Africký zápisník VIII. aneb Čtvrtfinále jen pro Zwane

Dokážou domácí Sloni po vyřazení Senegalu dokonat obrat a vyšachovat ze hry i silné Mali? Medaile je před dnešním podvečerním výkopem už opravdu nadosah, Malijci ale představují dalšího velice těžkého soupeře. Čtvrtfinálový program následně večer uzavřou Jihoafrická republika s Kapverdami.

Pobřeží slonoviny po skupinách každý odepisoval, dokonce ani do poslední chvíle nebylo jasné, jestli se do play-off vůbec podívají; bitvu proti Senegalcům nakonec rozhodovaly až penalty, domácí tým ale postoupil zaslouženě a jeho dočasný kouč Emerson Faé tak má šanci stát se nečekaným národním hrdinou. V jeho prospěch hraje i fakt, že Sloni proti Mali ještě na Afconu nikdy neprohráli (4 výhry, 1 remíza). V tomto ohledu jde o jejich vůbec nejoblíbenějšího soupeře.

Na druhou stranu ale platí, že Malijci se ve čtvrtfinále prestižního turnaje představili zatím pětkrát a pokaždé (!) dokázali postoupit. To je v rámci Afconu také absolutní rekord. Jedna z těchto sérií dnes musí zákonitě skončit.

Duel proti Pobřeží bude mít zvláštní význam pro malijského kouče Érika Chelleho, který - ač coby hráč reprezentoval právě Mali - je rodákem z Abidžanu a nechal se slyšet, že v realizačním týmu domácích má stále řadu kamarádů a bývalých kolegů.

Večerní duel pak slibuje zábavnou podívanou - jak Kapverdy, tak Jihoafrická republika se na turnaji zatím prezentují vyloženě pohledným fotbalem, dávají dost gólů (v součtu 14 tref v osmi zápasech) a už samotný postup do čtvrtfinále pro ně shodně představuje úspěch. Kapverďané se mezi nejlepší osmičkou představí podruhé v historii a mají jedinečnou šanci vybojovat premiérovou semifinálovou účast.

Bafana Bafana už celý turnaj i vyhráli, v roce 1996; totéž se povedlo i jejich současnému kouči Hugo Broosovi o jedenáct let později s Kamerunem. Navíc půjdou do zápasu povzbuzeni nečekaným triumfem 2:0 v osmifinále nad posledním zbývajícím velkým favoritem z Maroka. Zajímavost: Když JAR získala svůj dosud jediný kontinentální titul, stalo se tak rok poté, co národní rugbyový tým ovládl mistrovství světa 1995. A hádejte, kdo získal globální zlato v rugby tři měsíce zpátky...

Připomínáme, že v play-off budeme Zápisníky vydávat každý hrací den a vždy pokryjeme aktuální čtveřici (a později dvojici) týmů, jejich poslední zápasy a prognózu na ty nadcházející.

Žebříček power rankings samozřejmě stále aktualizujeme, protože ale tyto články budou nadále vycházet postupně, uvedeme ho vždy na začátku článku. Pak teprve přistoupíme k jednotlivým reprezentacím.

1. Nigérie, 2. Mali, 3. Pobřeží slonoviny, 4. Jihoafrická republika, ̷5̷.̷ ̷G̷u̷i̷n̷e̷a̷, 6. Kapverdy, 7. DR Kongo, ̷8̷.̷ ̷A̷n̷g̷o̷l̷a̷

A teď už k týmům samotným. Jako první přichází na řadu...

MALI

2-2-0, 5:2, pořadí v power rankings: 2. (+3)

Jedenáctý zápas v řadě bez porážky a malijští Orli se začínají pomalu, ale jistě objevovat ve výčtu možných překvapivých medailistů, pokud ne přímo vítězů. Na to je ještě stále brzy, zvlášť před zápasem s domácími Slony; přesto je ale osmifinálová výhra nad Burkinou Faso výrazným krokem vpřed. Nezapomínejme, že Mali na Afconu už osmkrát v řadě neprohrálo (před dvěma lety sice vypadlo v osmifinále, ale na penalty), pětkrát přitom udrželo čisté konto a proti Burkině jim tuto statistiku pokazila až Traorého penalta, snižující na konečných 1:2.

Na jednu stranu je určitě dobré tento zápas nepřeceňovat. Burkina totiž vážně neprožila dobrý šampionát; tak dlouho jsme čekali, až Hřebci konečně "zapnou” a předvedou svůj ukázkový turnajový výkon, až nakonec vypadli bez fanfár na první play-off překážce, spíše tak nějak... vyprchali. Na stranu druhou za to ale do velké míry může právě fantastický výkon, který Mali předvedlo v prvním poločase: nacvičené kombinace, chytré přihrávky, pevnost v defenzivě, ukázková poziční hra záložníků, pressing, sebevědomí opravdu silného mužstva. Na konci už to sice taková sláva nebyla, Burkina se dokázala částečně vrátit do hry a nakonec i snížit, ale úplný závěr už Orlové zkušeně uhlídali, "zavřeli” obranu a prostě vyčkali, až uplyne hrací doba, aniž by soupeři dovolili cokoliv vážného. Zkušený výkon, dominantní výhra (i přes těsné skóre).

Je ironické, že zatímco naprostá většina týmů ve čtvrtfinále se soustředí hlavně na rychlou přechodovou fázi a přímočarý, vertikální fotbal, Malijci jako by vyznávali přesný opak - ne že by neuměli sehrát brejk, ale preferují držení míče a postupnou výstavbu útoků. Jediným dalším celkem, o kterém se dá říct to samé, je Pobřeží slonoviny. Vzájemný zápas bude v první řadě velkou bitvou o nastolení kontroly nad hřištěm; byl bych překvapený, kdyby se některý z trenérů tohoto aspektu dobrovolně vzdal dopředu. Oba týmy jsou v něm totiž opravdu silné a jejich síly vypadají vzácně vyrovnaně; Mali začíná s budováním tlaku už od stoperů, Sikou Niakatého a Kiki Kouyatého, kteří oba tak trochu stranou dění prožívají velmi dobrý Afcon, kumulují držení míče, prakticky nedělají chyby v rozehrávce a zásadně přispívají k celkové Chelleho strategii.

Otazníkem je stále ofenzivní produkce, která v podstatě kompletně stojí na dvou hráčích - desítka Kamory Doumbia hraje bravurně, vytváří šance a má vyložené kreativní záblesky, forvard Lassine Sinayoko (z Auxerre) zase vstřelil už tři branky, včetně té vítězné proti Burkině. Teď, v závěrečných fázích turnaje, už si ale potřebujeme klást otázku, jestli je právě Sinayoko dostatečně dobrým forvardem na to, aby svůj tým dotáhl až na vrchol, zvlášť pokud prakticky celé gólové břemeno leží na jeho bedrech. Potenciální soupeři v bitvě o zlato mají Hallera s Osimhenem. Hodně napoví už čtvrtfinále. Nezapomínejme, že Senegal, který na štítu Pobřeží skončil v posledním kole, byl do té doby ještě mnohem suverénnější než Mali.

POBŘEŽÍ SLONOVINY

1-1-2, 3:6, pořadí v power rankings: 3. (+9)

Skoro 62% držení míče a průměrná přesnost přihrávek přesahující 85%. Turnaj v podání Slonů je zatím dost bizarní - dal by se totiž shrnout zhruba jako "stejná hra, naprosto Jekyll and Hyde-ózní výsledky. Vážně: mezi posledním duelem ve skupině (prohra 0:4 s Rovníkovou Guineou) a tím osmifinálovým, kde Sloni na penalty udolali obhájce titulu ze Senegalu, nebyl herně až takový rozdíl. Od vápna po vápno vypadá Pobřeží zhruba tak, jak jsme očekávali. Seko Fofana nadále zápas co zápas ovládá střed hřiště. Zároveň ale víme, že dokážou vzadu naprosto zkolabovat a vepředu spoustu šancí zahodit: stejně jako Leopardi z Konga, ani Sloni jako by nebyli schopní zúročit potenciálně dobré nápady ve skutečně nebezpečné gólovky. Střílí hodně, ale většinou se nejedná o bůhvíjak kvalitní pokusy.

Emerson Faé, nový dočasný kouč, který si proti Senegalu odbyl po odstoupení Jeana-Louise Gasseta nečekanou premiéru, toho takto narychlo moc změnit nemohl - tato rošáda ale evidentně měla silný motivační efekt, protože Sloni inkasovali hned z první šance a zdálo se, že je definitivně hotovo. Nalomená psychika z předchozího utkání spojená s rychlým gólem od suverénních obhájců titulu? Osobně jsem očekával další debakl. Způsob, jakým se Pobřeží nejenže dokázalo vrátit do zápasu, ale ještě ho v závěru herně ovládnout a nakonec chladnokrevně přežít penaltovou loterii, zaslouží absolutorium, a to jde do velké míry za Faém.

Stejně tak mu můžeme připsat k dobru radikální rozhodnutí nasadit od začátku dva veterány - Maxe Gradela na křídlo a zejména Jeana Michaela Seriho, který na šestce vystřídal Kessiého. Sáhnout do hvězdného záložního tria chtělo odvahu, ale vyplatila se; ze Seriho vyzařoval klid a zkušenosti, což je něco, co poněkud rozháranému Pobřeží nesmírně pomohlo. Když se potom Kessié dostal na hřiště z lavičky, proměnil v závěru vyrovnávací penaltu na 1:1 (a později ještě jednu v rozstřelu). Skvěle zvládnutý man management.

Největším důvodem sloního vzepětí v závěrečné čtvrthodině byl ale fakt, že se konečně na hřišti sešli Sébastien Haller a Simon Adingra, dva nejlepší forvardi v týmu, které zkraje turnaje zbrzdila zranění. Od nástupu této dvojice se hra domácích viditelně zvedla a konečně připomínala ten tým, který jsme před šampionátem řadili mezi jeho největší favority. Pokud budou oba v pořádku na zbývající program (což by měli být), klidně se může stát, že Pobřeží - posilněné tím, jak brilantně zvládlo obrovský tlak osmifinálového dramatu - ještě nakonec doklopýtá k vysněnému titulu.

KAPVERDY

3-1-0, 8:3, pořadí v power rankings: 6. (+2)

Jak se vlastně chcete připravit na tým jako Kapverdy? Bubistovi svěřenci zatím na turnaji excelují v nečitelnosti - umí sehrát bleskový protiútok, stejně tak jsou ale komfortní s míčem na kopačkách, mají šikovná křídla a umí kombinovat. Jejich vysoký pressing může způsobovat problémy, zejména tím, jak rychle dokážou proměnit vybojovaný balon ve střeleckou pozici. A dávají góly: proti Mauritánii sice jen jeden (a navíc z penalty), ale Malijci, Konžané a Sloni už mají za sebou 90 bezbrankových minut v zápase s papírovými outsidery. Modří žraloci z Kapverd se zatím prosadili úplně pokaždé. Je sice fakt, že Mauritánie byla asi nejslabším týmem celého play-off, ale přesto stojí za to vypíchnout, jak suverénně drželi Bubistovi muži otěže zápasu v rukou; soupeř sice předvedl velice dobrý výkon (na své možnosti), ale přesto si nepřipsal jedinou střelu na bránu a prakticky se nepotkal s míčem.

S postupujícím turnajem ale bude stále více záležet na tom, jak dlouho to Kapverdy vydrží fyzicky. Jejich základní jedenáctka má věkový průměr skoro 30 let, což je nejvíce na celém šampionátu; mezi veterány se přitom řadí i nejdůležitější opory jako Vózinha (37), Pico (31), Mendes (34) a Bébé (33), případně střídající fantom Rodrigues (33). Navíc Žraloci si zatím kromě utkání s Mozambikem prakticky nevydechli - vždy hrají až do závěrečného hvizdu, což je na jednu stranu jejich obrovská přednost, na druhou jim ale zákonitě musí někdy začít docházet síly, když s Ghanou vyhráli ve druhé minutě nastavení, remízu s Egyptem zachraňovali dokonce v deváté (!) a i teď proti Mauritánii proměňovali klíčovou penaltu dvě minuty před koncem základní hrací doby. Konkrétně na Bébém to podle mě bylo vidět už teď v osmifinále, působil mátožně a po 70 minutách střídal, a to přitom odehrál ve skupině jen dva zápasy. A zrovna agilní JAR je týmem, proti kterému si úplně nemůžete dovolit byť jen na chvíli pustit nohu z plynu.

Takticky je zajímavé, jak Bubista prakticky vůbec nevyužívá krajní beky jako ofenzivní zbraně - Moreira i Joao Paulo zůstávají po většinu zápasu zalezlí na vlastní polovině, a to i proti Mauritáncům, kde by k nějakým agresivnějším overlapům byla ideální příležitost. Kapverďané přitom po stranách útočí dost, akorát místo beků zapojují jiné hráče - v osmifinále takto levého křídelníka Cabrala u lajny doplňovali buď Bébé (hroťák), nebo Monteiro (střední záložník). I díky tomu působí kapverdská obrana dost solidním dojmem: hráči drží pozice a neriskují. Individuální chyby jsou samozřejmě věčné riziko, zvlášť ve spojení s výše zmiňovanou únavou, systémově má ale Bubista o defenzivě evidentně jasno.

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA

2-1-1, 6:2, pořadí v power rankings: 4. (+5)

Po osmifinálové výhře 2:0 nad Marokem nyní platí, že Jihoafričané udrželi 3x v řadě na Afconu čisté konto poprvé od roku 1998 a mají teď proti Kapverdám šanci stanovit nový národní rekord. Otázka zní: Jak?

Bafana Bafana totiž rozhodně nevypadají jako defenzivně solidní, opatrný tým - hrají v útočném 4-4-2, rádi drží míč vysoko a obecně povolují soupeřům poměrně dost střeleckých pokusů s tím, že jich většinu stejně zblokují. Maročané ten zápas na očekávané góly (xG) vyhráli 2.0 - 0.3, zčásti i proto, že Achraf Hakimi za nerozhodného stavu zahodil penaltu. Těch střel zevnitř jihoafrického vápna bylo opravdu hodně, Ronwen Williams ale povětšinou nemusel zasahovat vůbec. Skutečně velmi hluboký blok. To nevypadá jako dlouhodobě udržitelná strategie, protože když kdokoliv udělá individuální hrubku, je velký rozdíl, jestli se míč nachází nějakých třicet metrů od brány nebo přímo ve vápně. Nevypadá... ale zatím to funguje, protože až na první duel proti Mali jihoafričtí obránci ty hrubky nedělají. Zatím.

Myslím, že je asi férové přiznat, že za to do značné míry může i štěstí; osobně bych byl hodně překvapený, kdyby Bafana Bafana v této sérii pokračovali dále. To ale neznamená, že nemohou dále vítězit; pokud posuzujeme čistě fotbalové hledisko, Broosův tým na turnaji konstantně baví, a to i přesto, že jej Maročané po většinu zápasu drželi přikovaný k vlastnímu vápnu. Jakmile totiž JAR dostala nadechnout, okamžitě vyrážela do rychlých, kombinačních brejků, které skoro vždy "smrděly gólem”. Jsou nezvykle sehraní, což je samozřejmě dané tím, že velká část týmu hraje v kádru lokálního superklubu Mamelodi Sundowns; to je vidět třeba na repressingu nebo poziční hře obránců pod vedením stopera Mothobi Mvaly. Hugo Broos navíc vůbec nerotuje sestavou, má vybranou svoji jedenáctku, které věří, a ta mu to zatím splácí. Jinými slovy: Maroko porazil tým reprezentující prakticky totožné hodnoty, se kterými sami Maročané uspěli předloni na MS.

Proti rozjetým Kapverdám budou Bafana Bafana nejspíš lehkými favority; je ale dost možné, že si Kapverďané nechají míč pro sebe, což by JAR paradoxně i v této pozici dovolilo spoléhat na rychlé vertikální tranzice a v podstatě reaktivní fotbal. Klíčové bude pokračovat v klinickém zakončení: Evidence Makgopa, autor vítězné osmifinálové trefy, ze sebe konečně setřásl nálepku věčného paliče, jeho kolega Themba Zwane to zvládl už ve skupině proti Namibii. Ještě aby se přidal hvězdný křídelník Percy Tau a je vybaveno. Nebo může opět pomoct střeďák Teboho Mokoena, muž zápasu s Marokem, jehož dominantní výkon opentlený krásným gólem na 2:0 obzvlášť vynikl v porovnání s bezkrevným Amallahem na druhé straně. Překonávat očekávání (a statistiky) takovým způsobem sice nejde věčně, ale na ploše jednoho turnaje, kde z vás srší sebevědomí a máte i kus štěstí... proč ne?

Novinky o Africkém poháru národů naleznete také na Livesportu.