Cana přestoupil z Marseille do Sunderlandu

Kde na to berete?

taky to nechápu moc no, měl zůstat v Marseille nebo jít do lepšího klubu

Ale no tak...

Akoze, chapem skodoradost, ae co je vela, to je vela !

In Arséne we trust

Matuidi je ešte "voľný"

Cena je pre Marseille smiešna, ale... Chcel odísť a na jeho miesto už majú náhradu.

naco Cana?mame Denilsona!

Voci komu (comu) ?

je to možná nefér, ale příjemný

Máš M`biu, tak tíško. Vy už aj tam máte tvrdé....Y?

Benzema šel pod cenou

tie peniaze za Adebayora a Senderosa budu hnit v pokladni.

A aj keby ten hrac sedel na lavicke (keby prisiel aj tak by sidce hraval) tak by sa to za tych malickych 5 mega urcite oplatilo...Chvalim Kocky ze tak rychlo vyuzili situacie a zaspateho Wengera predbehli...

asi máš pravdu,ekonomicky si to počítá v hlavě až dopočítá skončí období přestupů a jemu vyjde , že měl koupit DM a nějakého útočníka !! Pak mu dojde,že je pozdě a na konci roku řekne,udělal jsem co bylo v mých silách,ale moje práce zde byla neefektivní,proto musím rezignovat na pozici hlavního trenéra Arsenalu !

Teba som hladal. Je pravda, ze Zola nepocita s Ashtonom ?

Za 3 a půl.

Len 10?

"Hurá!!!!!!!!!!!"?

A co checes od lidi ve 4 : 00 rano

Mohol by ist radsej k nam, ako konkurencia pre Songa, takze by nemusel hrat vsetky zapasy a dodal by tak potrebne skusenosti stredu zalohy

Tak je to lepsia liga, navyse ambicie Sunderlandi su niekde inde ako zachrana o ktoru budu pravdepodobne bojovat slabsie tymi ako SAFC. Ja ich typujem na taky kludny stred tabulky

pockaj na sezonu ,smiech ta zaiste prejde

Říct takovou kravinu, že "sr*č kluby" zákonitě ničí hráčům kariéry, by samo o sobě nebylo tak skandální, kdybys pro jistotu na závěr svého bezduchého výplodu nenazval Sunderland (Ženevu, Plzeň, Buffalo a mnoho dalších) vesnicí.

Sunderland leží na severovýchodě Anglie, v oblasti zvané Wearside...

První obyvatelé tohoto krásného města pocházejí ještě z doby kamenné, což potvrzují nálezy okolo kostela St. Peter’s v Monkwearmouthu. Během závěrečné fáze doby kamenné, tzv. neolitické periody (4000 – 2000 př. n. l.) se stal kopec Hastings Hill, na západním okraji Sunderlandu ústředním bodem místní aktivity, pohřbů a ostatních rituálů.

Ačkoliv byla osada v Brigantes (což byla jakási keltská obdoba severovýchodní Anglie v předdřímské době) malá, už v době před a po římské éře se k řece Wear stěhovala jakási římskokatolická šlechta. V roce 674, kdy dostal anglosaský šlechtic jménem Benedikt Biscop pozemky od northumbrijského krále Ecgriftha, založil klášter Wearmouth-Jarrov (St. Peter’s) na severním břehu řeky Wear, v oblasti, která se stala známou jako Monkwearmouth. Biscopův klášter byl první kamennou stavbou v Northumbrii, skláři dokonce přišli až z Francie. V roce 686 komunitu převzal Saint Ceolfrid nebo také Ceolfrith (642 – 716), což byl anglosaský opat a světec. Díky němu se Wearmouth-Jarrow stal významným centrem vzdělávání a také anglosaskou knihovnou, v níž bylo kolem tří stovek svazků.

Codex Amiatinus byla kdysi popsána jako nejlepší kniha na světě. A aby také ne, vždyť vznikla v našem klášteře! Pracoval na ní jistý Bede, či Saint Bede, také Venerable Bede a někdy i Beda, rodák z Wearmouthu 673, někde poblíž Sunderlandu. V roce 731 potom také napsal knihu Historia ecclesiastica gentis Anglorum (jakési církevní dějiny anglického národu), za kterou se mu začalo říkat „otec anglické historie“. Zemřel 26. května 735 v Jarrow, Northumbria a svatořečen byl o tisíc sto šedesát čtyři let později.

Na začátku osmého století našeho letopočtu začali Vikingové rejdovat pobřeží a již v polovině devátého století byl klášter opuštěn. Pozemky na jižním břehu řeky Wear byly králem Athelstanem poskytnuty durhamskému biskupovi, jenž později vybudoval Bishopwearmouth a také osadu Ryhope, tedy věci, které dnes spadají do hranic moderního Sunderlandu.

Již v roce 1100 byla ve farnosti Bishopwearmouth zahrnuta malá rybářská vesnice na jižním ústí řeky známá jako Soender-land (land znamená anglicky pozemek), jejíž název se později přeměnil v Sunderland. Tato osada či vesnice pak byla roku 1179 udělena durhamskému biskupovi Hughu Pudseymu.

Celá severovýchodní část dnešní Anglie se ve své historii proslavila jako oblastí stavění lodí. Tuto tradici zahájil obchodník Thomas Menville v roce 1346. Pokrok nešlo zastavit a tak se v roce 1589 začalo obchodovat se solí. Velké nádrže s mořskou vodou byli vyhřívané pomocí uhlí, aby se z vody sůl, která pak zůstane odpařila. Tento proces je většině lidí znám jako rýžování, kterému dal své jméno Bishopwearmouth Panns, dnešní oblasti Pann’s Bank, jenž se nachází na břehu řeky mezi centrem města a částí Hendon. Vzhledem k tomu, že povětšina území severu Anglie se proslavila těžbou nerostných surovin, obyvatelé Sunderlandu bohatství uhlí nemohli využít jinak, než na proces rýžování.

Abychom však nezaváděli někoho do iluzí a mystifikací – na rýžování se spotřebovávalo pouze nekvalitní uhlí, ostatní se vyvážela po moři a stala se základem obchodu Sunderlandu.

Nemá cenu kolem toho dlouze chodit. Ještě před občanskou válkou z roku 1642 udělil král Charles I. práva na obchod s uhlím výhradně Newcastlu. Mělo to velký vliv na Sunderland, který v té době rostl ve velké obchodní město s uhlím. Toto poměrně nerozumné rozhodnutí vyvolalo vlnu nelibostí vůči Newcastlu a monarchii. V březnu 1644 se pak při pochodu skotská armáda, jenž byla samozřejmě za jedno s královými nepřáteli, ukryla do Sunderlandu a podnikala nájezdy. Nejvíce samozřejmě do Newcastlu, k největším bitvám pak došlo v oblastech Hylton a Boldon.

Během občanské války parlament zablokoval řeku Tyne, čímž ochromil obchod Newcastlu s uhlím a umožnil tak prosperovat Sunderlandu. Jenomže kvůli obtížné orientaci na řece Wear museli horníci náklad nakládat na vrávoravé lodě, jež obsluhovali takzvaní keelmeni.

V roce 1719 se pak osamostatnila farnost Sunderlandu, na východním konci Bishopwearmouthu pak byl zřízen kostel Holy Trinity Churých (kostel nejsvětější trojice), který se stal farním, dnes je znám také jako Sunderland Old Parish Chucrch (Starý farní kostel). Tři původní osady Wearmouthu (Bishopwearmouth, Monkwearmouth a Sunderland) se začaly kombinovat dohromady. Bylo to zejména díky tomu, že sůl v přístavu zažíval velký úspěch a jak je snad všem známo, v jednotě je síla. V té době byl Sunderland znám také jako „Sunderland-near-the-Sea“.

V devatenáctém století byla vláda rozdělena mezi tři kostely (Holy Trinity Church, Sunderland; St. Michael’s Bishopwearmouth a St. Peter’s, Monkwearmouth) a když v roce 1831 vypukla cholera, byli povoláni všichni radní a členové zastupitelstva, aby se vypořádali s cholerou. Nakonec se jim to povedlo. Sunderland, v té době hlavní obchodní přístav, byl prvním britským městem, které indický cholera zasáhla.

První obětí, jenž podlehla této nemoci se stal 23. října 1831 William Sproat. Sunderland byl uveden do karantény, přístav byl zablokován, ale v prosinci téhož roku se epidemie rozšířila do Gateshead a odtud už do celé země, kde zabila odhadem třicet dva tisíc lidí. Mezi padlými byl i hrdina z Navalu Jack Crawford.

Jack Crawford byl rodákem z východní části Sunderlandu. Při bitvě v Camperdown z 11. října 1797 byla zřejmě sestřelena admirálova vlajka, což znamenalo kapitulaci. Crawford vylezl za neustálého odstřelování na stožár a vlajku přitloukl zpátky. Potom v Londýně od krále dostal třicetilibrový důchod a od obyvatel Sunderlandu stříbrnou medaili. Jenomže potom se podal alkoholismu a stal se druhou obětí řádící cholery v roce 1831. Na jeho památku byly vybudovány dva pomníky – jeden v Mowbray Parku a jeden u kostela Nejsvětější trojice.

Hlasy volající po demokracii a konečnému zorganizování města utichly v roce 1835, když byl vytvořen správní obvod města Sunderlandu společně s oblastmi Monkweamouth a Bishopwearmouth. Ačkoliv Monkwearmouth byl přičleněn oficiální až na sklonku 19. století, roku 1897. Navíc byla vybudována náhorní plošina u řeky Wear a také most, který neporušoval dopravu lodí. Most, jenž byl na popud Rowlanda Burnoe, člena parlamentu za hrabství Durham, byl vybudován v roce 1796 a Nikolaus Pevsner (německý rodák, anglický učenec dějepisu a architektury) jej popsal, jako „symbol elegance“.

Byl to druhý železný most postaven po Ironbridge, jenž se stavěl dvakrát tak dlouho a měl pouze ¾ hmotnosti. Skutečně, v době stavby to byl most s největším rozpětím na světě. Dále následoval most královny Alexandry „Quuen Alexandra Bridge“, jenž byl doszavěn v roce 1910 a spojil oblasti Deptford a Southwick.

V červnu tomu bylo 126 let od tragédie ve Victoria Hall. Victoria Hall byl velký koncertní sál v Toward Road stojící směrem k Mowbray Park. 16. června 1883 se v něm však udála zřejmě z nejkrutějších událostí v dějinách města. Zemřelo totiž 183 lidí! Během show údajně došlo k úniku chemických látek a se děti nahrnuly ke schodišti. Dveře byly otevřené, ale vešlo by se do něj jen jedné dítě. Děti valící se zezadu tak natlačily své vrstevníky a tím způsobily jejich smrt.

183 dětí ve věku od třinácti do čtrnácti let bylo zadušeno při největší britské katastrofě tohoto duchu. Tuto katastrofickou událost připomíná pomník v Mowbray Parku, na němž je do sochy zhotovena matka s mrtvým dítětem.

Psaly o tom noviny po celé zemi a národ to pobouřilo. Došlo tak i ke změnám na důležitých místech, museli být snad všude přidány únikový dveře, tzv. push bary. Tento zákon je v platnosti dodnes.

Victoria Hall pak zůstal v provozu až do roku 1941, kdy jej zničila německá bomba.

Těžký průmysl nám pomalu upadá na prestiži a do popředí se dostává průmysl elektronický, chemický, papírenský a také manufakturní výroba motorů, včetně závodu automobilky Nissan ve čtvrti Washington.

Sunderland se však konečně otevřel i pro turisty. V okolí Green Hill (součást Tunstall Hills) se na březích řeky Wear začalo masivně regenerovat, vytvářela se bydlení pro rekreanty, maloobchodní parky a také obchodní centra na bývalých loděvyrábějících sítích. Vedle vytvořeni National Glass Centre the University of Sunderland byla také vytvořena kolej St. Peter’s Campus.

Stejně jako mnoho měst ve Velké Británii, také Sunderland zahrnuje řadu oblastí s odlišnou historií, jako je například Fulwell, Monkwearmouth, Roker a Southwick, nebo i východní část Wear s jižními Bishopwearmouth a Hendon. Město bylo navíc jedním z nejbombardovanějších v Anglii za Druhé světové války. V tomto důsledku byla velká část města přestavěna, ale staré jemné budovy zůstaly.

Sunderland se tedy může pyšnit velkou historií, kochat se pohledy na Holy Trinity Church (1719), St. Michael’s Church (nebo také Bishopwearmouth Parish Church), St. Peter’s Church v Monkwearmouthu, jenž byl dokonce postaven už v roce 674(!) a také St. Andrew’s Roker.

24. března 2004 byl navíc St. Benedikt Biscop přijat jako patron města. A patron had never been adopted before.