Africký pohár národů - šestý hrací den

Čtyřiadvacátý leden tohoto roku bude moci být africkými historiky pamatován jako den Nigeru; podceňovaný outsider totiž právě tehdy uhrál svůj první bod v dějinách APN, a to nutno dodat, že zcela po zásluze. Se soubojem Ghana-Mali už je to složitější, tam nenadchl žádný z celků, výhru nicméně uhrály Černé hvězdy...

Je za námi vůbec první "opakovaný" zápas. Ano, uplynul zhruba rok od doby, co si to Ghaňané s Malijci rozdali v Malabu o bronzové medaile. Slyšíte správně, pouhých bezmála 12 měsíců. Přesto včerejší sestava Black Stars oproti té "bramborové" čítala neskutečných osm změn, přičemž Malijci rotovali alespoň na šesti postech. A bylo by možná fajn, kdyby šlo o jediné viditelné znaky transformace obou kohoutů...

Tedy ne že bych chtěl volat zpět onu Ghanu z 11. února, protože ta byla vpravdě příšerná. Postrádala koneckonců Badua s Boyem, například - to by i včera dělalo strašně velký rozdíl, o tom jsem přesvědčen. Na druhou stranu je nezpochybnitelné (a naznačil jsem to už v předešlém rozboru), že by si dnešní Black Stars z těch loňských leccos mohli vzít. Začněme zkušenostmi. Afful je sympatičtější dříč než Addy, Dauda zajímavější golman než Kwarasey (jde sice o plašana k pohledání, ale jeho schopnost zkrotit i ten sebenebezpečnější vysoký balon je zkrátka fascinující), místo lehce sólujícího Ayewa tu máme lepšícího se "nonamea" Adomaha, potažmo ještě talentovanějšího Wakasa...

...jenže přesto přese všechno máte stále dojem, že Ghana zkrátka postrádá toho rozdílového hráče. Asamoah Gyan se už druhým rokem nachází ve srabu, zdá se nezhojitelném, a kromě něj z těch čistě ofenzivních hráčů jednoduše v nikom nevidím potenciál doopravdy rozdílového hráče. Ayew jím být dokázal, i přes mizerný výkon; jindy mu případně patřil vůbec celý zápas. Mubarak, Atsu či Adomah jsou stále jen talentovanými borci ve vývoji. Nakonec tedy útočnou vozbu musí táhnout Agyemang-Badu, který tuhle činnost má mít v popisu práce teprve na druhé stránce.

Ačkoliv jsou tu pořád rezervy - například Annan neustále marodí a s ním má záloha potenciál vyrůst o půlku třídy -, přestávám být přesvědčen, že letos přihlížíme progresu medailové Ghany. Ta se holt permanentně nachází ve stádiu tranzice, za což si zkrátka musí vybírat daň. Včera to konkrétně byla neuvěřitelná kazivost (opět); místo, aby si ti mladí hoši prostě nahráli nakrátko, zkoušeli dokola nějaké kolmé šílenosti až k vápnu soupeře. A také třeba Wakasova klukovina: spolehlivý exekutor standardek po bezchybné penaltě vysvlékl dres, uviděl druhou žlutou kartu a ta mu vystaví stopku pro rozhodující bitvu s Nigerem (ještěže zrovna s ním, chtělo by se říci z pohledu Appiaha).

Každopádně ať už celkový dojem z těchto Black Stars nejlépe popisuje slovo "nevyzrálý", mírné pokroky jsou přeci jen vidět. Tím vůbec nejzásadnějším je čerstvá schopnost dovést bitvu do vítězného konce a přitom průběh stále poměrně slušně kontrolovat. Ještě si řekneme, že si za to svým způsobem může samo Mali, nicméně Appiahův vliv, prosím, nepodceňovat. V 77. minutě přišel s chytrým vysvlečením zkušeného Dereka Asamoaha, který vypomohl znovu rozbít navyšující se procento držení míče na straně protivníka. Žádná ztráta náskoku se tedy pro změnu nekonala, Ghaňané ukázali, že umějí být ostražití, že naslouchají trenérově (patrně nejen) veřejné kritice - a koneckonců když ne směrem dopředu, vzadu to obecně vypadalo velmi slušně, konsolidovaně.

Malijci byli, co se taktiky týče, o něco disciplinovanější - což však zároveň lze vnímat jako jejich největší problém. Carteron prostě ucpal střed; to nemohlo být zřetelnější. Projevovalo se to při bránění (ačkoliv tam se oscilovalo mezi systémem s trojitým blokem i klasickým 4-4-2, to se tam stahoval Diarra), ale i při útočení. Tehdy si Malijci často sbíhali ve třech do středu pole, blízko k sobě, aby to tam prostě vykombinovali, vyšachovali potenciálně nepříjemný blok Black Stars a mohli hrát jinde.

Ovšem zase...kde jinde? Jak už kolega mnohokrát upozorňoval - Mali prostě nemá křídla, je v tomto ohledu dosti čitelné a při strojové práci ověřeného tria Boye-Vorsah-Badu to zkoušet neustále tahat středem? Uf. Ba co hůř, i ten zatížený střed měl své mouchy; především byl zcela paradoxně odbourán "Keita efekt", který v předešlých případech docela dobře rozhodoval. Jakmile tři borci měli dělat prakticky to samé - hru zjednodušovat, nespoléhat se na někoho "vyššího" -, byl holt exbarcelonský středopolař degradován. A Mali to k užitku vpravdě nebylo.

Výsledkem byla relativní bezzubost, z pozitiv maximálně svižnost a fyzičnost, s čímž ale Ghaňané zvládali držet krok docela snadno. A tím byl zřejmě odstaven také poslední možný Carteronův plán. Francouzský kormidelník ostatně sám přiznal, že mu v prvním vystoupení šlo o to Niger utavit a pak mu teprve vstřelit branku, nechtěl - jako většina trenérů proti podobným soupeřům - rychle rozhodnout a pak nějakým způsobem dohrávat. Avšak s čím šel na Ghanu, s tím samým? Sotva. Ucpal střed, ale tím rozhodně její fyzický fond nijak zvlášť nepotrápil.

Teprve po pauze možná byl patrný jistý vzorec, ten se ale brzy ohrál, ba co víc - nikdy pořádně nefungoval. Místo zajištění distribuce se Carteron pro druhý poločas raději rozhodl obměnit rovnou hrotovou dvojici, aby vsadil na dva dlouhány Maïgu s Diabatém. Plán byl potom prozaický - prát balony do vápna a vůbec volit vzdušnou cestu všemi směry, třeba i při přenášení hry ze strany na stranu. Ani to ale nebylo z nejšťastnějších řešení: o Vorsahově, potažmo Boyeho vzdušné dominanci by se totiž po včerejšku daly skládat básně.

Ve finále to posledních 20 minut vypadalo dokonce tak, jako by Mali ani nechtělo srovnat. A mně to mimo jiné přivodilo problémy s rozhodováním koho z Orlů poslat mezi tři nejlepší hráče zápasu. Nebylo by totiž fér ukázat na tři Ghaňany (i když takový Boye by si to taky zasloužil), ale na druhou stranu Carteronův tým v konečném součtu působil dosti nevýrazně; po individuální stránce určitě. Nakonec jsem tedy sáhl po pravém bekovi Diawarovi, jemuž se alespoň v rámci možností povedlo zkrotit nepopiratelný um Wakasa Mubaraka.

A co říci závěrem? Snad jen že Carteron, jinak schopný generál, při včerejším odpoledni spáchal hned několikanásobné taktické harakiri, selhalo mu hned několik strategických plánů - a to je zvláště na pováženou zrovna proti takhle porazitelné Ghaně. Nicméně Malijci samozřejmě zůstávají ve hře; a Carteron si hnedka může o sto procent zlepšit reputaci v přímém souboji o postup s DR Kongo...

Ghana - Mali 1:0

6. minuta - Dauda má nevyslovitelné štěstí! Keitu nepustil do vyložené koncovky za cenu hry rukou mimo pokutové území a přece záhy nevidí červenou kartu. Ta se přímo nutila, sudí se však na rozdíl pravidlům rozhodl nezruinovat zápas brzkým vyloučením a šťastného Daudu pouze žlutě napomenul.

7. minuta - Malijci se rozhodli pro překvapivé řešení přímého kopu zasazeného doopravdy přímo na hranu šestnáctky. Nekopal totiž klasický exekutor Mahamane Traoré, nýbrž Seydou Keita, a popravdě nikterak marně. Při zemi o chlup minul pravou tyčku.

12. minuta - Asamoah Gyan se dostává ke své první střele zápasu, která je ztečovaná mimo. Ghanský "kanonýr" od loňského turnaje (a včetně) vystřelil teď už 28krát, přičemž radovat se mohl všehovšudy jedinkrát - zrovna proti Mali. Měl si tedy vzpomenout zrovna včera? Nebudeme předbíhat...

32. minuta - Wakaso Mubarak při zahrávání standardky sice podklouzl, nicméně to vůbec nevadilo Baduovi, který i ze slušné dálky odhlavičkoval míč přímo na pravou tyč; Samassa situaci poněkud podcenil, vůbec neskákal.

36. minuta - Badu a jeho královská zbraň - skrytý náběh z hloubky pole dopředu - a bum, je z toho pokutový kop. Tamboura hodně neopatrným skluzem záložníka Udinese jednoznačně fauloval, aby po Gyanově výzvě nemohl zakončovat ze slibné pozice.

38. minuta - GÓL! Samassa "odhadl" směr střely, přesto byl bez šance. Wakaso se trefil důrazně k levé tyči, aby nám záhy odhaleným trikem dokázal, že "Alláh je skvělý". První střela tohoto duelu, která mířila mezi tři tyče.

55. minuta - Asamoah Gyan celkem zajímavě kroutil míč zpoza velkého vápna na vzdálenější tyčku; tu ve finále o něco minul.

78. minuta - Ghana si připisuje další střelu na bránu. Mamadou Samassa, jemuž před chvilkou přišel na plac vlastní bratranec, se zvládl natáhnout pro Baduův projektil z přímého kopu. Pálilo se z dobrých 30 metrů a při zemi.

Ghana (4-2-3-1): Dauda - Pantsil, Vorsah, Boye, Afful - Agyemang-Badu, Rabiu - Adomah, Kwadwo Asamoah (77. Boateng), Wakaso (71. Atsu) - Gyan

Mali (4-3-1-2): Samassa I - Diawara, Coulibaly, Ndiaye, Tamboura - Sissoko (68. Sow), Sa. Diakité, M. Traoré (76. Samassa II) - Keita - S. Diarra (46. Maïga), Diabaté

Nejlepší hráči zápasu: Agyemang-Badu, Vorsah (Ghana), Diawara (Mali)

Palec dolů: Rozhodčímu Douému za bojácnost


Niger slaví! Rozlohou velká, počtem obyvatel sotva průměrná, leč na fotbalové mapě titěrná země zažívá nejlepší léta své historie. Poté, co Gazely loni vůbec poprvé postoupily na Pohár národů a zaznamenaly také svůj první gól, se jim letos podařilo urazit další krůček - tentokrát ten bodový. Remíza 0:0 je pro svěřence Gernota Rohra o to cennější, že rozhodně nebyla nezasloužená - jestliže v úvodním utkání proti Mali Niger příjemně překvapil, včera už byl regulérně lepším celkem na hřišti...

Hlavním faktorem úspěchu je v případě Nigeřanů obrana, obrana a ještě jednou obrana. To ostatně není nic překvapivého; pro podobné fotbalové trpaslíky často neexistuje jiná cesta, chtějí-li v měření sil na elitní úrovni uspět. Zvlášť pokud jejich kádr drasticky postrádá hráčskou kvalitu, což u Gazel (alespoň v porovnání se soupeři ve skupině) platí stoprocentně. Rohr se však nespokojil s pouhým "Prešovem", nepostavil defenzivní lajnu na vápno a neřekl jim "stůjte"; naopak, způsob bránění, a vůbec celé hry Nigeru byl velmi aktivní. Zdůrazňoval jsem to už proti Mali, ale tentokrát to bylo vidět ještě výrazněji - jakkoliv byli hráči v bílém na štíru s technikou, co se pohybu, vyplňování prostor a dostupování hráčů týče, nechali silnějšího soupeře daleko za sebou.

Kongo se v podstatě nemělo jak dostat dopředu - drtivá většina míčů do vápna nepropustným blokem Nigeru jednoduše neprošla, a pokud už se některý z Le Royových šikulů dostal na dostřel, elastická a pohyblivá defenziva soupeře ho okamžitě zdvojila, ne-li ztrojila. Zoufalá rána střídajícího Dioko Kaluyituky, který se 20 minut před koncem za sílícího tlaku rozhlédl, zjistil, že proti němu stojí snad sedm pevně sešikovaných borců, a napálil míč nazdařbůh z nějakých 35 metrů, tento stav ilustrovala snad nejlépe.

A opět je to zásluhou zejména Mohameda Chikota, který byl už druhý zápas po sobě naprosto bezchybný a jako ostřílený generál spolehlivě dirigoval své pěšáky na celé obranné třetině. Přesto se však zřejmě největším hrdinou zápasu stal brankář Kassaly Daouda, respektive jeho dva fantastické zákroky proti Dieumerci Mbokanimu - ukázalo se totiž, že když už soupeř touto hradbou (pracně) pronikne, stávají se Gazely bezmocnými (tak se v jedné z největších šancí zápasu ocitli před osamoceným obráncem hned 4 borci v bleděmodrém!). Herní inteligence, kreativita či schopnost improvizace zkrátka není nigerskou silou - tou je (většinou) dokonale fungující systém, absolutní kontrola nad vzdušným prostorem a vyčkávací taktika postavená na nepřetržitém dotírání na soupeře. Akutní řešení problémů při selhání systému Gazelám těžce nesvědčí.

I přes velký rozdíl v kvalitě hráčů však vypadalo Kongo často naprosto bezradně. Rohr totiž naočkoval svým svěřencům ukázkově agresivní fotbal - Nigeřané nesmírně aktivně napadali, obětavě se vrhali do přihrávek i střel, jejich presink a tlak na získání míče byl neuvěřitelný - a to až do té míry, že když všechny fotbalové zákony ukazovaly na jasný scénář (v posledních 10 minutách se houževnatý a mnohem obětavěji hrající soupeř vyčerpá, čehož Kongo využije k závěrečnému tlaku), nedělo se na hřišti vlastně vůbec nic - nějaké to taktické zdržování, střídání, metronomické vybíhání dua Chikoto - Dan Kowa proti komukoliv, kdo se odvážil vkročit do jejich hájemství, a jako protiváha k přesně 0 šancím Konga v samém závěru gólovka Nigeru.

Co se útoku týče, byla Rohrova taktika drtivě jednoduchá - okamžitě posílat dlouhé míče Maazouovi, a pokud se někdo dostane alespoň do střední vzdálenosti od branky, neprodleně střílet. Kapitán a největší hvězda Maazou podal fantastický výkon. Snažil se, byl vidět, měl několik slibných šancí, vládl ve vzduchu, presoval, vracel se, skluzoval, bránil, aktivně bojoval o míče, nabízel se spoluhráčům... a to byl minimálně dvě třetiny zápasu vepředu na všechno prakticky sám.

Proč vlastně Kongo, které ještě tři dny zpátky zle zatápělo Ghaně, najednou takhle shořelo proti papírově nejslabšímu týmu celého turnaje? Odpověď je zřejmě tak primitivně jednoduchá, až to bolí - podcenění. V okamžiku, kdy si Mbokani a spol. uvědomili, že to asi nepůjde tak úplně samo, byl zpočátku více "betonující" Niger už na koni a najednou soupeře přehrával prakticky všude. Což je bizarní, protože soudě podle těch několika narážeček, kterými Konžané dokázali vyšachovat kompletní obranu soupeře během pár vteřin, je rozdíl v kvalitě obou týmů skutečně markantní - jenže v drtivé většině případů se bleděmodří k takové situaci prostě nedostali.

Strašlivá nepřesnost přihrávek, nedůraz, flinkovství - potenciálně smrtící ofenziva Konga narážela na soupeřův blok s tak železnou pravidelností, že to bylo člověku až líto, když pozoroval slibně se rodící útoky znovu a znovu "zazděné" nahrávkou o pár čísel vedle, kde už startoval některý z Chikotových pěšáků - a vždy byl o ten jeden klíčový krok napřed.

Niger navíc odvedl výbornou práci v eliminování největší konžské hrozby, totiž tandemu Mputu - Mbokani; striker Anderlechtu řešil tvrdou osobku tím, že si sbíhal pro míče do hloubi pole, bojoval, rozdával přihrávky a často byl vidět dokonce při bránění; kapitán Mputu pak nedostal k nějakému řešení ani možnost a po frustrujícím výkonu byl předčasně stažen ze hřiště (a jeho náhradník Matumona byl za těch 20 minut vidět více než Mputu za celý zápas).

A můžeme pokračovat - opět tragický, pomalý a soustavně mimo svoje místo se toulající LuaLua, nečekaně zbrklý Kanda, aktivní, ale nepřesný Kabangu... ne, Le Royova ofenziva prostě narazila na drastickou stopku. Nejlepší Konžan Mulumbu se uprostřed pole sice mohl přetrhnout, ale stereotypní kolotoč "vybojovat míč - nahrát dopředu - pozorovat krach celé akce" ho nejspíš stahoval do těžké deprese.

Konžané se po trávníku nepohybovali úplně špatně, bylo vidět, že mají secvičené celé řady situací (a Mbokaniho skvělé náběhy byly pro fotbalového fanouška lahůdkou), jenže míč se zkrátka permanentně ztrácel někde po cestě, na kopačkách borců v bílém. Pokud to zní jako totální protiklad "hezkého" fotbalu, máte pravdu - v Nigeru zkrátka účel světí prostředky. Jinou možnost Gazely ani neměly...

...a tak došla svého naplnění pohádka o mužstvu, které přehrálo a zaslouženě o body obralo soupeře o světelné roky rychlejšího, talentovanějšího, techničtějšího a povšechně lepšího, aniž by přitom použilo něco víc než týmového ducha, dodržování pokynů a dostatečnou odvahu...

Niger - DR Kongo 0:0

4. minuta - Tyč! Tak to je rychlý začátek! A je to překvapivě Niger, kdo se jako první dostává dopředu - po obrovské chybě včera strašného Larryse Mabialy se k míči zadarmo dostává Modibo Sidibe, který tváří v tvář Kidiabovi trefuje konstrukci.

14. minuta - Rentgenové vidění Youssoufa Mulumbua našlo ve vápně úplně volného Mbokaniho a přesný centr dopravil míč až na jeho kopačky; forvard Anderlechtu si ho srovnal, otočil se a vypálil po zemi tak, že se Kassaly Daouda musel blýsknout prvním výtečným zákrokem večera.

20. minuta - Další hrozivá Mabialova ztráta naštěstí končí pouze ránou nad břevno, jejímž autorem byl Mohamed Chikoto.

35. minuta - Když se chce, tak to jde! Konžané konečně předvádějí rychlou útočnou akci, která končí ve vápně u Mbokaniho; ten sice trefuje pouze blokujícího obránce, jenže míč se následně odráží k LuaLuovi - a ten už, v ideální pozici před Kassalym, střílí nepochopitelně zcela mimo...

43. minuta - Mbokani si narazil s Mputuem, vyšachovali tak bránící soupeře a konžská devítka vypálila z malého vápna - a Kassaly musel vyrážet fantastickým zákrokem!

54. minuta - Ouwo Maazou poprvé: epizoda Zpoza vápna přes obránce, gólman nejistě vyráží na roh.

55. minuta - Ouwo Maazou podruhé: epizoda Bez přemýšlení na bránu, gólman s vypětím všech sil řeší situaci nadvakrát.

57. minuta - Ouwo Maazou potřetí: epizoda Zbořit tři obránce a hlavičkovat nad bránu.

60. minuta - Ouwo Maazou počtvrté: epizoda Opět zbořit dva obránce, hlavičkovat na zadní tyč a donutit ke chvilce slávy také soupeřova gólmana.

90 + 4. minuta - Závěrečný tlak Konga? Ale kdeže! Naopak, je to Niger, kdo mohl v posledních vteřinách strhnout vítězství na svoji stranu - další hloupou ztrátu favorita ve středu hřiště zkoušel nejprve potrestat střídající Talatou, ale Kidiaba jeho ránu z rohu vápna pouze vyrazil; naštěstí pro Gazely se však míč dokutálel na kopačky volného Alhassane Issoufoua, který se pokoušel vrátit z ostrého úhlu merunu zpět do mlýnice - a tentokrát už ji konžský brankář spolehlivě zalehl.

Niger (4-4-2): Daouda - Bachard, Chikoto, Dan Kowa, Fatoukouma - Koudize (79. Ngounou), Soumaïla, Lancina, B. Issoufou (46. Talatou) - Maazou, Sidibe (90. A. Issoufou)

DR Kongo (4-2-3-1): Kidiaba - Mpeko, Mabiala, Mongongu, Kasusula - Makiadi, Mulumbu - Kabangu (56. Kaluyituka), Mputu (72. Matumona), LuaLua (46. Kanda) - Mbokani

Nejlepší hráči zápasu: Chikoto, Daouda, Maazou (všichni Niger)

Palec dolů: Mabiala (DR Kongo)

Co čekat ode dneška?

Obě skupiny, které už za sebou mají dvě odehraná kola, zůstávají stále otevřené - zatím jsme se tedy nedozvěděli ani jedno postupující jméno, a i jednobodoví Angolané s Nigeřany mají pořád šanci proklouznout do čtvrtfinále. A mimořádná vyrovnanost letošního Poháru národů pokračuje i nadále - ať dopadnou dnešní boje ve skupině C jakkoliv, jisté je, že bude o co hrát až do samého konce. Zambie, Nigérie, Burkina Faso i Etiopie totiž mají v tabulce po jednom bodu s vyrovnaným skóre 1:1.

Po rozlosování to vypadalo, že postupující místa mají předplaceni Chipolopolo a Super Eagles - obhájce titulu a tradiční kontinentální velmoc. Opatrnější pozorovatelé zvedali varovný prst před Burkinou Faso, která zřejmě bude už navěky považována za černého koně bez ohledu na to, jak špatné výkony její vyslanci šampionát co šampionát předvádí. A Etiopie? Té snad věřili jen vlastní fanoušci, a to ještě ti pravověrní...

Jenže chyba lávky. Zatímco Nigérie si za ztracené vedení v utkání s Burkinou může jen a jen sama, Etiopie byla Zambii minimálně vyrovnaným soupeřem a vybojovaný bod si plně zasloužila. Takže začínáme odznova: všichni na stejné startovní čáře, a protože Zambie a Nigérie na sebe narazí dnes odpoledne, je velmi pravděpodobné, že na postupové pozici bude večer jeden z "outsiderů". Pokud se tedy nedočkáme dalších dvou remíz.

Na aktérech prvního zápasu na nelspruitském hřišti (také vás zajímá, jestli už pořadatelé vytvořili podmínky pro fotbal, nebo jestli se stále hraje na pískovišti...?) tak leží obrovský tlak - vítěz bude mít výbornou výchozí pozici do finálového utkání, poražený bude jednou nohou venku. Tak Nigérie, nebo Zambie? Super Eagles mají nepříjemné problémy s hrou obrany, Chipolopolo zase vůbec nefunguje útok; tohle bude hodně zajímavé střetnutí. Nebál bych se však lehce favorizovat Zambii, a to ze tří důvodů - trenér Hervé Renard je v těchto situacích mistrem nad mistry, díky geografické blízkosti mají Katongo a spol. takřka domácí prostředí, a když jsem naposledy káral jeden z týmů za impotentní útok, odpověděl jedinou dvoubrankovou výhrou dosavadního průběhu turnaje.

Na veřejnost navíc prosákly zprávy o údajné roztržce v nigerijské kabině poté, co Burkina v prvním utkání v nastaveném čase vyrovnala; Zambie na tom však není o moc lépe. Renard s kapitánem Katongem prý byli hodně naštvaní ze ztracených bodů - zvlášť když Etiopie dohrávala o deseti.

A co se večerního utkání týče, začnu tentokrát z druhého konce - tipem na úspěšnějšího. Nerad bych Etiopany přecenil, přece jen dělat rozhodnutí na základě prvního zápasu, kde ještě funguje absolutní prvek překvapení, by bylo nerozumné (jak nám včera názorně ukázalo Kongo), ale jejich vířivý, pohyblivý a nátlakový fotbal by mohl na Burkinu fungovat. Paul Put sice skutečně zlepšil zónové bránění týmu (bylo to vidět i proti Nigérii), ale vepředu je to stále ta stejná písnička - Pitroipa, Traoré a čekání na Daganovu formu. Etiopie je týmem, který staví na kolektivním pojetí, a na individualistickou Burkinu by to mohlo platit.

Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že Hřebci proti Nigérii postrádali suspendovaného Kaborého, bez jehož příspěvku na hřišti nefunguje spojení mezi obranou a útokem (respektive ofenzivní záložní řadou); s ním by jejich výkon měl jít určitě nahoru. Východoafrický celek však oplácí stejnou mincí: po odpykání trestu se vrací stoper a kapitán Degu Debebe. Tak co, troufnete si vsadit na outsidera? Etiopané nemají co ztratit - a kdyby náhodou vyhráli, budou mít zničehonic postup na dosah...

Stranou pozornosti

- Loni v semifinále vychytal Asamoaha Gyana, aby si pak v osudném penaltovém rozstřelu s Pobřeží Slonoviny poradil také s Tourého pokusem (plus sám proměnil). Skrze pokutové kopy se zambijský brankář Kennedy Mweene stal nefalšovaným hrdinou své krajiny - a přestože tentokrát nešlo o nijak zvlášť významný moment, i další jeho penaltový zákrok, tentokrát proti Etiopanovi Saidovi, Chipolopolo přihrál alespoň částečný úspěch (trenér Renard koneckonců uznal, že bez Mweeneho by jeho mužstvo outsiderovi podlehlo). Co tedy stojí za takovou Mweeneho úspěšností? Prý dřina na tréninku nároďák u klubu, stejně tak ale amatérská psychologie (ostatně pamatujete na jeho finálové "kroky" na čáře?). "Jako golman musím být mrštný a inteligentní. Zkoumám, jak se penaltový exekutor staví ke kopu, sleduju jeho nohy, úhel, pod jakým přibíhá k míči," poodhaluje roušku tajemství 28letý rodák z Lusaky, který je zároveň - jen tak mimochodem - ve svém klubu Free State Stars elitním exekutorem tohoto typu standardní situace.

- Domácí fotbalisté z JAR si předevčírem ulevili, když se výhrou nad Angolou před závěrečným těžkým kláním s Marokem přeci jen dostali do výhodné pozice. Trenér Igesund však nemohl být naplno nadšený. Lehlohonolo Majoro, který po svém vystřídání zvyšoval na 2:0, totiž závěrečné vteřiny utkání strávil na nosítkách a velmi vážně hrozí, že do klíčového souboje nezasáhne. Jihoafrický forvard spotřeboval pár stehů na tržnou ránu ve svém levém lýtku a z prostředí domácího souboru se ozývají hlasy, že se raději na jeho návrat nebude spěchat. To už přitom dávno platí pro Serera s Mphelou (oba se jen pomalými krůčky blíží ideální zápasové kondici), přičemž záložníci Dikgacoi s Chabanguem vypadají být zraněni dokonce na plný úvazek; aktuálně.

- Zvláštní návštěva se předevčírem podívala na duel JAR s Angolou. V hledišti totiž neseděl nikdo jiný než dlouholetý skaut Arsenalu Gilles Grimandi, který je pochopitelně podepsán pod transfery Kola Tourého, Emmanuela Adebayora či Alexe Songa. (Bohužel nepříliš důvěryhodný) server Clubcall se přitom domnívá, že se Francouz vydal sledovat spíše Angolany než domácí hráče, kteří se převážně nenachází ve vhodném věkovém rozmezí. Zrovna Antilopy nicméně podaly možná ještě horší výkon než v zahajovacím zápase, takže těžko říct, zda si Grimandi pro teď vybral. Příležitostí nicméně ještě samo sebou bude mít mnoho, v Africe jako mnoho dalších pozorovatelů zůstává i pro další dny.