Cristian Chivu. Legendární obránce, který přišel na lavičku Parmy s jasnou vizí

Cristian Chivu (44) má za sebou kariéru plnou úspěchů. Ať už šlo o 75 startů za rumunskou reprezentací, zisk nizozemského titulu s Ajaxem, či triumfy v Lize mistrů i Serii A s Interem Milán. Právě v jeho akademii začal poté, co pověsil kopačky na hřebík, předávat zkušenosti mladým talentům. Jeho zatím poslední štací je ale angažmá v Parmě.

Od chvíle, kdy jako šestnáctiletý mladík vstoupil do fotbalu dospělých na trávníku CSM Rešice, celkem neznámého rumunského klubu z Banátu, uplynuly téměř tři desítky let. Ale příběh cílevědomého kluka, který začal hodně daleko od smetánky rumunského fotbalu, měl rychlý spád a je protkán euforickými i dramatickými okamžiky. Mimochodem, v rodném městě už po něm pojmenovali stadion...

Nejnovější kapitolou příběhu Chiva je první velká trenérská výzva. Debut na postu trenéra v italské nejvyšší soutěži je umocněný i tím, že vůbec poprvé vede seniorský tým. Nedostal vůbec snadný úkol, pokud se ale mise povede, bude to jedinečná odměna jeho práce.

Parma se teprve nedávno vrátila do Serie A a stále jí hrozí pád zpět do druhé ligy. Před třemi dekádami přitom patřila mezi nejobávanější italské týmy, posledních 20 let ale balancuje na hraně - třikrát sestoupila a zase se vrátila.

Fanoušci doufali, že do nové éry vstoupí tým pod vedením Fabia Pecchii úspěšně. Vždyť právě on vybojoval postup, náraz na realitu elitní Serie A byl ale tvrdý a oblíbený trenér pomalu ztrácel důvěru vedení klubu.

Příchod Chivua měl okamžitý efekt. První zápas s rumunským trenérem na lavičce znamenal pro Parmu vítězství 2:0 nad Boloňou, zisk tří bodů a únik ze sestupového pásma. Pohled do historie ukazuje, že jen tři trenéři v historii Parmy vyhráli zápas při svém debutu v Serii A. Byli to Carlo Ancelotti v roce 1996, Pietro Carmignani v roce 2001 a nyní právě Chivu.

Pak sice následovala těsná prohra 0:1 s Udine, která záchranářské práce zkomplikovala, vedení Parmy ale naznačilo, že příchod Chivua se týká spíše budoucnosti, ne tlaku na aktuální sezonu. Kdyby bylo cílem udržet se v Serii A za každou cenu, majitel Kyle Krause by zřejmě oslovil zkušeného trenéra, nikoliv nováčka.

Američanovou vizí je výchova mladých hráčů, a právě v tom je Chivu výjimečný. A tak se v zákulisí klubu šušká, že Parma si právě díky němu zajišťuje dlouhodobou budoucnost. I kdyby tým nakonec sestoupil, je pravděpodobné, že Chivu zůstane, protože dokáže formovat mladé talenty.

"Nemám rád průměrnost. Chci tým, ve kterém jsme já a klub partnery. Jsem tomu oddaný tělem i duší. Vím, jak hráče rozvíjet, a dokážu s nimi i vyhrávat," řekl Rumun o své trenérské filozofii krátce před podpisem smlouvy s Parmou.

Chivu odehrál doma v Rumunsku jen dvě sezony. Jeho talentu si okamžitě všiml Ajax Amsterdam, který ho v roce 1999 po období intenzivního skautingu okamžitě přetáhl. Ani ne o dva roky později (v roce 2001) byl rumunský obránce jmenován kapitánem týmu, aby na konci sezony dovedl Ajax k titulu.

Následoval přesun do Serie A. Nejprve do AS Řím a poté na adresu, kde prožil nejlepší léta své kariéry. Do Interu Milán, s nímž v roce 2010 vyhrál Ligu mistrů pod vedením portugalského trenéra Josého Mourinha.

Všechno ale tak růžové nebylo. V lednu 2010 málem jeho kariéra skončila a ohrožený byl i život. Utkání s Chievem Verona pro rumunského zadáka skončil na začátku druhé půle. Po vzdušném souboji se Sergiem Pellissierem se střetly hlavy obou rivalů a lebka Christiana Chiva nevydržela. Následoval převoz do nemocnice a dvouhodinová operace mozku.

"Měl jsem štěstí, že se to stalo ve Veroně, kde bylo špičkové neurochirurgické centrum. To byla má záchrana. Musel jsem se od nuly učit chodit a běhat. Nevnímal jsem orientační body, padal jsem. A pak při návratu na hřiště bylo velmi složité hlavičkovat," přiznal Chivu.

Navzdory těžkému úrazu se po necelých třech měsících vrátil k tréninku, vzal na hlavu přilbu a s Interem vyhrál vše, co se dalo. Italský pohár, Serii A a nakonec i Ligu mistrů. Historický treble.

Logicky byl i dlouhá léta základním stavebním prvkem rumunské reprezentace, kde mu také svěřili kapitánskou pásku. Když se ale chýlil konec kariéry, odmítal, že by se chtěl stát se trenérem. Nakonec to ale bylo jinak.

Když v roce 2014 pověsil kopačky na hřebík, dostal od Interu nabídku, zda by nepomohl v mládežnických týmech. Začal se 14letými kluky a pak si udělal základní trenérskou licenci. Rok po získání diplomu, v sezoně 2018/2019, už vedl tým Interu do 17 let. A zároveň objížděl zápasy Ligy mistrů.

"Pracoval jsem i jako pozorovatel UEFA. Chodil jsem na spoustu velkých zápasů a mohl jsem sedět u stolu s takovými personami, jako jsou Alex Ferguson nebo David Moyes. Byl jsem ale jediný, kdo v té společnosti neměl prestižní trenérskou kvalifikaci. Z úcty a studu jsem se rozhodl jít do školy v Covercianu," vyprávěl o náhodě, která ho v roce nasměrovala k opravdovému trenérskému řemeslu. Spolu s ním v jednom kurzu seděli třeba Luca Toni, Mauro Camoranesi nebo brankář Marco Amelia.

Na zkušenost u mládežnického fotbalu ale nedá dopustit. "Líbilo se mi, že jsem mohl být od začátku v akademii. Šel jsem krok po kroku. U mladých kluků mi asi pomohla hráčská kariéra, byl jsem pro ně důvěryhodný. Taky si myslím, že na juniorské nebo dorostenecké úrovni může trenér občas zavřít oči a něco odpustit. Když se to nezneužije, vzniká dobrý vztah mezi trenérem a hráči. Mně to pomohlo," řekl Chivu.

V polovině září 2020 už se bývalý rumunský reprezentant pyšnil licencí UEFA Pro, kterou získal po absolvování zmínené trenérské školy v Covercianu. V červenci 2021 převzal tým Interu v mládežnické Primaveře a hned v prvním roce svého působení získal titul.

V roce 2023 se italský tisk o Chivuovi zmiňoval jako o možné náhradě za Simoneho Inzaghiho, který na lavičce Interu zrovna neprožíval nejlepší časy. Také se o něm mluvilo jako možném nástupci Erika ten Haga v Ajaxu. Údajnou nabídku tříletého kontraktu, kde měl být dvě sezony asistentem a následně by první tým převzal, ale měl Chivu odmítnout.

Výzvu z Parmy ale vzal. Každopádně to není jednoduchá mise. Tým, který převzal, je v obrovském útlumu. Dávno pryč je euforie z postupu a naopak se projevují velké problémy v morálce a defenzivě. Pecchiovi zlomily vaz čtyři prohry v řadě, které završily období téměř dvou měsíců bez vítězství.

Chivu zdědil jednu z nejslabších obran v Serii A, 45 inkasovaných gólů ve 25 zápasech přikovalo Parmu na předposlední místo tabulky. Parmegians navíc pod Pecchiou udrželi jen dvě čistá konta, což bylo nejméně v lize.

Chivu ale začal velmi dobře. Vítězství nad Boloňou dodalo sebevědomí do práce i čas, aby Rumun překopal doposud používaný herní systém 4-2-3-1 na své oblíbené 4-3-3. "Každý hráč se musí zapojit do obou fází," řekl na své první tiskové konferenci. "V obranné fázi musíme bránit v jedenácti, ne ve třech nebo čtyřech. Každý je zodpovědný za své úkoly jak v útoku, tak v obraně," vysvětlil své nejbližší cíle.

I když se zdá, že rychlé změny budou těžko realizovatelné, hraje do karet rumunskému trenérovi fakt, že bude moci pracovat s materiálem, který má rád. Parma má s věkovým průměrem 23,6 let nejmladší kádr celé Serie A.

Nejlepšímu střelci, Francouzi Ange-Yoanu Bonnymu (pět gólů, dvě asistence), je teprve 21 let. Ve středu pole je velmi platný třiadvacetiletý Švýcar Simon Sohm, který v sezoně skóroval už čtyřikrát.

Chivu má navíc k dispozici i dva krajany - Valentina Mihaila a Dennise Mana. Druhý jmenovaný je se čtyřmi góly a čtyřmi asistencemi nejproduktivnějším hráčem současné Parmy.

Mladý tým v sezoně doplácel na nezkušenost. Pokud ale Chivu dokáže rychle poskládat dílky žlutomodré skládačky a vyrobí tým, jehož silnou zbraní bude spolehlivost, existuje šance, že Parma sezonu zachrání. Postupně také bude moci začít i proces budování týmu pro další sezony. Koneckonců právě spolehlivost charakterizovala Chivua po celou jeho hráčskou kariéru. A mohla by i položit základy pro podobně zajímavou kariéru na trenérské lavičce.