Asijský pohár 2011 - první hrací den

Velkolepá laserová show dnes v podvečer ozářila oblohu nad Khalifa Stadium v Dauhá, což samozřejmě znamená jediné - 15. ročník Asijského poháru, který má být dle pořadatelů tím nejlepším, konečně odstartoval! Bohužel pro domácí, ten pravý ořechový začátek to nakonec v žádném případě nebyl.

Nadšené arabské publikum se v hledišti padesátitisícového stadionu sešlo v hojném počtu, i když se nakonec navzdory očekáváním momentálně největší stánek v zemi vyprodání nedočkal. I tak byl pohled na 37 tisícovek lidí vzdávajících hold královské výsosti šejku Hamadu bin Khalifovi Al Thani skutečně okouzlující, stejně jako poslech sborově odzpívané katarské hymny - rovněž na počest jeho vznešenosti. K dokonalosti tomuhle souznění scházela snad jen protislužba fotbalistů ve vínovém, na něž možná bezmála 60letý emír rovněž koukal v němém úžasu, ovšem v tomto případě ne tak v pozitivním slova smyslu. I z nejvýše položených sedaček na Khalifa Stadium snad musely být vidět třesoucí se kolena kompletní katarské jedenáctky. Ta to taky hned schytala, na úvod nejmíň třikrát Uzbeci prolomili její snahu předvést šejkovi ukázkovou ofsajdovou past a pochvaly hodné v žádném případě nebyly ani katarské ofenzivní výpady, které buď Hamad bin Khalifa nemohl registrovat, nebo se mu nad nimi nejspíš chtělo zaplakat.

Katar tak ani na sedmý pokus nedokázal vyhrát zahajovací klání Asijského poháru, takový kousek se mu poprvé a naposledy povedl před třiceti lety, kdy si na tomto turnaji odbýval svou premiéru. Naopak Uzbekistán potvrdil slova odborníků, která z něj zpravidla dělají černého koně letošního ročníku. S úžasným režisérem Džeparovovem v hloubi pole, dalšími dvěma pevnými středovými "držáky", dravými krajními útočníky, které dnes představoval Chasanov s netradičně "okřídleným" Šatskichem, a důrazným hrotem Gejnrichem se Abramovova družina jevila vlastně jako dokonale vyvážený a fungující ansámbl. Sic není pochyb o tom, že jí pro teď soupeř situaci značně ulehčil, bylo znát, že na Džeparovovu donášku ze středu hrací plochy a ostrou křídelní hru spolehnutí nejspíš bude i v dalších fázích turnaje. Výrazné zlepšení si žádá snad jen exekuce rohových kopů - zejména ta v Gejnrichově provedení nenesla prakticky žádné ovoce, přestože právě holohlavý útočník se tohoto typu standardní situace chopil velmi často. Bohužel pro Katar, jeho jedinou variantu kopu na přední tyč protivník prokoukl velmi brzy, navíc samy míče se nezřídka kroutily do zámezí ještě předtím, než jim někdo stihl sáhnout do trajektorie.

Individuálně pak jako by úplně nestačil akorát Chasanov, který byl u míče snad nejvíce času ze všech fotbalistů, a přesto jeho jediný přínos spočíval v bojovnosti ústící nejčastěji v rohové kopy. Subtilní křídelník působil především těžkopádně, technicky nevyzrále, ne-li nemotorně, což však nejspíš vymizí s dalšími odehranými minutami. Naopak Džeparov, jak je jeho dobrým zvykem, po celý zápas rozdával radost. Nabídl nespočet přesných pasů, citlivých dotyků s balonem a také sám jako správný kapitán díky skvělé předvídavosti výhru svého týmu podtrhl. To vše navíc obstaral jakoby v úsporném režimu, vždyť toho naběhal snad nejmíň ze všech Uzbeků. Naopak Gejnrich se coby osamocený hrot skutečně nadřel, takže ani nebylo divu, že se s přibývajícími minutami ze hřiště poněkud vytrácel. Nicméně své povinnosti si splnil - bil se, výborně si rozuměl se Šatskichem, pravidelně sbíral balony za obranou soupeře a jen nepřízeň paní štěstěny mu nedovolila skórovat.

Na druhé straně se těžko někdo vypichuje. Katařané dopředu skutečně nic moc nepředvedli, jejich koheze byla ve všech směrech víceméně nulová. Ať už mám na mysli neschopnost zachytit jediný dlouhý míč, z čehož obzvlášť v úvodu a závěru pramenila četná přečíslení, nebo tunu nepřesností v rozehrávce, i díky které Uzbeci drželi míč na kopačkách až 57 procent celkového času. Potom není divu, že se vlasatý Bruno Metsu za celý první poločas snad ani neposadil. Neustále musel svým ovečkám udílet taktické pokyny, které však ony v drtivé většině ani nebyly schopné plnit. Zároveň pak logicky musel zklamat i útočník Suria, na něhož přitom v pořadatelské zemi všichni hodně spoléhají. Na urostlém forvardovi sice byla vidět chuť se rvát, ovšem s takovou podporou nemohl nic zmoci ani on.

Katar - Uzbekistán 0:2

6. minuta - Džeparov z pravé strany shazoval míč pod sebe pro Gejnricha , ten z kroku trefuje přesně levou spojnici.

7. minuta - Gejnrich tentokrát nabídl až moc dlouhou přihrávku Chasanovovi, který už z velkého úhlu trefil jen rozprostřeného Burhana.

19. minuta - Burhan nečekaně propustil Kapadzeho míč napříč pokutovým územím až k Chasanovovi, který nepochopitelně vyčkával se zakončením, až si nechal dokonale zatarasit cestu protihráčem a raději vypálil mimo.

39. minuta - Nesterov se jen marně natahoval po krásné kroucené střele Fabia z přímého kopu. První velká šance Kataru nicméně končí na pravé tyči uzbecké svatyně.

50. minuta - Nesterov neudržel míč v souboji s houževnatým Suriou a následný lob soupeře musel před čarou, za cenu naražené kostrče, odvracet Džurajev.

58. minuta - GÓL! Uzbekistán se konečně dočkal, když Achmedov napřáhl ještě pořádný kus za šestnáctkou a odrazil svůj prudký projektil od břevna do sítě. Míč nešel příliš daleko od Burhana, ten tak nejspíš mohl zasáhnout. Spektakulární zákrok však předvedl jen chvíli předtím proti dalekonosné bombě Chasanova, jímž se zřejmě načas vyšťavil a nebyl s to ho takhle brzy zopakovat.

72. minuta - Uzbeci ve třech přečíslili soupeře, Tursunov šel asi správně sám do zakončení, v rozhodujícím momentě ovšem podklouzl a i předčasně padajícího brankáře nepřekonal.

76. minuta - GÓL! Spolupráce dvou stoperů a zároveň posledních zadáků Kataru nemohla zaskřípat hlasitěji, Džeparov se vrhl po nepřesné přihrávce a uklidil míč do takřka odkryté svatyně.

86. minuta - Snad první zdařilá kombinace domácích v branku také nevyústila. Nesterov byl včas na zemi, aby zlikvidoval Ahmedovu střelu.

Katar (4-4-2): Burhan - Ismael, Bilal, Al Ghanim, Majed - Fabio Cesar (80. Ahmed), Lawrence, Rizik, Yaser (61. Ibrahim) - Suria, Al Marri (62. El Sayed)

Uzbekistán (4-3-3): Nesterov - Karpenko, Izmajlov, Achmedov, Džurajev (53. Andrejev) - Hajdarov, Džeparov, Kapadze - Šatskich, Gejnrich (89. Novkarov), Chasanov (66. Tursunov)

Hvězdy zápasu: Džeparov, Gejnrich a Chasanov (všichni Uzbekistán)

Co čekat od zítřka?

Čína je v evidentním útlumu. Už roky se potácí odnikud nikam, trenéry střídá jak na obrtlíku a výsledkem tohohle všeho je hustý pesimismus prostoupený skrz naskrz celou nejlidnatější zemí světa. Východisko? Do Kataru vysílá nejmladší kádr ve své historii, vedený navíc teprve 44letým Gao Hongbem. Ten po svém nástupu rozjel odvážnou revoluci, vypořádal se se starou gardou (i proto se z reprezentace úplně vytratil Shao Jiayi, Li Weifeng nebo Li Tie, přestože s nároďákem ještě oficiálně nesekli) a z Evropy s sebou teď vzal jen Hao Junmina ze Schalke. Pořád se mu ale nepovedlo vymýtit klasický neduh čínského nejvznešenějšího fotbalu posledních let - totální nedostatek kreativních hráčů a zakončovatelů. Je tak evidentní, na co bude loňský senzační vítěz Východoasijského mistrovství zase jednou spoléhat. Na mrštnost, rychlost, propracovanou defenzívu, jednotu. Právě o ní také Gao hovořil na předzápasové tiskové konferenci, dle jeho slov je nakonec týmový duch velmi silný.

Koneckonců, třebaže to vše neprobíhá v úplně závratné rychlosti, Číňané se zpod deky přeci jen hrabou. Vždyť z posledních sedmi zápasů prohráli jen jediný a nedávno pak 3:2 přemohli i obhájce triumfu na Asijském poháru z Iráku. Ve finále se tak dají najít důvody, proč by reprezentace s přiléhavou přezdívkou "Velká zeď" konečně měla vyhrát Asijský pohár. Slova Gao Hongba o mládí týmu a s ním spojené nebojácnosti jsou rovněž důležitá hlavně proto, že právě tyhle čisté hlavy v minulosti Číňanům zoufale scházely. Teď se zdá, že by i zrovna z relativní anonymity většiny hráčů mohl Hongbo těžit. Jednak jim nemusí úplně docházet, že se poslední léta čínský "nároďák" zmítal v krizi, jednak bude tímto Čína jako soupeř velmi nečitelná.

Kuvajt je svému protivníkovi takřka dokonalým protikladem. V souvislosti s jeho výpravou se totiž neskrytě hovoří o "zlaté generaci". Vždyť rok 2010 lze z kuvajtského pohledu považovat za ten pravý vrchol uplynulé dekády. Po dvanácti letech svěřenci Srba Tufegdžiče opanovali Gulf Cup, k tomu navíc urvali ten nejcennější kov i na Západoasijském mistrovství. V kvalifikaci na Asijský pohár pak ani jednou nepodlehli favorizované Austrálii, takže zároveň dokázali, že i s regionální smetánkou se papírově budou schopni poměřovat. Problém by teď snad mohl být akorát ve zdravotním strádání bezpochyby největší hvězdy kuvajtského výběru, chladnokrevného zabijáka Badera Al Mutwy. Ten si v úterý na tréninku poranil kotník a nyní jsou mu dávány 60procentní šance na včasné uzdravení. Bez něj by Tufegdžič ztratil muže, na němž stojí prakticky kompletní ofenzivní potenciál mužstva, který se měl opírat hlavně o rychlé protiútoky vycházející ze zabezpečené obrany. Ta je v případě Kuvajtu vždy pevně spojena se spíše defenzivněji laděnou záložní řadou, kde zpravidla hraje prim zejména buldok Al Altaiqi. Od brankáře Al Chaldiho se pak rovněž očekávají tradičně spolehlivé výkony.

Bitvu těchto dvou mladých, natěšených a v rámci možností i talentovaných ekip můžete na vybraných kanálech sledovat v sobotu od 14:15 SEČ.

Stranou pozornosti

- Indie by nakonec na Asijském poháru nemusela být bez své zdaleka největší hvězdy, Bhaichunga Bhutii. Ten byl načas kvůli poranění lýtka dokonce vyřazen z 23členné soupisky, na níž jej však Bob Houghton v pátek opětovně dopsal. Indická ikona by v současnosti měla pravidelně trénovat s týmem, na hřišti se ovšem i dle svých slov necítí úplně pohodlně. Její start už 10. ledna proti Austrálii tak není příliš pravděpodobný.

- Dávno před startem turnaje si Alberto Zaccheroni, kouč Japonska, stěžoval na pozdě dohrávaný Císařův pohár, kvůli němuž musel velmi dlouho čekat na čtveřici borců figurující ve finálovém klání. Fudžimoto, T. Honda, Inoha a Iwamasa tak před chvílí do Kataru dorazili na pokraji vyčerpání a je jediným trenérovým štěstím, že ani jeden z nich není pevnou součástí základní sestavy. Ve spojitosti s nedávným zraněním obránce Makina a táhnoucími se zdravotními problémy beka Sakaie by však Zaccheroni klidně nemusel mít k dispozici žádného čerstvého náhradníka pro zadní linii, kterou už přitom tak jako tak je nucen slepovat, když se na Asijském poháru nemůže opřít o osvědčené stoperské duo Nakazawa-Tanaka (oba rovněž dřepí na marodce).

- Cho Kwang-Rae se už rozhodl, jak zacelit místo v nominaci uvolněné zraněnou ofenzivní hvězdou Park Chu-Youngem. Jediný opravdu zkušený útočník v korejském výběru si poranil koleno ještě před odjezdem do Kataru při oslavách gólu v dresu Monaka a už dávno bylo rozhodnuto o tom, že se na Asijském poháru nepředstaví. Trenér Cho však dlouho přemýšlel, zda ho má nahradit jiným forvardem nebo raději zocelit záložní řadu. Nakonec se rozhodl pro první možnost poté, co se neosvědčila odvážná varianta s Parkem Ji-Sungem na hrotu. Tím dopsaným šťastlivcem se tedy stal Koo Ja-Cheol, který věkově (21 let) dokonale zapadá do korejské koncepce a jemuž se nadmíru vydařila zatěžkávací zkouška v přátelském zápase s Al-Jazirou. Během něho při rozestavení 4-2-3-1 z pozice uvolněného podhrotu podporoval Ji Dong-Wona.

Tím končí mé skromné shrnutí úvodního hracího dne v pořadí patnáctého Asijského poháru v Kataru. Doufám, že alespoň zčásti splnilo svůj účel a že tuhle funkci bude případně plnit i nadále. Ode dneška se tu bude po každém hracím dni objevovat zhruba stejně obsáhlý a koncipovaný článek, akorát po odehrání kompletního kola se pokusím navíc sestavit ideální jedenáctku a vypíchnout nejzajímavější události oné fáze. Na závěr pak samozřejmě připravím co možná nejvíce vyčerpávající souhrn celého turnaje. Ale do té doby je ještě daleko. Prozatím se společně těšme na zítřejší dávku asijského fotbalu, která snad adekvátně naváže na dnešní velmi kvalitní zahajovací utkání...