Anglický týden: Utopený Vydra v týmu, který hraje na dva Crouche

V srpnu ještě svítilo slunce. Matěj Vydra si splnil sen a konečně si po letech opět zahraje Premier League! Sláva! Po zajímavém úvodu angažmá v Burnley však reprezentační útočník narazil a svůj osamocený ligový gól už rozšíří jen stěží. Čí je to chyba? Je prostě elitní anglická soutěž pro Vydru moc? Nebo selhal manažer Sean Dyche, který měl už před půl rokem tušit, že kupuje nevhodného hráče?

Celé to do sebe tak nějak zapadalo. Sympatický a progresivní krok od jinak lehce zkostnatělého týmu, jímž Burnley tak nějak jako poslední mohykán v kosmopolitní Premier League je. Matěj Vydra měl být osvěžení dobře odhadnutelného týmu, který v útoku vyznával hru na dva urostlé bijce, kteří nemusí být pohybově zrovna dvakrát nadaní, ale mají horu svalů, umí to ve vzduchu a poradí si v šestnáctce.

Tak jako Sam Vokes, tak jako Chris Wood, tak jako Ashley Barnes. No a k nim měl přibýt agilní a rychlý Vydra, který je navíc shodou okolností jeden z nejlepších kanonýrů druholigové Championship za poslední roky. "Je jiný než útočníci, které máme. Nabízí odlišný poziční smysl, může hrát bok po boku s druhým útočníkem a může hrát i jako číslo 10," řekl o Vydrovi jeho současný šéf Sean Dyche.

Záměr aktuálně nejdéle sloužícího manažera v Premier League se dá na každý pád odhadnout poměrně snadno. Cílem Vydrova příchodu (když už teda přišel) bylo obnovení dobře fungující spolupráce jednoho pohyblivého střelce a jednoho statičtějšího držáka, který pro něj bude tvořit prostor a vyhrávat souboje.

Tak trochu vnucený pokus o návrat do starých časů

Tak, jak to fungovalo v sezónách 2015/16 a o rok později - když Burnley postoupilo do Premier League, aby pak přežilo nováčkovskou sezónu. Tehdy totiž v systému 4-4-2 sázel Dyche na dlouhána Sama Vokese a rychlonohé dynamo Andreho Graye. V systému, který byl funkční přesně podle výše zmíněných parametrů. Funkční natolik, že spolu tihle dva nejdřív nastříleli 38 druholigových a následně 19 prvoligových branek.

Tím se však pomalu dostáváme k jadérku problému. Gray totiž poté vyměnil Burnley za Watford a Sean Dyche - možná z nouze, možná z přesvědčení - trošku pozměnil svůj styl na výše zmíněnou hru na dvě věže. A jakýkoli další pokus o jakousi reversní renesanci ofenzivy skončil průšvihem.

Předzvěst toho, jak asi Vydrovo angažmá může skončit, měl Dycheovi ukázat už nedávný záměr Jeffem Hendrickem coby "desítkou" v systému 4-4-1-1. Časově limitovaný a hlavně nepovedený záměr, dlužno podotknout. Už tehdy se ukázalo, že Burnley je skutečně posledním přeživším dinosaurem, který jakýmsi záhadným způsobem dokáže i v roce 2019 fungovat se dvěma hrotovými "targetmany" v jedné sestavě. Ba co víc - funguje s nimi lépe než s jakoukoli jinou alternativou.

Burnley je tým postavený na nakopávaných míčích na dvě devítky vedle sebe. Abychom se nepochopili špatně - není tím myšleno žádné Hnátkovské "dlouhý míč a trefovat zařízení". Clarets mají v Gudmundssonovi, Bradym, zraněném Lennonovi a nově i kometě McNeilovi velmi kvalitní křídla, která představují zajímavé možnosti. Jejich primárním úkolem je nicméně posílat do nebezpečných pozic přesné centry. Protože když máte ve vápně takové dva hlavičkáře, musíte je využívat. Z možnosti se tak v Burnley stala nutnost.

Vydra jako Gulliver mezi obry

Není divu, že Vokes, Woods i Barnes jsou podle statistik WhoScored.com mezi devíti útočníky, kteří podstoupili nejvíc vzdušných soubojů z celé ligy - a to třeba Vokes už dva týdny v klubu vůbec není. Takhle to Burnley prostě hraje, přičemž Ashley Barnes představuje takovou oplácanou verzi allroundera, který je jakž takž zdatný i s míčem u nohy, ale zároveň jako magnet přitahuje míče a vyhrává souboje. Hráč, který je jako šitý na míru Burnley, ale v jiném týmu Premier League by se prosadil jen stěží.

Po měsících a měsících zkušeností člověka musí přepadnou myšlenka, jestli on Vydra nebyl Burnley spíš tak nějak vnucen. Jasně, těžko se v Premier League představuje, že by manažer dostal hráče, o kterého nestál. Myšlenkové pochody managementu proto plynuly spíš stylem: Když můžete přivést hráče, který byl dvakrát nejlepší střelec v Championship, proč byste to nezkusili? Vždyť Burnley se stylem hry hodí právě spíš do druhé ligy, živelnější a tvrdší než elitní Premier League; a tak by to mohlo klapnout. No... teď už víme, proč.

Na obranu Dychea však musíme přiznat, že Vydra šanci dostal. Nebylo jich sice tolik, jak by si možná zasloužil, ale prostor měl. A zpočátku vše vypadalo i růžově - při debutu skóroval z lavičky v Evropské lize, a pak začal dostávat minuty i v Premier League. Po dvou cameech proti Manchesteru United a Wolverhamptonu dostal konečně možnost od začátku a dokonalosti bylo učiněno zadost - Burnley rozstřílelo Bournemouth 4:0, Vydra dal vítězný gól a Clarets vůbec poprvé v sezóně vyhráli. Balada.

Jenže jen ten, kdo zápas pozorně sledoval, viděl, že statistiky jsou jediné, co Vydrovi hrálo do karet. Na hřišti to totiž vypadalo tak, že na hřišti jsou dva týmy - jedenáctičlenný Bournemouth a desetičlenné Burnley. A k tomu se tam někde navíc ochomýtá Matěj Vydra. Ne snad že by tehdy platilo příhodné "hráli o deseti". Český forvard byl však na úplně jiné vlně. Nerozuměl si vlastně s nikým, nabíhal si do špatných prostorů, volil špatná řešení. Ona vítězná branka byla ostatně dorážkou odraženého míče, kdy Vydra těžil z individuální schopnosti čichu na góly, nikoli z nějakého týmového souznění.

Je o hráče typu Vydra v Burnley vůbec zájem?

Proto dostal šanci od začátku ještě jednou proti Cardiffu, a jelikož se výkon nezlepšil, putoval kvapem opět mezi náhradníky. Poslední kapkou pro Dychea byl zápas na Olympijském stadionu s West Hamem, kde Vydra zase herně propadl a od té doby s ním trenér evidentně nepočítá. Hraje v pohárech, a když jde o ligu, trenér někdy raději nechá na place po celých 90 minut stejné hráče, než aby musel Vydru poslat do zápasu.

Posuňme se teď do ledna roku letošního roku a využijme pozoruhodnou citaci Seana Dychea: "Poslední přibližně tři roky strávil mimo Premier League a my jsme si nemysleli, že ho rovnou vrhneme na hřiště. Tušili jsme, že se bude muset přizpůsobit naší hře a on na tom stále tvrdě pracuje."

Tohle vám řekne manažer poté, co hráče v září zapojí do základní sestavy a vzápětí ho z ní zase vyšoupne? Hned po přestupu sice ryšavý manažer zdůrazňoval, že má Vydra rezervy v kondici, ale aby se nejlepší střelec Championship šest měsíců přizpůsoboval hře týmu? Týmu jako je Burnley, který lpí na alespoň částečném zachování primitivní taktiky stylu "nakopni a rvi se o míč"?

A to ještě přehlížím slůvko přibližně (v originále: or so).), z nějž vyloženě stříká, jak blízký má Sean Dyche k Matěji Vydrovi vztah. Tady zkrátka něco nehraje a diplomatické vyjadřování plné argumentačních faulů je jen dalším důkazem.

No a na závěr ještě jeden důkaz, jak to Dyche se snahou přidat do útočného dua odlišné a vzájemně se doplňující prvky myslel vážně. Totiž zimní přestupové období. Vokes odešel a Burnley mohlo k Vydrovi přidat dalšího borce, který toho oběhá hodně a hlavně rychle. A kdo v tandemu s urostlými chasníky Barnesem a Woodem nebude muset vyhledávat dlouhé míče a chodit do hlav. No, a tak přišel Peter Crouch...