Darida při návratu do reprezentace střídal v poločase. Proč se k tomu Koubek rozhodl?

Po pěti letech dostal Vladimír Darida (35) pozvánku do národního týmu. Přijal ji a rovnou naskočil do jednoho z nejdůležitějších zápasů kariéry. Do semifinále baráže proti Irsku o účast na mistrovství světa nastoupil v základní sestavě. Trenér Miroslav Koubek ho však o poločasové přestávce vystřídal... Byl ale výkon hradeckého středopolaře opravdu tak špatný?

Když se v roce 2021 Darida loučil s reprezentační kariérou, vysvětlil konec tím, že chce svůj čas věnovat rodině. "Už chci mnohem víc času trávit s malým synem," prohlásil tehdy. V té době se pomalu loučil s dresem berlínské Herthy a v Řecku následně pomalu zmizel z očí.

Jenže nový trenér národního týmu Koubek na pracovitého záložníka nezapomněl. Tak moc o něj stál, že za ním vyrazil do Hradce Králové i s manažerem Pavlem Nedvědem.

"Přemýšlel jsem, jestli je dobrý nápad se vracet, jestli mám týmu ještě co dát, jestli můžu pomoci. Trvalo mi to déle, než jsem si myslel," líčil Darida své přemítání. "Bylo to asi nejtěžší rozhodnutí v kariéře. Trvalo mi to možná měsíc, než jsem se rozhodl. Nakonec převážilo to, že jsem cítil tlak, že českému fotbalu ještě můžu dál pomoci a nechtěl jsem odmítat českou reprezentaci," doplnil.

A tak poděkoval a nabídku vzal. Nakonec jeho anabáze v duelu s Irskem trvala jen 45 minut. Ostrované po jeho faulu dokonce kopali i penaltu...

Už od první minuty bylo vidět, jaký má trenér Koubek se zkušeným záložníkem záměr. Darida se stahoval ve středu pole před stopery, přebíral od nich míče a snažil se o konstruktivní rozehrávku.

Terminologií fotbalových "devadesátek" působil spíš jako předstoper, jenž si bere od zadáků míče a snaží se dát hře lehkost a myšlenku. Když se hra přesouvala výše na útočnou polovinu, snažil se pohybem nabízet.

Bohužel, nebyl až tak často využíván.

Český tým totiž velmi často volil dlouhé pasy na dvě vysunuté věže Schicka a Chorého. I proto Darida během prvního poločasu vyprodukoval jen 23 nahrávek. Nutno dodat, že to byly pasy víceméně přesné, v 87 % úspěšné. A právě na útočné polovině - ač jen kousek za půlící čarou - bylo všech pět Daridových přihrávek úspěšných.

"Chtěli jsme být lepší na míči a Vláďa má schopnosti dobře zakládat výstavbu hry a vůbec mě nezklamal. V žádném případě," chválil ho trenér Koubek.

Navrátilci nechyběl pohyb ani energie, jenže do pětičlenné zatažené irské obrany se Čechům hrálo špatně. Soupeř měl vypracovaný náskok a i dost sil, aby v první půli českou rozehrávku dokázal eliminovat.

Jinými slovy řečeno: přesunout těžiště hry na irskou polovinu se Daridovi nepodařilo, ale nebyla to rozhodně jeho chyba. Každopádně ofenzivní ukazatele (počet střel 2:7, nebo xG 0,84 / 1,14) byly na straně Irska.

Darida si kromě čísel vyjadřujících konstrukci hry, připsal i pět úspěšných defenzivních momentů - ať už to byl vyhraný souboj (ale jen jeden za čtyř), přerušená rozehrávka soupeře nebo obranný odkop. "Měl navíc speciální úkol, musel eliminovat výstupy Troye Parrotta. Pohyboval se v pozicích, kdy na něj musel navazovat a splnil to dobře," těšilo však znovu trenéra Koubka.

Jenže Česko potřebovalo něco změnit. A proto trenér - a všechna čest, že dokázal přehodnotit původní myšlenku - svou vysněnou posilu stáhl ze hry. Daridu obětoval.

Na hřiště místo něj přišel Tomáš Souček. Úplně jiný typ hráče, daleko více soubojový. Dříč a bojovník. Pro vývoj zápasu to byla opravdu dobrá volba.

Při rozboru hry v porovnání s Daridou bylo patrné, že se ve středu pole dokázal prosazovat daleko více. Nešlo ani tak o příjem a distribuci přihrávek, jako o soubojovost. V tom dlouholetá opora West Hamu vyniká.

Souček byl daleko častěji u míče, i když jeho konstrukce hry byla převážně do stran, směrem do křídelních prostor. Většina kolmých průnikových nahrávek byla neúspěšná. Možná právě v těchto momentech, kdy těžiště hry bylo před irským velkým vápnem, by se paradoxně Daridova lehkost hodila.

Jenže Součkův vliv na hru, byl patrný. Nepřesnosti a občasnou špatnou volbu řešení v konstrukci - například když mu Pavel Šulc vyčítal, že ho nenašel v lehké pozici za vápnem a místo toho radši zvolil typickou přihrávku do strany - vyvážil vysokým počtem i procentem úspěšných soubojů (8/13). Pro typologii současné české hry byla jeho role zjevně prospěšnější.

Souček se nakonec ocitl i v gólové šanci a vzal na sebe odpovědnost i při exekuci pokutového kopu v závěrečném rozstřelu. "Byl skvělý. Velký respekt k němu osobně. Neměl to jednoduché. Ztratil pásku, pak místo v sestavě. Mrzelo mě, jak ta situace dopadla, ale klobouk dolů, jakou profesionalitu ukázal během celého kempu. Ukázal, jaká je osobnost, charakter, jak je velký hráč. Měl pořád hlavu nahoře a když jsme ho potřebovali, tak přišel a byl součástí toho, co jsme dokázali," děkoval mu kapitán Ladislav Krejčí, který zmínil i nepříjemnou anabázi ohledně pásky, kterou mu právě Souček musel předat.

Mise ale zdaleka není u konce. Češi zdolali prvního soupeře, dokázali vstát z popela a udolat Irsko po penaltách.

Také ale na rozdíl od dalšího soupeře mají v nohách o půlhodinu víc. Dánové totiž své semifinále se Severní Makedonií zvládli relativně hladce 4:0. Pro další vývoj baráže i další měsíce budou oba středopolaři důležití. Součkovu touhu hrát za českou vlajku není třeba připomínat. A ani Darida určitě neřekl poslední slovo.