodovalo o tom, kde a jak budeme žít."

"Od prvního zápasu nastoupil v základu, odehrál jsem v něm víc než sto zápasů v řadě, ta série skončila až někdy kolem sto dvacátého zápasu, kdy jsem byl poprvé na lavičce při pohárovém zápase proti týmu z třetí ligy. Během mého působení jsme vyhráli titul, pohár i Superpohár, což byly úspěchy, o kterých jsem před příchodem ani nepřemýšlel. Za tři roky ve Feyenoordu jsem získal tři trofeje, odehrál jednu sezónu v Evropské lize a dvě v Lize mistrů, což byly nezapomenutelné zápasy a zážitky. Stadion a atmosféra byly pro mě vždy motivací, stejně jako spojení s fanoušky, kteří oceňovali můj boj a výkony na hřišti."

"Klub pro mě byl jako rodina, nejen kvůli trofejím, ale i díky lidem - od hráčů přes fyzioterapeuty až po týmového manažera. Každý den jsem se rád probouzel a těšil se na trénink, a proto s Kristínkou věříme, že i po kariéře si jednou ročně najdeme čas, abychom tam jeli, ukázali to dětem a navštívili přátele. Až teď, když jsem sledoval první předkolo proti Fenerbahce a viděl ty fanoušky, tak si člověk uvědomí, že tohle už teď nezažiju. Teď se ale spíš soustředím na blízkou budoucnost a věřím, že se tu prosadím natolik, abych mohl odehrát co nejvíc sezon, podobně jako se mi to podařilo ve Spartě a ve Feyenoordu. Nemám moc rád změny, takže bych byl nejšťastnější, kdybych tady dlouho zůstal, vytvořil nové vzpomínky a zážitky a prožil skvělé momenty své kariéry."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.