Africký zápisník VII. aneb Neblú a hraj

Neblú, gólman Angoly, tedy hrát nebude; v osmifinále proti Namibii byl vyloučen, Černé antilopy ale i přesto dokázaly zvítězit a dnes je čeká silná Nigérie. Ve druhém zápase úvodního čtvrtfinálového dne se představí DR Kongo proti Guineji.

První duel bude mít jasného favorita. Nigérie byla před turnajem podceňovaná, i díky vyloženě špatné formě a nepříliš záživné (nebo funkční) taktice kouče Josého Peseira, teď ale platí za hlavního kandidáta na zlato; všichni ostatní se totiž s turnajem už rozloučili, s výjimkou domácích Slonů, jejichž šampionát zatím připomíná spíše nějakou extrémní horskou dráhu.

Vážně - finální osmičku letos tvoří Nigérie, Angola, DR Kongo, Guinea, Mali, Pobřeží slonoviny, Kapverdy a Jihoafrická republika. Ani jeden (!!) z těchto týmů nejenže nebyl na posledním MS, ale dokonce ani před dvěma lety ve čtvrtfinále předchozího Afconu. Za dva roky se obměnilo 100% postupujících mezi nejlepší osmičku (posledně to byly Burkina Faso, Senegal, Rovníková Guinea, Tunisko, Gambie, Kamerun, Egypt a Maroko). To je naprosto neuvěřitelné.

Co více, na Afconu 2021 se do čtvrtfinále dostalo hned 5 ze 7 nejlepších týmů Afriky podle žebříčku FIFA. Tři z nich se dokonce vešli mezi nejlepší třicítku na celém světě. Letos? Ani jeden tým z africké top 5. Jediný z top 7. A všechny reprezentace, které jsou v globálním rámci na čtyřicátém místě nebo výš, už se s turnajem rozloučily.

Připomínáme, že v play-off budeme Zápisníky vydávat každý hrací den a vždy pokryjeme aktuální čtveřici (a později dvojici) týmů, jejich poslední zápasy a prognózu na ty nadcházející.

Žebříček power rankings samozřejmě stále aktualizujeme, protože ale tyto články budou nadále vycházet postupně, uvedeme ho vždy na začátku článku. Pak teprve přistoupíme k jednotlivým reprezentacím.

1. Nigérie, 2. Mali, 3. Pobřeží slonoviny, 4. Jihoafrická republika, 5. Guinea, 6. Kapverdy, 7. DR Kongo, 8. Angola

A teď už k týmům samotným. Jako první přichází na řadu...

NIGÉRIE

3-1-0, 5:1, pořadí v power rankings: 1. (+2)

Před turnajem jsme Nigérii vlastně vůbec nevěřili, přesto se nyní na čtvrtfinále objevuje na prvním místě našeho power rankings. Je to ovšem dáno spíš relativně umetenou cestičkou do semifinále (a teoreticky i finále) než kvalitním a dominantním herním projevem Peseirových Super Eagles. Vzhledem ke kolapsu dvou hlavních favoritů turnaje najednou Nigérii zdánlivě nemá bránit při cestě za slávou - po případném postupu přes Angolu ji totiž čeká Nigérii jeden z dvojice JAR, Kapverdy, což rozhodně nejsou žádní hrůzu nahánějící soupeři.

Trenér Peseiro jako vždy naordinoval svým svěřencům důraz na pevnou defenzivu, která se s postupujícími fázemi turnaje ještě zpevňuje. Jediný gól dostali Super Eagles v prvním zápase proti Rovníkové Guineji. Nebohý chaotický Songův Kamerun se pak v osmifinále proti výborně organizovanému soupeři nezmohl na jedinou střelu na bránu a nevytvořil si ani žádnou pořádnou příležitost ke skórování. Dobře navíc zatím působí i předturnajová dvojka Nwabili, který dal zapomenout na kiksujícího Francise Uzoha. Dovolím si zde drobné klišé, že trofeje vyhrává obrana, nikoliv útok. A to proto, že...

...prakticky všem Peseirovým týmům totiž tradičně schází promyšlený systém při útočení. Ofenziva Nigérie bez nadsázky spoléhá na to, že takřka osamocený Victor Osimhen NĚCO vymyslí (podporu mu zajišťuje alespoň energický Ademola Lookman). Hra Nigérie tak působí trochu staromódním "cynickým" africkým stylem, kdy skórování zajišťují skvěle individuálně vybavení borci, jejichž ofenzivní potenciál ale zůstává trestuhodně nevyužitý. Kamerun se porazil doslova sám, jelikož jeho defenziva připomínala spíš cirkusové vystoupení v manéži než obranu týmu tradičního afrického velikána. Po školácké Castelletově chybě bylo prakticky jasné, že Nigérie zápas ztratit nemůže. A to Ademola Lookman ten gól vzhledem ke způsobu zakončení snad ani dát nechtěl.

Jenže přes všechnu kritiku nanicovatého ofenzivního (anti)systému a nepříliš líbivé hře čeká Nigérii po Kamerunu další tým, který vzadu tropí psí kusy a je schopen se porazit vlastně úplně sám - Angola. Oba týmy sází v ofenzivě na stejnou taktiku, přímočarý vertikální pohyb po hřišti a rychlou snahu o zakončení. Oba jsou také na špičce statistiky zakončení po rychlých protiútocích. Jejich způsob je sice diametrálně odlišný, při střetu dvou stejných stylů ale vyhraje ten, kdo udělá méně chyb. A Nigérie zkrátka zatím chyby téměř nedělá. Přes všechnu kritiku jsou totiž Super Orli dobře organizovaným a vyspělým týmem s rozdílovými individualitami v útoku.

ANGOLA

3-1-0, 9:3, pořadí v power rankings: 8. (+5)

Na turnaji plném velkých překvapení je angolský národní tým pravděpodobně tím nějvětším. Před turnajem odepisovaný tým, kterému nevěřili ani jeho vlastní fanoušci či hráči (že, pane Nzolo?), je rázem asi nejzábavnějším týmem na turnaji. V předchozích analýzách jsme předpovídali, že freneticky běhajícím Angolanům dojde šťáva nejpozději ve čtvrtfinále. Jenže v lehce bláznivém utkání s Namibií, která nedokázala využít krátké početní převahy a s prvním vzniknuvším problémem se rozsypala, měly Černé antilopy možnost konečně pořádně pošetřit síly. Za stavu 3:0 si už také vždy nažhavení Angolané uvědomili, že soupeř spoléhající čistě na útočníka Shalulileho se do jejich zavřené defenzivy nemá šanci prosadit a pohlídali si vedení s minimálním výdejem energie.

Nyní ovšem narazí na jednoho z posledních zbývajících Mohykánů - pardon, favoritů - na turnaji. Proti takto kvalitnímu týmu v defenzivě ještě Angola na turnaji nestála. Může sice může působit v ofenzivě kreativnějším a kliničtějším dojmem než Nigérie, faktem ale zůstává, že Angola je dosti čitelným týmem a Nigérijci budou na trojici Gilberto - Mabululu - Dala připraveni. Angola se nijak nezdržuje zdlouhavými kombinacemi ve středu hřiště, naopak všechno jde co nejrychleji "nahoru", aby si následně zmíněná trojice doplněná o některého ze zdánlivě neunavitelných záložníků, hlavně Fredyho, se situací kreativně poradila. Nesporným plusem je, že z neefektivních remízových králů Afriky se zničehonic stal zabijácký tým s nejlepší ofenzivou turnaje. No a nesporným mínusem je druhá strana hřiště.

Angolským fanouškům muselo pořádně zatrnout, když Bethuel Muzeu nachytal stopery na švestkách, pokusil se přelobovat jinak výborně chytajícího Neblúa, což se mu sice nepovedlo, nicméně jen proto, že Neblú zastavil rukou míč mimo vápno za cenu červené karty. Do brány musel náhradní gólman Antonio, který nezklamal, přesto bude Neblúova absence dost velkou nepříjemností. Angolská defenziva je rozháraná, což bylo nejlépe vidět proti slabé Mauritánii, která Angole dost nepříjemně zatápěla. Nevinil bych ani tak trenéra Gonçalvese, angolští obránci nejsou zkrátka individuálně dostatečně kvalitní a kupí jak poziční chyby, tak i hrubky v rozehrávce.

Přesto Angola podle mého názoru není proti Nigérii bez šance. Zaprvé, a jde spíš o intuici než tvrdý fakt, favoriti letos zkrátka na turnaji hoří, zejména proto, že nedokážou své slabší soupeře jednoznačně přehrát (což by mohlo platit i pro opatrnou Nigérii). Zadruhé, Nigérie je zvyklá rovněž útočit hlavně z protiútoků, na které spoléhá i Angola, která je navíc řeší kvalitněji. Pokud ovšem Gonçalves dokáže své svěřence ukrotit, aby si hlídali přechodovou fázi do defenzivy při ztrátě míče, museli by v obraně opět především individuálně selhat. Nigérie je ve všech ohledech v defenzivě nesrovnatelně lepší než Namibie, v ofenzivě je to ale vlastně Namibie, jen s mnohem lepšími individualitami - uhlídáte Osimhena, máte z velké části vyhráno. Jenže ono se to snáz řekne než provede... Přesto můžeme očekávat po ofenzivních hodech Angoly spíš opatrně pojatý zápas. Nezapomínejme však, že Angola na domácí scéně moc často neprohrává.

GUINEA

2-1-1, 3:3, pořadí v power rankings: 5. (+6)

Víte, kdo je to Ibrahim Koné? Je mu 34 let, hraje maltskou ligu za celek Hibernians, narodil se v Abidžanu, ale reprezentuje Guineu. Brankář. Na Afconu zatím chytil jedinou střelu, jeho úspěšnost zákroků je 25%. A přesto to Guinejcům vůbec nevadí - proti Kamerunu totiž propustili 2 střely na bránu (z toho 1 gól), proti Gambii žádnou, proti Senegalu opět dvě (dva góly) a naposledy v osmifinále proti silné Rovníkové Guineji opět žádnou. Ono to nevypadá tak zázračně, inkasovat třikrát ve čtyřech zápasech; to je na silný, defenzivně solidní tým ve čtvrtfinále Afconu docela klasika. Když si ale vezmeme, že tato defenziva, vedená nenápadným stoperským duem Diakhaby - Jeanvier, dovoluje soupeřům v průměru jednu střelu na zápas (!!!), najednou vypadá Guinea... strašidelně, pokud se jí máte postavit v play-off.

Tento pevný, úsporný styl pod koučem Kabou Diawarou nejenže funguje; osmačtyřicetiletý kouč, pro nějž jde o vůbec první takové angažmá po skončení hráčské kariéry, dokonce neváhá delegovat dvě své suverénně největší hvězdy zpět na lavičku, pokud do něj stoprocentně nesedí. Sehrou Guirassy a Naby Keita nastoupili v posledním skupinovém duelu proti Senegalu od začátku, ale zápas se jim nepovedl, Guinea poměrně hladce prohrála a do osmifinále tak oba nastoupili až jako náhradníci. Jejich místo na výsluní mezitím převzali borci jako Jeanvier, pravý bek Ibrahim Diakité nebo opět vynikající ofenzivní záložník Aguibou Camara z řeckého Atromitosu, můj (hipsterský) kandidát na potenciálního nejlepšího hráče turnaje. A Mohamed Bayo, který dal v sedmé minutě nastavení vítězný gól.

Jinak bychom se pravděpodobně dostali až k penaltám; Guinejci umí soupeře ukázkově zadusit, směrem dopředu jsou ale jaloví, v počtu střel uzavírají pořadí zbývajících osmi týmů a většinou ty střely ani nejsou bůhvíjaké. Navíc často vynikají v nepřesnosti přihrávek. Ale pořád mají Guirassyho - jako žolíka. Říkám, strašidelné.

Ne že bych se tady snažil Guineu nějak přechválit - on to vážně není moc hezký fotbal a tak nějak mám pocit, že stačí jedna hloupá chyba (jako vyloučení Bikora, které poslalo Rovníkovou Guineu v 55. minutě osmifinále do deseti) a tento tým nedokáže "přepnout” na vyšší rychlost, větší kreativitu či efektivitu. Ale Diawara si rozhodně zaslouží kredit za to, jak dokonale dokázal lehce favorizovaného soka zadusit, jak z něj vysál naprosto všechnu jeho (šílenou) energii a šťávu. Toto vážně nebyl ten stejný tým, který pár dní předtím rozbil domácí Slony 4:0, a může za to guijnejská schopnost otupit (zatím kromě Senegalu každého) soupeře.

DR KONGO

0-4-0, 3:3, pořadí v power rankings: 7. (+7)

Před osmifinále jsme se soustředili na to, že Demokratická republika Kongo zvládla prolézt ze skupiny se třemi remízami a má tedy problém vyhrávat. Po další plichtě a penaltovém postupu přes Egypt je možná načase toto tvrzení trochu přeformulovat - Konžany na tom turnaji zatím neumí nikdo porazit. Nedokázalo to Maroko ve skupině ani Faraoni v play-off, a to přitom měli ve svém středu fantoma Gabaskiho a DR Kongo naposledy potupně (rovněž v osmifinále) vypadlo na penalty s Madagaskarem.

Takže vlastně je co chválit! Zvlášť s přihlédnutím k tomu, že kouč Sébastien Desabre musel doslova na poslední chvíli měnit taktiku; během předzápasové rozcvičky se totiž zranil Gael Kakuta, který v modrém dresu hraje klasické AM a dost mu to jde, vytváří šance, chodí často do rizika, a i když není bůhvíjaký technik (taky dost přihrávek pokazí), dohání to překvapivě kreativním myšlením. Bez Kakuty se Desabre rozhodl přeskupit rozestavení z poměrně rigidního 4-2-3-1 na pohyblivější 4-3-3, kde všichni záložníci hráli tak nějak všude; útočný trojzubec se naopak pevně držel nalajnovaných pozic, tedy Elia napravo, Bakambu uprostřed, Wissa nalevo. Toto "čachrování” se sestavou zkoušel Desabre už ve skupině proti Tanzanii, kdy hrál bez klasické devítky a nedalo se na to moc koukat; tentokrát mu to vyšlo mnohem lépe.

Asi můžeme říct, že Egypt do značné míry porazil sám sebe (hlavně mentálně), ale to neupírá Konžanům na kreditu: hráli opravdu velice dobře, slavnějšímu soupeři se vyrovnali a v závěru úplně v klidu kontrolovali obraz hry, nechávali Faraony pinkat si s míčem uprostřed pole a nepouštěli je do větších šancí (byť tedy hráli na konci přesilovku). Dylan Batubinsika na stoperu prakticky nekazí přihrávky, útočníci o sobě ví a posty vepředu jsou kvalitně zdvojené... vážně, toto je i na papíře docela dost silný tým a konečně má kouče, který to umí nějak využít. Herně.

Jediným problémem je efektivita. Ale je to Problém s velkým P. Ty herní návyky a systémy tam vážně jsou - podívejte se třeba na to, jak vysoko Konžané umí pressovat, kolik míčů vyhrávají na útočné polovině. Jenže následně z toho neumí pořádně vytěžit ani střelu, natož gól. Ve statistice předpokládaných gólů (xG) mají Leopardi hodnotu 6.6, což je druhé nejvyšší číslo na turnaji... skórovali ale jen třikrát. Žádný jiný čtvrtfinalista na tom v tomto ohledu není hůře. A proti Guineji, která to umí vzadu jednoduše zavřít a soupeři prakticky žádné střely nedovoluje, to může být vyloženě průšvih.

Novinky o Africkém poháru národů naleznete také na Livesportu.