Africký zápisník I. aneb Kdo nekouká na Afcon, bude Hotto mrzet

První hrací kolo Afconu je za námi, což znamená jediné - čas aktualizovat naše průběžné power rankings. Největší favorité nezaváhali, to ale neznamená, že by o překvapení byla nouze. Naopak.

Zatímco domácí Pobřeží slonoviny, obhájci titulu ze Senegalu a úřadující čtvrtý nejlepší tým světa Maroko úvodní překážky zvládli na jedničku, prakticky všechny ostatní tradičně silné týmy klopýtly hned zkraje šampionátu. Platí to hlavně o zbytku severní Afriky: Egypt v nastavení horko těžko zachraňoval remízu s Mozambikem, Alžírsko neudrželo vedení proti Angole a Tunisané s Namibií dokonce prohráli.

Nedařilo se ani Nigérii, Ghaně a Kamerunu, což je opravdu mimořádná situace - za úvodní silnou trojicí totiž v našem žebříčku zeje poměrně výrazná propast. Kolapsy favoritů jsou dobrou zprávou například pro Burkinu Faso, která sice sama měla v úvodním duelu problémy, ale dokázala jej vyhrát (vůbec poprvé v historii Afconu!) a vykročila tak za obhajobou dva roky starého semifinále. Dobře vypadají i Kapverdy, Rovníková Guinea nebo Demokratická republika Kongo.

1. SENEGAL (=) 1-0-0, vs. Gambie (3:0)

Obavy rozprášeny, Senegal bude opět útočit na titul. Asi bylo legitimní ptát se, s jakou formou přijede ze Saúdské Arábie stárnoucí trio opor Mané, Koulibaly, Mendy; pořád jde ale o tři elitní africké fotbalisty, a problém by to byl reálně jen v případě, že by kouč Aliou Cissé nemohl spolehnout na nikoho jiného. To ale neplatí, protože největší hvězdy úvodního senegambijského derby - záložníci Lamine Camara a Pape Guéyé - patří naopak k nastupující generaci. Guéyé otevíral skóre po třech minutách, Camara jej pojistil dvěma trefami po obrátce. Veteráni zahráli dobře. Obě křídla, Mané a Ismaila Sarr, mají na kontě po jedné asistenci. Zkrátka to funguje.

Cissé se tradičně spoléhá na poměrně pasivní defenzivní blok, což platilo i tentokrát; může si to ale dovolit, protože senegalská defenziva je natolik kolosální, silná a pozičně vycepovaná, že k Mendyho bráně prostě nevede cesta. Chcete střílet? Prosím, beze všeho - všechno zblokujeme. Držení míče atakovalo 70%, zejména díky famóznímu Camarovi, který uprostřed pole rozjížděl útoky, diktoval tempo hry a celkově vypadal jako budoucí kontinentální superstar. Vypadá to, že nějaké výraznější senegalské slabiny se případně ukážou až v play-off; skupinu nejspíš můžou Lvi Terangy dojet na autopilota.

2. MAROKO (=) 1-0-0, vs. Tanzanie (3:0)

Maročané měli na rozjezd lehčího soupeře než Senegal a naplno se rozjeli až ve druhé půli, ale nač přepínat síly hned zkraje? Prakticky od úvodního hvizdu bylo jasné, že tato Tanzanie favoritovi žádnou újmu nejspíš nezpůsobí, a když brankář Manula po půlhodině hry de facto daroval Saïssovi první gól, bylo rozhodnuto. Povinná výhra? Jistě, zvlášť když závěrečnou dvacetiminutovku dohrávali Lvi z Atlasu v přesilovce. Jak jsme ale viděli na příkladu jiných tradičních mocností ze severu Afriky, zakopnout se dá s kýmkoliv. A Maročané nejenže nezaváhali, ale svého soka přejeli rozdílem třídy.

Totální dominanci Regraguiho týmu stvrzuje statistika střel (14:2) i fakt, že gólman Bono se v bráně vyloženě nudil; mužem zápasu byl Ounahi na AM, En-Nesyri si otevřel střelecký účet, dobře zahráli i Amrabat nebo hvězdná pravá lajna Hakimi - Ziyech. Stále jsou tu otázky (hlavně na Nesyriho: může právě on být hroťákem, který svůj tým dovede ke zlatu?), ale vzhledem k relativně lehké skupině, technické úrovni Lvů, kteří to s míčem umí jako málokdo na turnaji, a silné turnajové auře, jež se táhne od posledního MS, mohou být v marockém táboře spokojeni.

3. POBŘEŽÍ SLONOVINY (=) 1-0-0, vs. Guinea-Bissau (2:0)

Nebyla to od Slonů taková krasojízda jako v podání Senegalu a Maroka, ale výhra se počítá, zvlášť když k jejímu dosažení stačil výkon na nějakých 60 procent. Pobřeží proti Guinei-Bissau pohodlně kontrolovalo tempo hry, dominovalo hlavně po stranách hřiště (zejména vlevo), a když už se outsider dostal v závěru do šance, skvěle zasáhl mladý gólman Yahia Fofana. Celkově to vypadalo, že se domácí výběr moc nenadřel, což je na úvod turnaje určitě výhodou.

Největším triumfem Slonů by měla být záloha, která se uvedla vyloženě dominantním dojmem: Kessié, Sangaré i Seko Fofana v novém 4-3-3 vyloženě září, Fofana (jinak nejlepší muž na hřišti) navíc vstřelil gól a Kessié už má na kontě první asistenci. Slibně vypadá i útok. Trojzubec Boga - Krasso - Bamba je pohyblivý a nebezpečný, a to ještě na lavičce čekají starý známý Nicolas Pépé a jedna z potenciálních komet šampionátu Karim Konaté (oba na úvod odehráli půlhodinu). První úkol splněn, jde se dál.

4. EGYPT (=) 0-1-0, vs. Mozambik (2:2)

Existuje jediný důvod, proč se Egypt udržel na předturnajové pozici navzdory blamáži proti Mozambiku: výsledná remíza 2:2 působila daleko víc dojmem "zápasu blbec” než u některých jiných těžkých vah, které na úvod turnaje vybuchly i herně (Ghana, Tunisko, Kamerun). Ne že by Faraoni před sebou neměli ještě spoustu práce. Obrana je sice pozičně silná, ale působí pomalým dojmem, záloha nedokázala efektivně propojovat defenzivní a ofenzivní fázi a samotný útočný trojzubec má také rozhodně vyšší výkonnostní strop. Jinak ale Egypťané pod vedením Ruie Vitórii vypadají určitě lépe než pod Cúperem.

Nový systém 4-3-3 dává smysl, už proto, že Mohamed Salah nepůsobí na hřišti tak odstřiženým dojmem; dříve bylo všechno víceméně pouze na něm, teď je více zapojen do hry, a i když proti Mozambiku nepředvedl nic extra (mnohem lepší výkon podal hroťák Mohamed), vyrovnávací gól se počítá, byť z penalty. Navzdory ztrátě bodů jsme od Egypta vlastně viděli takový průměrný zápas s několikaminutovým výpadkem uprostřed, během kterého inkasoval dva rychlé góly. Ideální to určitě není, ani náhodou, ale zatím ani nevidím důvod k panice. Zatím.

5. BURKINA FASO (+3) 1-0-0, vs. Mauritánie (1:0)

Dramatický posun Hřebců na tomto žebříčku dobře ilustruje, jak může být koncept power rankings zavádějící: ne snad že by Burkina při svém hubeném vítězství proti outsiderovi z Mauritánie předvedla nějaký skvělý výkon. Naopak, vítězný (a jediný) gól dala v páté minutě nastavení z penalty a jejím nejlepším hráčem byl opět spolehlivý gólman Koffi, který chytil několik tutovek. To je ale pořád výrazně lepší závěr prvního hracího dne než zaznamenali Tunisané, Alžířané a Kamerunci, takže celkové páté místo na výběr kouče Veluda vlastně tak nějak "zbylo”.

Na druhou stranu ale můžeme férově uznat, že Burkina má na Afconu tradičně pomalejší rozjezdy - před dvěma lety v úvodním duelu s Kamerunem ostatně předvedla totální defenzivní kolaps, aby nakonec dokráčela až do semifinále. Hřebci se většinou rozbíhají pozvolna, ale na play-off bývají připraveni. Dobrý obranný výkon v prvním zápase (v čele s jedním z nejlepších brankářů kontinentu) je určitě příslibem, a pokud Velud ve svém 4-2-3-1 dokáže vyladit ofenzivní souhru, může jít západoafrický tým opět daleko. Tři body ostatně už má a příště jej čeká Alžírsko, které by měl být schopen trestat z brejků.

6. ALŽÍRSKO (-1) 0-1-0, vs. Angola (1-1)

Pokud o nějakém utkání platilo okřídlené "zápas dvou poločasů”, byl to duel Alžírska s Angolou. V první půli totiž Fenci hráli výborně, se soupeřem si dělali prakticky co chtěli a litovat mohli pouze toho, že s odchodem do šaten nevstřelili více než jeden legitimní gól (Bounedjahovy nůžky na 2:0 by sice aspirovaly na nejhezčí branku turnaje, ale zkušený kanonýr byl bohužel v ofsajdu). Pamatujete na Belmadiho zlatý tým z roku 2019? Tento poločas vypadal prakticky stejně: plynulý, technický, sehraný ofenzivní fotbal na pár doteků. Krása.

Také proto jsem po dlouhém uvažování nakonec srazil Alžírsko o jedinou příčku: tento tým na to totiž pořád má. Jenom se musí zkonsolidovat psychicky, a to ideálně okamžitě. Stačila doslova jediná chyba - pitomý faul Bentaleba ve vápně - a předchozích skoro 70 minut jako by přestalo existovat. Angolané z penalty vyrovnali na 1:1... a Fenci se prostě vzdali. Žádný závěrečný tlak, žádné naštvání na fotbalovou nespravedlnost, nic. Sklopili hlavy a zbytek utkání odchodili s tím, že výsledek je prostě 1:1. Udělejte něco s touto mentalitou a budete zase favoriti.

7. MALI (+4) 1-0-0, vs. Jihoafrická republika (2:0)

Na první pohled to v táboru Orlů vypadá skvěle: Malijci na úvod turnaje potvrdili úctyhodnou formu (7-1-0 v posledních osmi zápasech, a to při celkovém skóre 22:5 a se čtyřmi čistými konty), a nejenže první duel na Afconu vyhráli, ale navíc proti přímému, plus mínus stejně silnému konkurentovi o postup. Hotovo bylo navíc nějakých pětadvacet minut před koncem, takže si svěřenci Érica Chelleho i ušetřili zbytečné nervy. Přesto bych je ale radil nepřeceňovat, alespoň prozatím.

V první půli proti JAR totiž tahali za slabší konec, se štěstím přežili penaltu a za bezbrankový stav v poločase mohou děkovat soupeřově produktivitě, či spíše její absenci. Obraz hry se začal měnit až po hodině hry, kdy Chelle překvapivě stáhl ze hřiště Yvese Bissoumu; jeho náhradník Lassana Coulibaly ze Salernitany vnesl do hry více přímočarosti a energie, útočná fáze se zkonsolidovala a po dvou rychlých gólech už Orlové zápas víceméně kontrolovali. Nový systém 4-3-1-2 ještě potřebuje vyladit, ale Kamory Doumbia na desítce předvedl parádní výkon a dvojčlenný útok doplňovaný náběhy krajních beků působí nebezpečně. Toto byl zápas, kde Mali přežilo vlastní chyby a potrestalo ty soupeřovy. V pořádku.

8. ROVNÍKOVÁ GUINEA (+5) 0-1-0, vs. Nigérie (1:1)

Ačkoliv zápas s Nigérií nakonec skončil nerozhodně 1:1, bylo zajímavé sledovat způsob, jakým své týmy připravili oba trenéři - Micha za Rovníkovou Guineu a Peseiro za Orly. Protože zatímco favorizovaná jedenáctka pobíhala po hřišti jako kuřata bez hlavy a do šancí se dostávala víceméně proto, že ti ofenzivní hráči jsou individuálně opravdu výborní, Nzalang Nacional předvedli ukázkový turnajový výkon: tuhá defenziva, konsolidace, nechat míč soupeři a neustále jej otravovat, vyhlížet brejky a útočit hlavně po stranách, přes muže zápasu Ibana Salvadora.

Proti takovému soupeři se na velkém turnaji hraje opravdu strašně špatně, což ostatně Guinejci pravidelně stvrzují postupy ze skupiny - a letos to nejspíš nebude jiné. Zároveň bychom je ale neměli úplně přechválit; zaostávali ve vzduchu, gólman Owono chytil několik tutovek a ne každý soupeř bude hrát tak chaoticky jako Nigérie (zvlášť v případném play-off). Jinak ale solidní, sebevědomý výkon. S bodem mohou být spokojení. Dobrý začátek.

9. TUNISKO (-4) 0-0-1, vs. Namibie (0:1)

Před šampionátem se v Tunisku hodně řešilo, jestli je Jalel Kadri dostatečně dobrým koučem pro národní tým; mnozí podotýkali, že když už Orli v posledních letech na africké scéně zazářili (byť třeba jen hezkým fotbalem), bylo to pod vedením borců jako Kasperczak a Giresse, ne Maaloul, Trabelsi či dokonce Kebaier. Přišlo mi to vtipné - jednak proto, že zatímco zbytek kontinentu se od modelu "zkušeného evropského stratéga” rapidně odklání, Tunisané naopak pokukují opačným směrem, a jednak proto, že je to prostě pravda.

Osobně si myslím, že Kadri je... v pohodě. Určitě něco umí, není to úplný chaos, ale zároveň chápu, že pro běžného Tunisana musí být vyloženě mučivé pozorovat třeba Regraguiho v Maroku. Dobrý trenér by se s papírově takto silným týmem rozhodně neměl nechat prakticky ve všem přehrát od Namibie. Chybělo tomu všechno: produktivita v útoku (šance byly, ale nic z toho), koherence v záloze, rychlost v přechodu do ofenzivy, jiskra, motivace, sebevědomí. Dokonce i standardky, většinou velká tuniská zbraň, prostě nefungovaly. Ok, stane se, jdeme dál. Proti Mali to Orlům poslední dobou šlape, takže šance na nápravu je.

10. NIGÉRIE (=) 0-1-0, vs. Rovníková Guinea (1:1)

Nejprve dobrá zpráva: Victor Osimhen dal gól, a mohl přidat i další. Nigérie svého soupeře dost výrazně přestřílela (7:1 na bránu, 19:7 celkově); ta brutální síla tam prostě je, bez ohledu na taktické díry, bez ohledu na vachrlatou obranu (Troost-Ekong?!!), neexistující střed zálohy, pochybnou reakci na vývoj utkání a absenci jakýchkoliv automatismů. Takový oldschool africký tým: nasadit pár individuálně skvělých hvězd, hlavně vepředu, a ono to nějak dopadne.

A teď ty špatné: všechno, co je uvedené v předchozím odstavci, plus další plichta proti papírově slabšímu soupeři. Super Eagles zkrátka jako by zapomněli vyhrávat, a José Peseiro rozhodně nepůsobí dojmem trenéra, který by s tím dokázal něco udělat. Naopak bych si troufl říct, že patří mezi úplně nejhorší stratégy na celém turnaji, vedle Rigoberta Songa. Nigerijský tým obestírala před turnajem spousta otazníků a první zápas dal skoro na všechny zápornou odpověď. Tak snad to Osimhenovi bude padat i nadále, protože jinak je to totální fotbal na náhodu. Skupinu dají, na to jsou až příliš dobří, ale medaile? V tuto chvíli spíš ne.

11. KAPVERDY (+5) 1-0-0, vs. Ghana (2:1)

Modří žraloci zahájili turnaj nejlepším možným způsobem: Ghana je sice v roce 2024 spolufavoritem opravdu už jen na papíře, pořád má ale jméno, hrála na posledním MS a výhra ve vzájemném zápase se jednoduše počítá. A Kapverďané si ji naprosto zasloužili, byli prakticky ve všem lepší, slavnějšího soupeře přehráli a nebýt nejistoty sice zkušeného, ale přece jen už starého gólmana Vózinhy, mohlo to být ještě pozitivnější. Vítězný gól z kopačky dalšího veterána Garryho Rodriguese sice přišel až v nastaveném čase, ale to nevadí - hraje se až do finálního hvizdu, což Kapverdy pochopily a Ghana ne.

Kouč Bubista možná není zrovna geniálním stratégem, jeho herní plány jsou ve skutečnosti dost jednoduché a do značné míry předvídatelné, exceluje ale jako hecíř a motivátor. Tady jsme skutečně viděli jedenáctku, která svého soka naprosto převálcovala v jednotnosti, sehranosti, mentální síle, pozornosti a soustředění. Kapverďané jednoduše "byli v zápase”; působilo to až hmatatelným dojmem. Ghaňané mohou mít individuálně lepší hráče (taky se to několikrát ukázalo), ale kapverdská týmovost byla na úplně jiné úrovni. Bravo.

12. KAMERUN (-5) 0-1-0, vs. Guinea (1:1)

Rigobert Song na to nejspíš jako trenér opravdu nemá. Bývalý obránce je v Kamerunu živoucí legendou, ale pokud v nové roli opravdu plánuje ordinovat svým svěřencům nekonečné sekvence centrů nazdařbůh do vápna, aniž by si uvědomil, že mu chybí obě hvězdné devítky (Aboubakar byl na úvod turnaje zraněný a Choupo-Motinga pro změnu nenominoval vůbec), co s tím chcete dělat? Nic proti Toko-Ekambimu, ale to není hroťák; efektivně tak Nepřemožitelní lvi ve svém 4-3-3 vyslali na trávník tři křídla. N’Koudou má áčko, Magri gól, Toko-Ekambi smůlu.

Je toho víc. Záloha ve složení Ntcham, Kemen, Anguissa je měkká a náchylná k chybám, což vyniklo zejména v porovnání s monstrózní středovou trojkou domácího Pobřeží. Když Song viděl, že roztahování hry do stran a konstantní "prásk, prásk, prásk” dlouhých míčů někam na penaltu nefunguje, udělal s tím... no, vůbec nic. A to hráli Lvi celou druhou půli proti deseti. První střídání čtvrt hodiny před koncem? Vážně? Máte přesilovku, vyrovnali jste na 1:1, vážně to ještě nechcete zkusit vyhrát? Ne? Ok.

13. JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA (-3) 0-0-1, vs. Mali (0:2)

Percy Tau toho nejspíš v noci na dnešek moc nenaspal. Nejenže neproměnil penaltu, kterou mohl poslat Jihoafričany v potenciálně klíčovém skupinovém duelu do vedení; celý první poločas odehrál skvěle, byl u všeho podstatného, útoky vedl i zakončoval, ale prostě mu to ve finálce vůbec "nelepilo”. Což už je takový klasický jihoafrický příběh - dobrá technika, pohyb, nebezpečná hra po křídlech, ale zakončení hluboko pod úrovní týmu, který by chtěl pomýšlet na medaile.

Bafana Bafana jsou s míčem na nohách směrem dopředu opravdu dobří, ale neumí to využít. Dlouhodobě. Kdyby alespoň solidně bránili, pořád by se s tím dalo něco dělat - ostatně právě sehranost obrany (coby spoluhráčů z elitního klubu Mamelodi Sundowns) měla být letos jejich velkou devizou. Jenže proti Mali to místy spíše vypadalo, že se celá zadní čtveřice vidí na hřišti poprvé: první gól soupeře přišel po dorážce, kde kompletní defenziva trestuhodně zamrzla, o šest minut později zazmatkoval stoper Xulu a otáčet skóre 0:2 s tímto útokem už zkrátka bylo nad jihoafrické síly. Lokální derby proti Namibii tak musí výběr kouče Huga Broose bezpodmínečně vyhrát.

14. DR KONGO (+1) 0-1-0, vs. Zambie (1:1)

Tuto remízu asi mohou Leopardi odepsat jako obyčejnou smůlu; pokud do dalšího utkání trochu vypilují finální fázi, měli by být v pohodě. Zambie rozhodně nejsou žádná ořezávátka, ale ve vzájemném zápase tahali od začátku za kratší konec - kouč Sébastien Desabre naordinoval Konžanům dynamické, útočné 4-1-4-1, ve kterém se o hlavní úlohy dělili skvělý Wissa na levém křídle, velmi aktivní playmaker Kakuta a zkušený stoper Chancel Mbemba. Vlastně se jim dají vyčíst jen dvě věci: totální zaspání při zambijském gólu na 0:1 (které jde na vrub druhého stopera Inongy) a neschopnost přetavit závěrečný nápor ve vítěznou branku.

Jejich tlak ale nebyl pouze platonický, skutečně hrozili a několikrát jim ve slibných pozicích chyběly centimetry. Kdyby se stejný scénář opakoval i nadále, znamenalo by to problém. Pro jednou ale můžeme přimhouřit oko a konstatovat, že tito Leopardi působí dojmem zábavného, ofenzivního a v rámci možností sehraného týmu. Pokud nedostanou vyloženě bídu od Maroka a následně porazí Tanzanii, na play-off by to mělo stačit.

15. GUINEA (+2) 0-1-0, vs. Kamerun (1:1)

Kouč Kaba Diawara připravil Guinejce na favorizovaný Kamerun dobře: pressovali, chodili do těla, nenechávali soupeři na hřišti prostor a snažili se jej maximálně rozhodit. Takový Aguibou Camara na Lvy vyloženě dotíral. Syli National měli jasný plán, a krásný fotbal nebyl jeho součástí; držení míče 30% a úspěšnost přihrávek 59% (!!) o tom pojednávají poměrně jasně. Přesto to ale fungovalo, protože Kamerun je náchylný k chybám v záloze a obraně. Nebýt červené karty pro Kamana v nastavení první půle, mohlo to nakonec dopadnout úplně jinak.

V oslabení pak Guinea rychle inkasovala, ale i přesto udržela nakonec výhodný remízový stav až do konce a svého soka ani nepustila do žádného závěrečného náporu. Ilaix Moriba předvedl na šestce slibný výkon, totéž se dá říct i o křídelníkovi Morganu Guilavoguim a také Mohamedu Bayovi, který otevíral skóre a na hrotu útoku dobře zastoupil chybějící hvězdu Guirassyho.

16. GHANA (-4) 0-0-1, vs. Kapverdy (1:2)

Kdepak, toto nefunguje. Chris Hughton nepůsobí tak zoufalým dojmem jako jeho kolega Peseiro, alespoň má ponětí o defenzivní organizaci a ghanský tým pod jeho vedením drží nějaký tvar (4-2-3-1), ale tady bylo prostě tak nějak všechno špatně už před turnajem a první zápas obavy ještě posílil. Regulérně to vypadá, že hrdá Ghana podruhé za sebou opustí Afcon už po skupinách. Tady je potřeba kompletní restart.

Možná kdyby byl k dispozici Mohammed Kudus, hrály by Černé hvězdy lépe; jeho náhradník Königsdorffer se na desítce spíše pletl ostatním pod nohy, což ghanským šancím moc nepomohlo. Ale Hughton zároveň sám není z obliga; naopak, některá jeho rozhodnutí (jako postavit na hrot Semenya, který tam neumí hrát - jasně, Williams zatím v repre nedává góly, ale aspoň je devítka) působí dost bizarně, jako taková poslední snaha udělat aspoň něco, cokoliv, protože jste s nápady absolutně v koncích. Djiku střídal naprosto heroické zákroky s divnými chybami, jeho kolega na stoperu Salisu byl vyloženě děravý, střed zálohy propadal... a co hůř, Ghana byla proti Kapverdám horší nejenom ve skóre, ale i v počtu střel, držení míče, ofenzivních průnicích, rozích a vyhraných hlavičkách. Čili vlastně úplně ve všem. Ostuda.

17. NAMIBIE (+5) 1-0-0, vs. Tunisko (1:0)

Skvělý výkon! Brave Warriors už v kvalifikaci ukázali, že se lepších soupeřů nebojí; koneckonců vyválčili čtyři body z dvojzápasu s Kamerunem, takže jsme nejspíš mohli očekávat, že se nezaleknou ani ještě silnějšího Tuniska. Ale způsob, kterým svěřenci Collina Benjamina svého soka herně ponížili, to nečekal asi nikdo.

Samozřejmě se to do značné míry dá připsat na vrub tuniské mátožnosti a odevzdanosti, ale nebylo by fér namibijský úspěch jakkoliv snižovat - toto byl opravdu mimořádně dobře připravený tým s jasným plánem, který jej dokázal plnit po celých 90 minut. Dokonce může i žehrat na smůlu, protože obvykle klinický kanonýr Peter Shalulile zahodil v prvním dějství dvě gólovky. Hotto sice rozhodl až v 88. minutě, ale bylo to určitě zasloužené vyústění duelu, ve kterém nebojácná, direktivní, jedovatá Namibie v překvapivě ofenzivním 4-1-4-1 šla za výhrou od začátku až do samého konce. Historicky první výhra na Afconu snad ani nemohla vypadat lépe.

18. ZAMBIE (-4) 0-1-0, vs. DR Kongo (1:1)

Prvních dvacet minut se Chipolopolo drželi dobře - sice proti Kongu prakticky jenom bránili, ale jejich defenziva pod vedením veterána Sunzua hrála kompaktně, hráči o sobě věděli, a když následně Kings Kangwa z prvního brejku vstřelil vedoucí gól, vypadalo to, že Avram Grant připravil své svěřence klasickým "turnajovým” stylem. Tedy pozorně bránit, absorbovat tlak a udeřit ve správnou příležitost. Potud v pořádku.

Konžané ale rychle vyrovnali, a po změně stran už se prakticky hrálo jen na jednu bránu - co víc, Zambie přestala dobře bránit, skoro jako by jí nějakých dvacet, pětadvacet minut před koncem došly síly. Pressing nikde. Hráči začali dělat poziční chyby. Efektivně hráli Chipolopolo ve druhé půli hluboký blok s brejky, ale jejich defenziva byla čím dál propustnější a do brejků se nedokázali dostat. Teď sice silou vůle vyválčili důležitý bod, ale kromě výsledku se vlastně nemají čím chlubit.

19. MOZAMBIK (=) 0-1-0, vs. Egypt (2:2)

Tomu se říká využít příležitost! Mozambik dostal rychlý gól a vypadalo to na hladkou (a očekávanou) prohru proti jednomu z největších favoritů, ale nevzdal se, v poločase oživil sestavu dvojitým střídáním, a když Egypt do druhé půle nastoupil příliš bohorovně a profesorsky, vycítil šanci a dvěma rychlými góly otočil skóre na 2:1 (jednou se trefil nově příchozí Clésio). Vyrovnávací gól přišel až z penalty v sedmé minutě nastavení; kdyby Mamby hubené vedení udržely, posunuly by se v žebříčku výrazně výše.

I tak je ale plichta s Egyptem skvělým výsledkem, navíc podpořeným řadou pozitivních signálů. Například tím, že takticky nejvyspělejší hráči - Reinildo a Mexer - hrají v obraně, což Mozambičanům dodává určitou stabilitu a tvar. Proti Faraonům sice většinou bránili (pochopitelně), ale bránili dobře a směrem dopředu ukázali bojovnost a odhodlání. Pořád jde o těžko čitelný tým - ve skupině jej ještě čekají Kapverdy a Ghana, a myslím, že oba tyto výběry jsou pořád lepší a platí za favority. Bude to ale hodně zajímavá skupina, kde mohou být všechny čtyři týmy ve hře až do samého konce.

20. ANGOLA (+3) 0-1-0, vs. Alžírsko (1:1)

Remíza proti Fenkům je pro Angolu obrovským úspěchem, ale nezapomínejme na to, že tento tým - jakkoliv podceňovaný - je aktuálně remízovým králem Afriky. Akorát před turnajem to většinou byly plichty bez branek. Černé antilopy je totiž skutečně těžké porazit; pověrčiví fanoušci by možná dodali, že při nich stojí nějaké velmi mocné božstvo, protože přežít alžírský uragán v první půli pouze za stavu 0:1 a následně vyrovnat z penalty, která se ještě odrazila za čáru od břevna, to se vážně nestává každý den.

Zároveň se na to ale nedá spoléhat donekonečna; ne každý se při první příležitosti psychicky složí jako Alžírsko. Ne pokaždé vám také projde hraniční ruka ve vápně (podle mě to penalta nebyla, ale VAR by si to možná obhájil). Pokud chce Angola na prvotní úspěch navázat a zabojovat o postup, nesmí hrát tak ustrašeně jako první poločas prvního zápasu. Cenný bod jim určitě pomůže k vyššímu sebevědomí. Zápas s Mauritánií bude hodně zajímavý.

21. MAURITÁNIE (-1) 0-0-1, vs. Burkina Faso (0:1)

Frustrace pokračuje. Před dvěma lety se Mauritánie na svém historicky druhém Afconu prezentovala překvapivě vyspělým taktickým výkonem, slušnou technikou a propracovanou přechodovou fází, ale co z toho, když nedokázala vstřelit jediný gól. A tady to na úvod vypadalo úplně stejně.

Je hezké předvést 90 minut kompetitivního fotbalu proti silné Burkině Faso, ale ani bezbranková remíza by Mauritáncům na sebevědomí nejspíš nepřidala - a inkasovaný gól hluboko v nastavení jej dost možná srazí na nulu. Kouč Abdou vymyslel funkční strategii, zavřel střed, vytlačil Burkince do stran a prakticky celou dobu nejenže komfortně bránil, ale navíc i hrozil v tranzici a dostával se do slibných útočných pozic. Jenže ta produktivita je prostě zoufalá, zvlášť když se proti vám ještě vytáhne soupeřův gólman. Člověku je Mauritánie místy vyloženě líto.

22. GUINEA-BISSAU (-1) 0-0-1, vs. Pobřeží slonoviny (0:2)

Průšvih to nebyl, ale víceméně se potvrzuje dojem, že pro Guineu-Bissau je kvalifikace na Afcon nejspíš jejím přirozeným stropem. Těžko si lze představit, že tento tým - byť solidní - vymyslí něco zázračného proti Nigérii či Rovníkové Guinei. Takový stabilní lehký nadprůměr, nebude to vyložený výbuch, ale ani žádné zázračné tažení. Zvlášť když kouč Candé sice může vytvořit relativně stabilní taktiku, ale na hřišti ji potopí individuální chyby (Sanganté).

Djurtus se favorizovaným Slonům chvílemi herně i vyrovnali, hlavně v okamžicích, kdy domácí tým pustil nohu z plynu; mají ale velké problémy s přechodem do útoku a ofenzivou obecně. Když už dostanou míč v útočné třetině, působí dojmem, že neví, co dál s ním. Otázkou je, jestli s tím vůbec mají kapacitu něco udělat.

23. GAMBIE (-5) 0-0-1, vs. Senegal (0:3)

Zdá se, že heroické tažení Gambijců na posledním Afconu bylo spíše výjimkou než začátkem nějaké nové tradice (jako například před deseti lety s Burkinou Faso). Ono to není úplně fér říkat po zápase se Senegalem, který by nejspíš podobně dominoval proti většině kontinentálních soupeřů, ale Gambie působila vyloženě nervózním dojmem - nikdo neočekával výhru, ale ty školácké chyby, které se v její obraně kupily prakticky od začátku, přece jen napovídají docela dost. Minimálně to Saintfietův tým mohl favoritovi alespoň ztížit. Nestalo se.

První inkasovaný gól přišel už ve čtvrté minutě; následně Gambijci alespoň ubránili zbytek poločasu, ale po červené kartě pro Ebou Adamse se rozsypali úplně a po změně stran inkasovali ještě dvakrát. Dobře, měli i sami nějaké (polo)šance, a asi se dá říct, že první duel proti obhájcům titulu je prostě příliš brutálním soustem a příště to může být mnohem lepší. Podle prvních devadesáti minut to ale na další play-off určitě nevypadá.

24. TANZANIE (=) 0-0-1, vs. Maroko (0:3)

Předturnajové prognózy se naplnily: Tanzanie skutečně působí dojmem nejslabšího ze všech čtyřiadvaceti zúčastněných týmů, a to i s přihlédnutím k tomu, že hned v prvním zápase schytala jednoho z největších favoritů na titul. Ve světle výkonů a výsledků Angoly, Namibie, Mauritánie či Mozambiku působí tanzanský výbuch ještě drtivěji, a to i proto, že zatímco ostatní zmíněné reprezentace ukázaly alespoň nějakou herní tvář, filozofii a styl, jediný zástupce východní Afriky vyhořel prakticky na všech frontách.

Taktika Tanzanie by se dala popsat zhruba jako "snažit se nějak přežít a při každém zisku míče jej okamžitě napálit dopředu na osamoceného Mbwanu Samattu.” S něčím takovým nelze uspět ani proti průměrným kontinentálním celkům, natož proti Maroku. Je to kruté, protože Maročané jsou skutečně výborní a těžšího soupeře na úvod dostat asi nešlo, ale i přesto působil outsider spíše "pouťovým” dojmem, první gól favoritovi daroval gólmanskou hrubkou a červená karta celou dobu tak nějak visela ve vzduchu (Tanzanci ostatně inkasovali celkem šest žlutých). Všechno špatně.

Novinky o Africkém poháru národů naleznete také na Livesportu.