Co trápí Spartu? Nekvalitní střelba, neodolní stopeři nebo slábnoucí presink

Sparta se po dominantní mistrovské sezoně a vysněném postupu do Ligy mistrů ocitla v obrovské herní i výsledkové krizi. Co se s Letenskými během pár měsíců stalo a jak to napravit? Na otázky se snaží přinést odpovědi analýza od datové společnosti Opta by Stats Perform.

Až do říjnového zápasu se Slavií byla Sparta nejlepším týmem v Chance Lize v získávání míče vysoko na soupeřově polovině - 44 získaných míčů ve finální třetině bylo zdaleka nejlepším počinem ze všech týmů.

Zejména Veljko Birmančevič byl v této činnosti aktivní. V minulé sezoně byli klíčovými Lukáš Haraslín (17) a Jan Kuchta (16). Od derby však sparťané v aktivitě výrazně klesli (20). Hned čtyři kluby jsou lepší.

Sparťanský presink se projevoval i v Lize mistrů. V prvních dvou zápasech ligové fáze získaly více míčů ve finální třetině než Sparta (15) pouze Bayern Mnichov a Atlético Madrid (16), Manchester City (18) a PSV Eindhoven (20). Od utkání na City se však výběr Larse Friise sesypal. Jen tři kluby získaly méně míčů než Pražané (7).

Jak najít řešení? Rudí potřebují najít hráče, který bude schopen neúnavně a s vysokou intenzitou presovat vysoko na hřišti. Který bude zároveň sám schopný získávat balony, nebo donutí soupeře k chybám a hráči ze druhé vlny dokáží získat nakopávané míče.

S presinkem se váže i další atribut, který Spartu v minulé sezoně díky Haraslínovi s Birmančevičem zdobil, ale postupně přestává být účinnou zbraní - schopnost a odvaha vzít balon a pomocí driblinku překonat soupeřovu defenzivu.

Nejde o to, že by se sparťané nepokoušeli o driblinky, protože se pustili do souboje jeden na jednoho celkem 276krát, což je řadí na druhé místo Chance Ligy, ale co se týká úspěšnosti, zde už to taková sláva není. Pouze dva kluby z celé ligy ji mají horší než Haraslín a spol. (40,2 %).

V minulosti tuto roli výborně zastával například Adam Hložek, který byl v driblinku velmi silný. Solidní čísla z českých hráčů v zahraničí v tomto atributu vykazuje například Václav Černý z Rangers.

Letenští vstřelili v tomto ročníku Chance Ligy pouze jediný gól mimo pokutové území - postaral se o něj Haraslín střelu zpoza vápna proti Teplicím. Už v minulé sezoně ale měli svěřenci Briana Priskeho tendenci zakončovat ofenzivní akce co nejblíže soupeřově brance. Výsledkem bylo neuvěřitelných 76 branek z pokutového území. V průměru na zápas vstřelili 2,2 branky v pokutovém území, kdežto v aktuálním ročníku je to 1,7.

V čem je tedy problém? V přesnosti přihrávek od záložníků to není. Jejich úspěšnost je nejvyšší v lize (81,8 %) a v počtu přihrávek v pokutovém území soupeře je třetí nejaktivnější z celé ligy, přičemž zejména Kaan Kairinen má úspěšnost přihrávek 88,7 procenta.

Potíž je v tom, že týmu schází přesnost právě ve vápně. Zatímco v minulé sezoně potřebovali sparťané na gól v pokutovém území 12,7 doteku, v té aktuální je to 17,8.

Jak si tuto nepříznivou bilanci vylepšit? Způsobů je hned několik, každopádně podle datových modelů Opty má klub z Letné řešení přímo ve svém kádru a nemusí ho nutně hledat na přestupovém trhu - Markus Solbakken má nejvyšší přesnost přihrávek (92,5 %) ze všech sparťanů a Friis by měl využít jeho přednosti a najít mu ve složitém systému místo, jelikož se jedná o skutečně velmi vysokou úspěšnost.

Spousta lidí má o norském středopolaři předsudky, pravdou ale je, že v datech vypadá velmi zajímavě. Například není pravda, že by hrál alibisticky, protože 29,9 % jeho přihrávek šlo dopředu, to je nejvyšší číslo ze všech sparťanských záložníků, kteří mají 200 a více přihrávek. Pro srovnání: Qazim Laci 25,9% a Kaan Kairinen 22,5%.

Solbakken se navíc pyšní solidní přesností - 81,5 % jeho přihrávek dopředu našlo adresáta, což je dokonce největší číslo z celého týmu a dokonce i nejvíce v lize, pokud nepočítáme hráče co nedali ani 35 přihrávek.

Průměrná délka Solbakkenovy úspěšné přihrávky dopředu je 18,5 metrů, Kairinenovy 19 metrů a Laciho 30 metrů, ale ten jich má méně a délka se mu prodlužuje, protože velmi často centruje.

Proti Norovi může mluvit metrika vstupů do finální třetiny, ve které jsou zahrnuty přihrávky i vyvezení míče. Kairinen jich nyní má 79, zatímco Solbakken jen 33. Rozdíl je však v jejich minutáži - Fin odehrál 968 minut, kdežto severský spoluhráč 399.

Slabinou Sparty je v této sezoně také nekvalitní zakončení. Oproti minulé sezoně se přesnost střelby snížila z 52,6 % na 46,8 % a proměňování nezblokovaných střeleckých pokusů se propadlo z 19,1 % na 14,9 %.

Zajímavé je, že Sparta střílí mnohem více zpoza vápna než v minulé sezoně, přesto je její konverze těchto šancí pouze 1,2 %, zatímco pod Priskem byla 3,8 %. Horší úspěšnost mají v lize pouze České Budějovice (0 %).

Řešení je několik - Friis by potřeboval dostat zakončující hráče do mnohem lepších pozic nebo koupit spolehlivého střelce. Existuje však i třetí možnost - najít záložníka typu Christose Zafeirise, který nemá problém se střílením branek zpoza vápna. Nutno podotknout, že tuto schopnost v sobě může mít Patrik Vydra, který ze Sparty hostuje v Mladé Boleslavi, ale chybí mu produktivita i přesnost.

Zafeiris má mimo vápno celkem 15 střel a z toho 3 vstřelené branky. Vydra pálil 13krát, ale ani jednou se neprosadil. Velký rozdíl je i v přesnosti střelby - slávistický záložník je na 33 %, zatímco český reprezentant do 21 let na nule.

Asi nejlepší variantou by bylo přivést hráče s kvalitou vytvářet šance, protože tuto úlohu dosud zastával Matěj Ryneš z pozice levého wingbacka, přičemž jeho 25 vytvořených šancí (nejvíce z týmu) stačí v měřítku celé Chance Ligy až na 11. místo.

Velké téma sparťanského podzimu jsou jednoznačně i individuální selhání v obraně a vytvořené kiksy. Více střel po chybách jednotlivců než Sparta (7) v lize mají jen soupeři Jablonce (8) a Teplic (10). Pražané z nich inkasovali tři branky. Odpovědnost za ně nesou Martin Vitík, Jaroslav Zelený, Tomáš Wiesner a Filip Panák. První dva jmenovaní svými chybami potrestali tým inkasovanou brankou.

I přesto jsou ale sparťanští stopeři nejpřesněji rozehrávajícími obránci v Chance Lize. Vitík, Zelený, Panák i Asger Sörensen mají úspěšnost přihrávek mezi 82 až 88 %. Přesnost přihrávek mířící na území soupeře se pohybuje mezi 60 až 70+ %.

To je ovšem bilance v české lize. V Champions League se však přesnost výrazně snižuje a ani u jednoho z uvedených obránců nepřesahuje 50 %, což svědčí o tom, že stoperům Letenských dělá problém hrát pod velkým tlakem, který evropské zápasy přináší.

Vedení by mělo určitě zvážit, zda nepřivést do zadních struktur hráče, který bude odolnější vůči tlaku a dokáže pod náporem presujícího soupeře bezchybně rozehrávat a vyhne se velkým kiksům.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.