Brazilský zápisník I. aneb Velké oči Nika Kovače

Obsahuje i podcast. V rámci doprovodného programu k mistrovství světa vám EuroFotbal kromě podcastů opět nabídne i analytické zápisníky, které se budou detailně zaobírat herními prvky všech 32 účastníků. První na řadě jsou pochopitelně aktéři včerejšího úvodního zápasu, Brazílie s Chorvatskem..

Struktura doprovodného programu je následující: Vždy ráno či v průběhu dne vyjde nový Zápisník s poznámkami k předchozímu hracímu dni, zpracovanými formou taktického pozápasového rozboru. Dřívější zápisníky obsahovaly také vyhlášení hvězd a odpadlíků dne, stejně jako různé střípky a zajímavosti; tyto dodatky však letos budou součástí podcastu, který bude vložen do každého Zápisníku vždy zhruba dvě hodiny před výkopem nového zápasu. Každý nový podcast bude samozřejmě obsahovat i subjektivní analytická preview na následující den.

První Zápisník vychází zároveň s prvním klasickým podcastem.


Brazílie - Chorvatsko 3:1 (1:1)

Když se pár dní před výkopem úvodního utkání objevily zvěsti, že chorvatský kouč Niko Kovač zvažuje postavit proti fyzicky silné a odolné Brazílii záložní řadu ve složení Ivan Rakitić, Luka Modrić, Mateo Kovačić, fanoušci okamžitě zbystřili; znamenalo by to, že Kovač, sám bývalý vynikající středopolař, se buď pokusí proti domácím kontrolovat hru, nebo má v plánu eliminovat Scolariho fintu se "zavěšením" jednoho hráče na nejhlouběji operujícího záložníka soupeře. Takto složené ofenzivní trio pak mělo Brazilce zaskočit svojí pohyblivostí a nečitelností.

Kovač svůj odvážný plán nakonec opravdu uskutečnil; zmíněnou trojici doplňovali v obraně Srna, Lovren, Ćorluka a Vrsaljko, na levém křídle nastoupil Ivica Olić, napravo Ivan Perišić, mezi nimi nahradil distancovaného Mandžukiće Jelavić. Scolari postavil své 4-2-3-1 bez překvapení, na podhrotových pozicích se tedy (zprava) objevili Hulk, Oscar a Neymar, na hrotu Fred a na pivotu Luiz Gustavo s Paulinhem. Sehranou obranu tvořili klasicky Dani Alvés, Thiago Silva, David Luiz a Marcelo.

Brazilský stratég tedy žádné změny na úvod nepřichystal; čekalo se, s čím vyrukuje Kovač. Ten se nakonec rozhodl vsadit na elasticitu: Pokud Kanárci útočili, měla se chorvatská záložní linie stáhnout až před vlastní vápno a vytvořit spolu s obrannou čtveřicí jakousi "dvojitou rojnici". Ideálním scénářem však bylo držet míč co nejvýše, aktivně presovat a favorita tak zaskočit už na jeho polovině. Kreativní schopnosti Modriće s Rakitićem pak slibovaly pravidelný přísun míčů do křídelních prostor, kde měli rychlíci Olić s Perišićem využívat defenzivní nestability brazilských beků.

Nutno říct, že to do značné míry fungovalo. Když po hodině hry přicházel za ofenzivní spojku Kovačiće na hřiště Brožović (a záloha se tedy papírově vyvážila), svítilo na tabuli stále skóre 1:1, přičemž k vítězné trefě Brazilcům dopomohl rozhodčí. Kovač ukázal, že se favorita rozhodně nebojí a že je schopen přizpůsobit taktiku podmínkám a soupeři. Někteří jeho hráči mu však určitě nepoděkují, což platí zejména pro Ivana Rakitiće.

Nejnovější přírůstek do barcelonské kabiny dostal nevděčný úkol být tím posledním z celé záložní trojice, a přestože se Kovač snažil ulevit mu co nejrovnoměrnějším rozdělením úloh na hřišti, bylo zkrátka vidět, že Rakitić ke své hře potřebuje mnohem větší volnost. Byl skvělý například v úvodu druhé půle, kdy Brazilci odpočívali a nechali Chorvaty hrát; tehdy se ukázalo, jak moc jsou Balkánci kombinačně schopní a šikovní i na malém prostoru, a Rakitić jejich hru z pozice deep-lying playmakera skvěle dirigoval. Jakmile je však Scolariho tým dostal pod tlak, Rakitić nedokázal poskytnout středu pole dostatečnou oporu, působil nervózním dojmem a dělal chyby.

Kovač měl zkrátka příliš velké oči. Postavil zálohu, jejíž všichni členové jsou nejsilnější na míči, Chorvaté však strávili většinu utkání bez něj. To odnesl zejména ztracený a nevýrazný Kovačić, svým způsobem však trpěli všichni. Včetně Luky Modriće, který sice podal vynikající výkon, nesčetněkrát dokázal udržet míč proti přesile a přesně rozehrát, příliš často byl však nucen řešit situace pod tlakem a na jistotu. Jakmile dostal trochu volnosti, byl k nezastavení - v úvodu se málem prosadil po sólové akci, v závěrečném tlaku rozdal několik výtečných pasů a vykoledoval si oranžový faul od Luize Gustava. V krytí míče a periferním vidění byl jednoznačně nejlepší na hřišti, zodpovědně bránil, rozehrával do křídelních pozic a neúnavně zakládal útoky, těžko se však zbavit dojmu, že se spolehlivým "držákem" po boku by byl pro Kovače ještě prospěšnější.

Vysoký presink a snaha udržet míč co nejdále od vlastního vápna byla z chorvatské strany vlastně nutnost; ukázalo se to pokaždé, když Brazilci "zapnuli" a probili se do útočné třetiny. Chorvatská obrana je poměrně pomalá a proti Neymarovi s Oscarem si dokázala poradit jen tehdy, když se na ně slétli dva nebo tři bránící hráči. Brazilci útočili více po pravé straně hřiště, což trochu odvedlo pozornost od špatného výkonu Darija Srny; ten zůstával na svoje poměry nezvykle zatažený, když se ale vydal dopředu, pokaždé z toho hrozilo nebezpečí (pro Pletikosovu branku).

Současný brazilský tým lze popsat jako devět "dělníků" a dvě velké hvězdy, kterým je dávána vítaná volnost. Jak Neymar, tak zejména Oscar si v podhrotové fázi často měnili pozice, Oscar dokonce strávil většinu zápasu na pravém křídle, zatímco Hulk s Fredem se do hry dostávali minimálně a spíše svojí fyzickou hrou dělali oběma hlavním aktérům potřebný prostor. K nějakému "joga bonito" má Scolariho tým skutečně daleko, nikdo ale nemůže zkušeného kouče osočovat z toho, že by jeho systém nebyl funkční - Neymar i Oscar jsou natolik talentovaní, že dokážou zápas rozhodnout prakticky sami. Dnes to koneckonců ukázali. Barcelonský křídelník zlikvidoval takticky zodpovědnou, ale pomalou chorvatskou defenzivu v první půli, záložník Chelsea v té druhé. A pokud by někdo pochyboval o důrazu a bojovnosti Kanárků, stačí se podívat na první jejich branku - bez příkladného (Oscarova) nasazení by se míč k Neymarovi ani nikdy nedostal, a my bychom byli ochuzeni o jeho fenomenálního "angličana".

Jak Oscar, tak Neymar navíc podali vynikající týmový výkon - i přes velké množství povedených sólových akcí (a v Oscarově případě i tří nebezpečných ztrát v úvodu zápasu) se zvládali vracet, díky svým volným pozicím představovali permanentní hrozbu a byla na nich vidět obrovská chuť pomoci Brazilcům k očekávanému úspěchu. Tato hladovost je jednou z největších předností současného Scolariho výběru.

Pokud jsme v souvislosti s Chorvaty zmiňovali taktickou zodpovědnost, je třeba udělat jednu výjimku, kterou je Ivica Olić. Kovač se i přes jeho pokročilý fotbalový věk stále spoléhá na jeho mimořádnou rychlost, což fungovalo ve chvíli, kdy si Olić držel svoji pozici na levém křídle - takto padly oba chorvatské góly, uznaný i neuznaný. Pokud byl Olić v útoku, zůstával Dani Alvés často prakticky bezmocný, a brejky po jeho lajně budou obrovskou chorvatskou zbraní i v dalších zápasech. Jenže výše uváděné kompaktní pojetí defenzivy nutilo zasloužilého veterána také bránit, k čemuž přistupoval dosti nezodpovědně.

To je mimochodem zároveň problém, s nímž se musí popasovat i brazilská obrana. Stoperská dvojice Silva - Luiz vypadá na papíře naprosto bezchybně, je však zapotřebí, aby se Thiago Silva skutečně projevoval jako kapitán a svého "rozlétaného" parťáka dirigoval, usměrňoval a vedl. Luiz podal velice dobrý výkon, o Silvovi se to však už říct nedá - místy to vypadalo, jako by z něj někdo vysál jeho pověstné organizační schopnosti. Ve spojení s nejistým a obtloustlým brankářem Césarem, kterému dělalo potíže ohlídat si své vápno, se pak do brazilské defenzivy vkrádal chaos, čemuž nepomáhaly ani (očekávané) výlety obou krajních beků.

V tento okamžik se ohromně hodí mít na hřišti někoho, jako je Luiz Gustavo. Nejzataženější muž brazilské zálohy je nesmírně platný jako dočasný záskok za Luize i Marcela, kteří při budování postupných útoků rádi vybíhají dopředu, zatímco je Gustavo zezadu jistí. Luiz je na hru ve středu pole zvyklý, Marcelo pak zvládá jak výlety na levé křídlo, tak i úlohu "hlídače" u středového kruhu, připraveného kdykoliv vyrazit kupředu. Gustavo je nejběhavějším mužem týmu, a přestože na hřišti nebývá příliš vidět, jeho role je v tomto směru nedocenitelná. Nesmí být však pověřen dirigováním hry a odemykáním soupeřových obran - od toho je na hřišti Paulinho.

Ten byl proti Chorvatsku až na několik povedených náběhů prakticky neviditelný, a útoky zakládané "posouvačem" Gustavem postrádaly rychlost, drzost i prvek překvapení. Brazilská rozehrávka tak často probíhala mnohem pomaleji, než by Scolariho forvardům vyhovovalo, a favorit se tak často musel uchylovat k centrovaným míčům ze stran, které však (s nevýrazným Fredem na hrotu) nenacházely adresáta. Případně se rozehrávky zmocňoval zatahující se Oscar, jehož služeb ale bylo zároveň potřeba výše na hřišti.

Celkově se dá říci, že i přes výraznou brazilskou převahu v držení míče šlo o zápas, který rozhodly individuální kvality Oscara s Neymarem. To není nic, za co by se Chorvaté měli stydět, v podobném ohrožení bude i drtivá většina všech dalších soupeřů Kanárků. Niko Kovač se uvedl odvážným taktickým plánem, který sice narazil na několik předvídatelných překážek, celkově však kolegu Scolariho v mnoha ohledech zaskočil a balkánský tým se tak nakonec oproti prognózám držel velice slušně. Potenciál chorvatské zálohy je enormní, nezbývá než přijít na to, jak jej co nejlépe využít. Brazilci naopak budou potřebovat větší spolehlivost od středové osy César - Silva - Paulinho - Fred.

(dz)


PODCAST #1

• Potěšili... Oscar (BRA), Luka Modrić (CRO)
• Zklamali... Ivan Rakitić (CRO), Júlio César (BRA)
• Preview ESP - NED: Měl by Del Bosque vsadit na hráče z Atlétika?
• Preview CMR - MEX: Týmy jednoho herního módu
• Preview CHI - AUS: Jak může Austrálie zaskočit favorizované Chilany?





Analytické preview k celé skupině B (z 8. 6. 2014):

Preview skupiny B by EuroFotbal.cz


PS: Na naší facebookové stránce, eventuálně na Twitteru, se již pod příslušnými odkazy můžete ptát našich redaktorů a hostů příštích podcastů na otázky týkající se dosud neodehraných duelů. V tomto případě tedy zápasů Kolumbie s Řeckem, Uruguaye s Kostarikou, Anglie s Itálií a konečně Pobřeží Slonoviny s Japonskem.