Beckham, Drogba či Mbappé aneb hvězdy v rolích majitelů. Fábregas u nadějného projektu

Asi téměř každý si někdy zahrál fotbalového manažera a zkusil si, jaké to je, když rozhoduje o dění ve fotbalovém klubu. Zatímco většina zůstala jen u herního simulátoru, najdou se šťastlivci, kteří si to mohou zkusit i v reálném životě. O tom všem v komentáři hovoří expert Livesportu Jan Morávek.

V posledních letech jsou to čím dál častěji bývalí i současní profesionální fotbalisté, kteří aktivně investují do klubů, vstupují do nich jako akcionáři či členové vedení a podílejí se na jejich řízení. Transfermarkt nedávno přinesl informaci, že podle jeho databáze má 87 majitelů klubů za sebou hráčskou kariéru a 16 z nich je stále aktivní. Tento seznam brzy rozšíří i Vinícius Jr., který vstoupí do portugalského klubu Alverca.

V dnešním fotbalovém světě je to trend, který bude podle mého názoru i nadále pokračovat. Hráči jako právě Vinícius Jr. či Kylian Mbappé (Caen) investují do menších klubů, u nichž cítí potenciál postoupit či vyrůst v zajímavou ambiciózní adresu.

Bavíme-li se o růstu, musíme zmínit Davida Beckhama a jeho investici do Interu Miami. Když v roce 2014 požádal o licenci v MLS, tehdejší odhadovaná cena vycházela zhruba na 25 milionů dolarů. Před příchodem Lionela Messiho měl klub odhadovanou hodnotu přes 600 milionů dolarů. Dnes už je to přes miliardu.

A to není jediná aktivita anglické hvězdy. Společně s bývalými spoluhráči z Manchesteru United si založili skupinu Class of 92, v níž figurují například Ryan Giggs, Phil i Gary Neville či Nicky Butt. Společně pak vstoupili do anglického Salfordu.

Ale zpátky k Miami, kde Beckham vybudoval obrovský projekt a odvedl mimořádný kus práce v propagaci MLS. Už jenom tím, jaké přivedl do klubu hráče. Myslím si, že jednou bude brán za jednoho z největších propagátorů MLS.

I kdyby se Beckham rozhodl podílu zbavit, už nyní je jisté, že odejde v obrovském plusu. I to je jeden z důvodů, proč fotbalisté neváhají do klubů investovat - jakmile se potkají veškeré důležité faktory potřebné pro úspěch, je to sázka na jistotu.

Existují však i případy, v nichž slavný fotbalista s koupí neuspěl. Například Didier Drogba byl prvním hrajícím vlastníkem klubu, když si v roce 2017 pořídil Phoenix Rising. Tuhle kapitolu jeho kariéry však, narozdíl od té Beckhamovy, člověk příliš nezaznamenal.

Nevalně se vedlo i čtveřici Eden Hazard, Demba Ba, Moussa Sow a Yohan Cabaye, kteří získali podíl v San Diego 1904 FC, který měl velké plány. Nakonec se v roce 2021 spojil s jiným celkem Albionem San Diego a původní klub už neexistuje.

Umět svůj projekt prodat médiím i partnerům je zkrátka klíč k úspěchu. To se ale netýká Gerarda Piquého, který sice šlape spíš do malého fotbalu, koupil ale i jeden klasický klub. Je totiž vlastníkem Andorra FC, což je historicky první založený fotbalový klub v Andoře. Piqué si ho pořídil, když ještě hrál v nižších španělských soutěžích, nyní je ve druhé a plán je takový, že do budoucna by je chtěl bývalý stoper Barcelony dostat i do LaLigy.

Pokud bychom měli jmenovat i další současné či bývalé hráče s podíly v klubech, byli by to například Ronaldo (Valladolid a Cruzeiro), Paolo Maldini (Miami FC), Zlatan Ibrahimovič (Hammarby), Wilfried Zaha (AFC Croydon Athletic), Sadio Mané (Bourges Foot 18), N’Golo Kanté (Royal Excelsior virton), Hector Bellerín (Forest Green Rovers FC), Jamie Vardy (Rochester New York FC), César Azpilicueta (Hashtag United) či Thierry Henry (Como).

Zajímavé je i spojení Pereho Guardioly (bratr Pepa) s Gironou. V roce 2017 vstoupil do majetkové struktury a spekuluje se o tom, že prsty v řízení klubu má proto tak trochu i jeho slavnější bratr, jenž trénuje City.

Bývalí fotbalisté nezahálí ani jinde. Šindži Okazaki, který hrával za Mohuč, si v Německu založil zbrusu nový klub. Jeho FC Basara Mohuč hraje šestou nejvyšší soutěž. Okazaki je majitel a trenér a většinu kádru tvoří mladí Japonci, kteří sem proudí s vidinou, že zaujmou větší kluby - především samotnou Mohuč, která má v kádru už nyní dost japonských hráčů. O podobný vzorec se pokouší i bývalý brankář Gábor Király (ano, ten co nosil tepláky) v Maďarsku.

Ne vždy to ale jde jako po másle. Valladolid sestoupil pod Ronaldem, Zlatan si zase zavařil, když koupil jednoho z největší rivalů Malmö, kde s kariérou začínal.

Dobře to však naopak šlape na severu Itálie, kde se sešla výjimečná skupina lidí, kteří si dali za úkol povznést fotbalový klub v Comu, nedaleko Milána. V majetkové struktuře se dvěma bohatými bratry jsou zapojeni již zmíněný Henry a částečně i Cesc Fábregas. Do vedení navíc míří Raphaël Varane, jenž měl původně přijít jako posila, zranění mu ale ukončilo kariéru, a tak se místo toho stane jedním ze členů představenstva.

Jejich projekt v mých očích zatím vypadá zajímavě. Baví mě ho sledovat z povzdálí. Henryho, který často chodí do studia jako expert na Ligu mistrů, mám rád a jeho názory jsou mi blízké. Proto kvituji, že právě on a Fábregas dostali prostor, aby vedli Como.

Několikrát jsem si pustil i jejich zápasy a hrají líbivý fotbal. Pracují na novém stadionu, porazili Neapol, mají slibnou pozici a do budoucna se dá čekat nejspíš i posun tabulkou. Líbí se mi i jejich přestupová politika. Kromě zvučných jmen se nebáli sáhnout ani po talentovaných mladících. V jejich dresu září například záložník Nico Paz, který přišel z Realu Madridu a Assane Diao z Betisu, jenž má v osmi zápasech pět vstřelených branek. Trefil se proti AC Milán, Juventusu i Neapoli.

Nedivil bych se, kdyby podobných talentů přišlo více. Jen si to vezměte: hrajete Serii A, žijete v krásném městě v Itálii, trénuje vás Fábregas a ve vedení jsou Henry či Varane. Co si přát víc? Como navíc není klubem, který by hráče vzal jen na hostování. V zimě ukázali, že nemají problém si posily koupit. Dialo je vyšel na 15 milionů eur, a to byl velký talent Betisu. Zlákat se jim povedlo i Caquereta z Lyonu. Cítím z toho projektu dobrou energii a jsem zvědavý, kam to celé povede.

Snad si nenaběhnu, když řeknu, že něco podobného v Česku vnímám u Liberce. Přijde mi, že má velký potenciál, který chtějí lidé v klubu využít. Přišel do něj zajištěný majitel, sportovní úsek pod sebou má Jan Nezmar s Theem Gebre Selassiem a Radoslav Kováč je v mých očích stále trenér s potenciálem se jednou výrazněji prosadit.

Na hřiště se jim to sice zatím bohužel moc dobře převést nedaří, rozhodně bych ale nad tímto českým projektem, který mi Como připomíná, nelámal hůl.