Africký zápisník XVI. aneb Maestru Giressemu nikdo neZaha ani po kotníky

Letošní semifinále Afrického poháru národů se obejde bez Ghany. Ano, čtete správně. Po šesti semifinálových účastech v řadě tentokrát Black Stars končí hned na první překážce v rámci vyřazovací fáze, a žádnou náhodou na penalty. Dál tedy postupuje Tunisko; dřívější zápas zase rozhodly chybějící zkušenosti Malijců...

Ghana takhle potuplovala své penaltové prokletí. Takhle od roku 1982, kdy celý Afcon na pokutové kopy vyhrála, selhala už ve čtvrtém rozstřelu ze čtyř.

Pan Řídící Asamoah Gyan takhle s největší pravděpodobností kontinentální titul nedobude, přestože ho za celou kariéru obklopovali mistři světa do 17 let (1995), mistři světa do 20 let (2009) a neúspěšní finalisté dalšího mistrovství světa do 20 let (2001).

Místo Ghany postupuje Tunisko, které dosud na turnaji ještě technicky nevyhrálo. V semifinále tak stále teoreticky můžeme přihlížet souboji dvou týmů, které si nepřipsaly jediné vítězství v základní hrací době, pokud Tunisko i Benin po 90. minutě zvládnou svá čtvrtfinále s Madagaskarem, resp. Senegalem.

Celkově ve čtvrtfinále budeme mít osm týmů, které se v základních skupinách složily na pouhých 61 bodů. Pro srovnání: na posledním Euru to bylo 69 bodů, na posledním Asijském poháru dokonce 74 bodů. Hergot, vždyť i pověstně defenzivní světový šampionát 1994 dodal čtvrtfinalisty alespoň se 68 korálky na kontě!

---

1. Mali bylo lepší ve všech ohledech, ale potřebuje zkrátka vyzrát. Všichni jsme už před turnajem věděli, že na Mali asi ještě letos bude příliš brzy. Tým šel ostatně do turnaje s dočasným koučem, který byť překvapil, je pořád prostě jen dočasný kouč, a s nejmladším kádrem na šampionátu. Velká část nominace se nachází teprve na rozjezdu svých kariér, což svým způsobem platí i o nezpochybnitelných tahounech tohohle mančaftu typu Diadieho Samassékoua, který na svůj první velký přestup v Evropě stále teprve čeká. Takové věci se zkrátka musely projevit. Mohly/měly se sice projevit až o zápas později, ale co už.

Zejména první poločas přitom byl včera od Mali skvělý, a chyběl mu opravdu jen ten gól. Oba krajní beci, Youssouf Koné a Hamari Traoré, byli při chuti a výborně doplňovali své křídelníky zvnitřku i po okraji. Djenepo na levém křídle zářil, jeho přešlapovačka a okamžité zrychlení fungovaly jako recept perfektně. Bylo z toho několik střel, ovšem jen jedna na bránu. Zvlášť Traoré a Marega si v jedněch okamžicích měli počínat lépe, a Marega obecně zase dělal vše, jenom aby pořádně zakončoval. Přestože je hrotový útočník.

2. Střídání kapitána Diabyho bylo podivné. A svým způsobem osudové. Malijský plán v první půli byl docela jednoduchý: presovat sloní rozehrávku, a když už to nejde vyhrát balon čistě, tak prostě faulovat. Ideálně vše na polovině soupeře, hlavně je nenechat se rozeběhnout. Takový recept fungoval. Sloni se za celý poločas vesměs nedostali do hry, dělali chyby i níže ve hřišti a karty za fauly na útočné polovině se na Afconu skoro nedávají (a tady se nerozdala ani jedna taková), takže žádná újma nehrozila.

Ve druhé půli ovšem Mali své momentum docela rychle ztratilo, a já do jisté míry viním uspěchané střídání Abdoulaye Diabyho. Z jeho obličeje šlo vyčíst, že to určitě nebylo vynucené střídání; malijský kapitán byl očividně mírně rozčarován. A tak se nabízí otázka, proč byl vůbec střídán? Měl Adama Traoré (ne tamten, ten druhý) nabídnout centrálnější variantu a ubrat Malijcům závislosti na čisté křídelní hře? I kdyby ano, co by mělo Magassoubu k takovému kroku vést, když to do té doby neslo ovoce, a tím spíš hned v 53. minutě?

Malijský lodivod se dosud na turnaji v podstatě nedopustil přešlapu; tenhle by mohl být tím jeho prvním a dost možná jediným, který ale taky výrazně přispěl k malijskému vyřazení z celého šampionátu. Je to kruté, ale Mali se ve druhé půli do zápasu opět dostalo až ve chvíli, kdy Sloni začali zmatkovat a posledních cca 5-10 minut strávili v hlubokém, pasivním bloku. Jenže tehdy zase jedinou ucházející střelu vyprodukoval Adama Traoré (už nevím který); Marega nestřílel a Djenepo si v dobré pozici šlapal na míč...



1. Sloni mají zhruba jeden jakž takž funkční styl přechod do útoku. Pokud hrajete Football Manager a máte ho zrovna v angličtině, asi znáte herní strategii Route One (v češtině, hádám, "hra naslepo"? Ne, já fakt nevím). Pravděpodobně se k té herní strategii, která je šitá na míru závěrečnému tlaku a zoufalému huštění balonů do vápna, ani příliš neuchylujete, pokud zrovna na hrot nemůžete ke svému startujícímu bijci poslat další dva. Mně osobně tahle strategie snad nikdy nic dobrého nepřinesla.

Letošní Pobřeží Slonoviny má tuhle strategii "na poslední minuty" nastavenou vesměs od začátku do konce.

Před osmifinále jsme tu měli statisticky (s více než 20% přihrávek na dlouhou vzdálenost) zhruba tři nesmírně přímočaré týmy: Ugandu, DR Kongo a Pobřeží Slonoviny. Dva z nich jsou nyní venku. Sloni, jakožto jeden velký relikt, nějakou záhadou stále přežívají. Rád bych vám řekl, jak přesně se to stalo, ale to lze jenom těžce. Prostě se dvakrát za druhý poločas nakopl balon dopředu, jednou z toho byla velká šance Kodjiy, jednou z toho byl vyhraný hlavičkový souboj Kodjiy a za něho zaběhnuvší Zaha již skóroval.

Tohle samozřejmě pasuje do celoturnajového představení Slonů. Proti JAR jim k výhře stačila jedna kolmá přihrávka po křídle a asistence Gradela na jeden dotyk. Maroko Slony přinutilo hrát více s balonem (měli míč v držení přesně polovinu času) a ani jednou od nich neinkasovalo, aniž by se nechalo pořádně ohrozit. A Namibii sice favorit naoko rozmlátil, ale jak přesně? Skrze jednu tečovanou ránu z dálky, jeden Kessiého míč za obranu a dva útoky do již zcela rozevřené obrany Namibie, která potřebovala nutně útočit.

Tohle je prostě Pobřeží Slonoviny. Přímočaré až běda, kterému stačí na gól jedna akce, během níž si vše zrovna sedne. Je tohle legitimní strategie? Jak vidno na Football Manageru, asi je. Ale měl by s ní tým správně dojít až do čtvrtfinále? Ne, to už by asi možné tak úplně být nemělo. A na Alžírsko to stačit nebude. (Snad...)

2. O Pobřeží Slonoviny jsem si udělal celkem tři poznámky s hlavou a patou.

28. minuta: Nemám pochyb o tom, že si Sloni zatím úspěšně nahráli víckrát na vlastní polovině než na tý soupeřově, a nebude to ani těsný.

Sloni nemají po hodině hry na kontě ani jednu střelu mezi tyče a možná tak... dva pokusy celkově?

Pépé střídá potom, co mu jeho (dosavadní) spoluhráč Koné nedal pořádně prostor, nic.

Dál už se mi o Slonech popravdě nepíše vůbec lehko, a to jsem dával pozor. Tým, který sází na protiútoky, a přece mu statistici napočítali jediný za 90 minut, by neměl být do čtvrtfinále připuštěný, stejně tako by tam neměl být tým, který se nechal přestřílet v obou poločasech zvlášť a v úvodním dějství dokonce rovnou 10:1. Sloni to veskrze hrají stejně jako kdysi za Sabriho Lamouchiho, a pod ním roku 2013 končili ve vyřazovací fázi hned u první příležitosti.

Nicméně dneska je máme (zase) jeden zápas od medailových bojů. A upřímně, stávají se i divnější věci. Jakože třeba Generální Kapitán nejde kopat penaltu za Ghanu...

(td)

---

1. Black Stars začali dobře, chodili si pro fauly a celkově to byli oni, kdo zkraje utkání určoval tempo. V úvodní dvacetiminutovce byli Tunisané viditelně zaskočeni; jejich soupeř hrál pohotově a s vyšším nasazením, u míčů byl dřív, což vyústilo v poměrně dlouho trvající pásmo standardek. Appiahův plán evidentně vycházel z obligátního "hrrr na ně”, což proti Tunisku není špatná volba: Orli z Kartága mají tendenci pod tlakem zmatkovat a Ghana disponuje jak šikovnými zakončovateli, tak specialistou na standardky v podání Wakasa Mubaraka, který je v bíločerném dresu zahrává už asi deset tisíc let.

A vlastně se dá říct, že to Appiahovi do určité míry vyšlo. Rozkouskovaný, celkově nervní první poločas sice nezaujaté diváky asi moc nenadchnul, a Wakasovy míče měly včera k dokonalosti daleko, ale Ghaňané působili nebezpečnějším dojmem a nakonec i dostali míč do sítě. Takhle nějak si Ghanu pamatujeme z dob, kdy jsme ji ještě brali vážně: nepříjemný, dotěrný fotbal, neustále hrozící nebezpečí vepředu a jeden ukázkový gól. Škoda, že Ayewova parádička nemohla být uznána, protože Partey se už dříve během akce nacházel v ofsajdu.

Je vlastně docela kruté, že poločasové plány Black Stars zhatila taková hloupá chyba, které se objektivně ani nedalo nijak moc předcházet. Když každopádně hráči odcházeli (za stavu 0:0) do šaten, zdálo se, že Ghana dokázala načasovat formu na play-off. Typický příklad týmu, který podle všech fotbalových zákonů zase skončí v semifinále.

2. Co vlastně nakonec chybělo k postupu? Protože když si vezmeme zápas jako celek, nedá se říct, že by Ghana měla vyloženě smůlu jako třeba Maroko: ano, byla o fous lepší, ale ne dramaticky lepší. Appiahovi slouží ke cti, že konečně pochopil, kde je Parteyovo místo, a svého aktuálně nejlepšího hráče zařadil na nejvyšší pozici v trojčlenné záloze, místo aby jej nechával trápit se na pilotu. To přineslo do jindy rozlítané, prostorově chaotické ghanské hry očekávaný balanc. Co tedy mohl západoafrický tým udělat lépe?

Zaprvé: Ghana zkraje druhé půle pokračovala v lehkém nátlaku, zatímco Tunisané, sešikovaní v obranném bloku, vyhlíželi příležitosti k brejkům, případně standardkám. Jenže kolem nějaké pětapadesáté, šedesáté minuty už začínalo být jasné, že Appiah moc neví, kudy dál: celá ghanská ofenziva je postavena na tom, že Ayewové jsou schopní individuálně zablýsknout (viz neuznaný gól) a Wakaso umí kopat přímáky. S tím si tuniská defenziva poradit uměla. Co dál? Vlastně nic - Ghana prostě dominovala bez efektu, byla lepší, aniž by dokázala jakkoliv stupňovat tempo zápasu, soupeř si to brzy uvědomil, tím mu vzrostlo sebevědomí a zbytek už známe. Nedáš, dostaneš.

Zadruhé: Tatáž poznámka, ale už za stavu 0:1. Pohled na frustrované hráče Black Stars, jak se za žádnou cenu nemůžou probít k závěrečnému tlaku, i když teď už objektivně musí, mluvil za vše. Stejně jako dvě rychlé žluté karty těsně před haluzním vyrovnáním. Včerejší zápas naplno odkryl, že Ghana zkrátka nemá žádný záložní plán a že stále, i na 26. turnaji v řadě, spoléhá na světlé chvilky týchž hráčů. V závěru jsme se dokonce dočkali i camea samotného Generálního Kapitána.

A konečně zatřetí: Tutovka Jordana Ayewa v prodloužení bude Ghanu mrzet ještě hodně dlouho. To nejde za trenérem, to se prostě stává.



1. Stal se zázrak. Orli z Kartága předvedli typicky "tuniský” kolaps, a přesto se nesložili. Jak jinak to vlastně popsat? Zahrajeme si hru: Jsem africký tým. Vedu ve vyrovnaném zápase v play-off 1:0. Základní hrací doba je na konci, proto posílám na hřiště náhradního pravého beka, abych ušetřil čas. Soupeř má poslední šanci... náhradní pravý bek se vůbec poprvé v utkání dotýká míče... a dává si vlastňák. Co jsem za tým?

Pro podobnou blbost prostě neexistuje jiná odpověď než Tunisko. To je úplně symptomatické. Rozesmálo mě to nahlas. Oni jsou fakt nepoučitelní, to není možný.

Jenže Tunisané vydrželi. Přežili prodloužení i penalty a nakonec KONEČNĚ oplatili Ghaně ono slavné "Mathlouthiho” čtvrtfinálové vyřazení (spolu se všemi předešlými vzájemnými zápasy). A to už je novinka. Haleluja!

Celý tento bod je vlastně takovým užasnutím nad tím, jak se tato notoricky známá sebranka labilů, která může být ráda, že do play-off vůbec prolezla, dokázala po takto krásně "tuniském” vyrovnání nesesypat. Asi nějaké skvrny na slunci - vždyť i impotent Khenissi, kromě toho, že trefil břevno a zahodil několik dalších šancí (jak bychom očekávali), VSTŘELIL GÓL. Huh?

Po trapném proremízování se základní skupinou začaly vyplouvat na povrch zkazky o interních problémech v tuniské kabině; nakonec to nejhůře odnesl David Marcel, "mentální kouč” týmu, který byl ještě před play-off prostě vyhozen. Tak možná Tunisané jenom potřebovali... eh... já nevím. Asi to byl špatný mentální kouč. Pořád mi z toho jde tak trochu hlava kolem.

2. Alain Giresse se včera revanšoval... plus mínus. Pořád je to sice trenérský dinosaur a francouzský Pulpit, ale musí se nechat, že těch několik základních věcí udělal Giresse včera dobře. Základem byla už startovní jedenáctka: Orli z Kartága tentokrát vyběhli v rozestavení 4-3-3 s Ellyesem Skhirim na DM a Chaalalim a Sassim coby středními záložníky před ním. Stejně jako Ghaňané se tak rozhodli vyztužit záložní řadu - což je možná (určitě) důvod, proč jsme z obou stran viděli asi nejlepší výkony na turnaji. Na rozdíl od Black Stars, u kterých se prolínání pozic na hřišti omezovalo hlavně na overlapy beků na krajích (André Ayew je ostatně skvělým defenzivním křídlem, což už dávno víme), však Tunisko vsadilo na horizontální prostupování: Skhiri se často zatahoval až mezi stopery, což uvolňovalo nohy jak Kechridovi na pravé, tak Haddadimu na levé straně.

Výsledkem bylo jakési 3-4-1-2 s Msaknim coby volným podhrotovým hráčem, vytaženými beky a středovým trojuhelníkem obráceným "dovnitř”, hrotem k vlastnímu vápnu. Nic revolučního, ale Tunisku tento fígl pomáhal jak absorbovat ghanský tlak, tak maximalizovat nebezpečí z brejků: jediný tuniský gól ostatně přišel právě po útoku z Kechridovy strany.

Pak je tu otázka Wahbi Khazriho a jeho začátku na lavičce. Podle toho, kterému zdroji věříte, mohlo jít buď o zranění (Khazri utržil kopanec v předchozím zápase proti Mauritánii), Giresseho flex (Khazri měl dělat rozbroje v kabině), nebo taktické rozhodnutí (Khazri se do tohoto 4-3-3/3-4-1-2 hybridu prostě nehodí, protože není ani trequartista, ani falešná devítka - to už se ostatně s nevalnými úspěchy i zkoušelo). Nevím, kde je pravda, ale pokud je to ta třetí možnost, tak před francouzským koučem (neochotně, s kysele útrpným výrazem) smekám. Protože vypustit hladového Khazriho na ghanskou obranu v okamžiku, kdy na Black Stars začala být viditelná frustrace a ztráta trpělivosti, bylo naprosto klíčovým krokem celého utkání. Nejlepší tuniský fotbalista prakticky okamžitě po svém příchodu nabil Khenissimu do tří gólovek: tu první Ghana zblokovala, druhá orazítkovala břevno, třetí už měnila skóre.

A pak tu ještě máme obligátní "van Gaalovinku” v podobě vystřídání gólmana Hassena, který ve skutečnosti (WTF?!) chytal dost dobře a v 80. minutě Orlům vyloženě zachraňoval pírka pohotovým zákrokem, za nerozcvičeného Farouka Ben Mustaphu. Na penalty. Ben Mustapha následně jednu chytil... načež o tuniské výhře definitivně rozhodl arabský Pirlo, Ferjani Sassi.

(dz)