Asijský pohár 2011 - čtvrtý hrací den

Notoričtí sympatizanti s trpaslíky si nejspíš od dnešního programu slibovali repete včerejších "skandálních" výsledků. To jim však bylo málo platné. Korejská ani australská reprezentace neponechaly nic náhodě a do turnaje odstartovaly přesvědčivými výhrami. Zítra bychom se naproti tomu měli dočkat dvou velmi vyrovnaných soubojů.

Německý trenér Osieck vyslal na plac mimořádně zkušenou jedenáctku, která dohromady dávala v průměru 30 let. A i když mohly panovat jisté obavy, že zejména stoperské duo Neill-Ognenovski nebude natěšeným Indům stíhat, nakonec to tak žhavé nebylo. Přesto jestliže Australané neměli s bráněním žádné problémy, když byli pečlivě rozestavěni do bloku, tak při rychlých protiútocích Indů se hlavně zpočátku nestíhali včas vracet za balon a vznikaly tak ohromné díry. Těch ovšem protivník moc dobře využívat neuměl, navíc postupem času i tyhle nedokonalosti z australské hry víceméně vymizely.

Vepředu to Australanům velmi usnadňoval soupeř. Soustavně odkrýval křídelní prostory, ustavičně prohrával osobní souboje, v mnoha případech ani nebyl schopen se jednoduše osvobodit a namísto toho volil individuální postup (vrcholící v obligátní ztrátu) nebo složitou spolupráci. Přitom od Indů se čekala nesmírně přímočará hra - tu však oni praktikovali až po překročení půlící čáry, k čemuž se moc často nedostávali. Navíc tam už byla spíš na škodu, dalekonosné centry dnes Aussies sbírali úplně v klidu. Jediné, co tak dnes Houghtonovi svěřenci opravdu mohli nabídnout, byla jistá houževnatost a především zpočátku i nezměrný entuziasmus. Ten ovšem postupem času logicky ustupoval a na povrch spíše vyplouvaly hrubé technické nedostatky většiny Indů či jejich mizivá síla na balonu a výbušnost.

Třebaže zápas nakonec skončil drtivou výhrou Socceroos, nemůže být pochyb o tom, že jednou z hvězd zápasu byl také indický brankář Subruta Paul. Ten předvedl několik úchvatných golmanských kousků, přičemž jeden z nich můžeme zřejmě již předčasně vyhlásit jako zákrok turnaje. Snad jediné, co mu lze vytknout, je skutečnost, že se v závěru první půle nechal poněkud rozlétat, šel prakticky po každém vysokém balonu a i z jeho nerozvážnosti pak pramenil třetí gól v síti Indů. Jinak nikdo v řadách outsidera nezaslouží zvláštní pochvalu. Ani "indický Beckham" Dias, jehož standardky naopak opravdu jen sporadicky nesly nějaké to ovoce. Spíš ho nenesly vůbec.

To na australské straně se vybírá s radostí. Harry Kewell si počínal jako zamlada, čímž jenom potvrdil, že řeči o jeho vyčpělosti jsou skutečně jen fámy. Tim Cahill pak naplno předvedl, proč je považován za největší hvězdu Osieckova výběru. Neskutečně silný v osobních soubojích, kdy kolikrát zvládal se soupeřem v zádech vyskočit do vzduchu, přilepit si míč na hruď a pak ho ještě přesně rozehrát. Vážně neocenitelnou robotu dnes odvedl, navíc krom odvádění černé práce stíhal být zároveň zdaleka nejnebezpečnějším Australanem. Tedy zdaleka - v tomto směru Cahillovi zdatně sekundovala i pravá strana zosobněná duem Wilkshire-Emerton. Ti byli dnes doopravdy k nezastavení. V jejich prostoru totiž obvykle operoval stěží jeden protivník, takže byli často vyzýváni k nějaké akci spoluhráči ze středu. A oni se rádi činili, dohromady nakonec asistovali u všech čtyř australských gólů (oba po dvou přihrávkách).

Indie - Austrálie 0:4

11. minuta - GÓL! Emerton na pravé straně pro jednou protrhl ofsajdovou past (ve skutečnosti číhal na balon pár kroků za posledním obráncem) a pak už neměl problém najít před brankou volného Cahilla, jenž zblízka nekompromisně zacílil pod víko.

21. minuta - Čárový si s praporkem dneska mává, jak chce. Nejprve nepustil do šance regulérně postaveného Emertona, pak ten gól a nyní pro změnu Australanům nedovolil skórovat, přestože se Cahill v době centru nacházel ve stejné linii s nejzalezlejším zadákem.

25. minuta - GÓL! Australané si to ovšem hned vynahradili. Kewell dostal zprava přihrávku od Wilkshirea a levačkou se z 25 metrů parádně opřel do balonu, aby ho při zemi nasměroval tak akorát k pravé tyčce.

33. minuta - Vynikající Subrata odvrátil další pohromu. Cahill v jeho těsné blízkosti zareagoval na odražený balon a už se pomalu chtěl radovat, Paul ovšem vytasil ze svého rukávu zákrok podobný tomu Seamanově v Arsenalu - v tomto případě si levačku pomalu vykloubil, aby míč vyškrábl akorát nad brankovou čarou. Není tedy divu, že se o něj měl dříve zajímat právě londýnský velkoklub.

34. minuta - Subrata tentokrát vyrazil nad břevno skrytou Cahillovu ránu směřující pod břevno do prostředka brány.

43. minuta - Indové se výjimečně odhodlali k nějaké kombinaci, ta po mírném zvrhnutí se a několika odrazech vyústila v nepřesnou Diasovu ránu.

45. minuta (+2) - GÓL! Subruta se nechal trochu unést, když zbytečně vystartoval po Emertonově centru, který pak do prázdné klece hladce uklidil Holman. Prvotní chyba ale nastala tehdy, když po pravém křídelníkovi soupeře nikdo v modrém nestartoval, ani ho nestínoval - a to několik vteřin.

57. minuta - Emerton zpoza zadní tyče po centru Holmana o pár decimetrů minul.

65. minuta - GÓL! I fanoušci hlavičkáře Tima Cahilla se dnes dočkali. Australský útočník si totiž doskočil pro Wilkshireův centr z přímého kopu a trefil se úplně přesně k levé tyči. Zároveň všem názorně ukázal, do jaké obdivuhodné výšky se dokáže se svými pár centimetry vznést - prosadil se totiž v opravdu hustém chumlu.

86. minuta - Čhetri byl ojediněle vyslán do sólového úniku, chyběla mu však pořádná rychlost, takže nakonec jeho projektil mohl ve prospěch Schwarzerových rukavic ztlumit Ognenovski.

Indie (4-4-2): Subrata - S. Singh, G. Singh, Anwar, Mandal - Dias (79. R. Singh), Lawrence, Pradeep (61. Wadoo), Nabi - Rafi (63. Jadav), Čhetri

Austrálie (4-4-2): Schwarzer - Wilkshire, Neill, Ognenovski, Carney - Emerton (77. Burns), Čulina, Jedinak (62. McKay), Holman - Kewell (72. McDonald), Cahill

Hvězdy zápasu: Emerton, Cahill (oba Austrálie) a Subruta (Indie)

Jen nějakých dvacet minut se Korejci rozehřívali. Za tu dobu si odbyli pár počátečních nepřesností, nezřídka se topili na pravém kraji hřiště, kudy zpočátku tahali útoky takřka výhradně, a celkově si zvykali na celoplošný presink Bahrajnců. Jenže jakmile si všechno sedlo, byla na korejský fotbal opět radost pohledět. Svěřenci trenéra Choa zatím na turnaji předvedli nejkvalitnější individuální techniku, práci s míčem, nejpreciznější kombinace a zároveň si povytvářeli ze všech favoritů zdaleka nejvíc šancí, z nichž klidně mohlo zapršet. Na jednu stranu Taegeukovým válečníkům pozici značně ulehčovalo zběsilé protivníkovo napadání (a ne jen zdvojování, ale i ztrojování), které jim při správném vyhodnocení situace zajišťovalo kopu volného prostoru pro své hrátky, na stranu druhou to byl i vířivý pohyb mladé a dravé eskadry, co určovalo intenzitu korejské převahy. Korejci jen stěží projevovali zájem na zklidnění hry, do soupeře bušili takřka nepřetržitě, čímž ho enormně vyčerpávali, neboť Bahrajnci dnes opravdu postavili celou svou taktiku hlavně na pohybu a rychlém dostupování protivníků.

Jenže snažit se běhat s Korejci či Japonci může snad jen někdo slabomyslný. Pominu-li tedy očividnou těžkopádnost Bahrajnu při útočení, svalil bych neúspěch "Al-Ahmaru" na nezkušeného kouče Šaridu. Tahle strategie zkrátka od samého začátku nevedla nikam jinam než do pekel. Fungovala fakt snad jen těch prvních dvacet minut. Na fotbalisty v bílém navíc vrhala špatné světlo. Nezaujatý divák je totiž musel vnímat spíš jako stádo slepých koní než cokoliv jiného, protože podobně bez rozmyslu se Bahrajnci vrhali také dopředu. Systém by v tom člověk neodhalil patrně ani s mikroskopem. Možná i proto mě pak nenapadá, koho z téhle party vyzdvihnout - snad jen brankář Mansur se v rámci možností vyjímal. Bahrajnci totiž podali nadmíru kolektivní výkon - kolektivně chaotický výkon. Ani pořádné příležitosti si nebyli schopni vytvářet, jen takové pološance. Koneckonců ona penaltová střela (která se snad ani neměla kopat - k faulu došlo spíš ještě před pokutovým územím) byla vůbec první směřující na bránu z opravdu výhodné palebné pozice.

Hodnotit Jihokorejce jako jednotlivce už nicméně jde. Velká pozornost byla upřena na Park Ji-Sunga, a to nejen v hledišti a u obrazovek, ale i na place. Uznávaný kapitán schytal nespočet ostrých výpadů Bahrajnců, neustále byl důsledně strážen, ke tvorbě hry se de facto nedostával. Navíc dnes ani neměl střelecké štěstí. Vůdčí roli tak po něm převzal někdo docela jiný - záskok za Park Chu-Younga, muž, který původně ani do Kataru neměl cestovat. Koo Ja-Cheol přitom mezi hvězdnými záložníky vynikal, a to nutně nemusím narážet na jeho dva zářezy. Po míči se vrhal s obrovskou chutí, věděl si s ním rady, z pozice uvolněného podhrotového hráče dokonale zvládal tvořit hru i přímo ohrožovat Mansura. Dalším velmi aktivním činitelem byl Ki Sung-Yueng, schopný dispečer a exekutor standardních situací, a s těžkou úlohou osamoceného forvarda se statečně popasoval nezkušený Ji Dong-Won. Coby vynikající podpůrce útoku se potom předvedl pravý bek Cha Doo-Ri. Naopak ztěžka si šlo všimnout takového Lee Yong-Raeho a jen pár výrazných okamžiků měl i Lee Chung-Yong.

Korejská republika - Bahrajn 2:1

25. minuta - Lee Chung-Yong nasadil housličky jednomu ze soupeřů, Koo Ja-Cheol pak obešel dva soupeře a slabě střílel těsně vedle přední tyče. Mansur však přesto raději zasáhl.

28. minuta - Koo Ja-Cheol znovu pálí, tentokrát ze středu úplně rovně, tedy do náručí připraveného Mansura.

33. minuta - Ji Dong-Won se udržel na míči i proti trojnásobné přesile, adresoval Ki Sung-Yuengovi trošku "zpátečnickou" přihrávku, ten si přesto míč obstojně zpracoval a z takové polootočky o nějaké dva tři metry minul.

36. minuta - Ki Sung-Yeung rovněž ztrojen, ne-li přímo obklopen, a také se udržel na míči, aby přihrál do slušné palebné pozice Park Ji-Sungovi. Ten ovšem v záklonu vypálil vysoko nad.

40. minuta - GÓL! Ani po další promarněné šanci, kdy Park hlavičkoval mimo, se Korejci nesložili a konečně udeřili. Koo Ja-Cheol, jenž původně ani nefiguroval v trenérově nominaci na šampionát, se zjevil s míčem uvnitř pokutového území a za vydatné pomoci tečujícího Marzuqiho přehodil Mansura. Gól zdánlivě připomínající ten jordánský.

45. minuta (+1) - Namlsaný Koo Ja-Cheol se ještě šikovně obtočil kolem protivníka a z hranice šestnáctky prudce vystřelil těsně vedle.

52. minuta - GÓL! Cha Doo-Ri zpoza velkého vápna vyslal na Mansura podivně plavající projektil, s nímž si bahrajnský strážce svatyně poradil jen s vypětím všech sil. Na dorážku Koo Ja-Cheola už však v žádném případě neměl, přičemž ofsajd rovněž signalizoval zbytečně.

66. minuta - Cha Doo-Ri tentokrát kroutil míč do brány levačkou. Sic se pak svému projektilu od srdce zasmál, ten rozhodně nebyl tak marný. I když se nakonec mezi tři tyče ani nedotočil.

72. minuta - Dosud ne úplně viditelný Lee Chung-Yong předvedl, že pochopitelně stále umí. Využil tedy špatně načasovaného skluzu soupeře, uloupil mu balon, zasekl jednomu protihráči, pak ještě tomu staronovému a ve finále zacílil při zemi do tyče, jež za brankou pomáhá v napínání sítě.

85. minuta - GÓL! Hloupý zákrok, nesmyslně udělená červená karta pro Kwak Tae-Hwiho a proměněná penalta znamenají ještě menší komplikace pro dosud suverénní Korejce. Aaiš poslal Jung Sung-Ryonga opačným směrem.

Korejská republika (4-2-3-1): Jung Sung-Ryong - Cha Doo-Ri, Kwak Tae-Hwi, Lee Jung-Soo, Lee Young-Pyo - Park Ji-Sung, Ki Sung-Yueng - Lee Chung-Yong, Koo Ja-Cheol (78. Yeom Ki-Hoon), Lee Yong-Rae - Ji Dong-Won (68. Son Heung-Min, 85. Cho Yong-Hyung)

Bahrajn (4-5-1): Mansur - Omar, Marzuqi, Meškhas, Al Huti - Abdulatif (79. Al Dakeel), Fatadi, Aaiš, Baba (11. Rakea), Abdulrahman (69. Ayyad) - John

Hvězdy zápasu: Koo Ja-Cheol, Ki Sung-Yueng a Cha Doo-Ri (všichni Korejská republika)

Co čekat od zítřka?

Otázka uvedená v nadpisu se obzvlášť u této skupiny, takhle ještě před jejím úvodním zápasem, bude zodpovídat docela těžko. Totiž poté, co kapitán Spojených arabských emirátů Al Kas uvedl, že i jeho tým se letos bude chtít poprat o titul, máme tu hned čtyři celky s nejvyššími ambicemi. Právě reprezentace SAE přitom měla být nejslabším článkem skupiny, jenže s nadějnou soupiskou obsahující i sedm borců, kteří zasáhli do finále U-23 na nedávných Asijských hrách v Číně, je nakonec nelze dost dobře podceňovat. Emiráty tedy sice nedokázali ze skupiny postoupit od roku 1996, kdy se tento turnaj konal na jejich půdě, ovšem jejich mládežnickou základnu můžeme bez debat označit za jednu z nejslibnějších na kontinentě. Koneckonců Ahmed Chalil, ročník 1991, byl předloni zvolen největším asijským talentem a už teď by měl táhnout i seniorský "nároďák". Katanec navíc už jednou dokázal, že i s bezejmenným výběrem dokáže dělat slušné divy. Na Gulf Cupu 2010 se s "Al-Abyd" protlačil až do semifinále, třebaže postrádal řadu opor. I právě osoba slovinského kouče dává Spojeným arabským emirátům solidní šance na nějaký úspěch. Jde totiž o jednoho z nejpřemýšlivějších koučů na světě, s úžasnými schopnostmi číst hru a naučit prakticky kohokoliv disciplinovaně fungovat v obraně.

Katancův výběr čeká na úvod údajně dokonale proměněná Severní Korea. Ta si na sebe během letního mistrovství světa soustavně nasazovala masku urputně bránícího mužstva. Na Asijském poháru by však prý pod novým koučem měla daleko více útočit a snažit se soupeře doopravdy přehrát, ne jen ukopat a uběhat. Přesto je zřejmé, že i nadále bude KLDR vycházet především ze zajištěné obrany. Klíčem k postupu by měly být schopnosti Jong Tae-Seho, "korejského Rooneyho". Velký otazník se však vznáší nad jeho kondičkou, poslední dobou totiž skoro vůbec nehrál vinou zranění kolene. V Německu se nicméně alespoň střelecky chytnul, takže potenciál stát se jedním z nejlepších útočníků turnaje v sobě rozhodně ukrývá. Schopně ale nicméně vypadá i celý severokorejský ansámbl, který pod trenérem Kim Jong-hunem zatím ani jednou neprohrál. Ze čtyř pokusů.

Irák a Írán. Věřím, že mnoha lidem se ani po letech nepřestávají plést ta "íčka" na začátku - kde se píše krátké a kde dlouhé. Oba státy by zřejmě i většině české populace splývaly, kdyby se v Iráku tak intenzivně neválčilo. Každopádně z fotbalového hlediska něco takového není dost dobře možné. Třebaže Irák už třikrát vyhrál regionální Gulf Cup, má zlato z Asijských her a je rovněž posledním vítězem Asijského poháru, statusu vyhlášené reprezentace svého kontinentu zřejmě jen tak nenabude. Důvody jsou prosté - Irák oproti svému sousedovi okusil atmosféru mistrovství světa ještě před pádem železné opony (a na tu dobu má kopa Evropanů tendence raději nevzpomínat), přičemž jeho devízou je zároveň neschopnost udržet se na vrcholu. Opravdu by nebylo vůbec překvapující, kdyby teď Iráčané pro změnu vyhořeli. Vždyť před minulým úspěchem jen jedinkrát prošli až do semifinále, jinak zaznamenávali veskrze průměrné výsledky. Na druhou stranu je celkem pravděpodobné, že si aspoň svěřenci zkušeného Němce Sidky získají sympatizanty svou vyloženě útočnou hrou postavenou na nejednom talentovaném fotbalistovi (Mahmoud, Abdul-Zahra, Akram).

Írán je naopak pojetím hry svému sousedovi učiněným protikladem. Bude sázet na tuhý střed, zpevněný raději třemi fotbalisty, z nichž dost možná všichni tři budou orientovaní spíše do defenzívy. Íránci zároveň nejspíš budou chtít soupeře uspávat sáhodlouhými kombinacemi, rozhodně od nich nelze očekávat nějaký hurá-fotbal. Své úspěchy zakládají na vyčkávací taktice, na frustrování protivníka, který se pomalu nepotká s míčem. Pro to jsou ideálními typy borci jako Nekounam nebo Teymourian - tedy hráči otřískaní i několika zápasy na starém kontinentě. Ani tahle strategie nicméně vždy nenese ovoce. Navíc se v tradiční fotbalové zemi hojně diskutuje o míře motivace trenéra Ghotbiho, který už podepsal kontrakt se Šimizu S-Pulse, jeho dny u íránské repre jsou podle všeho natuty sečteny, a tudíž by se už nemusel na tento turnaj, reparát za nepostup na MS, úplně koncentrovat.

Stranou pozornosti

- Jordánsko zřejmě do konce Asijského poháru přišlo o svého kapitána. Hatem Aqel si během zahajovacího utkání poranil pravé koleno a bez znalosti výsledků magnetického vyšetření si sám nedává moc šancí na návrat do turnaje. V bolestech je prý od souboje s Hasebem nepřetržitě, však také do nemocnice ani neodešel po svých, nýbrž tam odjel na vozíku.

- Učida cítí, že by příště Japonci měli hrát především ve větším tempu. Jeho spoluhráč Kawašima pro změnu spatřuje hlavní problém v nešťastném inkasování, které samuraje načas rozhodilo. Sám o obdrženém gólu prohlásil: "Byla to smolná branka. Střelu jsem měl pokrytou, ale jak došlo k teči obránce, neměl jsem žádnou šanci." Zároveň mu prý ale nepřišlo, že by pak jeho parťákům z pole chyběla nějaká vůle po vítězství.

- Direktoriát turnaje nakonec navzdory očekáváním nezaznamenal žádnou kuvajtskou stížnost na pískání rozhodčího Williamse v jejich zahajovacím utkání proti Číně. V něm byla modrým upřena penalta a naopak později sudí vykázal do kabiny nesportovně se chovajícího Nedu. Ten sám ovšem svého činu litoval, uvědomoval si jeho závažnost, takže zřejmě skutečně nebylo důvodu si oficiálně stěžovat.