Asijský pohár 2011 - semifinálový den

Jeden šokující debakl a jedno napínavé drama s penaltovým vyvrcholením. Takové byly suma sumárum dva letošní semifinálové duely Asijského poháru. U příležitosti jejich shrnutí vám představuji novinku, a sice podrobnější výběr hvězd utkání či jeho výrazných osobností, a zároveň potvrzuji absenci sekce "Co čekat od zítřka?", neboť jsou teď před námi další dva dny volna.

Bruno Metsu po vzájemném zápase tituloval japonský národní tým "asijskou Barcelonou". A pokud si někdo po tomto prohlášení dovolil koulet očima, po dnešku jen stěží může pochybovat nad jeho relevancí. Totiž hlavně díky nesmírně kreativnímu středu (kterým oplývají i Katalánci) se Japonsko stalo prvním týmem na šampionátu, který Korejcům nedovolil ovládnout střed pole - tak strategické území. Může za to i stále lepšící se Keisuke Honda, jenž dnes konečně podal výkon hodný své velikosti a úměrný očekáváním. Stál u zrodu, nebo byl přinejmenším prostředníkem, snad každé pohledné a zpravidla zároveň efektivní akce Nipponu. Hasebe pak představoval ideální podpěru (Endo se dnes dobře nevyspal), zatímco na krajích se houževnatě bil Kagawa s Okazakim a ostrá falešná křídla dnes dokonale ztvárňovala kompletní dvojice beků. Zato Taegukovi válečníci se docela dlouho rozkoukávali, víceméně rezignovali na své charakteristické rysy a především v první půli se pokoušeli spíše o jednodušší a účelnější akce. Nezřídka si i pomáhali dlouhými nákopy, na což jsme u nich nikdy zvyklí nebyli.

Nedílnou součástí rozboru tohoto utkání by mělo být rovněž postihnutí vývoje zápasu z toho nejobecnějšího pohledu. A sice že již po první přestávce se v Dauhá neodehrával nijak záživný fotbal, obě strany byly postupem času čím dál opatrnější a šancí povážlivěji ubývalo. Klíčovou se zároveň ukázala být i japonská rezignace na jakýkoliv sympatický projev poté, co se v sedmé minutě prodloužení samurajové ujali vedení. Zdržování a úporný beton opravdu v deseti, ne-li jedenácti lidech, na který Korejci nespočtem centrovaných míčů ne a ne vyzrát, se totiž nakonec Zaccheroniho svěřencům nepěkně vymstily. Přestože nakonec Taegukovi bojovníci psychicky odpadli a v penaltovém rozstřelu buď ztroskotali na výtečném Kawašimovi (dvakrát), nebo ani netrefili bránu, kouzelný příběh se tímto v katarském hlavním městě napsal tak jako tak. Jednak totiž střelec Hwang Jae-Won nejlepším možným způsobem odčinil svůj dřívější penaltový zákrok, jednak se Japonci po pohádkové koncovce čtvrtfinále nyní podívali i na obrácenou stranu mince.

Japonsko - Korejská republika 2:2 (3:0 na penalty)

16. minuta - Ki Sung-Yuengův centr ze standardní situace se stáčel přímo do vzdálenějšího růžku Kawašimovy svatyně, do něhož ovšem japonský brankář zdárně doskočil a zároveň mohl počítat se záskokem na brankové čáře při dorážce Lee Chung-Yonga.

17. minuta - Na druhé straně předvedl dosavadní nejhezčí zákrok vyřazovacích soubojů Jung Sung-Ryong, když levou rukou promptně zareagoval na hlavičku Okazakiho a se štěstím vytěsnil míč alespoň na tyč.

22. minuta - Japonci čelí už třetí penaltě na turnaji! Tentokrát dlouhý nákop Hwang Jae-Wona stíhal mezi dvěma soupeři Park Ji-Sung, jehož bez jakéhokoliv záměru hrát míč atakoval pravou paží Konno, takže nařízení pokutového kopu bylo celkem nasnadě.

23. minuta - GÓL! Ki Sung-Yueng nedal Kawašimovi příliš šancí. Svůj polovysoký projektil umístil přesně k pravé tyči.

26. minuta - Učida našel svým chytrým centrem z druhé vlny nabíhajícího Hondu, který však dozajista měl svou hlavičku umístit o mnoho lépe. Takhle jen lehce vyprášil Jung Sung-Ryongovu náruč.

32. minuta - Ki Sung-Yueng se znovu ukázal v roli schopného exekutora standardních situací - tentokrát posadil míč přesně na hlavu Koo Ja-Cheola, jenž opravdu pouze o pár decimetrů minul pravou šibenici japonské klece.

36. minuta - GÓL! Nagatomo se jako duch vynořil zpoza Cha Doo-Riho, aby převzal ideálně načasovanou kolmici od Hondy, dosprintoval až do bezprostřední blízkosti Jung Sung-Ryonga a odtud už do vyložené příležitosti nahrával Maedovi. Ten se ani mezi dvěma soupeři ve skluzu nemýlil.

44. minuta - Maeda se teď poněkud unáhlil, když na hraně šestnáctky obdržel polovysokou přihrávku od Hondy, kolem něj široko daleko nikdo a on přesto ihned z otočky vypálil. A to tak že přímo doprostřed brány, kde míč nepatrně přizvedl do bezpečné výšky Jung Sung-Ryong.

60. minuta - Iwamasa s Konnem teď chvíli nevěděli, kde jim hlava stojí. Nejprve prvně jmenovaného posadil na zadek Ji Dong-Won, vzápětí se po jeho přihrávce vyhnul ataku druhého stopera Koo Ja-Cheol a z ne úplně špatné palebné pozice zacílil do boční sítě.

72. minuta - Lee Yong-Rae se možná trochu nečekaně chopil exekuce přímého kopu jen pár kroků za hranicí velkého vápna a nezkoušel to vůbec marně. Míč zatočil jen těsně vedle levé tyčky.

80. minuta - Okazaki nedokázal pod tlakem Lee Young-Pya stlačit svou hlavičku pod břevno. Také tuhle šanci mimochodem vyprodukoval skutečný muž činu Keisuke Honda, když zleva přesně odcentroval i slabší pravačkou.

95. minuta - Rozhodčí Al Ghamdi jako by se snad snažil nasměrovat Japonce do finále! Hwang Jae-Wonův bodyček na Okazakiho totiž nepochopitelně zasadil již do pokutového území, takže vyloženě daroval Japoncům možnost zahrávat pokutový kop.

97. minuta - GÓL! S touhle příležitostí Honda naložil prachmizerně, Jung Sung-Ryong neměl moc problémů s vytěsněním jeho slabé střely, ovšem včasně vyběhnuvší Hosogai stihl ještě před korejským brankářem zasáhnout a nakopnout míč tam, kam jej směroval již jeho spoluhráč.

107. minuta - Ojedinělý pokus zkoprnělých Korejců má na svědomí Son Heung-Min, když z hranice šestnáctky kroutil svůj tečovaný projektil jen těsně vedle bližší tyčky.

120. minuta - GÓL! Japoncům se dokonale vymstilo úporné zdržování a betonování v závěrečných pasážích utkání. Zmatek v pokutovém území sice ještě nedokázal vyřešit Son Heung-Min, ovšem výborně postavený Hwang Jae-Won se pak ideálně revanšoval za předešlý penaltový zákrok a levačkou nekompromisně posunul utkání do poslední, doopravdy už rozhodující fáze.

V penaltovém rozstřelu uspěli: Honda, Okazaki, Konno (rozhodující penalta)

V penaltovém rozstřelu neuspěli: Nagatomo - Koo Ja-Cheol, Lee Yong-Rae, Hong Jeong-Ho

Japonsko (4-2-3-1): Kawašima - Učida, Iwamasa, Konno, Nagatomo - Hasebe (117. T. Honda), Endo - Okazaki, Honda, Kagawa (87. Hosogai) - Maeda (105. Inoha)

Korejská republika (4-2-3-1): Jung Sung-Ryong - Cha Doo-Ri, Hwang Jae-Won, Cho Yong-Hyung (98. Kim Shin-Wok), Lee Young-Pyo - Ki Sung-Yueng, Lee Yong-Rae - Lee Chung-Yong (82. Son Heung-Min), Park Ji-Sung, Koo Ja-Cheol - Ji Dong-Won (66. Hong Jeong-Ho)

Cha Doo-Ri

Zrovna v tak klíčovém zápase si vybral nezvykle mnoho slabších chvilek. Působil unaveně při vracení se dozadu a tuze neaktivní či nepřesný byl i v podporování ofenzívy, což přitom vždy bývala jeho doména. Před posledním vystoupením na šampionátu by se měl nejspíš v první řadě věnovat regeneraci.

Ki Sung-Yueng

Privilegium tvorby hry opět kompletně podstoupil duu Lee Chung-Yong - Koo Ja-Cheol. Na první pohled jako by se věnoval jenom exekuci standardních situací. V téhle disciplíně však zároveň kolegy z Japonska předčil na celé čáře, jeho vysoké centry se Kawašimovi sbíraly těžko, navíc často v hlavičkových soubojích umně zvýhodňovaly borce v červeném. Navrch přidal precizně zahraný pokutový kop a po hodině hry se už ukazoval být i platným dispečerem, prakticky vrchním rozehrávačem.

Park Ji-Sung

Znovu poutal soupeřovu enormní pozornost, o níž si ale i sám říkal mnoha odvážnými průniky a vrháním se klidně i mezi dva, tři protihráče. Přínos korejského kapitána a zároveň jubilanta v reprezentačním dresu (nastoupil ke stému zápasu) nicméně nelze podceňovat, pořád když už nic jiného, tak alespoň vybojoval nespočet standardních situací, včetně té nejdůležitější penaltové. Navíc jeho dnešní poslání očividně nespočívalo ani tak v plnění ofenzivních povinností, nýbrž spíš těch defenzivních.

Cho Yong-Hyung

Obranářské kamikadze, které zaznamenalo kopu klíčových obranných zákroků, jako byl třeba blok Kagawovy rány, nejspíš mířící do sítě. Jeden z nejlepších stoperů afrického mistrovství světa si svým obětavým výkonem hodně hlasitě řekl o setrvání v základní sestavě i pro příští klání.

Koo Ja-Cheol **

Naběhal nejvíce kilometrů, japonský defenzivní val stíhal zaměstnávat pomalu ze všech světových stran, všemi možnými způsoby. Korejští příznivci akorát mohli litovat mizerně seřízené mušky a celkově ne tak heroického výkonu, na jehož šablonu si tak nějak mohli zvyknout v průběhu skupinové fáze.

Atsuto Učida *

Nesmírně přemýšlivý bek. Jeho centry zpravidla mají hlavu a patu, jejich techniku zvládá skutečně na jedničku. Souhrnně se dá říct, že jde o moderní typ krajního obránce - rychlostně slušně vybaveného borce, orientovaného spíše dopředu, s hlavou nahoře, do kombinace. Teprve 22letý zadák německého Schalke v semifinále předvedl patrně nejzdařilejší výkon turnaje. Zatím.

Juto Nagatomo

Trošku rozporu jsem v něm našel. Zatímco při hře dopředu prokázal chvályhodný apetit, záviděníhodné zrychlení a vhodně využil svou obounohostí, vzadu poměrně často pozičně chyboval, prohrával osobní (především hlavičkové!) souboje a do kupy v tomhle směru nepůsobil vůbec jistě. Své rozporuplné představení pak ještě více převážil na "temnou" stranu, když v penaltovém rozstřelu jako jediný Japonec selhal.

Šinži Kagawa

Bylo znát, že se s kulatým nesmyslem vážně rád mazlí. Bohužel pro Japonce tím dnes kolektivu daleko spíš škodil než cokoliv jiného. Míč obvykle tahal až přespříliš dlouho, často kompletně ignoroval lépe postavené spoluhráče. Toho, že dnes v žádném případě neměl svůj den, si včas všiml i Zaccheroni a stáhl ho jako vůbec prvního ze svých svěřenců.

Jasuhito Endo

Další tradiční opora, která dnes nevstávala tou správnou nohou napřed. Zřejmě únava dopadla na tohoto zkušeného středopolaře, jinak si jen těžko lze vysvětlit vážně nezvykle velké množství pokažených přihrávek, které přičítáme jeho osobě. Mnohdy dokonce svému týmu bezprostředně zavařil, nebo alespoň mohl - zejména když se vracel hluboko na svoji polovinu, odkud pak měl rozehrát. Postupem času se tedy soustředil doopravdy už akorát na vypomáhání defenzívě a chuť si nespravil ani v penaltovém rozstřelu, kdy se na něj zřejmě jako na pátého vyvoleného ani nedostalo.

Keisuke Honda ***

Těch penalt by mohl takhle lajdácky kopnout hned několik a stejně bych stěží ukázal na jiného jedince, pokud bych měl volit hráče utkání. Honda byl dnes, chtělo by se říct "konečně!", bezesporu neohroženým pánem svého teritoria. Přihrávky mohly být jakkoliv rozličného ražení - mohly být lobované/centrované, jemně podseknuté, prudké přízemní, na krátkou či delší vzdálenost - ale takřka vždy měly něco společného, a sice že byly přesné! Z každého jeho pohybu či dotyku s míčem šlo odezírat, že se fotbalem doopravdy baví, přičemž ze všeho nejdůležitější bylo, že radost ze hry v žádném případě nedával jen sám sobě.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I s 29procentním držením míče si Australané v první půli bohatě vystačili. Mezi tři tyče totiž pořád mířili pomalu třikrát častěji než tuze impotentní soupeř, přičemž si po 45 minutách zároveň užívali dvoubrankového náskoku. Uzbekové zkrátka a dobře celé Asii předvedli, jak vypadá totálně neefektivní územní převaha. Balon si po většinu času jen tak bez zájmu podávali okolo rozestavěného australského bloku, na hbitou a nápaditou křídelní hru, kterou Abramovovi svěřenci praktikovali dříve, si po dnešku snad nikdo ani nevzpomněl. Naproti tomu Socceroos šlo rozeznat celkem snadno. Přímočarý, řekněme až pragmatický herní projev, využívající zejména tuhého a stěží propustného středu ve složení Jedinak-Valeri, šikovnosti McKaye s Holmanem a rváče Kewella, vždy číhajícího na hraně ofsajdové pasti.

Klíčů k uzbeckému závěrečnému sesypání pak bylo určitě mnoho. Zaprvé to byl všudypřítomný důraz Australanů. Ti protihráče dostupovali takřka pokaždé, málokdy odolali, koneckonců například tři ze čtyř elitních zadáků Socceroos mají zkušenosti z tvrdostí proslulé Premier League. Uzbeci si za to ale zároveň z velké části mohli sami. Obzvlášť ve středu pole totiž často přehnaně dlouho vyčkávali, nezřídka si to jen tak kopali vestoje, takže pak nebylo divu, že když se jeden Australan najednou utrhl, hned bylo zle nedobře. To vše pak vrcholí v druhý důvod - uzbecké znechucení nad průběhem zápasu, nad soupeřem, v Bikmajevovův (nepotrestaný) výlev a Bakajevovu (potrestanou) dohru.

Aniž bych chtěl středoasijské borce nějak zasvěceně obhajovat, oni se v závěru jednoduše sesypali, ztratili chuť bojovat, a proto je pak Aussies přečíslovali, prakticky kdy se jim zachtělo - nebylo to tedy ani tak o nějaké genialitě žlutozelených nebo nedostatečné kvalitě uzbeckého "nároďáku". Vždyť tahle mentalita by pro nás zároveň neměla představovat nic nového, už jsme se s ní tady na turnaji mohli seznámit. I když uznávám, v trochu odlišných situacích. Nicméně faktem zůstává, že v žádném ze zápasů se Abramovova skvadra nedovedla koncentrovat celých 90 minut, zpravidla naplno hrála jenom tak hodinu, někdy ani to ne. Rozdíl tu tak může být akorát v tom, že Socceroos téhle "úchylky" dokázali jako jediní řádně využít. Třetím faktorem pak bezpochyby musí být skutečnost, že Australanům vyloženě sedla možnost neustále útočit do otevřené obrany. Přeci jen Achmedov roli druhého stopera plnil, řekněme, dost volně, nezávazně, takže pak na ony brejky (které protinožci řešit umí, a ne že ne) bylo jenom více prostoru.

Uzbekistán - Austrálie 0:6

5. minuta - GÓL! McKay se s obdivuhodným klidem zbavil protihráče, v pádu vysunul do šance Kewella a ten stačil míč levačkou diagonálně nasměrovat do sítě, ještě než k němu doklouzal obránce Izmajlov.

31. minuta - Carney se vydal na dech beroucí výlet směrem dopředu, dokonce si i obhodil posledního obránce, ale následný lob přes Džurajeva mu již příliš nevyšel. Kewell se posléze k dorážce nedostal.

34. minuta - GÓL! Cahill se i v početném chumlu hráčů prosadil k hlavičce, po níž následoval snadný halfvolej netradičního střelce Ognenovského a další oslavy Socceroos. Bránění Uzbeků je dnes dosti pochybné.

45. minuta - Chasanov dal Karpenkovi možnost zkusit štěstí z voleje, zpoza šestnáctky se ale pravý bek Uzbekistánu do balonu neopřel zrovna šťastně a Schwarzera ani nijak neohrozil.

57. minuta - Brankář Džurajev snad před zápasem vsadil na "over", jinak si těžko vysvětluji jeho ledabylou rozehrávku, která by nebýt pohotového zásahu Izmajlova nepochybně skončila Kruseovým gólem.

65. minuta - GÓL! A je hotovo, Austrálie bude pokračovat do finále. Opět zahrozila z protiútoku, tentokrát ale soupeřovu rozhozenou obranu doopravdy rozebrala na kousíčky. Ve finální fázi McKay předal míč rozběhnutému Carneymu, který se štěstím prostřelil Džurajeva mezi nohama.

67. minuta - Jakási posmrtná křeč v podání Uzbekistánu vzbudila bouřlivý potlesk. Odil Achmedov se totiž vydal na překrásné sólo, během něhož se protáhl kolem nejméně tří protivníků, aby pak nechal vyniknout brankáře Schwarzera.

68. minuta - Dohra pak byla skutečně "masitá". Nejprve sudí přehlédl "hlavičku" Bikmajeva, posléze ale ukázal druhou žlutou kartu Bakajevovi, který nepříjemně dohrál souboj s Wilkshirem, takže nakonec šli Uzbeci do deseti tak jako tak.

72. minuta - Emerton se zjevil úplně samotný před Džurajevem. Tomu se opět pokoušel nasadit jesličky, na rozdíl od svého spoluhráče ale nepochodil.

74. minuta - GÓL! Uzbekistán kolabuje. Pro dlouhý míč si za obranu doběhl Kruse a naservíroval ho před prázdnou bránu Emertonovi, jenž ve skluzu nezaváhal. Uzbeci už snad ani nebrání, jenom aby se neřeklo - oni spíš nebrání vůbec.

76. minuta - O tom svědčí i následující akce. Přečíslení de facto čtyři na jednoho (!), při sebelepší vůli na dva, ovšem Kruse zakončil prachmizerně jen do padajícího Džurajeva.

82. minuta - GÓL! Ale to byla skutečná fotbalová lahůdka! Kruse patičkou překrásně prodloužil míč za obranu pro McKaye, který jej už předkládal na zlatém podnose Valerimu, jenž z pár kroků zkrátka nemohl minout.

83. minuta - GÓL! Jenom třešničkou na tomto dortu trapnosti je nepochopitelné selhání golmana Džurajeva. Ten propustil za svá záda i při zemi se ploužící pokus Kruse, který předtím krkolomně prošel od půlící čáry až na hranici velkého vápna.

89. minuta - Džeparov se ještě snažil zkonstruovat jakýsi čestný zásah svého mužstva, po jeho dobře načasované přihrávce ale Tursunov vypálil jen do protihráče, od něhož se balon odrazil mimo.

Uzbekistán (4-2-3-1): T. Džurajev - Karpenko (71. Ibragimov), Izmajlov, Achmedov, S. Džurajev - Kapadze, Hajdarov - Šatskich (59. Tursunov), Džeparov, Chasanov (55. Bikmajev) - Bakajev

Austrálie (4-4-2): Schwarzer - Wilkshire, Ognenovski, Neill, Carney - Holman (62. Emerton), Valeri, Jedinak, McKay - Cahill (71. Kilkenny), Kewell (52. Kruse)

Server Džeparov

Dost dobře si uvědomoval své kapitánské povinnosti, naběhal se o poznání více než obvykle (dokonce spolykal nejvíce kilometrů ze všech Uzbeků). Často si ale pomáhal rukama, podnikal zbytečné výpady proti soupeřům, organizoval nerozvážné presování rozehrávky Aussies. V rozhodujících chvílích navíc selhával i herně, dnes opravdu výjimečnou oporou nebyl. Záblesky geniality bychom u něj tentokrát spočítali na prstech jedné ruky.

Temur Džurajev

Skutečně to dnes neměl lehké. Hrozně moc toho pochytal, několikrát čelil samostatným nájezdům soupeřů nebo přinejmenším stál tváří v tvář proti jejich střelám. Na druhou stranu je však výrazně podepsán pod šestým gólem, který se stal vůbec nejlacinějším celého šampionátu. Navíc může jenom děkovat pohotovému Izmajlovovi, že se dříve neshodil ještě jednou, když vtipně zpackal rozehrávku na krátkou vzdálenost.

Viktor Karpenko

Ve 33 letech už stoprocentně ani nedoufal, že by si někdy mohl zakopat v semifinále Asijského poháru. Nicméně stalo se a uzbecký veterán v celkově nevydařeném zápase patřil k těm odvážnějším mužům Abramovova výběru. Na míči působil jistě, přestože zápasovou praxi z tohoto turnaje postrádal, ofenzivní výpady podnikal pravidelně a ne úplně bezmyšlenkovitě. Na druhou stranu McKay se mohl podél "jeho" postranní čáry procházet celkem nerušeně.

Odil Achmedov

Jedna z hvězd letošního ročníku Asijského mistrovství dvakrát nenadchla. Spíše na mě působila, jako by ani nevěděla, jakou má mít na place roli. Pendlovala mezi postem stopera a defenzivního záložníka, i její vinou Uzbekistán vzadu tak hořel. Rovněž dalekonosné rány se dnes vytáhlé devítce nedařily jako obvykle, zjevně se ani pořádně nekoncentrovala. Reputaci si tak Achmedov mírně napravil snad jen neskutečným slalomem kolem několika protihráčů, jehož gólovou tečku odmítl skvělým reflexem až brankář Schwarzer.

Džasur Chasanov

Znovu ten starý známý splašený křídelník. Těžko říct, jak to dělá, nicméně jeho každá druhá přihrávka se na své trase ke spoluhráči stihne utěšeně rozeskákat. Málokdy je pak zároveň svým doručitelem poslána správným směrem. Otázkou potom zůstává, v čem (kromě rychlosti a houževnatosti) tkví pořádný Chasanovův potenciál, když ani centr ani zakončení víceméně nemá. Alespoň ne na nějaké zvláštní úrovni.

David Carney

Tedy ne že by byl dnes levý bek Blackpoolu při ofenzivních choutkách načapán prvně v kariéře, ale jmenován být jednoduše musí - stálo to za to. Během zápasu se ze svého postu dostal do dvou "loženek", z nichž jednu dokonce proměnil. Na jeho straně se navíc vůbec neprosazoval Maxim Šatskich, který se také ještě před dovršením hodiny hry pakoval ze hřiště.

Tim Cahill

Na pozici podhrotového podporovatele Kewella, potažmo Krusea, nezklamal, ale ani nenadchnul. Kdo neviděl, může si ho představit jako takového ducha. Šedou eminenci, která opět zpovyhrávala obdivuhodné množství hlavičkových soubojů - i ty, které nakonec stály u zrodů gólových akcí nebo aspoň šancí - a mnohdy působila jako taková mucholapka. K samotnému ohrožení branky se pak evertonský štírek de facto ani nedostal, ovšem to zřejmě dnes v popisu práce výjimečně neměl.

Harry Kewell **

Těžko říct, proč střídal tak brzy, snad kvůli šetření sil. Jinak prakticky nebylo důvodu. Muž, který Uzbeky takříkajíc načal, totiž v jednom kuse lámal ofsajdovou past, rval se, snažil se dostávat do zakončení. Jedinou vadou na kráse mu byly snad jen jeho obvyklé řeči směrem k rozhodčímu, zejména tomu čárovému, který také jako by na něj dnes měl zvláštní pifku.

Matt McKay ***

Ve všech ohledech inspirativní výkon. Dokonalý přehled o dění na hřišti, dokázal si porozumět prakticky s kýmkoliv, o čemž svědčí i jeho tři asistence. Oproti Holmanovi si zároveň zvládal příkladně plnit i své defenzivní povinnosti a zároveň dovedl zdařileji centrovat. Stoprocentně hvězda zápasu, prvotřídní křídelní představení.

Robbie Kruse *

Právě to je ten člověk, který za nevyjasněných okolností vystřídal Kewella. A jenž měl slízat téměř veškerou smetanu. Bezejmenný 22letý forvard Melbourne také byl ústřední postavou závěrečné bláznivé dvacetiminutovky, i když si určitě sám při konečném bilancování dovedl představit lepší vizitku. Zahodil totiž minimálně dvě pěkné příležitosti ke skórování a ke gólu mu nakonec musel výraznou měrou dopomoci chybující Džurajev. Na každý pád nicméně s Krusem protančil australskou sestavou svěží větřík. I kdyby nakonec vůbec nezavěsil, jeho zásluha na debaklu by byla značná.

Stranou pozornosti

- Sympatické gesto učinila Asijská fotbalová konfederace, když společně s Katarskou fotbalovou asociací rozhodla, že výtěžek z lístků na semifinálové zápasy mistrovství Asie poputuje do Austrálie, Srí Lanky a Thajska coby záplata na škody způsobené ničivými povodněmi. Zároveň byla v oficiálním prohlášení vyjádřena lítost nad obětmi téhle katastrofy, které mimochodem nebylo ušetřeno ani třetí nejlidnatější australské město Brisbane.

- Zároveň s Asijským pohárem konajícím se pro ty pravé muže-fotbalisty vrcholí ještě takzvaný AFC Dream Asia School Challenge, v němž se na začátku střetlo 16 škol v zastoupení všech účastníků letošního ročníku Asijského mistrovství. Turnaj určený klukům ve věku 11-14 let nyní pomalu dospívá do semifinálové fáze, jejíž odehrání je na programu ve čtvrtek. Již teď přitom známe ty čtyři vyvolené školy - ty budou reprezentovat Indii, Írán, Jordánsko a Kuvajt. Do míče si však u této příležitosti kopnou i chlapci zcela odlišných národností "posbíraní" rovněž v Evropě, Africe či obou Amerikách.

- V pondělí bylo definitivně rozhodnuto o pokračování v tradici, podle níž se nejlepší tři celky tohoto ročníku Asijského poháru nebudou muset proplétat kvalifikací na turnaj příští, který se bude konat roku 2015 v Austrálii. Zároveň se z pochopitelných důvodů řešila otázka, zda v případě, že nadcházející pořadatel obsadí jedno z těchto privilegovaných míst (a my teď už víme, že se to stane), bude moci této výhody využít další v pořadí. To však turnajový ředitel Tokuaki Suzuki odmítl.

* třetí hvězda; ** druhá hvězda; *** první (největší) hvězda