Bývalý brankář Srníček zkolaboval a je v kritickém stavu

lollll

Já taky no v Ostravě sem byl jen jednou a dodnes se budím ze spaní

https://youtu.be/1ryrvfJWuUU?t=10s

Jenže kdo ví, jak dlouho tam ležel. Jako srdce jde nahodit ještě dlouho po zastavení, ale mezitím ti přestanou fungovat ostatní orgány. Mozek začíná odumírat už po 5 minutách bez kyslíku.

díky, nicméně jsem se již mrkl.. buď to dělá schválně nebo je to absolutní vrchol všech mindráků...

Tenhle člověk jednou něco velkýho vyvede, viděl bych to na takovejch 300 mrtvejch.

Jsem vysílený, zničený, ale šťastný. Rozhodl jsem se vykonat pouť za Tomem, které však předcházely neskutečné útrapy a nohy plné kilometrů, ale zvládl jsem to.

Bylo to s nasazením vlastního života. Málem mně přejel vlak a auto. Chtěli mě sežrat psi. Podruhé v životě jsem se ztratil v Ostravě a poprvé jsem dostal závrať z výšky, když jsem šel po mostě, pod kterým fičely rychlíky.

Zrovna jsem si psal s Tomem, když jsem uvažoval, kam zajít po škole. A já mu navrhnul, že bych se za ním stavil do práce. Chtěl jsem mu vyjádřit nekonečnou podporu v boji proti mocipánům, potřást mu pravicí, vidět ho konečně naživo.

Tom pracuje kousek od mojí školy a navigoval mně, že mám přijet tramvajkou na Hlavní nádraží a odtama se vydat za ním.

Putování se změnilo v horor.

Ptal jsem se pocestných, kudy za Tomem. Posílali mně z ulice na ulici. Od jedné továrny ke druhé. Vyhýbal jsem se dvěma potulným psům a cigánským ghettům, neporadili mi ani policajti. Když mi správnou cestu neukázala už ani pošťačka, chtěl jsem to vzdát. V hlavě mi však zněla pořád písnička od Michala Davida – ,,Je to blízko, ale jak mám za tím jít?´´

Tom pracuje jen pár set metrů od nádraží. Já ho však našel po hodině a půl, kdy jsem prochodil celý Přívoz.

V momentě, kdy jsem s vypětím všech sil dorazil na vrátnici, postavila se mi do cesty svědomitá vrátná. Věděl jsem, že od Toma už mně dělí jen pár metrů, ale musím překonat poslední překážku, tu firemní vrátnici. Paní byla hrozně milá, ale dál mně pustit bez povolení nemohla. Zkusil jsem na ní, že jsem z drážní inspekce a jsem ohlášený k panu inženýru Koutnému, jehož identitu jsem si bleskově vymyslel. Nezabralo.

Už když jsem sahal do peněženky, že se vrátnici pokusím uplatit 65 korunami, tak jsem na rovinu přiznal, že se toužím setkat s člověkem, o jehož významu nemá ani sebemenší potuchy. S člověkem, ze kterého se stal fenomén. Paní povolila, pustila mně. Za to jí nesčetněkrát děkuji.

Za několik okamžiků už jsme se s Tomem viděli! Hezky si popovídali. O těch holčičích vyjebávkách ( ty, které ho posíláte přes půl Moravy na falešné rande, tak jste piče, nijak jinak to říct nejde), o mocipánech, kteří způsobili to, že Tom není alespoň ve Viktorce Žižkov, nebo na lavičce Baníku, o jeho plánech do budoucna atak dále. Tom zdraví všechny své fanoušky a děkuje Všem za podporu.

Několika lidem bych chtěl taky fotku věnovat. Pro Richard Hruška, Martin A Peťa Kunčíkovi, Víťas Dulanský, Anna Klementová do Pusté Polomi, Dalibor Durčák do Prahy, Michal Swed Chudík do Kobeřic a Domči Nešporové a Eve Farnikové do Havirova. Katka Kotrlová do Karviné, Lucie Šišková do Hranic, Jú Liado Ostravy a celé své studijní skupině z Voš, která Tomovi fandí!

Tomáš Kuča

#kucisarmyvzdyavsude

:-D