Brazilský zápisník XVI. aneb Jak básníci přicházejí o iluze

Obsahuje i podcast. První osmifinálový den, odehrávající se v čistě jihoamerické režii, má nakonec tři hrdiny - dva oslavující (čerství čtvrtfinalisté z Brazílie a Kolumbie) a jednoho truchlícího (Chile, které smolně vypadlo až na penalty). Uruguay oproti tomu potvrdila naše předzápasové prognózy a bez geniálního recidivisty Suáreze nekladla téměř žádný odpor.


Brazílie - Chile 1:1 (1:1), 3:2 na penalty

Po posledním brazilském triumfu na MS (v roce 2002) se kouče Luize Felipe Scolariho zeptali, který zápas byl na celém turnaji nejtěžší; kníratý stratég se zamyslel a vypíchnul osmifinále. Tehdy hrála Brazílie s Belgií a rozhodně neoslnila, naopak; sympatie nestranných byly s Rudými ďábly, kteří podali nečekaně odvážný a vyrovnaný výkon. Nyní, o dvanáct let později, se historie bude dost možná opakovat: Brazílii vede opět Scolari, cílem je zisk titulu, a přestože se postup Kanárků do čtvrtfinále rozhodně nedá označit za nezasloužený (soupeře koneckonců přestříleli a měli více šancí), Chile se ukázalo jako extrémně houževnatý, takticky vyspělý soupeř. Kameny, které spadly Scolarimu ze srdce po Jarově tyči u rozhodující penalty, byly slyšet až sem; favorit předtím přežil gólovku ve 120. minutě, a to ještě pomíjíme fakt, že jeho vstřelený gól byl vlastní.

Brazilský kouč už před zápasem říkal, že má z Chile obrovský respekt, a přestože asi nelze označit výkon jeho týmu jako bojácný, určitě to nebylo z jeho strany žádné galapředstavení. Kanárci kazili nezvykle velké množství přihrávek, často zbytečně ztráceli míč, což se možná dalo očekávat vzhledem k tomu, že jednou z největších předností současného Chile je aktivní presink; Scolari však tuto zbraň eliminovat nedokázal a v taktickém souboji za kolegou Sampaolim jasně zaostal. Jeho výchozí rozestavení zůstalo u klasického 4-2-3-1 s jedinou změnou (Fernandinho ve středu pole nahradil nevýrazného a chybujícího Paulinha), a všechny problémy, které Brazílii sužovaly v základní skupině, tak vytanuly na světlo i nyní.

Jorge Sampaoli postavil tutéž sestavu jako v úvodu šampionátu (tedy i s uzdraveným Vidalem), přičemž pohyb hráčů na hřišti odpovídal jakémusi 3-4-1-2 se Silvou na pozici pravého stopera (vedle Medela a Jary), v záložním trojúhelníku zůstal nejhlouběji posazeným hráčem Díaz, zatímco Vidal dostal šanci na volnější podhrotové pozici; mezi nimi operoval místy výborný, místy nepříjemně rozháraný Aranguíz. Tato formace jasně poukazuje na Sampaoliho snahu ovládnout střed hřiště, což se nakonec povedlo; Chilané měli (byť lehkou) převahu v držení balonu a v Medelovi na pozici staženého dispečera i největšího hrdinu utkání (záložník Cardiffu hrál se zraněním, přesto svěřený prostor zcela opanoval, skvěle distribuoval míče a připsal si nespočet obranných zákroků). Jestliže můžeme Scolariho Brazílii v letošním podání označit za čitelnou, u Chile je tomu přesně naopak - Bielsův dědic Sampaoli je mistrem v roztahování hřiště, červeno-modrá ekipa se na soupeře perfektně připravila a ve druhé půli jej místy vyloženě deptala (ačkoliv ony vzpomínané nepřesnosti se rozhodně nevyhnuly ani Chilanům, potřebný efekt tedy scházel).

Sampaoliho tým tedy vsadil na kompaktnost a převahu kolem středového kruhu, což v důsledku trochu "osvobodilo" oba brazilské beky, zejména pak Alvese, který najednou nehrál pod konstantním tlakem (vzpomeňme, co s kraji obrany dělala chorvatská křídla) a oproti tragédii ve skupinové fázi se lehce zvednul. Ani jeden ze čtyř beků však nebyl dostatečně silný na to, aby měl na vývoj zápasu klíčový vliv, což v důsledku marginalizovalo bitvy na krajích pole a přesunulo pozornost zpět doprostřed. Tam se zejména po změně stran Brazílie nechytala natolik, že byl Scolari nucen roztáhnout hru na křídla, vysunout Neymara na devítku a rozpustit tak svoji největší zbraň, totiž pohyblivost, nepředvídatelnost a kreativitu podhrotového trojzubce. Možná by se tak nestalo, kdyby Brazílie disponovala pořádným CM - Chilané měli na hřišti hned tři (plus typově podobného Medela na stoperu), Kanárci pouze Fernandinha, který ve Scolariho plánech původně zastával pozici náhradníka za Luize Gustava. Fernandinho nebyl explicitně špatný, on se vůbec nedostával do hry - celá tíha zodpovědnosti za záložní blok tak ležela na Gustavovi, který se sice opět snažil, seč mohl, sám však na chilskou převahu (logicky) nestačil. Fernandinhovi míč zkrátka nikdo nepůjčoval, takže na sebe musel upozorňovat fauly. S tímhle Scolari proti kolumbijským podhrotům asi neuspěje.

Relativní "utopenost" brazilského CM se dá považovat za systémovou chybu; Kanárci jsou zkrátka na hřišti příliš roztažení, což vynikne nejvíce právě proti kompaktním týmům jako je Chile. Scolarimu se navíc nedaří adresně reagovat na skutečně palčivé problémy - pokud se podíváme na jeho podhrotovou trojku, tak Oscar pod nezvyklým tlakem (bez dostatečné podpory za zády) kupil chyby, Neymara Chilané vytlačovali s postupem zápasu stále více mimo aktivní herní pole, a Hulk.. je prostě Hulk. Včera to byl z jeho strany asi nejlepší prozatimní výkon, jenže to je stále chabá útěcha, víme?

Dvě poslední poznámky - Fredova doba hájení definitivně končí. Chilská obrana rozhodně nepatří k nejpevnějším a lze si poměrně snadno představit, jak by právě Fred v dobré formě mohl z podobného zápasu udělat ukázku střetu strategické převahy s brutální efektivitou. (Problém je, že jej Scolari nemá kým nahradit, jelikož Jo není žádná výhra a nasadit na hrot Neymara je plýtvání Neymarem.) Zadruhé, tentýž bod lze vztáhnout i na druhou stranu - Vargas měl sice prsty ve vyrovnávací brance, jinak byl však pozoruhodně matný, na hřišti prakticky neexistoval a jeho špatný výkon (a následné vystřídání) jako důsledek "odstřelily" Alexise Sáncheze, který sice bojoval a táhnul ofenzivu, bez svého parťáka však tahal spoustu akcí na sebe, ve druhé půli zbytečně sóloval a pochopitelně tím nikomu příliš neprospěl. V podstatě se dá říct, že Chile chyběl k postupu jeden funkční Vargas.. Scolari má svoji přiznanou noční můru úspěšně za sebou, ani neví jak.

(dz)


Kolumbie - Uruguay 2:0 (1:0)

Kolumbie tancuje dál, v osmifinále sice předvedla zatím svůj asi nejslabší výkon na šampionátu, na Uruguay, včera příliš nekousající, to ale po dvou brankách Jamese Rodrígueze stačilo. A tak už se Kolumbijci protancovali ke svému historicky nejlepšímu umístění na mistrovství světa, ve čtvrtfinále je čeká souboj s domácí Brazílií a pohádka může pokračovat.

Kouč Pékerman udělal oproti úvodním dvěma zápasům na tomto turnaji jednu změnu. Jackson Martínez, jenž se v rámci šetření několika opor ve třetím duelu blýskl dvěma zásahy do sítě Japonska, přesvědčil argentinského trenéra natolik, že Pékerman dokonce i změnil rozestavení. Ze hry stáhl Victora Ibarba, výborně pracujícího levého křídelníka, Martíneze poslal na hrot po bok Teófila Gutiérreze a Jamese Rodrígueze připoutal o něco více k levé postranní čáře.

Tedy, připoutal opravdu není to správné slovo. Rodríguez měl i v osmifinále takřka stoprocentní volnost, pouze se z pohledu Kolumbijců vycházelo z formace 4-2-2-2. V praxi to vypadalo tak, že oba krajní obránci hráli vlastně v podstatě záložníky, střední záložníci Sánchez s Aguilarem se místy pohybovali až mezi vlastními stopery, na papíře psaní křídelníci Rodríguez s Cuadradem se neustále stahovali doprostřed hřiště a odtamtud rozjížděli kolumbijcké akce a vepředu číhala útoční dvojice. Ostatně, na nejčastější místa výskytu všech hráčů včetně jejich vlivu na hru se můžete podívat zde.

Mírné zofenzivnění kolumbijské hry si Pékerman mohl dovolit hlavně proto, že na druhé straně hřiště stála Uruguay. Ta se (obzvláště ve chvíli, kdy nemohl nastoupit vy-víte-kdo za vy-víte-co) uchýlila k defenzivě, na hřiště poslala rovnou pět obránců, k tomu dva směrem dozadu orientované středopolaře Arévala s Gonzálezem a směrem dopředu tak hrála v podstatě jen trojice Rodríguez, Cavani, Forlán. Posledně jmenovaný ale jakoby snad na hřišti ani nebyl, spíše než cokoliv jiného prokázal, že už je opravdu daleko za zenitem, a tak to měli Uruguayci zase ještě o pořádný kus těžší.

Podle očekávání tedy začala Kolumbie výrazně aktivněji, James s Cuadradem hned od úvodního hvizdu převzali taktovku a určovali tempo zápasu. Pravdou ale je, že žádná ofenzivní smršť se rozhodně nekonala, Kolumbijci spíše kontrolovali míč kolem půlící čáry a dopředu se zase tolik nehnali. O to se více snažili Uruguayci, když už se tedy jednou za čas dostali do kontroly mičudy, jenže povětšinou neúspěšně. Nikoho tak zřejmě nemůže překvapit následující obrázek, na němž jsou znázorněny všechny přihrávky obou celků v úvodních dvaceti minutách.

Z něj se patrné, že Kolumbie se do blízkosti soupeřovy branky s míčem na kopačce příliš nedostávala, uruguayský plán tedy fungoval bezchybně a mnozí sympatizanti Cafeteros se mohli začít obávat, aby náhodou Uruguay neubránila nulu a z jednoho rychlého protiútoku/standardky udeřila a rozhodla. Vysvobození ovšem přišlo z kopačky génia.

James Rodríguez nejprve sledoval, jak ho míč dvakrát přeletěl. Pak už ale dostal od Aguilara přihrávku, ještě před jejím přebráním se rozhlédl, vymyslel fantastické řešení a ještě lépe ho provedl. Uviděl totiž volný prostor, do nějž si mohl na prsa zpracoval míč, okamžitě z voleje vypálit a finální výsledek byl dokonalý, balón se od břevna odrazil do brány a byl z toho velmi pravděpodobně nejkrásnější gól dosavadního průběhu šampionátu.

A byl také naprosto klíčový, změnil všechno. Najednou defenzivně laděná Uruguay měla co dohánět, Kolumbijci se naopak mohli začít soustředit na to, co jim jde asi ze všeho nejlépe - pevná obrana a smrtící protiútoky. Velmi zajímavý je další názorný obrázek, na kterém jsou tentokrát přesné i nepřesné pasy z desetiminutovky po úvodní brance utkání.

Uruguay přidala, do blízkosti Ospinovy svatyně se ale prakticky nedostávala, a tak byla nucena zakončovat z úctyhodných vzdáleností a s úspěchem se potkat nemohla. Právě Ospina, zatím na turnaji v podstatě bezchybný a velmi jistě působící, patřil i včera k nejlepším mužům na trávníku. Zdatně mu ale sekundovali oba krajní běcu Kolumbie, kteří stíhali jak precizně bránit, tak pravidelně a hlavně nebezpečně podporovat ofenzivu. V první půli byl nejvýraznější pravý obránce Zuňiga, po přestávce ho zase na pole-position v boji o nejlepšího muže zápasu vystřídat na levé straně působící Armero. A když k tomu připočteme uprostřed kolumbijské obrany znovu naprosto jistého kapitána Yepese a neméně kvalitně hrajícího druhého stopera Zapatu, Kolumbie bránila v poklidu.

Přesto se skóre 1:0 zdálo být až příliš nebezpečné, a tak se Cafeteros hned po pauze rozhodli ho zdvojnásobit a utéct Uruguayi na rozdíl dvou branek. A bylo to po opravdu parádní akci, do níž se zapojila téměř celá ofenziva Kolumbie, po centru Armera a chytrém přiklepnutí od Cuadrada znovu zakončoval James Rodríguez a zdálo se, že je rozhodnuto. Celou gólovou akci si alespoň za přispění dalšího příspěvku 442 můžete rozklíčovat zde.

Jestliže jsem první půli z celkového pohledu popisoval tak, že Kolumbijci kombinovali kolem středového kruhu a Uruguay přecházela do útoku rychleji, po pauze se vše přesně otočilo. Kolumbie se zaměřila na bránění, které jí vycházelo zpravidla skvěle, když už se však přeci jen do defenzivního valu hráčů ve žlutém vloudila chybička, vše zachránil opravdu fantasticky chytající brankář Ospina.

A tak přestože Kolumbijci nepředvedli svůj nejlepší výkon, a to ani zdaleka, nakonec si stále poměrně v poklidu dokráčeli pro postup do čtvrtfinále. V něm už čeká Brazílie a máme se opravdu na co těšit. Umlčí tancující Kolumbijci v čele s úžasným Jamesem Rodríguezem v pátek ve Fortaleze sen domácích Brazilců?

(mh)


PODCAST #16

• Reportová část (02:05-10:25)
- Hrdina: James Rodríguez (Kolumbie)
- Shrnutí: Defenzivní zodpovědnost Forlána a Cavaniho
- Zklamání: Eduardo Vargas (Chile)
- Shrnutí: Vidal versus brazilská záloha

• Preview Mexiko - Nizozemsko (10:30-29:30)
- Herrerovi "bojovníci za CONCACAF"
- Jak se liší mexické a nizozemské 3-5-2?
- Co s Wesley Sneijderem?
- Princip "reaktivního fotbalu"
- Epické epicentrum zápasu: Jak obstojí Salcido a jak to ovlivní Mexiko

• Preview Kostarika - Řecko (29:35-41:15)
- Návrat do roku 1990?
- Proměna Kostariky v sebevědomý celek
- O čem svědčí řecká fanouškovská petice
- Dvě odlišné mentality
- Epické epicentrum zápasu: Souboj standardek