Daniel Petrescu - Dítě "Zlaté generace"

Někdejší univerzál rostl ve stínu velkých jmen historie Steauy. Nakonec se díky píli a svým schopnostem stal rovněž legendou rumunského fotbalu. Cestovatel a jeden z hráčů, kteří své největší úspěchy slavili v dresu londýnské Chelsea.

Tento univerzální bek či krajní záložník možná nedosahoval tak velké slávy jako někteří jeho spoluhráči ze Steauy Bukurešť, minimálně pro fanoušky Chelsea ale bude synonymem neúnavného dříče, který dokonale kontroloval pravou "lajnu" týmu. Petrescu se dokázal prosadit v několika soutěžích. Za svou bohatou hráčskou kariéru působil v Rumunsku, Itálii i Anglii, aby se na poslední chvíle vrátil opět do svého rodného města.

Ve stínu hvězd

Petrescu se narodil roku 1967 v Bukurešti a prakticky ihned si zamiloval fotbal. Od prvních krůčků se pohyboval v mládežnických kategoriích slavného klubu z hlavního města, v jehož análech je veden již od deseti let. První tým jej uvítal v osmnácti letech, tehdy se psal rok 1986. Steaua zažívala krásné chvíle, na které dodnes vzpomíná s nostalgií. Jen měsíc před obráncovým nástupem totiž vyhrála Pohár mistrů evropských zemí, starší verzi dnešní Ligy mistrů. Aby Petrescu vyzrál a herně dospěl, odešel na roční hostování do týmu FC Olt, ale hned po roce jej Steaua přivítala zpátky.

Petrescu se na pozici beka postupně vypracoval v oporu slavného klubu, kde kromě něj působily také hvězdy jako Lăcătuş, Stoica, Piturca nebo samotný Hagi. S takovými hráči Steaua brázdila Evropu na konci 80. let a patřila k obávaným týmům. V roce 1988 došla do semifinále předchůdce dnešní Ligy mistrů a následující rok byl ještě úspěšnější. Steaua se v souboji o titul utkala ve finále s milánským AC. Hvězdami nabitý Sacchiho výběr spoléhal na osobnosti jako Tassotti, Maldini, Baresi, Rijkaard, van Basten nebo Ancelotti. Van Basten dal dvě branky, dalšími dvěma zásahy se blýskl jeho krajan Gullit a Steaua se loučila smutně.

Rozloučil se s ní i smutný Petrescu, kterého vleklé zranění připravilo i o světový šampionát. Petrescu se poté, co vyhrál dvakrát domácí pohár a třikrát rumunskou ligu, přesunul do Itálie. Možná trochu překvapivě jej ale nechtěl žádný z aspirantů na titul, nýbrž nováček Serie A - Foggia. Čerstvý účastník nejvyšší soutěže se pro Petresca stal jen přestupní stanicí, protože po dvou úspěšných sezonách a více než padesáti odehraných utkáních se Rumuna chopil CFC Janov.

Angažmá v přístavním městě pro rychlého obránce ale nebylo vhodnou volbou. Po pouhé sezoně Itálii opustil a zamířil do Sheffieldu United. Hodně mu k tomuto angažmá pomohlo vydařené mistrovství světa, které s Rumunskem navštívil. Vědět o sobě dal velmi rázně, protože vstřelil jedinou branku utkání s USA. Nakonec jeho celek prohrál ve čtvrtfinále se Švédskem po penaltovém rozstřelu. Jedním z těch smutných hrdinů, kteří neproměnili, byl právě Petrescu.

Se lvem na hrudi

V Sheffieldu vydržel opět jen velmi krátce. Po povedené sezoně si jej totiž vybrala ambiciózní Chelsea, která za něho neváhala zaplatit více než 2,3 milionů liber. Jejím manažerem byl muž, který o Petresca hodně stál - Glenn Hoddle. Ten z jeho schopností, dobré kondice i skvělé poziční hry vytěžil maximum a rumunský obránce se stal jedním ze základních stavebních kamenů klubu, který při jeho působení vyhrál FA Cup, League Cup a Pohár vítězů pohárů. V jeho finále vstřelil jedinou branku Stuttgartu Gianfraco Zola.

Hvězdami nabitá Chelsea byla ještě posílena o Graema Le Sauxe, díky jehož nákupu se univerzál Petrescu posunul do záložní řady. S Le Sauxem se potkal také jako protivník na mistrovství světa ve Francii v roce 1998 a jeho vzpomínky byly úžasné. Právě Le Sauxe tehdy Petrescu předběhl a po krátkém sólu vstřelil v zápase s Anglií vítězný gól. I díky tomu se Rumuni vyhnuli Argentině a pokračovali dál. Petrescu se stal teprve druhým Rumunem, který dokázal vstřelit branku na dvou světových šampionátech.

Petrescu byl v této době na vrcholu sil. Zahrál si i v britském svatostánku Wembley, kde jeho Chelsea porazila Middlesbrough. Přelom tisíciletí pro něj však znamenal ústup ze slávy. Gólově se sice ještě podílel na tažení Chelsea základními skupinami Ligy mistrů a odehrál 29 zápasů, ale doplatil na konec trenéra Vialliho. Odešel poměrně tiše, když jej z Chelsea za jeden milion liber vykoupil Bradford City. Tam ovšem odehrál jen sedmnáct zápasů.

Návrat domů

V tu chvíli se znovu ozval jeho oblíbený bývalý manažer z Chelsea Hoddle, v té době kormidelník Southamptonu. Petrescu pookřál a v sestavě Saints se rychle usídlil. Štěstí ale nebylo na jeho straně a rumunský veterán opět doplatil na změnu trenéra. Hoddle vyslyšel nabídku Tottenhamu Hotspur a jeho nástupce, kterým byl Stuart Gray, s hráčem nepočítal. Ve zbytku sezony se Petrescu opět jen trápil a nastoupil pouze do dvou zápasů. Poté byl propuštěn a vrátil se domů.

Petrescu se přesto ještě jednou cítil jako výjimečný. Bylo to na mistrovství Evropy roku 2000, kde se rumunský celek dostal do společnosti Angličanů, Portugalců a Němců. Přesto dokázal přežít "skupinu smrti" a dostal se do čtvrtfinále. Petrescu měl pověst "štístka", protože všechny zápasy, ve kterých vstřelil branku on, Rumunsko vyhrálo.

Poslední loučení na klubové úrovni v dresu bylo hodně dramatické. V dresu Naţionalu Bukurešť odehrál finálové utkání Rumunského poháru v roce 2003. Jeho soupeřem bylo Dinamo Bukurešť a Petrescu se dočkal hodně nevlídného přivítání ze strany fanoušků soupeře. Hrát za největšího rivala se zkrátka neodpouští. A to ani jednomu z nejlepších Rumunů všech dob.