Africký zápisník VIII. aneb Pan Tau: Od zítřka nečaruji

Co si Percy Tau v barvách JAR včera sám neudělal, to JAR neměla. Centroval na gól a středem pozornosti byl i v několika dalších momentech. Úplně dobrý pocit ovšem člověk z Jihoafrické republiky nemá, a to tím spíš, když Bafana míří na Maroko, které dominovalo proti Pobřeží Slonoviny. Ve skupině E Tunisko opět jen remizovalo...

Skupina D se na Africkém poháru stává opravdu nepříjemně vyzpytatelnou. V součtu s ročníky 2017 a 2015 jsme již v rámci takto označkované skupiny přihlíželi už devíti výhrám 1:0, což je při celkovém počtu 18 zápasů opravdu kumšt. Ani jednou navíc žádný účastník ve skupině D nevstřelil dva góly za zápas. Známe jenom výsledky 1:1, 1:0 nebo 0:0 (jednou, předloni). Tomu už říkám nepěkný vzorec.

Nepěkný vzorec skládá také Tunisko, které opět hrálo 1:1, a opět se o to velkou měrou přičinila chyba brankáře podepsaná pod oním obdrženým gólem. Jinak se Orli z Kartága zlepšili aspoň směrem dopředu, ale pořád to prostě není to pravé ořechové. Faktor Alaina Giresseho holt nelze nikdy podceňovat.

---

1. Giresse leccos vyspravil, výsledný dojem ale zůstává podobný. Začněme pozitivem: tohle už nebyl naprostý nonsens bez jakéhokoliv tvaru a formátu jako to, co Giresse vyslal do prvního zápasu. Khazri se Slitim se tentokrát nemotali na vrcholu formace a příliš blízko u sebe, místo toho měli před sebou takřka vždy útočníka Khenissiho, který jim vytvářel prostor pod hrotem. A Khazri i Sliti byli při chuti. Sliti si ochotně chodil pro fauly a rýsoval zajímavé kolmice, Khazri střílel odkudkoliv, a takřka vždy nebezpečně.

Škoda jen, že sám Khenissi skoro nepřispěl (především do kombinace se prostě nemá jak zapojit, vždyť mu jde pořádně jen sbíhání do křídel) a potvrdil starou pravdu, že Tunisko nemá kvalitního hroťáka. Bylo to tedy lepší než minule, a to i bez nakřáplého Msakniho v základu, kterého nahradil pravý křídelník Badri a spolu s Kechridou tak utvořil páku, kterou Tunisané v prvním utkání též neměli. Ovšem ve výsledku to prostě pořád nemělo správný říz. Gól musel vzejít z přímého kopu a sám Khazri stál za většinou střeleckých pokusů Orlů z Kartága (přesně pěti z osmi — o další tři se podělili Khenissi a žolík Msakni, nikdo další už nepálil, což je mírná ostuda).

2. Tuniská brankářská škola nikdy nezklame. A když říkám "nezklame", mám na mysli škodolibého diváka, nikoliv tuniského fanouška. Schválně, najděte dva rozdíly mezi tímhle a tímto, krom toho, že oba okamžiky dělí sedm let. To prostě nemá chybu. A když říkám "nemá chybu", mám na mysli přesný opak.



1. Magassouba na to šel možná až příliš opatrně. Malijský kouč před utkáním dokázal něco zhola nepředstavitelného — v kabině při určování zahajovací jedenáctky neukázal na ani jednoho Adamu Traorého. To znamenalo vcelku jedno: relativní beton. Jasně, se třemi talentovanými borci do 23 let to nikdy nebude pasivní beton, ale na jistotu to prostě Magassouba zahrál nepochybně a zároveň pak s ofenzivními střídáními vyčkával tak dlouho, až vlastně neměla na vývoj zápasu žádný vliv.

Mali asi nebude litovat; se čtyřmi body a příznivým skóre má postup takřka jistý, ale hra na střed zálohy o dvou štítech a jednom běhavém CMku je minimálně mírným zabíjením potenciálu, který naplno odkryl úvodní duel. Mezi zálohou a útokem takhle tradičně zela obrovská díra a Samassékou tentokrát musel pro Mali dělat už opravdu všechno — utínat útoky i je sám zakládat — což vedlo k dosti rozpačitému výslednému dojmu, podtrženému jeho faulem vyloženě "z únavy", který záhy vyrovnávací brankou ocejchoval Khazri.

2. Z Maregy asi útočník all-rounder zrovna nebude. Cheikh Diabaté je jen jeden. A Marega se popravdě vzorové výkony malijského hroťáka z APN 2012 ani nesnaží napodobovat. Dělá si vlastně úplně, co chce. Jednou ho najdete zataženého pod hrotem jak rýsuje diagonálu do prostoru, kde... se má pohybovat on sám. Podruhé ho vidíte příliš rozvážně startovat na ojedinělou kolmici za obranu, protože... s tím jeho volný výklad role klasické devítky prostě nepočítá.

Marega se rozhodl tvořit a nikdo mu v tom bránit nebude. Nám potom ale nikdo nemůže bránit v jeho onálepkování jako "malijského Jozyho Altidorea".

Cheikh Diabaté byl nekompromisní, efektivní, silnou i obratnou věží do vápna. Marega je lecčím jen ne tím. A byť absence klasické desítky tentokrát k jeho klesání hlouběji možná na první pohled vybízela, v takové míře to ani omylem nebylo nutné. Djenepo ostatně hned několikrát zajímavě vyvážel balon, aby se pak raději nechal zfaulovat, protože mu prostě nikdo do smysluplných prostor nenabíhal.

To se jen kmenový útočník Porta zabloudil kdesi na "falešné desítkodevítce", kde na sobě vždy měl nalepené dva strážce...

---

1. Renard po dvou letech zase převezl "své" Slony a zase se nezapotil. Tentokrát to přitom byl zvláště pikantní souboj. Roku 2017 byla hlavním faktorem čerstvost; však tehdy Sloni (velmi neúspěšně) obhajovali. Tentokrát byl Renardův střet s "vlastními" okořeněn tím, že na lavičce Les Éléphants seděl jeho bývalý pozlacený asistent Ibrahima Kamara. Maroko navíc od minulého APN zatarasilo Pobřeží Slonoviny cestu na minulý mundial. Nevyřízených účtu a dokazování tak byla hromada. Ale velká bitva se nekonala.

To spíš mistr vyučoval žáka. Pravda, v první minutě Saïss musel na brankové čáře odvracet gólovou hlavičku, ale tahle brzká facka Maroko probrala a už napořád vytrhla. Mbark Boussoufa v tu ránu omládl o deset let a krom lahodných pasů i centrů skluzoval jako nikdy předtím; Karim El Ahmadi omládl stejně tak a zničehonic stíhal. No, a uzdravený Belhanda potom dodal na smyslu ofenzivnímu trojzubci pod En-Nesyrim. Amrabat se najednou Ziyechovi nepletl pod nohy a soustavně prorážel soupeřovu defenzívu, přičemž marocký presink s nesmírně bystrým Belhandou hnedle povyrostl o jednu či dvě úrovně.

2. Ziyech zatím nehraje dobrý šampionát a ukazuje se to i na standardkách. Rohové a přímé kopy jsou v Maroku už delší dobou starostí buď Hakima Ziyecha, nebo Fayçala Fajra. Oba se v kvalifikaci zasazovali o smrtící dodávku ze všech pozic. Jenže Fajr si zatím v Egyptě ani nekopl a Ziyechova levačka je prozatím jaksi... levá. Prostě nefunkční. O jeho špatné střelbě jsme se už bavili, ale ony ani ty centry tentokrát nelétají tak, jak by měly. A to je teprve šokující zjištění. Maroko takhle přichází o svou velkou zbraň, přičemž zároveň vysoké míče dál samo neumí bránit, takže to svým způsobem mrzí dvojnásob. (Naštěstí pro Maroko, ani jiný obyčejně kvalitní exekutor Max Gradel na druhé straně neměl svůj den.)



1. Takže se to zdá oficiální: Pobřeží Slonoviny ani za další dva roky nenašlo zálohu. Tohle už přestává být vtipné i jakkoliv zajímavé. Už poslední léta s Yayou Tourém nebyla to pravé ořechové, a hledání nástupce legendárního záložníka se pak rovná naprostému porodu. Není to přitom ani tak o kvalitě jako spíš o holé typologii, které zkrátka a dobře nikdo neodpovídá. Franck Kessié na to má střelu, ale v reprezentaci se typicky nachází až příliš hluboko v poli (viz včera), takže ji nevyužije. Seri na to nemá nic; ani kreativitu, ani střelu. Serey Dié je potom jenom takovým maskotem a (de facto) kapitánem, lídrem. Ve středu to zkrátka nemá kdo odtáhnout, strhnout.

A to se teď bavíme jenom u útočení. Bránění není o nic lepší. Vždyť ve druhé půli v podstatě Maročané ani nemuseli žádnou zálohu Slonů překonávat. Pro to nejprve ani nebyla nutná žádná personální změna, a když Kamara z nějakého důvodu nahradil Seriho statickým hroťákem Bonym, byl to už úplný fičák. Jakmile potom Renard logicky zareagoval nasazením skvělého běžce a dribléra Boufala, druhý gól se zdál jen otázkou času. Nakonec nepřišel, ale Mazraoui byl se svým břevnem po rychlém brejku opravdu tuze blízko.

2. Pépé se topí, Zaha se nudí. Wilfried Zaha si vážně musí připadat jako Alenka v říši divů. V zákulisí se spekuluje o jeho možném přestupu do Arsenalu, a on mezitím jen vysedává na Africkém poháru národů za Kodjiou či Gradelem. Včera ani nepřišel do hry (byť poslední střídání Auriera bylo vynucené zraněním kapitána). Přitom představit si, jak by si v rychlosti vyhověl s Pépém, to věru není těžké.

Místo toho takhle Pépé působí v tomhle týmu jako trosečník nucený do čistě sólového působení. Jako osamocený kůl v plotě. A Pépému to přitom evidentně nevyhovuje, pročež se včera ocital na levém i pravém křídle, hlavně aby měl s kým hrát. K ničemu to moc nevedlo. Pépé pořád alespoň z části stál za většinou nebezpečí ze strany Slonů, ale toho tentokrát celkově bylo poskrovnu. Pobřeží Slonoviny má vážně jediné štěstí, že "uhaluzilo" tu první výhru. Protože tohle zatím nemá hlavu ani patu obdobně jako pod Dussuyerem.

---

1. Po vápno? Mnohdy výtečné. Zato ihned poté? Uffff. Jihoafričané mají velkou výhodu v klubové sehranosti, kterou občas vystavují na odiv. Není to teda úplně vždycky pravda, čímž narážím hlavně na čtyři pětiny defenzívy (včetně gólmana Keeta včera), které pochází z Bidvestu Wits a zas tak nesouzní, ale výše ve hřišti se to ukazuje. Zwane s Vilakazim z Mamelodi Sundowns tam měli zkraje pěknou narážečku, a s oběma si rozuměl i Percy Tau, který za stejný klub před odchodem do Evropy hrával do roku 2018.

Percy Tau je obecně zosobněním lecčeho jihoafrického. V mezihře má nevídanou lehkost — dovede si prohodit soupeře, narazit spoluhráči, i všem utéct. Ale jakmile dojde na koncovku, je schopný sám zakopnout, vyprodukovat ploužící se ránu, nebo oboje naráz. Na Taua byla radost pohledět, a kdybyste si zakryli všechny jeho střelecké projektily, nejspíš ho máte za druhého Messiho, ale ona zároveň fakt není náhoda, že včerejší duel skončil pouze 1:0.

To na druhou stranu není jen na Percyho Taua samozřejmě; vždyť byl jasným hráčem zápasu. Tenhle popis více či méně pasuje na každého ofenzivního hráče JAR. V poločase navíc platilo, že osm z deseti hráčů Bafana v poli mělo na kontě nevynucenou ztrátu míče a zkompletovalo méně než 90 % přihrávek. Včera to prostě opět bylo jakési nervózní, což kuriózně pro Jihoafričany platilo i poprvé proti Slonům, a nyní se to tak rázem nejeví jako dočasný, nýbrž pozoruhodně trvalý stav.

2. Rozhodování Stuarta Baxtera je vážně zvláštní. Já trenérovi JAR opravdu nerozumím. Ronwen Williams byl v prvním utkání zcela v pořádku, přesto po něm Baxter vysvětlil, že (očekávanou jedničku) Darrena Keeta nepostavil proto, že "Pobřeží Slonoviny nesedělo jeho silným stránkám". Jakože... proti Slonům by se od něj očekávalo i chytání balonu? Protože přesně takhle to vypadalo, když Keet hrozivě upustil rutinní centr a na brankové čáře ho musel heroickým blokem vykupovat Mkhwanazi.

Ale dejme tomu, brankář je jedna věc, a JAR koneckonců gólmany nepřestala točit od čtvrtfinále APN 2013. Ještě hůře Baxter vypadá na základě toho, že mu po hřišti běhají dva krajní beci, kteří mají děsný centr, a přitom neustále chybí vzadu, takže se člověk v jednom kuse táže sám sebe, v čem vlastně vynikají.

No, a pak je tu ta reakce na průběh včerejšího zápasu. Baxter opět nesmyslně vyčkával se střídáními, a když se v 85. minutě konečně rozhoupal, nahradil defenzivního záložníka defenzivním záložníkem. To zrovna proti nejslabšímu týmu skupiny, za vedoucího stavu 1:0, kdy není až tak složité si představit scénář, kdy Bafana ve výsledném zúčtování nepostoupí kvůli nedostatku vstřelených branek. Kór když závěrem čelí Maroku...



1. -||- první tři odstavce o JAR. Ne vážně. Deon Hotto měl o motivaci postaráno, když sám hraje za Bidvest Wits, a bylo to na něm znát, když ho (a Shitembiho, dalšího kdysi v JAR usazeného hráče) zkraje bylo doopravdy plné hřiště. Ale ta koncovka, ach bože! U Namibijců to snad ještě víc než u Jihoafričanů vypadalo tak, jako by soustavně pálili svou slabší nohou. A přitom se tak nedělo, to oni prostě jen neumí zakončovat.

2. Namibii v podstatě nelze za cokoliv chválit, ale víte vy co? Prohra 0:1 je pořád jenom prohra 0:1, a pokud jednou dvakrát v příštím zápase Namibijcům klapne koncovka, klidně ještě mohou postoupit. Z Pobřeží Slonoviny vážně žádný extra strach nejde. S tím, jak si včera outsider počínal speciálně v soubojích 1 na 1 si sice není složité představit, že je Pépé, Zaha (možná) a spol. zničí, ale doufat lze.

Namibijci mají šikovné hráče, problém je, že se přitom omezují zhruba na dva tři jedince a zbytek je na hřišti co do ofenzívy fakt jen do počtu. Jednou musel do vápna vystartovat i stoper Ryan Nyambe, který byl zjevně na jiné, lepší věci zvyklý i z fakin Blackburnu Rovers. Jindy se zase otevřelo hřiště před namibijským krajním bekem, který volného prostoru využil k děsivému, uspěchanému centru.

Kdepak, pokud si to Shitembi, Hotto a možná Iimbondi (který včera nepochopitelně seděl) neudělají sami, bude z toho nejspíš nula vstřelených branek a brzký konec.