Africký pohár národů - třetí hrací den

Hostitelské země jsou zatím stoprocentní. Možná první a poslední čistě arabské derby dopadlo lépe pro Tunisko. Toť nejdůležitější poznatky z třetího hracího dne. Na ten čtvrtý už je nažhaven jeden velký favorit, outsider a dva zdánlivě vyrovnaní soupeři, respektive kandidáti na druhé "volné" postupové místo...

První kolo bylo pro pořadatelské země stoprocentně úspěšné. Jestliže ovšem u Rovníkové Guineje se dá vzhledem k její výhře nad Libyí mluvit o překvapení, Gabon byl v úvodním utkání třetího hracího dne proti Nigeru favoritem. A nakonec se z utkání vyklubala poměrně jednoznačná záležitost: ač je finální skóre 2:0 poněkud "skromné", držel Rohrův tým otěže zápasu prakticky celých 90 minut v rukou.

Naopak Harouna Gadbé má o čem přemýšlet: jistě, může se stát, že na šampionát nevkročíte pravou nohou, přece jen zahajovací utkání bývají ošidná, a pokud jste navíc jasným outsiderem, nemáte se vlastně ani za co stydět. Jenže s výkonem, jaký tým Nigeru ve svém absolutním debutu na Poháru národů předvedl, se na této úrovni uspět skutečně nedá...

A jelikož by tyto reporty měly být pokud možno subjektivní a nabízející vlastní pohled, přidám i já ten svůj: z doposud odehraných zápasů Poháru neměl zatím žádný nižší úroveň. Ne že by se snad dala očekávat nějaká pastva pro oči; Niger, tažený do boje střelcem Maazouem v dresu s netradičním číslem 2, se měl od začátku spoléhat především na bojovný, nepříjemný fotbal, zatímco Gabon, s dvojicí adolescentů Madinda - Biyogo Poko uprostřed zálohy, měl zažít premiéru v roli velkého favorita, navíc stiženého tlakem domácího prostředí, ve kterém se neúspěch zkrátka neodpouští. "Fanoušci jsou naším nejsilnějším hráčem," tvrdil však ještě před utkáním trenér Gernot Rohr, a měl pravdu.

V atmosféře, která byla rozhodně bouřlivější než předchozí hrací den, se totiž jelo od začátku do konce podle jeho not. Zejména v útočné fázi prokázali Panteři slušnou úroveň, a když říkám útočná fáze, myslím tím kromě ofenzivní trojice i Charlyho Moussona - tento sedmadvacetiletý bek z domácí ligy, který hrál teprve čtvrté mezistátní utkání v životě, totiž působil na své straně jako neúnavný hnací motor ofenzivy, jako moderní krajní obránce, který zvládá neustále útočit, přenášet hru, hýčkat střelce nadýchanými centry a navrch se i spolehlivě vracet. Pravdou je, že zrovna chaotická a pomalá obrana Nigeru není zrovna nejsilnější měřítko; to však jeho výkon nikterak nesnižuje.

Niger se totiž skutečně ukázal jako nebývale rozháraný soubor fotbalistů bez takřka jakýchkoliv stop herní elegance. Už v prvních minutách utkání se vyrýsoval scénář, který se následně s kratšími či delšími odmlkami vracel po celý zápas: útočící Gabon, který naráží na obrannou převahu soupeře; místo vyvezení míče do brejku však dochází k chybě v rozehrávce, takže se k balonu dostává znovu Gabon, a tak dále, než je hra přerušena, nejčastěji faulem jednoho z borců v bílooranžovém. To je sice hodně zjednodušený a zkarikovaný pohled na zápas, ale pro hrubou představu poslouží velmi dobře...

Ne snad že by Gabonci byli nějací kouzelníci týmové souhry; naopak, řada jejich útoků byla velice nepřesná, zejména ve druhém poločase měli velké problémy i s těmi nejjednoduššími nahrávkami, a ani technická brilance není tím, co by Pantery zdobilo. Častokrát se jejich útoky tříštily o nigerské obranné valy zkrátka díky neschopnosti uvolnit se do zakončení, udělat finální kličku či vyslat chytrou nahrávku do nebezpečných pozic. To se dařilo prakticky jen Moussonovi a částečně N’Guémovi, který ukázal zřejmě největší cit pro míč ze všech hráčů na hřišti; škoda, že si svůj jinak velice dobrý výkon trochu pošramotil občas zbytečným sólováním.

Typický obrázek se divákovi naskytl zhruba po čtvrthodině hry: Mouloungui přebírá ve vápně centr, chystá se zakončit, ale je odzbrojen ne jedním, ani dvěma, ale hned sedmi (!!!) hráči soupeře, kteří se v tom okamžiku nacházejí uvnitř pokutového území. Jako by trenér Gadbé věděl, že spoléhat se na kvantitu je jediný způsob vedoucí k úspěchu; když totiž měl některý z jeho obránců podniknout nějaký důležitý úkol na vlastní pěst, většinou selhal. Oba góly zápasu padly po systémových chybách defenzivy, navíc ještě "šmrnclých" chybami individuálními, a tolik špatně odhadnutých balonů a podskočených centrů na takové úrovni také nevidíte každý den. Což neznamená, že by byl Gabon vzadu bezchybný: v těch několika málo okamžicích, kdy se Niger dostal k útočení, byly zmatky i na druhé straně hřiště; ty ale vypadaly daleko spíše jako individuální chybky v jinak dobře nastaveném systému.

A tak, ačkoliv Gabonci ukázali obrovské nadšení (nadšení, které je místy až limitovalo), energii a tempo, fyzický fond i bojovnost, nebylo to nakonec hezké utkání. Daleko spíše by se k němu hodily jiné přívlastky: nepřesné, rozkouskované, nečisté (Gadbého tým ukázal mimořádný "talent" na nedovolené zákroky)... a už jsem říkal nepřesné? Tak si to slovo můžete podtrhnout. Tolik nepřesností zkrátka na trávník vrcholového šampionátu patřit nemůže.

P. S.: Daniel Cousin stále umí. Nejenže byl po svém příchodu nejlepším hráčem na hřišti, ale navíc vzbudil ohromnou energii i v poněkud umdlévajících fanouškovských řadách.

Gabon - Niger 2:0

4. minuta - Domácí se ocitají v první šanci zápasu. Stéphané N’Guéma posílá míč na bránu, kde Daouda jen nejistě vyráží; Mouloungui si však s dorážkou neporadil. Daouda poměrně lehkou střelu pouští, ale míč se kutálí na roh.

16. minuta - Ouwo Maazou má možnost strhnout vedení překvapivě na stranu Nigeru, ale přestože mu liknavá gabonská obrana poskytuje dost místa na srovnání míče a nápřah, pálí mladý kanonýr vysoko nad.

18. minuta - Obrovská příležitost Gabonu! Aubameyang přebírá na zadní tyči Moussonův centr, nikým neatakován si rovná míč a tváří v tvář padajícímu Daoudovi trestuhodně zaváhá, když pouze napálí nigerského brankáře.

30. minuta - GÓL! Další chybu obrany Nigeru už favorit trestá. Nejprve N’Guéma snadno uniká Soumaïlovi a centruje do vápna na zadní tyč; tam číhá Aubameyang, kterému nechává trestuhodné množství prostoru jeho strážce Kader, a Daouda na jeho přesnou hlavičku nedosahuje.

42. minuta - Příležitost Nigeru? No, spíše nadějně vypadající skrumáž; borci v oranžovobílých dresech rozehráli roh do pokutového území a míč chvíli tancovat mezi bránícími a útočícími těly, ale nikdo ho nedokázal dotlačit do brány. Střela Talatoua v záklonu pouze narazila do nohy jednoho z bránících hráčů.

45. minuta - GÓL! Tak to je pořádně studená sprcha pro Niger v podobě gólu do šatny. Po dobré práci Biyoga se míč dostává k Moussonovi, který okamžitě hledá Aubameyanga; ten sice jeho načechraný centr posílá pouze do Daoudovi náruče, leč nigerský gólman střelu opět pouze vyráží před sebe, kde už čeká pohodlně dorážející N’Guéma.

52. minuta - Totální neodhad situace a podcenění centru od Mohameda může vyústit v další gól, ale Mouloungui nezvládá ideálně zpracovat balón a vyběhnuvší Daouda jeho příležitost blokuje.

79. minuta - Ojedinělou šancí na zdramatizování zápasu pohrdává Maazou! Talatou skvělým centrem za obranu využívá nepozornosti zadáků ve žlutomodrém, ale zcela volný útočník nenadělá svojí hlavičkou spolehlivému Ovonovi příliš problémů.

87. minuta - Střídající Daniel Cousin padá po hodně nevybíravém Mohamedově zákroku v pokutovém území k zemi, ale píšťalka sudího mlčí. Toto ovšem měla být penalta.

89. minuta - Cousin tentokrát centruje na Moulounguiho, který však ve vápně ztrácí rovnováhu po dalším ostrém zásahu nigerského obránce, kterým je tentokrát Amadou - penalta se však nepíská ani nyní.

Gabon (4-3-3): Ovono - Mouélé, Écuelé Manga, Ebanega, Moussono - Biyogo Poko (90. Palun), Madinda, Moubamba - Aubameyang (84. Cousin), Mouloungui, N’Guéma (75. Mbabangoyé Zita)

Niger (4-4-2): Daouda - Mazadou (58. Bulus), Kader, Mohamed, Soumaïla - Talatou (64. Amadou), Laouali, Lancina, B. Issoufou - A. Issoufou (44. Yacouba), Maazou

Nejlepší hráči zápasu: Charly Moussono, Pierre-Emerick Aubameyang, Stéphane N’Guéma (všichni Gabon)

Jenom jednou v dlouhé historii řádně vedených vzájemných zápasů zatím Maročané zvládli tuniským "bratrům" připravit porážku - hned na první pokus v roce 1960. Od té doby se zrodilo neuvěřitelných 13 remíz v normální hrací době a čtyři výhry bíločervených. Posledních osm případů (od srpna revolučního roku 1989) potom z tuniského pohledu vystihuje bilance 1-7-0. Mělo to tedy být derby se vším všudy. Geretsovi svěřenci si nepochybně věřili: po nevydařené generálce s Kamerunem i předešlé přátelské prohře s Ugandou měli být navíc zdravě nabuzeni. Že se ve finále vše zvrtlo v tragikomickou bitku či přehlídku kotoulů a například jedna z potenciálních hvězd turnaje, Marouane Chamakh, selhala na celé čáře - to pro teď nechme stranou. Hlavní je obecně pozitivní zkušenost s adekvátní atraktivitou prvního skutečného šlágru letošního Afrického poháru národů. To je vskutku nadějný příslib.

Na druhou stranu šlo zároveň o první a docela pravděpodobně i poslední klání, které neobstarával ani jeden z výběrů subsaharské Afriky, nýbrž dva ryze arabské. Což je specifikum dosti významného rázu. Nicméně podobnosti s výkony dalších, řekněme typicky černošských reprezentací, by se přesto z rysů marockého i tuniského fotbalu daly vyčíst: například Trabelsího mančaft nastoupil s trojicí záložníků zaražených relativně hluboko uprostřed pole, což tak nějak předurčilo jeho herní projev, ne nepodobný tomu angolskému: držet, držet a držet. Zachovávat formaci i klid, soupeře otravovat precizními obrannými zákroky, nenechat se rozlítat šikovnými soky (v tomto případě třeba i otrávit život Chamakhovi s Boussoufou).

Naproti tomu Geretsův výběr zase svou možná až nadměrnou koncentrací talentu mnohdy připomínal projev Burkiny Faso. Maročané totiž byli vysloveně ofenzivně založení: právě tlakem a intenzitou, s jakou se vždy okamžitě hnali dopředu, Burkiňany nejvíc připomínali. Jejich projev byl nicméně protřelejšího, evropského střihu. Hodně o stylu, jakým se bude chtít na úvod turnaje Maroko prezentovat, mimochodem napověděl už jen samotný pohled na zahajovací jedenáctku. Někdejší vynikající pravý bek se rozhodl pro rozestavení bez čistého defenzivního štítu, jinak řečeno klasického dělníka pole - vsadilo se vysloveně na to, že se Tunisko převálcuje; z toho vycházela dokonce i snaha stoperů překračovat půlící čáru a pomáhat záložníkům s tvorbou hry.

Ona arabská specifika jako třeba horká krev v osobních i ne úplně osobních soubojích či ryzí fandění bez tradičních afrických trubek (zdraví mnoha Evropanů po zkušenostech s posledním MS krajně škodlivých) pak dodala tomuto klání definitivní punc nesmírně zajímavé konfrontace.

Právě horkou krví se vyznačují i dva výrazní členové marocké výpravy, jimž bych se na následujících řádcích rád předně věnoval. Asi každý, kdo utkání zhlédl už teď tuší, o koho půjde. Nejprve zdaleka největší zklamání zápasu, a snad i dosavadního průběhu šampionátu: Marouane Chamakh. Ten jak duel načal (protesty proti asistentovi kvůli ofsajdu, respektive první z mnoha wrestlingových soubojů během příprav na rozehrání standardky), tak v něm i radostně pokračoval. Postupem času začal prskat na úplně všechny okolo, včetně spoluhráčů, a stal se tak mimořádně významnou přítěží.

Přitom nejen charakterově. Chamakh totiž prostě nebyl ve hře, což jde i s odstupem času považovat za průšvih nejzávažnějšího kalibru. A nakonec si za to ani nemohl tak úplně sám - totiž pokaždé, když obdržel míč, spoluhráči jako by se k němu naschvál neměli; a i když ho zrovna měli oni, hrabali si zase na svém písečku a jeho často i křečovitě opomíjeli. Zkrátka tu neexistovala ani základní, alespoň nekonfliktní (když ne harmonická) symbióza útočníka Arsenalu a jeho podporovatelů. Tu je přitom klíčové, ba nutné do konce turnaje najít, jinak to - jak se dnes jasně ukázalo - bez pořádného zakončovatele nepůjde. Hadji se jím během té půlhodiny být neukázal, a to docela zřetelně; Taarabt v klubu letos ani jednou neskóroval, přičemž se utápí v trapných pokusech "za každou cenu". A dál? Ve finále dnes musel snižovat muž s nejdefenzivnějšími povinnostmi z oné velmi ofenzivně laděné záložní řady, Kharja.

A pak další obvykle kontroverzní postavička: Adel Taarabt. Dnes celkem lahodné osvěžení, stejně jako na druhé straně Msakni. Taarabtovi se sice povedlo něco, co by snad včera zvládl každý dvounohý fotbalista - a sice oživit mrtvou levou lajnu, kde Assaidi jako by ani nebyl -, on tak ovšem činil relativně schopně a přišlo mi, že skutečně přilil Maročanům entuziasmu a naděje do žil. Bohužel jeho střelecké pokusy byly zas a znovu nepřipravené a nebezpečné leda tak svou ambiciózností; jeho patičky povětšinou samoúčelné; a kličky volené zpravidla v absolutně nevhodný čas. Ve finále tedy jakkoliv Taarabt působil coby oživení levé strany, negativa snad dokonce převážila pozitiva.

Co potom dále považuji za chybu zejména Geretsovu, je podivná úloha schopného ofenzivního záložníka Belhandy. Ten dnes hrál tuze zataženě, přičemž role dispečera mu docela očividně příliš nesedla. V příštím zápase jej tedy očekávám nejlíp na Assaidiho/Taarabtově místě - a ve středu, výměnou za Boussoufu, jenž roli výsadního tvůrce hry dvakrát neustál a na kraji by mohl lépe přispět kvalitní dodávkou balonů do pokutového území.

Úplným závěrem mi ještě dovolte utrousit jednu malou radu směrem k pánům s praporky: příště by možná nebylo na škodu zápas doopravdy sledovat, a ne si na každý (ne)ofsajd házet mincí.

Maroko - Tunisko 1:2

9. minuta - První šance Tuniska symbolicky pochází z dílny jeho kapitána Karima Hagguiho, jenž nízký centr od rohového praporku odpálil docela nadějně k levé tyči; tam se ovšem včas a dle očekávání zjevil brankář Lamyaghri.

14. minuta - Záblesk geniality v podání Boussoufy: šikovný křídelník ruského Anži i mezi třemi scvaknutými obránci dokázal propašovat míč z hranice šestnáctky do jejího vnitřku, kde se sám před golmanem zjevil Chamakh. Ten to ale měl hodně ztížené včasným vyběhnutím Mathlouthiho, kterého ve finále útočník Arsenalu mohl přinejlepším prudce napálit. Což se také stalo, takže tuniského brankáře nějakou chvíli ošetřovali.

18. minuta - A další precizní zákrok tuniského strážce prostoru mezi třemi tyčemi. Tentokrát si Mathlouthi dobře pokryl bližší tyčku, když Amrabat odvážným balonem našel v pokutovém území Boussouffu a ten se prvním dotykem ideálně odpoutal od svého strážce.

23. minuta - Schovaná střela Dhaouadiho teď zaskočila každého na stadionu, včetně golmana Lamyaghriho. Z rohu šestnáctky levonohý záložník zvládl svůj projektil z 25 metrů dotočit až do bližší tyče, od níž se míč odrazil do zámezí.

33. minuta - GÓL! Strašidelně odbráněná, respektive neodbráněná standardní situace Ghorbiho. Na její výsledek se dokonce trojlístek hráčů v červeném jen zůstal dívat (patrně v domnění, že mělo smysl hrát ofsajd systém) a zanechal tak v osudí jednoho svého spoluhráčce na čtveřici nabíhajících soupeřů; ti však nakonec stejně nemuseli nic moc dělat, jen stínovat, protože nikým pořádně nevyrušený míč si to do sítě namířil tak jako tak.

47. minuta - Z poněkud nepřipravené pozice z rohu šestnáctky střílel žolík Adel Taarabt - o to štiplavější rána to však byla. Fotbalista anglického QPR využil dobré práce Chamakha a dosud bezchybný Mathlouthi se kvůli němu musel natáhnout až úplně ke své pravé tyčce.

61. minuta - Dobře dohraná akce od Belhandy, který skluzem vytěsnil míč z kopaček tuniského obránce do pokutového území soupeře, kam si pro něj doběhl Hadji a napálil ho bez většího rozmyslu hodně mimo.

66. minuta - Luxusní, vpravdě luxusní první dotyk versus špatný, skoro až trapný druhý. Taková byla další opravdu gólová šance Maroka, jež vzešla z nenápadného nákopu do Hadjiho náběhu - ten si ale okamžitě prvotřídně přehodil míč přes obránce na levou nohu, aby přes kopec času, který měl k dispozici, vystřelil velmi brzy, a to hodně, ale opravdu hodně vedle vzdálenější tyče.

68. minuta - Traoui tak trochu propagačně vystřelil po vlastním průniku po pravém křídle, Lemyaghri ovšem míč jen nejistě vyrazil do druhé vlny, kam dobíhal Dhaouadi, a jen jeho nadměrná nezištnost možná Maroko ubránilo od dvojnásobné kapitulace.

75. minuta - GÓL! Střídající Msakni předvedl úchvatné sólo a Maroko znovu inkasuje v protisměru dosavadního vývoje utkání. Hráč s číslem sedm nejprve proběhl kolem Benatii s Kantarim, pak zamíchal nohami před El Kaddourim a nakonec o Benatiu ještě otřel svou gólovou střelu.

85. minuta - GÓL! Maroko se přeci jen dočkalo a je zpátky v zápase. Akorát se znovu potvrdilo, že si dnes asistenti mávají ofsajdy, jak se jim zrovna zachce, takže protentokrát nechali Maročany pokračovat navzdory pravidlům, aby po Amrabatově přenesení na zadní tyč mohl pro skórujícího Kharju sklepnout míč stoper Kantari.

90+3. minuta - Kharja málem kompletním spasitelem. Ve chvíli, kdy pořádně nevěděl kam dál předat balon, se prostě otočil na pětníku, zaskočil tím soupeře okolo a nakonec z velmi dobrého postavení střílel těsně nad břevno.

Maroko (4-2-3-1): Lemyaghri - Chrétien, Benatia, Kantari, El Kaddouri - Belhanda, Kharja - Amrabat, Boussoufa (60. Hadji), Aissadi (46. Taarabt) - Chamakh (78. El Arabi)

Tunisko (4-3-1-2): Mathlouthi - Ifaa, Haggui, Abdennour, Jemal - Traoui, Korbi, Dhaouadi (80. Chermiti) - Chikhaoui (65. Ragued) - Allagui (57. Msekni), Khelifa

Nejlepší hráči zápasu: Mathlouthi, Msakni (oba Tunisko), Kharja (Maroko)

Co čekat od zítřka?

Úterní program je věnovaný představení posledních týmů, a to těch ve skupině D. Favorit z Ghany se utká s Botswanou a večer poměří síly papírově vyrovnané celky Mali a Guiney. Obě střetnutí přitom mají punc atraktivity i pro nezainteresovaného diváka: Ghaňané jsou posledním velkým favoritem, který vyloží karty (po zklamání Senegalu, poněkud rozpačité výhře Slonů a impotentním představení Maroka to zatím s kandidáty na titul nevypadá nijak zázračně), a Botswana, africký Tým roku 2011, je největším kvalifikačním překvapením a zároveň velkou neznámou; ve druhém utkání se potom podle předpokladů má hrát o druhé postupové místo a očekávat lze vyrovnaný, fyzicky náročný souboj, neboť Mali s Guineou nemají jen podobné vlajky - předcházející zápasy ukázaly, že si často "potykají" i ve stylu hry.

Na druhou stranu, malijský trenér Alain Giresse slibuje změny. Tento tým disponoval v závěru první desetiletky nového tisíciletí skvělou soupiskou, jenže její disproporčnost a nefunkčnost praktikovaného herního systému zapříčinily, že tato generace "vyšuměla" z trávníků bez výraznější (neřkuli medailové stopy). "Nové Mali" tak ze staré gardy povede pouze Seydou Keita; Kanouté, Diarra, Sissoko nebo Coulibaly už v kádru nejsou.

Nadcházející zápas se netýká ani Mahamane Traorého; jeden z důležitých ofenzivních hráčů týmu si poranil chodidlo a šampionát pro něj skončil dříve, než vůbec začal. Nešťastník z Mét tak doplnil svého jmenovce Khaliloua a také stopera Mohameda Fofanu. "Bude to velmi těžký zápas, ale my měli na tomto turnaji proti Guineji často štěstí," připomněl Keita, záložník Barcelony a kapitán týmu. "Tento ročník však je jiný. Především proto, že máme velmi mladý tým, a navíc otevírací zápasy bývají zrádné."

Na postup ze skupiny myslí rovněž guinejský trenér (a Giresseho krajan) Michel Dussuyer, který jej vytyčil jako hlavní cíl svého týmu, načež přidal klasickou frázi o nevyzpytatelné skupině a nebezpečí podcenění. Vše se zdá ukazovat na jednu klíčovou otázku: Jak se předvedou dvě ofenzivní hvězdy, Bangoura a Feindouno? Jeden válí ve Spojených arabských emirátech, druhý je bez angažmá. Zajímavé bude také sledovat, jak bude fungovat střed zálohy bez jednoho z nejkvalitnějších fotbalistů země, Kévina Constanta.

Ghana bude ve svém prvním zápase postrádat suspendovaného Vorsaha; naskočit do hry však může Asamoah Gyan, který by měl být nakonec fit. (Není ovšem vyloučené, že bude v úvodu šampionátu šetřen; s hráči jako jsou bratři Ayewové nebo nejlepší kvalifikační střelec Tagoe si to Ghana může dovolit.) Tým trenéra Stevanoviće má jediný cíl: ukončit třicetileté čekání na trofej, a dobře to ví i kapitán John Mensah. "Věříme, že můžeme vyhrát," toť jeho lakonické zhodnocení turnajových cílů.

Nic jiného než výhra se od Černých hvězd neočekává. Botswana není zrovna ukázkou produktivního útočného týmu, a už tak limitovaná ofenzivní síla navíc zažila před startem turnaje těžkou ránu, když si zlomil ruku jeden z důležitých článků senzačního kvalifikačního tažení, křídelník Joel Mogorosi (nad čímž možná zapláčou i komentátoři, neboť jméno Mogorosi je v týmu Zeber rozhodně jedním z těch snáze vyslovitelných). Velká tíha zodpovědnosti tak bude ležet na Dipsy Selolwanem; zkušený ofenzivní univerzál a jeden z nejlepších fotbalistů země by měl být na hřišti lídrem celého týmu. Pomoci mu v jeho úkolu má zejména kvalifikační hrdina, střelec Jerome Ramatlhakwane; ten je však momentálně bez angažmá a tréninkové a zápasové manko doháněl individuálním plánem. Jeho forma je tak otazníkem...

...stejně jako psychická pohoda celé kabiny, neboť hráči a trenér Tshosane se nedokážou dohodnout s fotbalovou asociací na případných bonusech. Vše se tak zdá být ideálně rozehráno pro favorita z Ghany; na druhou stranu, jak to vypadá s Botswanou, od které nikdo nic nečeká, jsme se už jednou nedávno mohli na vlastní oči přesvědčit.

Stranou pozornosti

- Zajímavá persona vede na tomto šampionátu Angolu. Lito Vidigal se celou svou hráčskou i trenérskou kariéru pohybuje tak nějak na pomezí Portugalska a Angoly, nakonec má ale všechno právo hovořit o tom, jak "důstojnou službu prokazují jeho svěřenci státní vlajce". V Africe se Lito Vidigal narodil roku 1969 do fotbalově mimořádně nadané a také úspěšné rodiny. Jeho bratr José Luis se dokonce s portugalskou reprezentací vydal na Euro 2000 a také zbylí tři sourozenci se angažovali v této branži. Leč už spíše na nízké úrovni. To Lito zamířil poměrně vysoko, své účinkování na mezinárodní scéně například zahájil rovnou účastí na Africkém poháru; do té doby byl "zapovězen" v portugalské nejvyšší soutěži. Tam také jednu sezonu koučoval poměrně známou Leiriu, a dnes ostatně Angolanům prozatím úspěšně vštěpuje některé evropské návyky - i proto se Antilopám povedla tak brilantní obrátka v kvalifikaci na tento turnaj (bilance: jedna nešťastná prohra v Keni gólem v nastavení; a pak tři vítězství se skóre 5:0). Od "kolegy" Mourinha potom Vidigal dost možná odkoukal propracované standardky.

- V táboře Burkiny Faso řeší další "národnostní" problém. Poté, co pořadateli APN 1998 málem hrozilo vyřazení z letošního ročníku kvůli údajné nezpůsobilosti Hervé Zengueho reprezentovat tuto zemi, se nyní propírá rovněž pas Abdou Razaka Traorého, jenž už také vinou celé záležitosti zmeškal úvodní klání s Angolou. A vskutku není vůbec jisté, zda ještě do skupinových bojů stihne naskočit. Přitom jeden ze tří nositelů jména Traoré v burkinské nominaci by určitě týmu byl schopen kvalitně pomoci; a to hlavně v ofenzívě, jež v očích Paula Duarteho vázla ze všeho nejvíce. "Potřebujeme střílet více gólů a jsou tu ještě dva-tři body týkající se poziční hry, na kterých je třeba zapracovat," vytyčil si cíle "africký Mourinho".

- "Bylo takové parno, takže to pro nás bylo těžké, a taky bylo vlhko." Jako když Evropané kdysi prvně přistáli u břehů západní Afriky, nadechli se a do 20 dnů umřeli na malárii - zhruba s takovým počátečním zděšením promluvil po utkání s houževnatým Súdánem Yaya Touré. Že Britské ostrovy mění lidi, to budiž, ale že až takhle? To klíčový stoper Pobřeží Slonoviny Sol Bamba si malátný výkon favorita podobným způsobem zrovna omlouvat nechtěl. "Plánujeme v tréninku tvrdě dřít, abychom byli v příštích zápasech lepší," zopakoval stokrát omleté klišé po utkání, jež outsider zakončil nečekaným tlakem a v němž nastřelil dokonce tyčku. Yaya Touré se nicméně přesto domnívá, že šlo o "velké vítězství", což ostatně z hlediska důležitosti zvládnutí prvního kroku dost možná bude pravda. Ale být až tak nekritický, to by se Slonům v příštím zápase mohlo vymstít. Jakkoliv v kvalifikaci na minulé APN Burkinu Faso doma přejeli 5:0 a venku s ní hráli rovněž úspěšně 3:2...