Čelůstka: Slavia je pro mě obrovská výzva

Výborné výkony obránce Ondřeje Čelůstky v závěru loňské sezony přispěly k tomu, že tento dvacetiletý talent zlínského fotbalu přestoupil do mistrovské Slavie. Sám si je vědom toho, že prosadit se do základní sestavy sešívaných bude velice obtížné.

"Vím,že to nebude nic lehkého, konkurence je tady velká, ale nebojím se toho, respekt ano, ale strach nemám," řekl pro EuroFotbal.cz Čelůstka, jenž si v přípravě zatím pořádně nezahrál, když hned po prvním přípravném zápase si během tréninku přivodil zranění.

Nedávno jste se Zlínem bojoval o prvoligovou záchranu, nyní vás čeká působení v klubu, jenž obhájil mistrovský ligový titul. Jak byste okomentoval tento důležitý přestup v kariéře?
Moc mě mrzí, že jsme naši spanilou jízdu se Zlínem v závěru sezóny nedotáhli až do konce, bylo by to skvělé. Na druhou stranu jsem rád, že se mi jarní část vydařila a že teď můžu působit v klubu jako je Slavie. Je to pro mě obrovská výzva a motivace do další práce.

S jakým cílem a pocitem jste přestoupil do mistrovského klubu?
Cíl je pro mě v tuto chvíli jednoznačný, přesvědčit a probojovat se do základní sestavy. Vím,že to nebude nic lehkého, konkurence je tady velká, ale nebojím se toho, respekt ano, ale strach nemám.

Jaké vzpomínky si odnášíte ze Zlína, kde z vás vyrostl velký talent?
Budu na Zlín pamatovat vždy v dobrém. Hrál jsem tam už odmalička, prošel jsem tam všemi věkovými kategoriemi a jsem rád, že mi Zlín umožnil zahrát si v té kategorii nejvyšší a to v 1. lize. Nebýt tohoto kroku, těžko bych se zviditelnil.

Jak Vás přijali spoluhráči Slavie v kabině?
Dobře, s mladými kluky se znám už z mládežnických výběrů, Davida Hubáčka si pamatuju ještě ze Zlína a Vitalij Trubila působil letos na jaře také ve Zlíně, takže nemůžu říct, že bych šel úplně do neznámého prostředí. S ostatními kluky jsem se seznámil postupně. Přivítání bylo příjemné.

Jak hodnotíte první dny strávené ve Slavii?
Zatím jen pozitivně.Jediné co mě mrzí, že mě hned na začátku přípravy přibrzdilo to zranění.

Čekal jste, že dostanete tak málo času na hřišti v přípravných zápasech?
Zatím jsem stihl odehrát jen první přípravné utkání proti Hradci Králové, potom jsem si při tréninku natáhl lýtkový sval a musel jsem týden rehabilitovat. Není to moc příjemné, když se vám stane taková věc hned na začátku přípravy ještě k tomu v novém klubu. Ale teď už jsem v pořádku a věřím, že se na hřiště brzo vrátím.

Věříte si, že v tak nabité konkurenci si vybojujete místo v základní sestavě pro podzimní část?
Nebude to rozhodně nic lehkého, ale udělám proto ve zbylých přípravných zápasech, ve kterých dostanu šanci, maximum.

Máte reálnou možnost se podívat i na MS dvacítek, jenž se koná až v podzimním termínu. Věříte, že to vyjde a dostanete pozvánku od trenéra Dovalila?
Určitě bych si to moc přál, ale momentálně na to nemyslím, chci se teď plně soustředit na Slavii.

V případě nominace to však může způsobit určité komplikace, že budete v době, kdy se Gambrinus liga rozběhla do plného proudu, v Egyptě. Jak se na tuto situaci díváte?
Ten termín je bohužel takový, jaký je. Asi pro žádného hráče to není moc příjemné, když musí opustit klub na 2 až 4 týdny v rozjeté sezóně, ale zároveň možnost reprezentovat ČR je velká čest a já se těším z každé pozvánky.

Neobáváte se toho, že tím si můžete zhoršit pozici ve Slavii?
Můžu a nemusím, to je věc několika okolností.

Máte vytyčenou nějakou metu ve Vaší kariéře?
Už odmalička jsem chtěl hrát v nějakém dobrém klubu v zahraničí. Mám vysledovanou anglickou i německou ligu, ty se mi vždycky moc líbily.

Pojďme k Vaším začátkům. Jak jste se dostal k fotbalu?
Můj taťka byl také profesionální fotbalista, za svého času hrál ve Zlíně ligu. Ovšem nikdy nás do tohoto sportu nenutil, on i máma nás (ještě mého o dva roky mladšího bráchu Tomáše) chtěli nechat volně, ať si sami vybereme co chceme dělat a co nás bude bavit. No a nakonec já i brácha jsme zůstali u fotbalu. Bylo mi asi 7 let, když jsem začínal kopat do balónu.

Je nějaký hráčský moment, na který nejraději vzpomínáte?
Asi nejradši vzpomínám na vítězný gól proti Spartě letos na jaře. Byl plný stadion a já si tento moment opravdu užíval.

A naopak něco na co byste hned nejraději zapomněl?
Ten je taky z předchozí sezóny, byl to poslední zápas v Jablonci, kde jsme chtěli zachránit 1. ligu a vůbec nám ten rozhodující zápas nevyšel a odjížděli jsme s výpraskem.