České desetiletí (7): Itálie na Letné

Velká očekávání ve Spartě provázela příchod italského realizačního týmu na čele a Andreou Stramaccionim. Ten měl odstartovat novou éru, během níž by se Letenští navrátili do Ligy mistrů a začali zase pravidelně získávat domácí titul. Namísto kýženého vzestupu však přišel další propadák...

Na úvod si pojďme představit národnostně velmi pestré posily. Z domácích luhů a hájů zamířil do Sparty po vydařené sezóně v Liberci Slovák Martin Dúbravka, prověřený i slovenskou a dánskou ligou, jeho krajan Lukáš Štetina, který si zase vybudoval jméno na nedaleké Julisce. Slovenskou dvojici doplnili Bosňan Eldar Čivić, jenž s velkým fotbalem začínal v Uherském Hradišti, a mimo jiné bývalý slávista Vukadin Vukadinović ze Srbska.

Se začátkem přestupového období se na Letné hlásili i tři akvizice ze zahraničních celků. Za nemalé peníze dorazil Tal Ben Chaim, Izraelec z tamního Maccabi Tel-Aviv. Z bělehradské Crvene Zvezdy byl zakoupen mladý Srdjan Plavšić (ten mimochodem předtím hrál na Spartě známou Suboticu) a jako volný hráč dorazil poháry ošlehaný rakouský veterán Marc Janko, jehož předchozím působištěm byla Basilej.

Tím ale nákupy neskončily a vedení si pro své příznivce připravilo další přestupové bomby. Jako první z nich dorazil z Galatasaraye Semih Kaya, několikanásobný turecký reprezentant i mistr. Záložní řady následně posílily dvě akvizice z francouzských soutěží - cestovatel Georges Mandjeck a stálice Lille Rio Mavuba. Papírově největší oporou měl být na hostování příchozí Jonathan Biabiany z Interu Milán.

Samozřejmě ale bylo potřeba kádr i výrazně pročistit. Z hráčů v předchozí sezóně nastupujících odešel Aleš Čermák do Plzně a Ondřej Mazuch do anglického Hullu, na hostování byli uvolněni Matěj Pulkrab a Filip Havelka do Liberce a Daniel Holzer do Zlína. V závěru přestupového období byl prodán i gólman Tomáš Koubek, jehož novým zaměstnavatelem se stalo francouzské Rennes.

A kdo v sestavě tedy od předchozí sezóny zůstal? V bráně David Bičík, obranné řady dotvářeli David Hovorka, Michal Kadlec, Costa Nhamoinesu a Bogdan Vătăjelu. Ve středu hřiště pokračovali Martin Frýdek, Jiří Kulhánek, Lukáš Mareček, zraněními sužovaný Tomáš Rosický, Michal Sáček, Josef Šural či Ondřej Zahustel. Střílení gólů měli mít na starost vedle Davida Lafaty i Václav Kadlec nebo Lukáš Juliš.

Zajímají-li Vás i kádry konkurenčních celků, tak tady ve stručnosti jsou. V bráně Plzně působila vyrovnaná dvojice Hruška, Kozáčik. V obraně nastupovali Řezník, Hubník, Hejda, Hájek, Limberský a Havel, záložní řadu tvořili hráči jako Hořava, Hrošovský, Kolář, Petržela, Kopic nebo Zeman a hlavní ofenzivní silou byli Bakoš s Krmenčíkem.

V sešívaném dresu se rovněž představila celá řada cizinců. Před brankářem Laštůvkou operovali Bořil, Deli, Frydrych, Jugas, Ngadeu, Sobol nebo Flo. Do zálohy měl trenér Šilhavý k dispozici Dannyho, Hromadu, Hušbauera, Rotaně, Součka, Stocha, Sýkoru, Altintopa a Zmrhala. Střílení gólů měli na starost Škoda, Van Buren, Necid a podle původních plánů jim měl pomáhat i Mešanović, který se však brzy zranil.

Soutěžní zápasy Spartě začaly na konci července pořádně zostra. V rámci třetího předkola totiž Letenští zamířili na horkou půdu Crvene Zvezdy Bělehrad. Tam vyhořeli a po gólech Richmonda Boakyeho a Guélora Kangy prohráli 0:2



Na odvetu se rudí mohli lépe naladit v malém pražském derby, v němž přivítali vršovickou Bohemku. Dlouhé vedení ale nakonec neudrželi a po Šmídově pozdním gólu jen remizovali. A vítězství se nedočkali ani v domácím zápase s Crvenou Zvezdou, v němž opět nedokázali skórovat a navíc jednou inkasovali, vinou čehož bylo jejich působení v Evropě u konce.

Pro zbytek sezóny se tak na Letné museli spokojit pouze s domácími soutěžemi. V lize se jim po úvodním nezdaru sice začalo dařit na svém hřišti (z dalších tři zápasů devět bodů se skóre 6:0), avšak venku za toto období zvítězili jen jednou a po devátém kole tak z pátého místa tabulky ztráceli hned dvanáct bodů na vedoucí Plzeň, s kterou také v dalším utkání prohráli a jejich šance na titul a Ligu mistrů začaly mizet v nedohlednu.

Aby těch průšvihů nebylo málo, zvládla Sparta jen jeden postup v domácím poháru. Po vítězství ve Znojmě totiž nezvládla zápas s Baníkem, v němž po výsledku 2:2 prohrála penaltový rozstřel.



I když se pak Stramaccioniho svěřencům zbytek podzimu povedl lépe a z šesti zápasů získali třináct bodů, stejně se museli smířit s přezimováním na páté pozici. Čtyřbodový odstup na druhou Slavii ale už vypadal o něco lépe.

S vývojem sezóny však na levém břehu Vltavy spokojeni rozhodně nebyli, čemuž odpovídalo i dění v zimním přestupovém okně. Hned dvě velké akvizice přišly posílit střed zálohy, a sice Nicolae Stanciu z Anderlechtu a pohárový kat Guélor Kanga z CZ Bělehrad. Z ruského Krasnodaru dorazil na hostování křídelník Mihailo Rištić, z rumunského FCSB zase Stanciův krajan Florin Niţă, který měl mezi třemi tyčemi nahradit do Newcastlu United odcházejícího Dúbravku.

Kromě něj se s rudým dresem rozloučili i Lukáš Mareček, jehož novým působištěm se stal Lokeren, nová posila Vitesse Vjačeslav Karavajev a navrátilec do Švýcarska Marc Janko. Hostovat se vydali Eldar Čivić do Trnavy a Néstor Albiach do Dukly.

Samotný vstup do jara vyšel na jedničku. A to nejen výsledkově, ale i začleněním nových posil. Při vítězství 2:0 proti Liberci totiž udržel čisté konto Florin Niţă a góly se pod výhrou podepsali Stanciu a Kanga.

Jenže to byl na dlouhou dobu poslední tříbodový zisk letenského celku. Po dalších remízách v Uherském Hradišti a doma proti Zbrojovce byl propuštěn trenér Stramaccioni i se svým početným realizačním týmem. Jako jeho nástupce byl jmenován dosavadní kormidelník slovenské reprezentace do 21 let Pavel Hapal.

Ten však v trendu nerozhodných výsledků pokračoval. Při jeho debutu neudrželi sparťané Kangou vystřelené vedení a v Karviné jen remizovali. Jako potenciální odrazový můstek mohlo posloužit domácí derby se Slavií. Po první půli, v níž se dvakrát prosadil Stanciu a vlastenec přidal Souček, vedla Sparta 3:0 a vše vypadalo být na nejlepší cestě. Tentýž stav platil ještě v sedmdesáté minutě, poté však skórovali Stoch s Delim a Škodova penalta v nastaveném čase znamenala remízový výsledek.



Plichtou skončila i dvě z nadcházejících tří utkání. Vzhledem k vítězstvím s Duklou situovaném mezi remízami v Teplicích a Plzni se ale tento trojboj dá považovat za relativně úspěšný. Zvlášť když se dalším vítězstvím s Jabloncem sparťané přiblížili účasti v evropských pohárech pro příští sezónu. V posledních pěti kolech pak vybojovali deset bodů a zajistili si tak z pátého místa druhé předkolo Evropské ligy.

No a jak to dopadlo s "hvězdnými" zahraničními Stramaccioniho posilami? Jak už bylo výše zmíněno, už v zimě za působení italského kouče odešel Janko do Lugana a spolu s ním i Dúbravka do Newcastlu. Léto bez Itala nepřežili na Letné Biabiany, který se po konci hostování vrátil do Itálie, a Mavuba, s nímž byla rozvázána smlouva.

Zima roku 2019 znamenala konec pro další dvojici hráčů. Mihailu Ristićovi skončila půjčka z Krasnodaru a jeho dalším působištěm se stal Montpellier, současný slávistický středopolař Stanciu přestoupil do Saúdské Arábie. Během následujícího léta odešel do Ferencvárose Čivić a do Karviné Vukadinović, jenž už si předtím střihl hostovačky ve Zlíně i Turecku.

Řada dalších hráčů se se Spartou definitivně rozloučila v létě 2020. Po epizodním hostování v Galatasarayi to byl Kaya a dále i Ben Chaim, Mandjeck a Kanga. Florin Niţă, Srdjan Plavšić a Lukáš Štetina v týmu nadále zůstávají a třeba se jim přeci jen povede se Spartou dosáhnout kýženého titulu.

Spolu s tímto článkem zároveň končí ohlédnutí do uplynulé dekády v českém fotbale - další pokračování třeba za 10 let.