Asijský pohár 2011 - sedmý hrací den

Reprezentanti Saúdské Arábie si nad sebou dnešním výsledkem již podepsali ortel. Opět se trápili i Japonci, jejichž zápas se Sýrií vyvrcholil ve sled skutečně pozoruhodných událostí, o nichž se ještě bude hodně diskutovat. Zítra se do turnaje vrací dva žhaví kandidáti na titul, Austrálie s Jižní Koreou, a to rovnou ve vzájemném souboji.

V nepříliš záživném utkání jsme byli svědky definitivní popravy jednoho z papírových favoritů Asijského poháru. Saúdská Arábie je po dvou kolech bez bodu, přičemž na ni čeká soupeř ze všech nejtěžší. Zlepšení navíc oproti zahajovacímu klání pomalu nešlo zpozorovat. Entrée "nových" Saúdů obnášelo opět ztráty tak zbytečné, že by za ně dostali vynadáno i kluci z přípravky, Jordánci byli ve všem o krok napřed, působili svěžejším, hravějším dojmem. O to větším kontrastem ke všem svým spoluhráčům pak byl stěží zastavitelný Hazazi, pomalu i dvouoký král mezi slepými. Jenže ani on sám samozřejmě nic moc nezmohl, zejména na podporu středové dvojice Kariri-Al Jassem nešlo vůbec spoléhat. Na jednu povedenou přihrávku navázala pěti zkaženými. Bída bídoucí.

Jordánci přitom rovněž nehráli jako z partesu. Jejich postup dál než do čtvrtfinále by pořád byl nesmírně překvapující, i pokud vezmu v úvahu faktory jako podcenění, nevyzpytatelnost, entuziasmus a podobně. Fotbalisté to jsou možná zajímaví, ale stále dost nevyspělí. Přesto z úplných outsiderů (Sýrie, SAE, víceméně i Katar) by se jim v Asii zřejmě po právu dávaly největší šance na ještě výraznější úspěch, než jakým by pro všechny tyto reprezentace byl postup do další fáze. Minimálně na cestě do čtvrtfinále bude chtít Jordánsko podle všeho spoléhat hlavně na brankáře Šafiho, v mnoha směrech nápadně připomínajícího Chilaverta, a vytáhlého technika Al Saifyho. Alespoň tak to zatím vypadá.

Jordánsko - Saúdská Arábie 1:0

16. minuta - Hazazi se i mezi dvěma soupeři protlačil k centru Al Šalhuba a nepříjemně protáhl dobře reagujícího Šafiho.

19. minuta - Opět to byl Hazazi, kdo nebezpečně zahrozil. Tentokrát mu benevolentní čárový odpustil menší ofsajdové postavení a on tak mohl střílet jen těsně nad.

42. minuta - GÓL! Baha’a bude jen těžko někomu dokazovat, že tohle chtěl. Centrem jen pár metrů za půlící čárou očividně hodlal vyzvat ke skórování jednoho ze spoluhráčů, místo toho rovnou přehodil zaskočeného Abdullaha.

45. minuta - Centrovaný míč z hloubi pole propadl až k Al Saifymu, který oproti svému kolegovi ani náhodou nestál v ofsajdu a z úhlu tedy mohl nastřelit včas vyběhnuvšího Abdullaha.

75. minuta - Snad první fotbalová akce Saúdů končí na pozorném Šafim. Ten se vydal z brankové čáry, aby obětavě skočil pod kopačky Al Šamraniho, jenž si předtím pohledně narazil s Al Jassemem a užuž se chystal zakončovat.

90. minuta (+3) - Al Harbi se na přední tyči při rohu protlačil k nepřesné hlavičce. Snad tři hráči v zeleném se v tu chvíli chytali za hlavu, za obličej. Šlo o jednu posledních možností Saúdů vyrovnat.

Jordánsko (4-4-2): Šafi - Al Salman, Ben Yaseen, Monir, Fathi - Amer Deeb (90. Hijah), Abdelrahman, Abu Hašhaš, Al Saify - Abdallah Deeb (69. Abukešek), Abdel Fattah (83. Abdelhalim)

Saúdská Arábie (4-4-2): Abdullah - Šuhajl (87. Al Dawsari), Hawsawi, Al Harbi, Al Mousa - Autef (46. Al Šamrani), Kariri, Al Jassem, Al Šalhub (65. Al Abed) - Hazazi, Al Qahtani

Hvězdy zápasu: Šafi, Al Saify (oba Jordánsko) a Hazazi (Saúdská Arábie)

Pakliže Zaccheroni nabádal své svěřence k větší odvaze, dlouho nemohl být spokojen. Pořád jako by se Japonci něčeho lekali, snad jako by i měli trauma z okolí pokutového území. Kagawa s Matsuiem se spíš soustředili na ztrácení balonu a neustálé měnění si pozic na krajích zálohy než na řádnou podporu očividně nedostatečně kvalitního hrota Maedy (Okazaki jen za těch pár minut, které strávil na hřišti, předvedl víc než on za hodinu a čtvrt). Honda stejně tak - stále se ještě hledá. Jedinou jistotu stejně jako v zahajovacím duelu představoval veterán Hasebe a jakž takž i Endo, přestože on pro změnu nečekaně zklamával coby exekutor standardních situací. Potřebné sebevědomí a kuráž Japoncům naočkoval až vydřený gól, od jeho vstřelení už si z fyzické hry Syřanů nic moc nedělali a začaly jim dokonce vycházet i delší, časově a technicky náročnější kombinace.

Teprve potom, když se borci v modrém octli doopravdy ve svém živlu, už arabští fotbalisté dost dobře nestíhali. Naplno se projevilo, že jejich taktickou vyspělost bychom nemohli vyčíslovat nijak vysokými numery. Inu, snaživci to oni jsou, ale nic navíc veskrze nepřidají. Především jejich levá strana potom hořela jako papír a rovněž hlavičkové souboje Syřané "zvládali" de facto soustavně prohrávat. Navíc červené nelze ani náhodou považovat za nějaké technické a chytré hráče, díky čemuž to pak proti tradičně organizovaným Japoncům (momentálně navíc vedeným Italem) měli akorát těžší.

Sýrie - Japonsko 1:2

11. minuta - Maeda odhlavičkoval přetažený Učidův centr nepochopitelně mimo. Ano, i právě pro tyhle okamžiky je pozice hrotového útočníka zdaleka největší slabinou japonského výběru.

34. minuta - Japonci se zatím k ohrožení Balhouse dostávají jen ze vzduchu. Syrský kapitán už tentokrát musel i zasahovat, když se do míče hlavou opřel Konno.

36. minuta - GÓL! Užuž to vypadalo, že se Japonci akorát budou chytat za hlavy. Dravý průnik Hondy totiž nejprve vyvrcholil jen v šikovnou zasekávačku Kagawy a senzační zákrok Balhouse, jenže celá akce se nakonec dočkala šťastného navázání, když Matsui postrčil míč k Hasebemu a ten už v klidu trefil odkrytý prostor.

40. minuta - Maeda nestřílel úplně marně poté, co se Japonci skrz Enda a Hondu krásně vykombinovali ze středu hrací plochy až k šestnáctce soupeře.

48. minuta - I po přestávce Maeda publikum přesvědčoval o tom, že nemá dostatečné zkušenosti na to být klíčovou složkou japonské ofenzivní vozby. Po převzetí parádní Matusiovy přihrávky zakončoval až příliš brzy - do Sabaga, potažmo Balhouse.

70. minuta - Japonci si nepěkně zavařili - až příliš pomalou "malou domů" zvládl presovaný Kawašima levačkou odpálit jen k nejbližšímu protihráči, jenž balon nasměroval do několikametrového ofsajdu Malkimu a ten už se akorát chytře sesypal pod vahou zoufalého záchranáře Kawašimu. Posléze se rozjela jedna nekonečná inzultace pana Torkyho, který navzdory zdviženému praporku tvrdohlavě trval na penaltě a červené kartě pro Kawašimu. K oběma trestům také následně došlo a sudí si své rozhodnutí nejspíš s odřenýma ušima obhájí díky tomu, že Konno asi inkriminovaný pas do ofsajdu nepatrně tečoval.

76. minuta - GÓL! Střídající Nišikawa divže na Al Chatibův přízemní projektil nedosáhl, Syřané nicméně mohli nespoutaně oslavovat.

79. minuta - Honda si na hraně šestnáctky narazil s Okazakim, ovšem na bližší tyči se blýskl pozorný Balhous.

82. minuta - GÓL! Okazaki byl prostřednictvím hokejového bodyčku Abduldaima poslán k zemi a Japoncům se brzy dostává kompenzace. Honda následně ze značky pokutového kopu vypálil doprostřed brány a favorité mohli být zase v klidu.

88. minuta - S ním to ale neměli až tak přehánět, když se ještě do konce zápasu jednou nepěkně třásli při Al Chatibově ráně z otočky, kterou naštěstí na ose hřiště ztlumil na břiše Nišikawa.

90. minuta (+5) - Během dvou minut viděl dvě žluté karty Sabag, dnes mimořádně hořlavý levý bek Sýrie, a s nepatrným předstihem následoval do šaten Kawašimu. Obzvlášť jeho druhé napomenutí znovu muselo kdekoho zaujmout - Sabag jej dostal za předčasné vyběhnutí se zdi, když se domníval, že Okazaki již přikopl míč Hondovi, aby rozehrál.

Japonsko (4-4-1-1): Kawašima - Učida, Jošida, Konno, Nagatomo - Matsui (90. Hosogai), Endo, Hasebe, Kagawa (65. Okazaki) - Honda - Maeda (75. Nišikawa)

Sýrie (4-2-3-1): Balhous - Abduldaim, Dyab, Deka, Sabag - Al Husejn, Ismajl - Al Hussien (77. Al Agha), Aouad (46. Al Chatib), Ayan - Al Zino (64. Malki)

Hvězdy zápasu: Okazaki, Hasebe (oba Japonsko) a Al Chatib (Sýrie)

Co čekat od zítřka?

Pokud skupina B je zatím dějištěm trápení favoritů, následující společnost zatím papírově nejsilnějším mužstvům svědčí. Jak Jižní Korea, tak Austrálie ve svých prvních utkáních dominovaly, třebaže nakonec Socceroos svého soka porazil podstatně výraznějším rozdílem než svěřenci trenéra Choa. Jenže los grupy C teď oba favority svádí dohromady, což by mohlo ještě zajímavě zamíchat s kartami. Zatím je v obou táborech pohoda, v případě něčí prohry a zároveň jiného než nerozhodného výsledku ve druhém zápase, tu ještě budou na poraženého giganta vyvíjeny pozoruhodné tlaky. Nezasvěcený divák by tak nejspíš měl takovýto los brát jako jednoznačné pozitivum.

Teď k samotnému zápasu. Před ním si pravděpodobně štěstí popřejí dva neobyčejní muži a zároveň lodivodi příštích soupeřů. Jedné straně bude velet Holger Osieck, který dříve sbíral úspěchy nepříliš daleko od korejského pobřeží - v japonské Urawě, a na opačném pólu pak stane Cho Kwang-Rae, jenž se pro změnu od úspěšného světového šampionátu pokouší o taktickou revoluci. Před duelem s Australany ovšem kromě vymýšlení správné strategie řeší ještě jeden problém - jak nahradit suspendovaného Kwak Tae-Hwika. On sám nicméně tuto záležitost jako potíž nevnímá, prý má tři kvalitní alternativy, z nichž patrně upřednostní Cho Yong-Hyunga, excelujícího již na letním mistrovství.

Co se té taktiky týče, Cho před novináři uvedl, že se spolu se svěřenci soustředili hlavně na nácvik standardních situací. Ty prý je třeba pilovat i s takovým výškovým deficitem. Podle pravého záložníka Lee Chung-Younga potom bude záhodno ovládnout střed pole a hlídat si křídelní prostory, odkud Australané hrozí nejraději. O jejich úmyslech mimochodem jinak nic moc nového nevíme. Osieck se totiž na předzápasové konferenci oháněl akorát klasickými řečmi o silném protivníkovi, které tu netřeba tlumočit. Každopádně se dá předpokládat, že na rozdíl od Korejců budou chtít protinožci vycházet spíše ze zabezpečené defenzívy.

Již včera jsem se pod nadpisem "Stranou pozornosti" zaobíral Houghtonovými zklamanými slovy ohledně zdravotního stavu indické ikony Bhutii. Aniž by to pak byl nějaký úmysl, ono zařazení téhle informace mohlo být poněkud symbolické. I celý zápas Indie s Bahrajnem se totiž odehraje tak trochu stranou pozornosti - ve stínu souboje Austrálie s Jihokorejci. Přesto jak už jsem psal výše, mohlo by tu nakonec jít o hodně. A zuby si brousí zejména Bahrajn. Toho sám Houghton s ohledem na poslední dekádu pasuje na pátý nejlepší celek Asie, navíc jeho styl hry zřejmě Indův vůbec svědčit nebude. Bahrajnci jsou hodně siloví, běhaví, zatímco Indové moc nestíhali už Australanům, a to přitom nyní mohou očekávat nejspíš ještě náročnější duel. To, že mužům z poloostrova zadní Indie tento protivník nesvědčí, potvrzuje i vzájemná bilance, podle níž zatím Bahrajn ani jednou neporazili a hned tři čtvrtiny zápasů s ním prohráli. Navíc trenér Šarida dost možná již bude moci využít služeb zkušeného kapitána Salmana Isy.

Stranou pozornosti

- Už dříve jsem vás informoval o Cahillově sympatickém gestu vstříc těm, kdo v Queenslandu během ničivých povodní přišli o obydlí. V pátek pak tento příběh bude mít své pokračování. Na předzápasovou rozcvičku Australané naklušou ve speciálních tričkách s nápisy "Žádost o podporu vyplaveným Australanům - přispěj teď" a pak po dobu zápasu budou mít rukávy obvázány černou páskou. Situace u protinožců, tedy konkrétně v tomto státě, jehož správním městem je metropole Brisbane, je vážně kritická. Velká voda si už vyžádala nejmíň patnáct životů a jenom ve dvoumilionovém Brisbane drtivě zasáhla 30 000 domácností. V této oblasti se přitom narodilo (nebo tu vyrostlo) hned pět členů australského výběru.

- V druhé nejlidnatější zemi světa si zatím fotbal paradoxně neužíval takovou popularitu jako třeba v podobně zahuštěné Číně. Podle prezidenta Asijské fotbalové federace Mohameda Bin Hammama by však indická účast na tomto mistrovství mohla leccos změnit. Za příklad Indům dává Japonsko zpřed 22 let, kdy se prvně účastnilo Asijského poháru, ani jednou nebodovalo a pak o čtyři roky později celý turnaj opanovalo. Ten samý progres prý klidně může zaznamenat rovněž Indie. Bin Hammam se zároveň domnívá, že je klidně možné, že za osm let bude Asijské mistrovství pořádat právě tato země. Údajně pro to má slušné předpoklady.

- Jong Tae-se sní o konfrontaci s Japonskem. Ono se mu ani nelze dost dobře divit, když se právě tam narodil, také tu studoval a odnikud jinud rovněž po mistrovství světa neodcházel do Evropy. Jenže tímto výrokem zároveň chtě nechtě musí spolu se severokorejskými spoluhráči mířit ještě dál než do čtvrtfinále. Nejdříve se totiž obě tyto reprezentace mohou střetnout až v semifinále. Ovšem pochopitelně, taková fáze je ještě daleko. Jong Tae-se prozatím hovoří o šancích na postup ze skupiny a přitom se nedrží úplně při zemi. "Máme těžkou skupinu. Ale myslím si, že reprezentace z Blízkého východu už nejsou tak dobré jako dřív. Už neslyšíte o žádných íránských hráčích v Evropě," přemítá pragmaticky.