Brankářské jedničky favoritů

Pro každý tým, který chce na turnaji světových rozměrů uspět, je spolehlivý výkon hráče hájícího vlastní svatyni velmi důležitý. Každý brankář vyniká v jiné činnosti, ale jedno mají všichni společné - musí dát své obraně jistotu, že i přes nevydařenou ofsajdovou past, nepohlídaného hráče či podskočený balon, má před sebou forvard ještě jednu překážku...

Podívejme se tedy společně na pravděpodobné jedničky tří reprezentací, které jsou mnohými pasovány na místo nejvyšší, tedy vítěze mistrovství světa v Jihoafrické republice 2010.


Španělsko: Iker Casillas (29 let), Real Madrid
Stálicí mezi třemi tyčemi je ve Španělsku jednoznačně Iker Casillas. Prošel všemi kategoriemi reprezentačních výběrů, se kterými získal mnoho trofejí, ocenění a je určitě jedním z nejlepších a nejrespektovanějších brankařů na světě. V poslední době se často mluví o stagnaci jeho výkonů, a to i přesto, že by měl právě dospívat do nejlepších gólmanských let. Možná je to i proto, že je již od útlého věku skvělým hráčem a těžko hledá konkurenci. Ať je to jak chce, na klubové úrovni se mu rozhodně nedaří tolik jako s reprezentací, se kterou se před dvěma lety stal mistrem Evropy, a i proto si myslím, že bude mít velkou motivaci a touhu po vítězství, kterou v národním týmu cítí. Na záda mu navíc tlačí liverpoolská hvězda Reina a stále se zlepšující Valdes. I proto bude muset Casillas zabrat a ukázat všem, že jeho chyby, kterých se v poslední době dopouštěl, byly jen přechodným obdobím a je to právě on, kdo by měl krýt útočně laděným Španělům záda.

Klady: obrovské zkušenosti, sehranost s týmem, předvídavost, motivace

Zápory: nemá konkurenta, nepřesvědčivé výkony a časté chyby


Brazílie: Júlio César (30 let), Inter Milán
V brazilském národním týmu se objevil poprvé v roce 2004 v zápase proti Chile. V tomto roce byl také reprezentační jedničkou na Copa América. V dalších letech ho z branky vytlačil Nelson Dida, který hájil barvy AC Milán. Po přestupu ke konkurenčnímu Interu se César stal opět stabilní jedničkou kanárků. V poslední době laboroval se zraněním zad, vynechal přípravný zápas s Tanzánií, ale nyní hlasí, že je všechno v pořádku a je připravený nastoupit. S výkonem gólmana úzce souvisí defenzivní činnost celého týmu. A v tom by mohl být největší problém brazilské jedničky, která je zvyklá na téměř bezchybný a konsolidovaný výkon obrany, kterou v Interu diktoval José Mourinho. Trenér jihoameričanů Carlos Dunga naopak ordinuje mnohem útočnější pojetí hry a Júlio César tak bude muset ukázat, že je mužem na pravém místě a dokáže pochytat větší množství střel, než na něj chodilo v Lize mistrů či Serii A. 

Klady: chuť zakončit veleúspěšnou klubovou sezonu ziskem čtvrté trofeje, reflexy
Zápory: nedávné zranění, únava, je zvyklý hrát za skvělou obranou


Anglie: Robert Green (30 let), West Ham United
Největší slabinou reprezentace Albionu je bezesporu post gólmana. V Anglii je spousta dobrých brankářů, ale ani jeden z nich nedosahuje těch nejvyšších kvalit. Do brány se dostali sice všichni tři strážci svatyně, kteří jsou nominovaní na MS, ale ani jeden z nich zatím nepřesvědčil italského kouče Fabia Capella, aby z něj učinil týmovou jedničku. Davidu Jamesovi, který je určitě nejzkušenějším z trojlístku, je už 39 let a naopak Joe Hart, který byl jedničkou ve výběru do jednadvaceti let, je stále teprve na začátku své kariéry, vždyť je mu pouhých 23 let. Možná i proto vychází z tohoto minisouboje uvnitř červenobílé reprezentace jako "mezi slepými jednooký král" brankář londýnských kladivářů Robert Green. Jak již bylo zmíněno, ani o něm se nedá říct, že by patřil do TOP 10 nejlepších brankařů světa nebo že by chytal v klubu, který hraje evropské soutěže. O to víc bude chtít získat s reprezentací cennou trofej, které se ve West Hamu dočká jen velmi těžko.

Klady: často musí zasahovat, je zvyklý na chyby v obraně
Zápory: tlak ze strany médií, fanoušků a hlavně dvou stejně kvalitních golmanů na lavičce, nezkušenost z větších turnajů


Když bych měl všechny tři brankaře porovnat, vychází mi, že Iker Casillas je na tom podobně jako Júlio César - oba jsou v poslední době velmi úspěšní, hrají v evropských velkoklubech, jsou stabilními oporami v reprezentaci i klubu, mají hodně zkušeností na mezinárodní i klubové úrovni, v tomhle všem za nimi Green pokulhává. Naopak, když se budeme bavit o defenzivní činnosti týmu, je na tom naopak anglická reprezentace nejlépe, umí zahrát zezadu, pomoci gólmanovi, Španělsko i Brazílii zdobí hlavně kombinační, ofenzivní fotbal a často nabízí soupeřům prostory pro brejky, které jsou většinou nuceni řešit právě až brankaři.

Nechme se překvapit, jestli Vicente del Bosque bude nadále důvěřovat velezkušenému Casillasovi, jak se popere César s diametrálně odlišným stylem hry žlutozelených a jestli Green odchytá vydařené mistrovství a konečně v něm Anglie najde spolehlivou reprezentační jedničku, nebo ho z brány vytlačí ambiciozní mladík Joe Hart či harcovník David James.