Asijský pohár 2015: Závěrečné shrnutí (2/2)

Uplynul už více než týden ode dne, kdy se definitivně uzavřel Asijský pohár 2015, my se však ještě jednou - a naposledy - přenášíme do dějiště australského šampionátu s avizovanou další částí našeho dvoudílného souhrnu. Dnes si posvítíme na vybrané individuality; hvězdy i propadáky...

Šestnáctá edice asijského fotbalového svátku, který se koná pouze jednou za čtyři roky, se bez větších debat vydařila.

Například uznávaný a dlouholetý reportér australské stanice SBS Scott McIntyre dle svých slov ještě žádný lepší Pohár nezažil a takových expertů byste vážně našli vícero.

Co že přesně stojí za podobnými tvrzeními?

V první řadě je to rostoucí kvalita kolektivů. Například výběry Íránu a Číny, ale i takového Kuvajtu nebo Bahrajnu, na relativně omezeném prostoru vykázaly jednoznačný progres v ohledu vyváženosti defenzivní a ofenzivní složky. A třeba oba finalisté, Austrálie s Jižní Koreou, se především směrem dozadu mohli spolehnout na daleko větší kohezi než ještě před pár měsíci v Brazílii.

Ve druhé řadě jde pak ale samo sebou také o čím dál lepší, ne-li přímo všestrannější individuality. Zejména čínská Super League, australská A-League a blízkovýchodní Arab Gulf League (Spojené arabské emiráty) v tomhle směru ušly v nedávné době ohromný kus dopředu a jsou v tuhle chvíli schopny produkovat mnohem vyspělejší fotbalisty než před oněmi čtyřmi lety.

O lecčems vlastně vypovídá rovněž věk všech pořadateli oceněných účastníků. Nejlepší brankář Mathew Ryan (22), nejproduktivnější střelec Ali Mabkhout (24) i nejužitečnější hráč turnaje Massimo Luongo (22) dávají pospolu jasně najevo, že Asie nemá o stoupající hvězdy žádnou nouzi.

Kdo tedy v průběhu lednového Asijského poháru 2015 zaujal svými výkony ze všech nejvíce - ať už v tom pozitivním, nebo negativním slova smyslu - a kdo stojí za pěticí nejkrásnějších gólů mistrovství? Právě to vám prozradí následující řádky...

---

TŘI NEJVĚTŠÍ HVĚZDY TURNAJE


Trent Sainsbury, Austrálie. Zdroj: eatsleepsport.com


Trent Sainsbury (Austrálie)
Vzpomínáte si na permanentně dezorientované, stěží vyvážené stoperské duo Austrálie na mistrovství světa? Tak na to rychle zapomeňte. Pro tuto příležitost totiž Alexe Wilkinsona nahradil teprve 22letý Trent Sainsbury, jenž světový šampionát zmeškal kvůli zranění, a docela sám takhle celou situaci obrátil vzhůru nohama. Příkladné čtení hry a vyhodnocování krizových situací, vytříbený cit pro výběr místa při útočných standardkách a nadprůměrná schopnost přesně distribuovat balon po zemi i vzduchem - to jsou všechno atributy, jimiž Sainsbury viditelně obohatil herní projev Socceroos. A při tom všem je navíc nasnadě dodat, že zadák nizozemského Zwolle postupem času nikterak nepolevoval, ba spíše rostl. Z rohového kopu vsítil vítěznou branku semifinále a po rozhodující bitvě o nejcennější kov byl konečně poprvé vyhlášen oficiálním mužem zápasu.

Ki Sung-yueng (Jižní Korea)
Totální jistota a symbol konzistence. Ki Sung-yueng se sice v reprezentaci dál drží poměrně zkrátka, co se vyvíjení tlaku na soupeřovo vápno týče, ovšem o to spolehlivějším dispečerem a zdrojem nutné stability se pro Jižní Koreu v Austrálii ukázal být. Středopolař velšského Swansea v sobě snoubí fyzickou sílu, přirozenou inteligenci i brilantní kopací techniku, pročež je uprostřed pole schopný předvádět efektní a přece stoprocentně účelné vývrtky. Od balonu prakticky neodstavitelný, na přihrávce prakticky bezchybný a vrchem ještě velice schopný v roli exekutora standardních situací... Ki Sung-yueng zkrátka dál zůstává jednou z těch nenapodobitelných hvězd, jejíž existence by si cenil naprosto každý kontinent. Bez výjimky v tom našem "starém".

Omar Abdulrahman (Spojené arabské emiráty)
Pravděpodobně nejvýjimečnější fotbalista Asie, co se prostorového vidění, představivosti a konečně i exekuce týče. Omar Abdulrahman dokáže být pěkně líný a je schopný klidně i po delší dobu odevzdávat jeden balon za druhým jen proto, že za každou cenu potřebuje působit speciálně, ale kdo by si na něho proboha stěžoval, když pak zčistajasna vykouzlí jeden dechberoucí lobovaný pas za obranu a vysloveně lusknutím prstu pro svůj tým udělá důležitý gól? I přes svou subtilní postavu je navíc "Amoory" překvapivě silný na míči a stylem jeho vedení vskutku nápadně připomíná Davida Silvu. Nefalšovaný génius řemesla tvůrce hry a dá se říci, že zpravidla i okamžitý a univerzální favorit všech Evropanů či Lationameričanů, kteří se zrovna odhodlají naladit si nějakou tu asijskou kopanou. Však se račte nechat okouzlit sami.

ALL-STARS TURNAJE

All-stars "B" tým: Kim Jin-hyeon (Jižní Korea) - Ivan Franjić (Austrálie), Zhang Linpeng (Čína), Jalal Hosseini (Írán), Yuto Nagatomo (Japonsko) - Andranik Teymourian (Írán), Yaser Kasim (Irák) - Ashkan Dejagah (Írán), Sardor Rašidov (Uzbekistán), Mathew Leckie (Austrálie) - Son Heung-min (Jižní Korea).

---

TŘI NEJVĚTŠÍ PROPADÁKY TURNAJE


Shinji Kagawa, Japonsko. Zdroj: thepeoplesperson.com


Shinji Kagawa (Japonsko)
Zhruba od roku 2012 se čeká a čeká a čeká... a ten "pravý" Shinji Kagawa pořád nikde. I když byl tento vážený talent japonské kopané po očekávatelně mizerném mistrovství světa konečně vysvobozen z Manchesteru United, na tomto srazu asijské smetánky nějaký posun prokázal jen stěží. Ano, Kagawa technicky asistoval u dvou gólů, nicméně obě tyto nahrávky pocházejí z úvodního vystoupení proti nejslabšímu týmu široko daleko (Palestině), přičemž k první z nich navíc přišel jako slepý k houslím. A mimoto opravdu nepředvedl nic světaborného. Na druhou stranu, vinit zde můžeme také trenéra Aguirreho, který fotbalistu Borussie Dortmund jako jediného ofenzivního hráče nechal odehrát kompletní minutáž, aniž by mu dal oddechnout (což se po jeho příšerném výkonu v druhém skupinovém zápase přímo nabízelo), nebo ho třeba načas přesunul doleva na místo Inuiho.

Server Džeparov (Uzbekistán)
Hodně falešná labutí píseň jednoho z nejnadanějších a po právu také nejopěvovanějších asijských fotbalistů tohoto milénia. Server Džeparov šel do turnaje s cílem odtáhnout Uzbekistán konečně za medailemi; místo toho si ale na place odkroutil akorát ubohých 151 minut, aby se v rozhodujících duelech na hřiště nepodíval ani z lavičky. A jakkoliv by se to kdekomu mohlo zdát kruté, faktem zůstává, že Džeparov v úvodních dvou zápasech opravdu nic nepředvedl. To spíš naopak vypadal být příliš statický, prostý jakékoliv invence - a výrazně tak přispíval k původně mrtvolnému projevu celého týmu.

Boualem Khoukhi (Katar)
Vyhaslá kometa; alespoň tedy pro tuto chvíli. Alžírský rodák prožil věru fenomenální rok 2014, když nejprve Kataru vystřílel triumf na Západoasijském mistrovství a vzápětí se ukázal být rozdílovým hráčem také ve vyřazovací fázi zlatého Poháru Perského zálivu. Jenže australské prostředí stále teprve 24letému ofenzivnímu záložníkovi vůbec nesvědčilo. Khoukhi se sotva přiblížil k brance soupeře a za celou dobu se zmohl jen na dvě vytvořené šance a všehovšudy jedinou střelu mezi tři tyče. Ve finále je pak tedy docela příhodné, že o Khoukhim od konce Asijského poháru nikdo neslyšel - a to dokonce ani manažer jeho vlastního klubu Al Arabi, který čerstvě přiznal, že "nemá nejmenší tušení, kde se teď nachází". Rychle (slávu) nabyl, rychle jí taky pozbyl?

---

TŘI NEJŽHAVĚJŠÍ ARTIKLY Z ASIJSKÉHO PROSTŘEDÍ


Ali Mabkhout, Spojené arabské emiráty. Zdroj: sportsfan.com.au


Ali Mabkhout (Spojené arabské emiráty / Al-Jazira)
Tohoto kanonýra bychom, přiznávám, klidně mohli prohodit s ještě o rok mladším Omarem Abdulrahmanem. Především pro větší pravděpodobnost Mabkhoutova přesunu "za lepším" ovšem volím právě tuto cestu. Zatímco si totiž Abdulrahman v SAE užívá královského platu i statusu obyčejné celebrity, 24letý útočník je z docela jinačího těsta. Nejlepší střelec loňského Poháru Perského zálivu i tohoto šampionátu se zaprvé na úplném výsluní nachází teprve krátce (pořádné jméno si v Al-Jaziře získává teprve poslední dobou po boku Mirka Vučiniće), takže ještě není tak zhýčkaný. Zadruhé sám forvard několikrát prohlásil, že by byl transferu na náš kontinent skutečně nakloněn. A konečně zatřetí Mabkhout pracuje na plné obrátky za každých okolností a v jeho prospěch (kromě obligátního instinktu predátora) hovoří také neuvěřitelná versatilita, když za vlastní klub i reprezentaci běžně nastupuje nalevo, ve hrotu a sporadicky i napravo útočného trojzubce.

Sardor Rašidov (Uzbekistán / FC Bunjodkor)
Poněkud pozdě rozkvetlá květinka, která však zároveň ani omylem není tak stará, aby neměla být schopna udělat díru do světa - respektive Evropy. Ostatně, 23letý křídelník už dle některých spekulací poutá zájem milánského Interu, a tomu by se na základě jeho výkonů v Austrálii vpravdě nešlo divit. Loni nejlepší střelec Bunjodkoru (10 ligových gólů) byl totiž suverénně nejnebezpečnějším Uzbekem na turnaji, přičemž zdánlivě rostl zápas od zápasu a zaujal stejnou měrou jako žolík pro závěrečné pasáže (první dvě utkání ve skupině) i jako startér. Jakmile se koneckonců poprvé objevil v zahajovací jedenáctce, hnedka sestřelil Saúdskou Arábii dvěma brankami. Rašidov je především vynikajícím střelcem ze střední vzdálenosti, v tomto ohledu zvláště zákeřným levákem na pravém křídle, ale i skvostným driblérem a zakončovatelem schopným ideálně načasovaného záběhu za defenzivní linii. Proti Jižní Koreji ve čtvrtfinále potom tento všestranný borec zaujal i jako vrchní kreativní síla.

Morteza Pouraliganji (Írán / Naft Teherán)
Jedna z největších senzací šampionátu, jednoznačně. Pokud Pouraliganji ve svém klubu Naft Teherán běžně utváří double pivot jakožto defenzivní záložník a leckterým íránským fanouškem je vnímám spíše coby nástupce legendárního středopolaře Javada Nekounama, pro tento turnaj se 22letý univerzál bleskurychle přeměnil ve stopera - a to s nevídanou grácií. Spolu s mnohem zkušenějším Jalalem Hosseinim se oba podepsali pod nulu inkasovaných branek napříč třemi skupinovými zápasy a konkrétně rodák z úplného severu země mužstvu viditelně pomáhal i s rozehrávkou. Ve čtvrtfinále pak nedávný debutant v národním týmu předvedl jaksi ambivalentní, lehce nevyzrálý výkon (na jednu stranu hlavou heroicky vyrovnával, na stranu druhou posléze hloupě zavinil penaltu), avšak to na velmi pozitivním dojmu, který v Austrálii zanechal, pranic nemění.

---

TŘI NEJŽHAVĚJŠÍ ARTIKLY Z EVROPSKÉHO PROSTŘEDÍ


Kim Jin-su, Jižní Korea. Zdroj: echoofindia.com


Kim Jin-su (Jižní Korea / TSG 1899 Hoffenheim)
Podobně jako Trent Sainsbury, také Kim Jin-su je učiněným zjevením mezi nejlepšími obránci turnaje, neboť na světový šampionát dříve nemohl odcestovat vinou zranění. V případě tohoto pracovitého levého beka šlo o zraněný kotník, a jak se ukázalo zde v Austrálii, Jižní Korea tím v létě mnoho ztratila - a to jak směrem dopředu, tak směrem dozadu. Obránce Hoffenheimu, aktuálně sedmého celku německé Bundesligy, totiž jednak vykázal obdivuhodný cit pro útočení a staral se i o zajímavou donášku ze standardních situací. Jednak se neúnavně a přece s úžasným citem vrhal do obranných zákroků, aby nakonec jako jediný levý bek na turnaji dokázal v rámci možností sterilizovat obyčejně nezkrotného Australana Ivana Franjiće. Dvakrát.

Massimo Luongo (Austrálie / Swindon Town)
Oficiálně nejužitečnější hráč Poháru, spolu s Omarem Abdulrahmanem rovněž jeho nejlepší nahrávač (4) a pro Austrálii zcela nepostradatelná spojka mezi záložní a útočnou řadou. Pokud Socceroos na mistrovství světa zoufale scházel někdo s inteligentním pohybem a přehledem o hře, který by se se ctí zhostil úlohy nejvysunutějšího z trojice záložníků, Massimo Luongo (který kuriózně v Brazílii byl, leč nedostal ani minutu herní prostoru) se zde ukázal být zcela dokonalým řešením tohoto palčivého problému. S 22letým středopolařem Swindonu Town Australané efektivněji napadali i plynuleji útočili, čímž zabili dvě klíčové mouchy jednou ranou.

Yaser Kasim (Irák / Swindon Town)
Další skvělý záložník, který - bůhvíproč - stále válčí až ve třetí anglické lize; shodou okolností přímo po boku Massima Luonga ve Swindonu Town. A zatímco australská hvězdička se bude vyžívat raději v nápaditých uličkách a hledání zakončujících spoluhráčů, 23letý Iráčan je daleko spíše tempomatem a nekazícím distributorem balonu z větší hloubky hřiště. Svou schopností precizně rozdávat míče do všech možných stran je Yaser Kasim minimálně pro Mezopotámské lvi naprosto esenciální součástí sestavy a jeho absence v semifinále (kvůli kartám) také byla velmi cítit. Tento milý, na Twitteru vždy dostupný chlapík koneckonců dokáže být pro Irák neocenitelnou oporou i jinými způsoby - třeba když se takhle jednou odhodlá k dravému sólu a na vlastní pěst tak pro Shenaishilův výběr zařídí zcela rozhodující tři body v úvodním vystoupení na Asijském poháru.

---

PĚT NEJHEZČÍCH BRANEK TURNAJE


1. Sardar Azmoun (Írán) proti Kataru ve skupině C




2. Ali Mabkhout (SAE) proti Japonsku ve čtvrtfinále




3. Khalfan Ibrahim (Katar) proti Spojeným arabským emirátům ve skupině C




4. Tim Cahill (Austrálie) proti Číně ve čtvrtfinále




5. Yousef Al Rawashdeh (Jordánsko) proti Palestině ve skupině D