Brazilský zápisník XXIII. aneb Dvojí tváře nejrozkvetlejších tulipánů

Jestliže první semifinále pokazila neúčast jednoho z mančaftů, druhý souboj o finále zklamal pro jistotu oboustranně. Vše vygradovalo až v penaltovém rozstřelu, kde se ukázaly druhé, ty negativní, tváře dvou klíčových mužů Nizozemska - Louise van Gaala a Rona Vlaara. A tak postupuje Argentina.


Nizozemsko - Argentina 0:0, na penalty 2:4

Jistě, utkání nabídlo zdánlivě precizně fungující obrany, jenže ony spíše než precizní byly ve skutečnosti... jednoduše neprověřené. Nemůže být tedy sebemenšího divu, že zápas dospěl až do pro diváky atraktivní zatěžkávací zkoušky odolnosti nervových soustav přímých aktérů utkání, a nikoho by zřejmě neměl překvapit ani fakt, že z vítězství se nakonec po penaltovém rozstřelu radovala Argentina, tedy historicky nejúspěšnější reprezentační výběr, alespoň co se "desítek" týče.

Oba trenéři se (tak trochu podle očekávání) jednoduše řídili heslem "kdo nedostane gól, neprohraje". Jenže došlo až na penalty a bylo jasné, že je pro jeden z týmů bude zle. Odskákali to Oranjes, ovšem tvrdit, zda je argentinský postup zaslouženým či nikoliv, to si tedy opravdu netroufnu. Při taktikou svázané bitvě se oba celky poměrně pravidelně střídaly v tom, kdo zrovna alespoň malinko povolí řemínek, mírně převezme iniciativu a bude mít nepatrnou převahu.

V úvodní čtvrthodině to byli Nizozemci, pak až do řekněme nějaké šedesáté minuty tahali za malinko delší konec provazu Argentinci, následovala opravdu vyrovnaná partie, až dokud se těsně před koncem normální hrací doby opět nepřesunula aktivita směrem dopředu na stranu Oranjes. Po většinu času se ale bojovalo uprostřed hřiště, k jedné či druhé šestnáctce se nikdo prakticky nedostával. Jak by se také dostal, když byl na obou stranách velmi často k vidění podobný neprostupný defenzivní blok. Taktika 6-3-1 je vpravdě inovativním kouskem, v obranné činnosti Nizozemců se však objevovala s železnou pravidelností. Ať už to byl (nejčastěji) de Jong, nebo za něj zrovna zaskočili Wijnaldum či dokonce Sneijder, jeden ze středních záložníků Oranjes prostě nesměl mezi už tak početnou petičlennou obrannou vozbou chybět. A to se to pak Messimu, jak známo zvyklému vzít si balón už ve středovém kruhu, učinit z protihráčů slalomové branky a dostal se až do pokutového území, hrálo opravdu velice těžko. Když je oněch branek moc, nezvládl by se v nich zřejmě nikterak elegantně pohybovat ani slalomový specialista Benjamin Raich, natož pak fotbalista s desítkou na zádech.

A tak byl Messi k vidění tu napravo, tu zase nalevo. Jenže ouha, finální statistiky hovoří jasně. Dámy a pánové, Lionel Messi se za sto dvacet minut hry nedotkl míče uvnitř šestnáctky soupeře! Vskutku nevídaná věc... Podobné praktiky navíc musel volit i hrotový útočník Higuaín, to aby se vůbec mohl zapojit do hry, a na druhé straně se o to Robben s van Persiem po drtivou většinu zápasu pro jistotu ani nepokoušeli. Argentina totiž volila podobnou taktiku, totiž po ztrátě balónu co možná nejrychlejší návrat za míč, pevně postavené linie, mezi nimiž se prolínali Mascherano, Biglia a Pérez. Právě posledně jmenovaný vnášel do hry Argentiny klíčový prvek v podobě spojování zálohy a útoku, po jeho nečekaném střídání už však Messimu potřebná podpora chyběla a to byl přesně ten moment, kdy se Nizozemci dostali do své největší převahy v zápase, kdy se i Robben probral ze svého dlouhého letního spánku a málem dokoncei rozhodl.

Proti byl Mascherano, podávající naprosto fenomenální výkon, ve spolupráci nejčastěji s Garayem. A když už se pro změnu hnali do do nebezpečněji vyhlížejícího útoku Argentinci, narazili na dvoučlennou hráz Stefan de Vrij - Ron Vlaar. Oba týmy byly navíc tak extrémně zaměřeny na defenzivu, že i když už se vyskytla na té či oné straně individuální chyba (zpravidla Blindova, Demíchelisova či v první půli ještě Martinsova), jednoduše se zrovna kolem pohybovalo takové množství bránících spoluhráčů, že se vše podařilo ještě zavčas uhasit. Za vše hovoří obrázek, na němž bývají zpravidla znázorněny všechny vytvořené gólové příležitosti, ovšem jak si můžete všimnout, na tomto, ehm, něco chybí.

A tak jsme se po předlouhém čekání na gól... nedočkali. A šlo se na penalty. A ty vyhráli Argentinci. Díky odolnějším nervům? Díky neschopnému Cillesenovi? Nebo, a to možná platí ze všeho nejvíc, díky (ne)genialitě Louise van Gaala?!

Jakkoliv byl nizozemský lodivod van Gaal za svůj čtvrtfinálový neortodoxní krok, kdy na penalty poslal do brány náhradního gólmana Krula, většinou chválen, tím samým riskantním střídáním si na sebe upletl pořádný bič. Dnes totiž ve sto dvacáté minutě ono třetí střídání k dispozici neměl, což se nakonec ukázalo být klíčovým bodem celého semifinále. Že šel už o poločase dolů zraněný a navíc i s oranžovou kartou na kontě hrající Martins Indi, to samozřejmě trenérovi Tulipánu nemůže nikdo vyčítat. Výměna Clasieho za de Jonga už si v řadách příznivců Oranjes jistě najde méně početnou skupinu příznivců, a přestože Huntelaar za nevýrazného van Persieho se zdál být logickým krokem, v konečném zúčtování se van Gaalovi pořádně vymstil. Útočník Schalke na hřišti jako by ani nebyl, "zařídil" přitom, že se na Krula tentokrát nedostalo.

Je jasné, že po bitvě je každý generál a chyby se hledají velice snadno, Jasper Cillesen však, jakkoliv odchytal výborný zápas a působil po všech stránkách sebevědomým dojmem, při penaltovém rosztřelu ukázal světu, proč minule na pokutové kopy důvěru nedostal. Dvě argentinské střely měl doslova na ruce, vyrazit ale ani jednu nedokázal, a tak mohl po vyloženě špatně provedeném kopu Maxi Rodrígueze jen sledovat křepčící (a pochopitelně postupující) Jihoameričany. Krul by dvě penalty lapil a dal by Nizozemsku znovu výraznou šanci na postup, chtělo by se škodolibě říci...

Van Gaal si za to ale může zhola sám. Pokud už se odhodlal k takto radikálnímu kroku ve čtvrtfinále a ten mu přinesl úspěch, měl se v zajetých kolejích držet i včera. Jestliže Cillesen chytat penalty prostě neumí a nedostal šanci čelit soupeřovým pokusům při čtvrtfinále, v dalším utkání o všechno, v boji o postup do finále mistrovství světa, jednoduše měl jít ze hry znovu.

A věřte nebo ne, mohla to být právě i nejistota související s gólmanem pro penaltový rozstřel, která rozklepala Nizozemcům kolena. A to až natolik, že si podle van Gaalových slov a první pokutový kop jednoduše ani jeden člen Oranjes nevěřil. A tak tato nervydrásající úloha padla do klína stopera Vlaara, nejlepšího hráče zápasu, ten nedal, a dál už to znáte. Marný Cillesen + skvělý Romero = Messi a spol. ve finále.

(mh)


Individuální hodnocení nejvýraznějších postav zápasu:

Ron Vlaar ***
Středobod nizozemské obrany byl nizozemským symbolem v tomto utkání - a to jak po pozitivní, tak nakonec i po té negativní stránce. Téměř celé dvě hodiny pracoval naprosto výborně, ze své pozice dirigenta stoperské trojice Oranjes řídil obranu jako Fabio Cannavaro v nejlepší formě a zdánlivě bez problémů deptal argentinské útočné snahy. První chybu udělal až v samém závěru prodloužení; tehdy Nizozemci následnou šanci ještě přežili. Rozhodnutí poslat právě Vlaara jako prvního muže na penaltu se však už vymstilo.. a jeden z individuálně nejlepších výkonů, který jsme na tomto šampionátu od (jakéhokoliv) středního obránce viděli, tak byl trochu nespravedlivě opentlen velkou černou kaňkou.

Stefan de Vrij
Vlaar hraje skvělý šampionát a fanoušci Aston Villy ho nepoznávají; jeho dominance je v defenzivně založeném nizozemském týmu natolik vidět, že se trochu zapomíná na práci jeho kolegy de Vrije. Proti Argentině se ukázalo, že neprávem. Teprve dvaadvacetiletý stoper Feyenoordu předvedl velmi vyspělý a po všech stránkách solidní výkon, na pravé straně stoperského tria byl bezchybný, nepokazil jedinou přihrávku v kritické zóně a výraznou měrou přispěl k tomu, že se přece jen aktivnější Argentinci dlouho, předlouho nemohli dostat do šance.

Dirk Kuijt
Veterán Kuijt, který většinu kariéry strávil v útoku, se v roce 2014 etabloval jako spolehlivý a pracovitý wing-back. Není to bůhvíjaké překvapení; Kuijt je známý tím, že na hřišti dře jako kůň, a proti Argentině se opět prokázalo, že mít takového borce v kádru je snem snad každého trenéra (a pro van Gaala to platí trojnásob). I přes Kristovy léta toho stále odběhá víc než většina o dekádu mladších kolegů, což z něj spolu s jeho univerzálností a zkušenostmi dělá ideální doplněk na omezenou soupisku pro velký turnaj. Pokud porovnáme jeho výkon s kolegy Daley Blindem a Brunem Martinsem Indim, není to pro oba mladíky zrovna lichotivé vysvědčení - Blind byl zejména v úvodu zápasu vyloženě nejistý, zatímco Martins Indi suverénně převzal roli jediného nezodpovědného elementu jinak perfektně vycepované squadry. Také v poločase střídal, zraněný a se žlutou kartou.

Robin van Persie
Ne, prostě ne. Jestliže by nebylo úplně spravedlivé označovat Nizozemce za tým, který celý šampionát žije z úvodní šokující výhry nad Španělskem, na van Persieho toto stigma sedí jako ulité. Kapitán a největší útočná hvězda týmu (spolu s dalším pánem na holení o odstavec níže) připomíná ve vyřazovacích bojích svůj vlastní stín; Argentinci jej ubránili naprosto bez problémů, a ani se nedá říct, že by se museli nějak extra snažit. Kdyby van Persie na hřišti nebyl, nestalo by se vůbec nic.

Arjen Robben
Van Persie hrál proti Argentině na schovávanou, což se o Robbenovi říct nedá; kandidát na cenu pro nejlepšího hráče turnaje byl na soupeřově polovině poměrně aktivní, stále jsme však viděli nějakých 20% z toho, čeho v předcházejících zápasech ukázal, že je schopný. Opět je nutno velkou část Robbenova "otupění" přičíst argentinské defenzivě, která pod vedením maršála Garaye a nově také znovuzrozeného Demichelise šlape jako hodinky (a nyní už definitivně připomíná tu vítěznou španělskou z před čtyř let), a také tomu, že spoluhráči v oranžovém mu zrovna nepomáhali. I přes tyto nepřízně to byl nakonec on, kdo mohl v nastavení rozhodnout (ze své první a poslední typické šance v utkání). Nestalo se tak, avšak spíše než na kritiku Robbenova nezapojování se do hry bychom se měli soustředit na jeho perfektní eliminaci ze strany soupeře - a možná také na to, že si Oranjes podle všeho příliš zvykli čekat na to, až jejich hvězda sama "něco udělá".

Javier Mascherano **
V první půli argentinským fanouškům dvakrát zatrnulo - to když jinak bezchybný Javier Mascherano vyrobil v defenzivě dvě naštěstí nepotrestané "boty". V kontextu celého zápasu (a samozřejmě postupu do finále) však šlo nakonec o prkotiny, protože jestliže nizozemské defenzivě vládla "skála" Vlaar, na argentinské straně působil podobně dominantním dojmem právě tento zkušený univerzál. Mascherano včerejším zápasem navíc zřejmě definitivně potvrdil, že jeho přirozenou pozicí je defenzivní záložník, který zvládá tvrdit muziku i rozehrávat z hloubi pole. Odvážnější pokusy o dlouhé míče dopředu se mu dařily spíše střídavě, ve svém prostoru před stopery však kraloval a držel obávaného soupeře bezpečně na uzdě. Nejlepší Argentinec na hřišti.

Enzo Pérez *
V takticky svázané, opatrné bitvě první půle existoval de facto jen jeden druh útočných akcí - ty, v nichž byl nějakým způsobem namočený Enzo Pérez. Coby náhrada v sestavě za zraněnou hvězdu Di Maríu se pohyboval na poměrně širokém prostoru včetně středu zálohy a její levé strany, nejvíce však byl vidět napravo - jestliže jsme výše kritizovali úvodních pár desítek minut v podání Martinse Indiho s Blindem, bylo to právě Pérezovou zásluhou. Jeho stažení ze hřiště byl ze Sabellovy strany nepochopitelný tah, připravil tak totiž Argentinu o největší hrozbu a může být nakonec rád, že se na tento přehmat zapomene díky novému hrdinovi v brance..

Sérgio Romero
Romero je stabilní argentinskou jedničkou, tento šampionát však pro něj není ničím jednoduchým - v klubu celou sezonu nechytal, a za dobře bránící obrannou čtyřkou se do pohotovosti nedostává tolik jako jiné brankářské hvězdy turnaje. Jenže ukazuje se, že jde stále o mimořádně psychicky silného gólmana, který zkrátka umí "zapnout" v ten nejdůležitější okamžik. Romero podal v utkání stejně suverénní výkon jako jeho kolega Jasper Cillessen, jenže když došlo na penaltové lámání chleba, vypadalo to jako souboj ostříleného mentora a jeho vyplašeného učedníka. Zbytek je historie.

Pablo Zabaleta
Znáte klasickou táborovou halekačku "Červená se line záře"? Přesně takhle nějak vypadá dashboard přihrávek Pabla Zabalety. Pravý bek Manchesteru City je dlouhodobě nejslabším článkem argentinské obrany, a Sabella může být rád, že Nizozemci jeho stranu hřiště příliš nezatěžovali. Do ideálu měl daleko i výkon Marcose Roja na levé straně, nicméně fakt, že se Zabaleta mohl na hřišti "schovat" bez nějaké větší újmy, by jej neměl automaticky chránit před zaslouženou kritikou.

Lionel Messi
Chcete důkaz toho, že Nizozemci přistoupili k utkání defenzivně a že Vlaarovo komando bránilo opravdu jako z partesu? Tady je jedna zajímavá statistika: Lionel Messi odehrál ve své kariéře na MS už 12 utkání, přičemž včera to bylo poprvé, kdy se ani jednou nedostal k míči v soupeřově vápně. Svou roli samozřejmě sehrála i absence dvorního kolegy-kreativce Di Maríi, díky čemuž se největší argentinská hvězda musela často zatahovat hlouběji do pole, jenže to jeho všelijaký výkon také nemůže úplně omluvit; Messi se na hřišti (kulantně řečeno) nepředřel, jako by se podvědomě šetřil na finále a čekal na ten jeden klíčový okamžik, kdy bude moci ukázat svoji genialitu. A ten nepřišel, za což je nutno vyseknout van Gaalovi velkou poklonu - jím nastavený systém barcelonskou superstar skutečně ubránil. Jenže nakonec to bylo i tak k ničemu.

Legenda: hvězdičky označují hvězdy zápasu - čím víc jich daný hráč u svého jména má, tím víc podle nás zazářil.

(dz)