Asijská Liga mistrů: Černé hodiny pro Írán a polovina postupujících z Koreje

Dvakrát sedm gólů - úžasnou porci branek nadělilo divákům čtvrtfinálové měření sil korejského Jeonbuku a japonské Osaky. Ve finále hladce postoupili "motoristé", zbylé duely už ale přinesly řádná dramata. Íránský Sepahan sice pokaždé zvítězil, ale z rozhodnutí disciplinárky končí. Suwon dál posunula až penalta z nastaveného času...

Ústředním motivem dnů předcházejících odvetným zápasům určitě nemohlo být nic jiného než dohady nad tím, zda o hvězdného Kiyotakeho ochuzené Cerezo Osaka zvládne v konkurenční Koreji obhájit bláznivou domácí výhru 4:3. Pod ní se patrně největší star J-League podepsala hned dvěma góly, přičemž teď její nesporná kvalita nebyla ani zdaleka jediným atributem, který by osackému mužstvu v Jeonbuku scházel. Dál to byla třeba energie, klid na kopačkách, dle slov trenéra Culpiho zkrátka všeprostupující nezkušenost. Mladý kádr si sice i bez Kiyotakeho v domácí soutěži poradil s Jamagatou hladce 6:0, stejnou gólovou nadílku ale nyní sám utržil od Jeonbuku.

Kanonádu Korejců přiléhavě řídil Lee Dong-Gook, 32letý útočník se zkušenostmi z anglické Premier League, jenž hned dvakrát zesměšnil svého krajana v brance Kim Jin-Hyeona. Tomu nejprve proklouzla pod rukavicemi jeho nepříliš prudká rána z hranice šestnáctky a po hodině hry mu mezi nohami prošel i další nevýrazný projektil, který ovšem tentokrát Lee vysílal z voleje i z poměrně velké blízkosti. A nakonec čtyřgólový kanonýr snadno skóroval rovněž v nastaveném čase, kdy mu pro změnu ke štěstí dopomohla vskutku směšná bota jednoho ze stoperů japonského klubu. Rovnou polovina gólového účtu tak byla způsobená hrubými individuálními nedostatky momentálně 10. nejlepšího japonského týmu. To je přinejmenším na pováženou, a ofenzivnímu Kiyotakemu to těžko lze "dávat za vinu".

V Koreji to v tu chvíli (zhruba 14:00 našeho úterního času) vypadalo na euforický večer. Jenom po půl hodině ale přišla špatná zpráva ze Soulu. Tamní celek, který v prosperující zemi platí za nejrozjetější (devět výher z minulých deseti utkání), totiž trojnásobného vítěze Asijské Ligy mistrů z Jeddahu porazil jenom 1:0 a řádně se mu tak vymstila inkasovaná branka v nastaveném čase prvního střetnutí. Bez ní (nakonec 1:3) by nakonec šli dál Korejci, na druhou stranu nelze říct, že by si něco takového opravdu zasloužili. V odvetě totiž ukázali pramálo ze své pověstné ofenzivní síly (naposledy Damjanovićův hattrick znemožnil Daejeon), a tak na pevnou defenzívu Arabů hledali recept napříč celým zápasem. Molina také koneckonců protrhl střeleckou mizérii až pět minut před koncem, zatímco srbský bombarďák zaujal tak maximálně naivním skokem v pokutovém území. Al Ittihad si tedy v semifinále výlet na daleký východ zopakuje, čelit bude právě Jeonbuku.

Úterní program se u nás v srdci Evropy rozjížděl v 15:50, kdy se íránský Zob Ahan utkal s dalším korejským zástupcem ze Suwonu. A o pozornost si i toto klání říkalo velmi hlasitě. Zejména tedy ve své koncovce, kdy Folād Shahr Stadium doslova praskal ve švech. Už třináct minut totiž opět klasické remízové utkání veskrze poklidně směřovalo do prodloužení, když saúdskoarabský sudí v poslední chvíli (sedmá minuta nastavení!) odpískal navýsost spornou penaltu. Také já, ze svého pohledu, si přitom musím přisadit a opatrně zkonstatovat, že pokud došlo k faulu, tak v opačném gardu. Chorvat Ristić totiž sehrál scénku jako z filmu "Zachraňte vojína Ryana", kdy mu coby nedobrovolný kryt před imaginární kulkou posloužil chudák obránce Ahmadi.

Uprostřed zhruba pětičlenného chumlu se tedy Balkánec skácel jako postřelený, spolu s ním i obránce, jenž byl v postavení, z něhož snad faulovat ani nešlo, a už se to vezlo - druhá žlutá karta, proměněná penalta, žádné prodloužení a semifinálová "povolenka" pro druhého korejského zástupce. Faktem sice zůstává, že asijská režie nenabídla ani jeden pořádně průkazný záběr, nicméně odpískat takovou "desítku" a v takový čas...to před vámi beze srandy smekám, pane Khalile Al Ghamdi‎!

Také poslední dvojzápas dosti poznamenala kontroverze, její dávku si ale další íránský účastník Sepahan vychutnal už s mírným předstihem. Do úvodního vyhraného duelu s katarským Al Saddem totiž poslední íránský šampion neoprávněně nasadil i brankáře Ahmadiho (dva íránští smolaři stejného jména, všímejte si), za což byl disciplinární komisí dodatečně potrestán kontumační prohrou 0:3. Toto manko se dle předpokladů mělo, kór venku, dohánět ztěžka, v součtu se ale Katařané stejně mimořádně zapotili. Už po 27 minutách Sepahanu scházel ke kompletnímu vyrovnání jediný zářez, přičemž se Al Sadd v prvním poločase doopravdy vůbec nechytal. Nakonec ho teprve v 85. minutě uklidnil exmarseillský snajpr Mamadou Niang, jenž už o víkendu zaznamenal v dresu svého nového zaměstnavatele dva kusy. Katarský celek, který do semifinále proplul vůbec poprvé od svého triumfu v roce 1989, každopádně dál zůstává jakýmsi outsiderem a opravdu moc moc černým koněm mezi čtyřmi vyvolenými.

První souboje, které pomalu mohou otevírat brány závěrečné bitvy, jsou na programu 19. října. Odvety přesně o týden později. Těšit se kromě jiného můžeme na pokračující duel o korunu krále střelců: Lee Dong-Gook si svou úterní show vypracoval třígólový náskok na donedávna marodícího a tři zápasy v řadě mlčícího Ha Tae-Gyuna ze Suwonu. Tuto statistiku mimochodem nezmiňuji náhodou, v Asii totiž musejí vážně kalkulovat s variantou čistě korejského finále - s kterým se už na specifičtějším poli možná smířili právě ostatní asijští snajpři.

Finále hrané pod výsostně korejskou taktovkou jsme tu měli posledně přesně před deseti lety. A triumf - ten zatím poslední v klubové historii - přineslo Suwonu. To se ještě dnešní Lize mistrů naposledy říkalo "Asijské mistrovství klubů" a penaltový rozstřel tenkrát z brány Bluewings kočíroval legendární 132násobný reprezentant Lee Won-Jae. Teď je ovšem docela jiná doba a při trendu všeobecného vzestupu arabské kopané, která se právě v letošním semifinále dočká přímé konfrontace s východoasijskými tygry, by homogenní finále způsobilo v Asii určitě pořádný boom. Koneckonců mezi lety 1996 a 2002 se jen dvakrát utkání o zlato obešlo bez Korejců, dnes by teoreticky i prakticky měly být saúdskoarabské či katarské kluby o poznání konkurenceschopnější...