Boavista se dnes ocitá nejblíže a zároveň nejdále od spásy

Zvláště krušné dny zažívá kdysi blyštivá portugalská značka jménem Boavista. Klub proslulý šachovnicovými trikoty je již nějakou dobu v nucené správě, jeho dluh stále spočívá v astronomických výšinách a do toho všeho teď ze zdravotních důvodů odstoupil prezident Manuel Maio.

Ale začněme tím patrně jediným příjemným: zdá se totiž, že po dlouhé době hledání by Boavista přeci jen mohla najít světlo na konci tunelu. Před správní soud v Lisabonu zrovna míří jakési celistvé odvolání s ohledem na čtyři roky starý "řízený sestup" z první ligy. Tehdy byl portský celek vyloučen z elitní společnosti na základě nařčení z úplatků - a panteři se nyní u poměrně významné instituce budou snažit dokázat jejich křivost.

Zároveň jde ale o jakousi dvojsečnou zbraň. V případě úspěchu bude mít Boavista nárok na tučnou finanční kompenzaci plus určitě využije práva zažádat o reinstalaci do nejvyšší soutěže (sem nicméně vede předlouhá, trnitá cesta). Na druhou stranu ale správní soud zůstává zjevně poslední instancí, která může tradiční klub spasit. Jeho negativní verdikt se tedy pravděpodobně bude rovnat faktickému konci Boavisty, jak jsme ji znávali.

Ta koneckonců již nyní přežívá - metaforicky řečeno - ve vegetativním stavu, na přístrojích. Vždyť jejich finanční závazky sahají do výše 80 milionů liber, navíc jeden jejich díl má i celkem aktivního vymahače v osobě Essameho Guye.

Momentálně 27letý Kamerunec a v současnosti zaměstnanec ruského Těreku je bývalým hráčem Boavisty. V jejích službách působil mezi lety 2005 a 2007, čili v období, které vlastně ústilo v krizi, korupční aféru a dvojí sestup. Guyovi dodnes Boavista zvládla splatit jenom nějakých 70 % dlužné částky, přičemž v listopadu tohoto roku se do celé věci vložila i FIFA: z jejího rozhodnutí Os Axadrezados před více než dvěma týdny přišli o šest bodů do ligové tabulky.

A tím se přispělo k dalšímu faktoru, proč aktuálně Boavista nedýchá, spíš jen ztěžka oddychuje. O jejím herním výkazu se totiž aktuálně vážně nemá cenu dlouze bavit. Loni čtvrtý nejlepší účastník třetí ligy je po devíti odehraných kolech jedenáctý s deseti body k dobru. Šestnáctičlenný kolektiv přitom jistojistě opustí hned čtyři členové a o setrvání pátého od konce (v tuto chvíli sedícího jediný krok za Boavistou) se pak navíc zvláštním způsobem rozhoduje až po uzavření sezony.

Pád do čtvrtého podlaží je přitom pro kostkované pochopitelně absolutně nemyslitelný. Boavistu už tak dost poškodily ročníky 2008/09 (sestup do třetí ligy), respektive 2010/11 (BFC nepostoupilo výše navzdory identickému počtu bodů s prvním a lepšímu skóre - rozhodl horší vzájemný zápas).

"Myslím, že ještě nějakou chvíli vydrží, minimálně do okamžiku, než budou definitivně zamítnuty protesty vůči sestupu v roce 2008," vyhlíží další trvání nepříjemného statusu quo přední expert na portugalskou kopanou Ben Shave ze serveru PortuGoal.net. Ani on v tuto chvíli není optimistou; prý má tušení, že se Boavistě x let starý verdikt zvrátit nepodaří. Naproti tomu ale tvrdí, že výsledky podobně komplikovaných soudních řízení se jednoduše nedají předpovědět, a tak nezbývá než prostě čekat a doufat.

V porovnání s tím vším se pak naťuknutá rotace na postu klubového prezidenta zdá být až nicotnou záležitostí. Koneckonců ti méně pozorní si Manuela Maia snad ani nevšimli. Vždyť tento nezáviděníhodný post zastával sotva půl roku, do funkce byl dosazen coby jediný kandidát a navíc de facto jen povýšil z role viceprezidenta. Ani tentokrát se na tuto konkrétní sesel celkem přirozeně nikdo nehrne; přesto z voleb mohou mít příznivci Boavisty předem dobrý pocit.

Favoritem a prakticky jediným médii zmiňovaným aspirantem totiž zůstává João Loureiro, symbol dávných úspěchů. Právě tento pán Boavistě předsedal v letech 1997 a 2007; a roku 2001 se mohl prohlásit za nejmladšího prezidenta portugalského klubu, který dohlížel na mistrovskou jízdu svých oveček. Jde tedy o ikonickou postavu, navíc kompletně očištěnou od veškerých nařčení spojených s korupční kauzou, což v těchto dnech musí každému znít jako rajská hudba.

Uzávěrka prezidentských přihlášek byla stanovena na příští pátek, termín voleb dosud nikdo nevypsal. João Loureiro ale dost možná vůbec nenajde konkurenta, takže dojde akorát na formální vyhlášení "výsledků". Sám Loureiro koneckonců o návrat usiluje hlavně na základě petice s mnoha sty podpisy - takové podpory se nikomu dalšímu zaboha nedostane.

A dokud veskrze populární osoba skutečně nezasedne na povědomé křeslo, zbývá jediná doopravdy hmatatelná útěcha - minulost. Připomeňme si tedy i my, že mužstvo, které momentálně na poloviční úvazek trénuje bývalý reprezentant (a v nouzi i stále aktivní hráč) Petit, jednou oslavilo mistrovský titul (2001), pětkrát se těšilo ze zisku domácího poháru (1975, 1976, 1979, 1992, 1997) a především působilo coby ukázkový zdroj fotbalového talentu.

Pod křídly hrdé Boavisty přeci rostli borci jako José Bosingwa, Raul Meireles, Nuno Gomes, Ricardo, Pedro Emanuel nebo právě Petit, vzpomínáte?