Během repre pauzy zaujali jen tři hráči. Česko výhrami splnilo povinnost, musí ale zabrat

Dva úvodní zápasy, dvě výhry a průběžné první místo v kvalifikační skupině na MS 2026. Česká reprezentace odstartovala cestu do Ameriky tak, jak jsme očekávali. Z pohledu výsledků. Jak to vypadalo na hřišti, si rozebereme v novém Prostoru Jana Morávka.

Potvrdilo se, že los k nám byl v kvalifikaci přívětivý. Na úvod jsme dostali dva soupeře, se kterými byla povinnost vyhrát, a to se také zvládlo. Nemohu se ale zbavit trochu hořké pachuti, kterou z obou zápasů mám. Čekal jsem, a možná ne sám, že to z naší strany bude mnohem suverénnější.

Myslím si, že národní tým bude dál pod tlakem médií, veřejnosti a expertů, protože nám zkrátka nenabídl výkony, které bychom vzhledem k jeho síle očekávali. Nesmíme si namlouvat, že je všechno v pořádku a bylo to dobré. Nebylo. Bylo toho málo. Musíme být na sebe náročnější.

Hlavně v prvním utkání proti Faerským ostrovům to zavánělo pěkným průšvihem. U druhého zápasu proti Gibraltaru bych zase čekal větší rozdíl ve skóre. Už jen proto, že člověk viděl výsledky v minulé kvalifikaci a Gibraltar doma dostával příděly 0:6 či 0:7. O výsledku 0:14 s Francií se asi nemusíme ani bavit.

Myslím si, že kdo viděl zápas, mi dá za pravdu, že šance na podobný výsledek jsme rozhodně měli, ale nezachovali jsme se dobře ve finální fázi. Soupeř ve druhé půli fyzicky odešel, a my tak měli dostatek možností výrazněji navýšit skóre.

Před a po utkání s Faery se hodně propíralo rozhodnutí hrát na dvě "věže" Patrika Schicka a Tomáše Chorého. Jsem v pohodě s tím, že to trenér chtěl zkusit, i když si myslím, že oba si jsou v dost věcech podobní a mohli by si spíš překážet. Jde mi ale o jinou věc.

Přijde mi, že to trenéři zkusili v zápase, kdy měla hrát sestava, která vyběhla na Gibraltar, a opačně - dva útočníci by mi dávali smysl do otevřené obrany úterního soupeře.

Zatímco v sobotu jsme dobývali a neměli tolik balonů ve vápně, v úterý jsme naopak měli přes 90 doteků s míčem v pokutovém území soupeře. To je obrovské množství a jen to ukazuje, jak byla defenziva Gibraltaru roztrhaná a otevírala nám hodně prostoru.

Zvláštní mi přišlo také posazení Matěje Šína na tribunu, protože to byl zrovna zápas, kdy přesně takový hráč může dostat třeba 45 minut šanci, aby hrál. S Chorvaty či Černou Horou to bude daleko složitější.

Místo toho trenéři při hledání hráče, který to odnese, ukázali na nejmladšího, aby nešli znovu ti samí jako v sobotu. Vznikla tak situace, v níž měla reprezentace na lavičce Alexe Krále, Michala Sadílka a Jiřího Boulu. Jestliže si trenér Hašek po Faerech stěžoval na to, že v týmu nemá kreativitu, proč dopustil, aby Šín odehrál za oba zápasy 12 minut a Vasil Kušej byl na tribuně a poté nedostal ani minutu?

Nakonec jsme proti dvěma soupeřům, které jsme měli jasně přehrát, vstřelili jen tři góly ze hry, ostatní po standardních situacích. To mi přijde málo. I po tomto srazu by tedy jedním z hlavních témat mělo být, že nám dělá obrovský problém být kreativním týmem.

Strašně bych si přál, aby trenéři hledali a dávali šance hráčům, kteří si něco dovolí, mají dovednosti, rychlost. Aby s nimi pracovali a posouvali je. I když to třeba nepůjde na první dobrou, tak si je zkrátka chystali.

Viděli jsme to na Václavu Černém, který jako jeden z mála v základní sestavě právě tohle splňoval, a byl to on, kdo nám druhý zápas takřka udělal. Jenže my nemůžeme čekat na to, až se objeví další takový kluk, prosadí se v cizině a my jej pak jen jednoduše povoláme do reprezentace. Takhle snadno to nepůjde.

Výhledově nás také bude čekat téma krajních obránců. U Vladimíra Coufala je znát, že nehraje ve West Hamu a měl zdravotní problémy. Český tým to bude postupně limitovat, pokud svoji situaci nevyřeší. Otázka je, zda má jak. Kromě Davida Douděry na jeho post moc adeptů nevidím.

Ideální není ani situace vlevo, kde se protočili Jaroslav Zelený a David Jurásek. Zelený v obou zápasech obstál, ale nejsem si jistý, zda je to ideální, případně koncepční varianta i do těžších zápasů. U Juráska bude důležité, jak bude vytížený a především kde. I on to má v Hoffenheimu složitější.

Kdybych měl hledat pozitiva, řeknu tři jména: Schick, Černý a Ladislav Krejčí. Tři kluci z ciziny, u kterých bylo obrovsky znát, že jsou v herní pohodě, daří se jim venku a dodávají týmu klid a jistotu. Stálo to na nich.

Už v červnu nás čekají Černá Hora a Chorvatsko a to bude sraz, který o síle českého výběru mnohé napoví. Když se na to člověk dívá na papíře, říká si, že vše je nalajnované tak, abychom postoupili na mistrovství světa. Los je k nám přívětivý. Pak si ale pustíte zápasy s Faerskými ostrovy či Gibraltarem a zase vystřízlivíte.

Chorvaté jsou, i přes značně starší tým, silným soupeřem, který má kreativní složku na zcela jiné úrovni než my. Očekávám, že se Hašek a spol. budou chtít vrátit k tomu, co nám pomohlo na podzim, tedy k agresivnímu a důraznému způsob hry, v němž se snažíme soupeře uštvat hlavně po fyzické stránce.

Občas to navíc bývá tak, že proti silným soupeřům se vybičujete k lepším výkonům. Myslím, že na to právě trenéři spoléhají, že se červnové a podzimní zápasy o vše, budou hrát v jiné atmosféře i tempu. Ale jen spoléhání nás na mistrovství světa určitě nedostane.